Rameniáda 1/2

„Shannaro!“ Zařvala a rychlým pohybem ruky si oddělala vlasy z očí, které jí tam vehnala větrná smršť.
Rychle zamrkala, aby stačila zahlédnout kreaturu, která tento prudký poryv větru způsobila, když se kolem ní brzy po ránu prohnala rychlostí Zvrhlého poustevníka načapaného při sběru dat.
„Naruto,“ procedila skrz zuby a poslední pramen vlasů barvy zubní pasty Perličky vrátila na místo.
Pak zaťala ruce v pěst a mohutným barytonem zaječela: „Naruto!“
Jmenovaný chlapec se v mžiku zastavil, přičemž vypadal, jako by stoupl na hrábě. Výraz v jeho tváři, když se pomalu otáčel za zvukem volání, to jen potvrzoval. Zamžoural na konec ulice, aby spatřil růžovlasou bestii s vyceněnými zuby, jak se k němu blíží.
„Sa-Sakuro-chan,“ oslovil ji zvesela, aby zmírnil napětí, ale i tak muselo být zjevné, že by se v něm krve nedořezal.
„Naruto, ty jedno pako! Co tu tak lítáš? To nemůžeš dávat…“
„Když já hrozně spěchám!“ Přešlápl netrpělivě.
„A kam, prosím tě?“
„No, kam… Na Rameniádu přece! Už vidím ty tuny dokonalých nudlí, jak mi kloužou do krku spolu s nepřekonatelnou božskou lahodnou polévkou. A ta bělostná vejce jak se tisknou k šťavnatému masíčku… Ramen, ramen, ramen, ramen…“
Chvíli zhnuseně pozorovala, jak mu při jeho ódě odkapávají sliny z úst, ale pak, když se z blaženým výrazem zasekl jako ohraný vinyl, přece jen do jeho monologu skočila: „To nevíš, že to začíná až odpoledne? A navíc…“
„Chci tam být brzy a nasávat aspoň vůně a taky se třeba stařík a další soutěžící smilují a nechají mě ochutnat už před začátkem, když budu ten příští Hokage!“
„Ty těžko,“ odfrkla si, „a navíc, kdyby jsi mě nechal domluvit, zjistil bys, že ochutnat nedostaneš.“
„Cože?!“
„Copak ty jsi zapomněl, jaký trest ti dala Hokage-sama za to, jak jsi do ní vrazil s instantním ramenem v ruce a celý jsi jí ho nalil, ehm…“
„No jo, ten tam ale zahučel, že ani nudlička nečouhala, by se tam určitě vlezly ještě aspoň tři!“
„To nevím,“ tvářila se rozpačitě, „ale každopádně máš doživotní zákaz konzumace ramenu v její přítomnosti, vzpomínáš?“
„No jasně, ale já tam nehodlám nic konzervovat, takže v pohodě. Já se tam chci jenom nacpat k prasknutí.“
„Ne, konzervovat, ty tupče! Ale konzumovat, to znamená jíst.“
„Co-co-co-cože?“ Poklesla mu brada.
„A jelikož je Tsunade-sama předsedkyní poroty, máš smůlu. A nepočítej s tím, že proklouzneš k soutěžícím a uprosíš je, aby ti dali nášup, protože já soutěžím taky.“
„T-Ty?“ Vytřeštěně na ni zíral s pusou ještě víc dokořán.
„Ano, já. Zjistila jsem, že ramen jí stále větší procento populace a proto je nejvyšší čas z toho udělat zdravější jídlo a tak jsem vymyslela vlastní vynikající recept. Ale teď musím jít, jako soutěžící už mám nejvyšší čas!“
Chlapec ji chtěl zastavit, ale zakopl o vlastní čelist a tak jen ze země bezmocně pozoroval odcházející dívku, která se právě chystala pošpinit jméno jeho oblíbené pochoutky.

***

„Kakashi-senpai, mohl byste mi prosím znovu vysvětlit, proč zrovna já musím sedět v porotě? Vždyť tento pokrm ani nemám rád.“
„Víš, Saii…“ ušklíbl se dotázaný, ale nestačil své moudro dokončit.
„To abys konečně nabral nějakou barvu, mladej!“ Plácla ho do zad ženština po jeho levici, až schytal druhou tváří o stůl.
