Kyuubiho zpověď

Není v lidských silách pochopit naše pocity. Po většinu života jsme uvěznění v klecích, zacházeli a zacházejí s námi jako s něčím nebezpečným. Když si to tolik mysleli, my jsme se nebezpečnými stali.

Ještě si stále pamatuji na ty dny, kdy jsme vládli světu a přitom jsme byli neškodní. Snažili jsme se, aby celý svět vzkvétal a žil v harmonii. Byly to opravdu krásné časy plné míru. Pak se ale začalo objevovat stále více a více lidí. Začali poznávat moc naší energie a nazývali ji čakra.

Za pár let se lidi, kteří dokázali manipulovat s čakrou, pojmenovali ninjové a začalo se objevovat více bojů, hlavně byly nebezpečnější. My, démoni, jak nás nazývali, jsme se tomu snažili všelijak zabránit, ale oni se obrátili proti nám. Nechápali, že se jim snažíme pomoci, a hned se začali ‚bránit‘. Nechtěli jsme jim ublížit, ale všechno má svou hranici.

Když jsme chtěli vyjednávat, hned zaútočili. Zaútočili, aniž by nás vyslechli, aniž by se snažili pochopit. Nakonec vymysleli pečeť, která nás dokáže uvěznit a „zkrotit“ v těle ninji. Nejdříve jsme se snažili uklidnit a říkali si, že to přejde, ale když nás začali využívat k boji proti sobě, vyvolalo to v nás vztek a hlavně ve mně.

Nenaučil jsem se žít v lidech, kteří mne nechápali. Za to jsem se naučil nenávidět lidi, kteří mě uvěznili a snad i neprávem lidi, ve kterých jsem byl. Přece jen je ostatní odsuzovali, jako kdyby byli nějaká špína, jako kdyby nebyli ani lidé. Možná tohle ve mně probudilo nenávist. Nenávist a vztek tak velký, že nedělám rozdíly a chci všechno zničit, ovládnout a nastolit opět krásný klid a mír.

Je to tak těžké pochopit? Je tak těžké vžít se do našich, do mých pocitů? Naruto, snad tě někdy nechám pochopit, někdy až má nenávist a vztek zmizí.
Možná…