Kohoutek a slepička po Narutovsku aneb, Hidanův brousek

„Kde mám ku*va svůj brousek na kosu?!“ rozčiloval se Hidan a lítal po celém sídle.
„Viděl jsem s ním Sasoriho,“ bonznul ho Pein.
„Já ho rozbiju!“vydupal shody k louskači do pokoje. „Naval brousek, ty zku*vysyne!“
„Potřebuji ho,“ zvednul k němu pohled Sasík od broušení zbraní. „Od tý doby, co Tobi zalíval Zetsua mýma jedama, musikám zbraně brousit.“
„Tobi zalíval Zetsua? To proto je jeho černá půlka bledá a bílá půlka zelená?“
„Jo. Nebo to bude z Robino keců.“
„Ale to mě vlastně vůbec nezajímá, já chci svůj brousek.“
„Tak fajn, já ti ho vrátím, ale musíš mi od Konan sehnat odlakovač na nehty.“
„Jashine,“ ušklíbl se nesmrtelný. „Dobře, seženu ti odlakovač,“ vydal se za Konan.
„Konan, mohla bys mi dát odlakovač?“ musel chudinka mluvit slušně, Konan je přece jenom Peinova holka.
„Říkal‘s, že máš nehty barevný od přírody!“ vyjela na něj naštvaná modrovláska.
„Ale to není pro mě, ale pro toho šmejda Sasoriho.“
„Fajn, dám ti odlakovač, ale ty mi na oplátku musíš sehnat Deidarův lak na vlasy.“
„Dop*dele, já se na to můžu vys*at,“ začal remcat, ale vydal se za umělcem. Když ho nikde po sídle nemohl najít, rozhodl se risknout to s jeho obvyklým působištěm. Koupelnou.
Deidei stál polonahý před zrcadlem a kriticky si prohlížel svůj hrudník.
„Chtělo by to implantáty,“ zapřemýšlel nahlas k jeho smůle přesně v tu chvíli, kdy Hidan otevřel dveře.
„Co to dop*dele vyvádíš?!“ vyjel na něj nesmrtelný.
„Udá, šmírák, ŠMÍRÁK!“ snažil se blonďáček schovat za ručník.
„Ku*va, seš chlap nebo ženská?“ položil Hidan tu nejzáhadnější otázku na světě.
„Kluk,“ špitnul Deidara a snažil se zakrýt své rozpaky.
„Tak se podle toho taky chovej!“ strčil do něj jashinista a začal se mu hrabat ve věcech. „Tohle nepotřebuješ, tohle je pro malé holky,“ komentoval věci, které házel do koše. „A tohle si beru já,“ konečně našel lak na vlasy.
„Ale ten už je prázdný,“ řekl smutně Deidei. Hidan ho chytnul pod krkem.
„Děláš si pr*del, že jo?“ výhružně zavrčel a blonďáček jen vyděšeně zavrtěl hlavou.
„Já se z vás všech zblázním,“ pustil ho na zem a šel za Kakuzem.
„Dej sem prachy,“ zahrozil mu tupou kosou.
„Nemám.“
„Kecy, naval!“
„Jenom když sebereš Tobimu sušenky. Byly docela drahý a on už má druhý balíček.“
„Chjo, tak fajn,“ povzdychl si nesmrtelný a už ho to opravdu přestávalo bavit, ale přesvědčit Tobiho ho snad nezabije. Dřepl si k maskovanému klukovi, který seděl v koutě a spokojeně chroupal svůj úlovek.
„Tobi, dej mi to, ano?“ nasadil ten nejmilejší tón, co uměl a natáhl ruku po sušenkách.
„Tobi je hodný kluk. Tobi chce jenom sušenčičky,“ zamumlal Uchiha a přitiskl si pamlsky k tělu.
„Hidan-sama ví, že Tobi je hodný kluk,“ začal Hidan mluvit tobijsky, „ale Tobi bude mrtvý kluk, když Hidanovi-sama nedá sušenky.“ Tobík se rozfňukal a strčil nesmrtelnému sušenky do ruky.
„Tobi nechce být mrtvý kluk,“ brečel.
„Neboj, Tobi je hodný kluk,“ pocuchal ho ve vlasech, čímž mu o dost zlepšil náladu a šel za Kakuzem.
„Tady máš ty pos*aný sušenky, teď naval prachy,“ hodil mu sladkosti do klína.
„Kolik‘s to chtěl? Deset yenů?“ podal mu drobné, za které by neměl ani Tobi lízátko.
„Já se na vás na všechny vys*ru!“ peníze tam nechal a vdupal k Sasorimu do pokoje.
„Tohle si beru!“ vyškubl mu brousek z ruky, vrazil mu pár facek a šel si nabrousit kosu.