Mladík si namáhavě srovnal nos v obličeji a obrátil se opět na svého kapitána: „Řekněte mi, co je tohle za příšernou ž…“
Kakashi zareagoval během vteřiny a pohotově před ním rozevřel knihu, kterou nikdy nedával z ruky. Najít vhodnou stranu bylo pro něj dílem okamžiku a chlapec v úžasu ztratil řeč přesně v tu pravou chvíli. Pravda, nebylo to sice výchovné, ale pro tentokrát mu to zachránilo život.
„Ano, Saii, tohle jsou opravdu příšerné židle. Nemyslíš, Anko?“ Usmál se na ženu, která se ještě před chvílí tvářila, jako by uměla pohledem zabít, ale teď jen pochybovačně přejížděla zrakem z jednoho na druhého.
„Hele, chlapečku, schovej si ty sliny až k ochutnávkám,“ rýpla si a Kakashi pochopil, že nechal Icha Icha na pospas nevinným očím až příliš dlouho. Rychle sklapl knihu chlapci před nosem a zvuk plesknutí stránek o sebe jako by ho probral z transu.
„Tak už nám to brzy začne, doufám, že máte pořádný hlad,“ ozval se jim nad hlavami srdečný hlas čtvrtého porotce, který právě usedal vedle Anko, která se musela lehce uskromnit.
„Jen jestli na nás něco zbude,“ utrousila spíš pro sebe a k Saiově nelibosti se na něj nalepila ještě víc.
„Zdravím, Chouza-san,“ zamával na něj oranžovou knížečkou muž nejdál od něj, „teď už nám chybí jenom Tsunade-sama a konečně budeme kompletní.“
„Nestarej se, Kakashi,“ nečekaně mu zastínilo výhled cosi obrovského, v čemž nakonec rozpoznal hruď jeho šéfové. Holt s jedním okem je ta orientace přece jen kapku horší.
„Tsunade-sama, vy už jste tady?“ Polkl, ale pohled mu stále sklouzával níž než by bylo vhodné. Ach ta gravitace.
„Byla jsem tu první a kontrolovala, jestli všichni soutěžící mají vše, co potřebují,“ vypnula hrdě hruď a Kakashi taktak stihl uhnout hlavou ve strachu, že přijde i o druhé oko.
„Hlavně Shizune-san, že?“ Sladce se usmál nejmladší z přítomných, aniž by mu došlo, z jaké křivárny ji právě obvinil.
„Ehm, měli bychom začít, Hokage-sama, jestli už je vše připraveno. Diváci jsou netrpěliví,“ podruhé během chvíle zachránil svému svěřenci život. A jako by ho chtěl někdo v jeho snažení podpořit, ozvalo se z hlediště hlasité zahvízdání. Tsunade jen neochotně kývla a pohodlně usedla do křesla určeného předsedkyni poroty.
„Měl jste pravdu, Kakashi-senpai, ty naše židle jsou skutečně příšerné, zato ten její trůn…“
K jouninově úlevě předsedkyně pokynula, aby se opona rozevřela a Saiova věta zanikla v potlesku přihlížejícího davu. Byl rád, že už to konečně začne. Ne, že by měl hlad, chuť nebo že by neměl nic lepšího na práci, i když pravda, číst si hodlal i zde. Nicméně doufal, že s plnou pusou to pako vedle něj přestane remcat a on ho nebude muset neustále zachraňovat před všudypřítomnými fúriemi. Neslyšně si povzdechl nad tím, že je těžké být na pódiu jediný normální a ledabyle zamával davu, když ho moderátor představoval. Moderátor? Kakashi zbystřil pozornost a uvědomil si, že procento podivných existencí na jevišti s nástupem dvojice komentátorů ještě stoupla, načež si za káravého pohledu Tsunade-sama rozevřel knihu a klidnil si nervy na písmu téměř svatém.
„A na závěr je naší milou povinností představit dámu, která zasedla v čele poroty,“ hulákal starší z dvojice, „Není to nikdo jiný než všem dobře známá, všemi uctívaná, všemi obávaná, všemi milovaná, všemi obdivovaná, všemi obletovaná, všemi uznávaná…“
„To si zaslouží názornou ukázku, nemyslíte?“ Skočil mu okázale do řeči jeho mladší partner.
„Máš naprostou pravdu!“ Obdivoval jeho nápad, jako by ho slyšel poprvé v životě.
