Mise v Dark Tower 5 Co to má být?!

Naruta a jeho přátel se pak ujal jeden starý elf.
Vedl je tmavou chodbou, kde je pak postavil do řady.
„Řekněte mi svá jména.“přikázal.
„Uchiha Sasuke.“ „Hmm... Ty máš asi největší šanci tady uspět.
Cítím z tebe tekutou chakru,a to hovoří za vše.“pravil elf.
Sakura se překvapeně podívala na Hinatu, ale ta koukala jinam.
„Já jsem Sakura.“
„Ty nejsi sice tak dobrá jako on, ale máš v sobě dostatek energie.“
„Hinata“špitla.
„Tak u tebe nechápu, proč tě sem vůbec posílali.“řekl. a v jeho hlasu znělo opovržení.
„Já jsem U.Z.U.M.A.K.I NARUTO!“zařval na celé kolo.
„Ty jsi sice celkem hloupý a uřvaný, ale je v tobě skrytá velká výdrž a temperament. Myslím že jsi tady Sasukemu slušnou konkurencí.“
Elf se pak podíval na Gaaru, ale ten mlčel.
„Ty nemáš jméno?“ zeptal se udiveně.
„Gaara.“řekl rázně až všem kolem přeběhl mráz po zádech.
Elf si ho hezkou chvíli prohlížel, a pak zaraženě prohlásil: „Nic nevidím. Žádná osobnost. Prostě nic. Je snad možné že nejsi nikdo? Ne... To je směšné. Každopádně od tebe můžeme nejspíš čekat dost zajímavé věci. Máte celkem smůlu, že jste se dostali do keramova týmu.“
Pak je vedl dál chodbou až na velké nádvoří. Tam se proháněli muži, ženy, i děti s nerůznějšími zbraněmi, a mlátili se hlava nehlava.
„Nemůžou si ublížit?“strachovala se Sakura.
„Jistě že můžou.“odpověděl jejich průvodce.
Najednou se mu pod nohy skutálela lidská hlava. Upírala svoje prázdné oči na vyděšenou Hinatu. Všichni se instinktivně otočili směrem kterým hlava letěla, a uviděli vyčerpanou ženu opírající se o svůj meč stát nad bezhlavým tělem.
„Je mrtvý!“vyjekl Naruto.
„To je v pořádku. Jen ranní cvičení. Nesmějí přestat bojovat, dokud tři z nich nepadnou.“
„To je šílený!“začala hysterčit Sakura.
„Nežádáme od vás, abyste naše zákony pochopili a přijali, ale abyste se je naučili respektovat.
Sakura už raději mlčela. Elf jim prozradil že se jmenuje Tarukane, a ukázal ji co v jaké části obří věže najdou, a jakým místům se mají vyhýbat.
„Teď vás odvedu k vašemu novému týmu.“řekl, a vedl je další spletí chodeb.
Prošli kolem velké prosklené místnosti.
Gaara se zastavil. „Co to má být?!“
Všichni se podívali tam kam on.Viděli Ileku a Ekéliu, jak je tam dva velcí svalovci ošklivě bijí. Jeden pěstmi, a druhý něčím co připomínalo bič.
„To je jen obyčejný trest.“
„To je krev?“zeptal se zuřící Naruto. Nikdo se neobtěžoval mu odpovědět.
„Úžasné!“vydechl Sasuke.
„Jak to myslíš?!!“ zařval Naruto.
„Podívej na ně. Ani jeden z nich se nebrání.“
„Co?!!...“
„Není povoleno bránit se trestu.“ vysvětlil Tarukane.
„Ještě nikdy jsem neviděl aby někdo dokázal potlačit pod sebezáchovy v takovém množství.“
„To je tam proboha takhle necháte?! Vždyť o nic nešlo! Byl jste u toho!“
„Posílí je to pro příští souboje.“nedal se elf
„ Jenom přišli trochu pozdě. Mistr Kakashi chodí pořád pozdě, a je z něho výborný ninja!“
Naruta začala obalovat rudá chakra.
„Jako budoucí Hokage tohle nestrpím!“
Sakura ho chytila za ramena, a zatřásla s ním.
„Naruto uklidni se.“
„Všechno je v pořádku.“dodal Sasuke, a chakra zmizela.
„Jak to sakra myslíš že je vše v pořádku?!! Jak si asi myslíš, že se ti dva cítí?! Bijí je za něco, za co nemůžou!“ křičel na Sasukeho
„Oni to takhle nejspíš nevidí. Byli vychováni v těchto nesmyslných zákonech, a nejspíš opravdu věří že se provinili.“odporoval mu Sasuke.
Naruto se vztekem celý třásl. Nechtěl to slyšet, a už vůbec ne pochopit.

Po pár minutách se konečně dostali k nádvoří čtyřicet tři, kde bojovalo pět dětí se dvěma hrozivými démony.
„Dělejte! Jestli je neporazíte, tak vás potrestám tak, že budete škemrat abych vás zabil!“ řval na ně starší muž v tmavě modrém kimonu.
„Jasně! Stejně jako minule.“smál se jeden z nich.
„Narumi! Tentokrát si nedělá legraci!“okřikla ho jedna dívka.
„Ti démoni vypadají neporazitelní.“řekl Gaara.
„Ano. Jsou obrovští a silní. Jejich tvrdá kůže se nedá ničím poškodit.
Necítí bolest, a nikdy se neunaví.“
„Jak je ale mají porazit?“
„To já nevím.“