Kakashi za jejich zády přemýšlel, kolik lidí jim tu špatně nacvičenou šarádu žere a pak jen šokovaně sledoval, jak oba odhazují své neforemné pláště, do kterých byli zahaleni. Nejspíš jako většina přihlížejících i on očekával, že na sobě budou mít ty nechutné zelené kombinézky a oranžové baletní návleky. Nicméně to, co právě uviděl, z mysli už zřejmě nikdy nedostane. Rock Lee se neohrabaně snažil nasadit si podivnou blonďatou paruku, ale obří vodou naplněné balóny, které měl připevněné k hrudi, ho táhly k zemi. Jeho učitel, který si se svou bělostnou parukou poradil mnohem obratněji, se snažil mu pomoci než si chlapec zlomí záda. Ale opět to se svou horlivostí přehnal a jeden z balónů praskl. Leeho to převážilo a rozplácl se na zemi, což způsobilo destrukci druhé vycpávky.
Kakashi poznal, že scénka měla dopadnout úplně jinak, jelikož Gai, aby zachránil situaci, rádoby vtipně zvolal: „Ho hó, Tsunade, já tušil, že nejsou pra…“ Nicméně to už je oba opěvovaná děva ladně skopla z pódia.
V hledišti se rozhostilo mrazivé ticho, které rušilo jen hysterické štkaní muže, sedícího v první řadě. Marně si utíral slzy smíchu a poté aplaudoval ve stoje. Nedbal smrtícího pohledu Hokage a po několika minutách zcela vysílen vyskočil na pódium.
„Ho hó,“ parodoval Gaiovu parodii sama sebe, „doufám, že v reálu jsem větší štramák, co Tsunade?“
Žena jen něco nesrozumitelného a zřejmě i neslušného zamumlala a obrátila se k němu zády, aby se mohla vrátit do svého pohodlného křesla, ale po prvním kroku se zarazila a pomalu se na něj opět otočila.
„Ty dva šašky už nechci ani vidět, takže to za ně domoderuješ ty. A opovaž se mít nějaké neslušné narážky, Jiraiyo! Vzpomeň si, jak jsem tě tenkrát chtěla potrestala na misi kousek od Vodopádové, když si prodával vesnici lístky na díru v mém stanu, když jsem se převlíkala. A nezapomeň, že tentokrát tady Orochimaru není, aby ti chránil kalhoty vlastním tělem.“
Na kratičký okamžik se barva Sanninova obličeje slila s jeho bujnými kadeřemi a pak pisklavým hlasem promluvil: „Dámy a pánové, to byla předsedkyně poroty a zároveň naše Pátá Hokage Tsunade-sama! Prosím potlesk. Ano, děkuji a teď už raději přejděme k samotné soutěži, protože mám pocit, že už se nám v zákulisí něco pálí.“
„Ehm,“ ozvalo se z pod pódia a roztřesená ruka podávala novému moderátorovi kus papíru.
„Ha, další Liebesbrief od fanynky,“ zavtipkoval a přebral si scénář od pochroumaného Gaie, který se jinak neodvažoval přijít své vládkyni na oči.
Jiraiya rozmočený cár papíru bleskově přejel očima a pak si odkašlal: „Dámy a pánové, dovolte mi ještě, abych vám vysvětlil, co znamenají čísla, která vám byla rozdána u vchodu…“
„Já žádný nedostal, -ttebayo!“ Ozvalo se z davu.
„Feudální pán nám krouhl rozpočet na tuto akci,“ ignoroval předešlou poznámku, „a proto není dost ingrediencí, abyste mohli ochutnat každý ze soutěžních ramenů. Ale nebojte se,“ snažil se překřičet náhlé bučení, „během toho, co se bude porota rozhodovat po každé ochutnávce, naše sličné asistentky vylosují šťastlivce, kteří budou smět ochutnat tu kterou lahůdku přímo zde pode mnou, samozřejmě až po vyhlášení výsledků. A teď bych vám jenom v rychlosti sdělil jména soutěžících, protože toho smradu připálených nudlí už si nejde nevšímat.“
Bolestné zavytí z publika mělo jasného protagonistu.
„Ehm, jako první se nám představí majitel blízkého restaurantu Teuchi, po něm expertka na zdravou výživu Sakura, dále pýcha rodu Hyuuga, sličná Hinata, následována další krasavicí, Shizune. A aby měla soutěž další mužské zastoupení, ukončí ji záhadný cizinec, Chimaru. Takže, dámy a pánové, máte se na co těšit. A mě teď nezbývá než pozvat prvního soutěžícího.“