Mise v Dark Tower 2 Jsem na tebe pyšný

Ráno 7:10 místního času před Kakashiho domem.
„Tak kde je?“přešlapovala netrpělivě Tsunade.
„Nepřijde.“ujistil ji Kakashi. Tu se ale Sasuke zjevil mezi stromy. Bez jediné známky strachu z toho co ho právě čeká. Jeho lhostejný výraz překvapil jak Tsunade, tak Kakashiho.
„Připravený?“zeptala se nejistě. „Ano“ odpověděl a snažil se aby to znělo přesvědčivě. Celkem se mu to povedlo. V tu chvíli se Tsunade v mysli přehrála Kakashiho slova ze včerejšího rozhovoru. „Každý syn chce být chloubou svého otce!!“
Nepatrně se usmála, a vedla je na konec vesnice do neobydlené čtvrti. Vešli do jednoho domu který nebyl ještě ani dostavěný když ho jeho majitelé opustili. Neměl ani okna, ani dveře.
Prostě jen hranaté díry ve stěnách. Vešli dovnitř a ocitli se před velkými padacími dveřmi. Tsunade je otevřela a všichni tři skočili dolů.
Místnost nebyla velká asi jen dvacet metrů čtverečních. Okolo jedné stěny byly police a na nich spousta uzavřených sklenic s pochybným obsahem. Uprostřed stál malý stolek a na něm asi šestnáct různých skalpelů. Hned vedle stálo něco, co zdánlivě připomínalo operační stůl. Nebyl vodorovný. Stál v úhlu asi sedmdesát pět stupňů a byly v něm úchyty pro ruce a nohy. Tsunade stůl sklopila.
„Sasuke. Sundej si tričko a vlez tam.“ Sasuke poslechl a položil se tam. Poslušně strčil ruce i nohy do otvoru které se vzápětí zacvakly a pevně ho připoutaly k chladnému kovu. „Zkus se pohnout.“nařídila. Sasuke s sebou párkrát škubl
. „Může se pohnout.“poznamenala Tsunade. „Tohle už bude na tobě Kakashi.“ Zvedla stůl do původní polohy a vzala do ruky skalpel který namočila v jedné sklenici s podivně narůžovělou kapalinou. Soucitně se na Sasukeho podívala. „Připravený?“ Sasuke se zašklebil. „Já nebudu křičet.“ Tsunade mu to nechtěla kazit. Namířila mu na krk nepříjemné světlo a řízla do něj skalpelem.
V ten okamžik se jeho tělo začalo svíjet bolestí. Každý sval a šlacha se napjaly k prasknutí. Kakashi ho držel jak nejpevněji uměl. Sasuke byl sice pevně přesvědčený že ze sebe nevydá ani hlásku, ale během necelé sekundy to vzdal. Celou místností se ozval jeho pronikavý výkřik.
„Nemá se kdy nadechnout!“ vyjekl Kakashi.
„Já vím.“ Odpověděla soustředěně. Oba museli mluvit dost nahlas aby se přes Sasukeho vůbec slyšeli. Kakashi omylem povolil stisk a Sasuke s sebou škubl. Skalpel zajel dva milimetry mimo pečeť. „Drž ho sakra!!“ zařvala Tsunade ve které hrklo.
Kdyby se skalpel zařízl na druhou stranu, bylo by po Sasukem.
Mezitím bolest trochu polevila, a Sasuke se trochu uvolnil. Zhluboka a rychle dýchal aby ji ještě trochu zmírnil. Na obličeji se mu leskly kapky potu. Kakashi ho pohladil po potem prosáklých vlasech. „Všechno bude dobré chlapče. Jenom vydrž.“
Vyčerpaný Sasuke, který měl pořád křečovitě zavřené oči, jen neznatelně přikývnul.
„Jen nepanikař. Ano?“řekl Kakashi, otřel mu zpocený obličej, a naznačil Tsunade že může pokračovat. Po pár minutách začal Sasuke pomalu, ale jistě vzlykat. Oči ho pálily, a i když je měl zavřené. Ukáply mu první dvě slzy Kakashimu přímo na ruku. Bolest ho přemohla a on začal nezadržitelně plakat.
„Jak dlouho to bude ještě trvat?“zeptal se netrpělivě Kakashi. „Ticho!“ vykřikla a uchopila svitek na kterém bylo něco napsáno starodávným písmem. Mezi tím co skládala spoustu ručních pečetí, Sasuke mohl na chvíli vydechnout. Otevřel oči, a tím pustil ven další slzy.
„Já umřu že jo?“ „Jak jsi na tohle sakra přišel?!“zeptal se Kakashi.
Sasuke na něj otočil obličej. „Jak dlouho už jsme tady?“ „Asi půl hodiny.“ „To není tak moc.“poznamenal Sasuke. „Já prostě poznám kdy už mám dost…“
Kakashi vzal Sasukeho tričko, namočil ho ve vodě a položil mu ho na čelo. Bylo to neuvěřitelně uvolňující. Sasuke se snažil vnímat jen ten chladivý pocit ledové vody.
Když už bylo vidět že, se trochu uklidnil, vzal ho Kakashi za ruku. „Teď opakuj po mě. Já neumřu.“ „Já ne…neumřu“ opakoval Sasuke. „Nakopu Itachimu ten jeho arogantní zadek.“ „Nakopu Itachimu zadek…ÁÁ!!!“vykřikl v přívalu nové bolesti.
„Bude to trvat ještě dlouho?!“zeptal se znovu.
„Už jen asi dvě stě pečetí.“
Po chvíli Tsunade prohlásila: „Takže můžeme?“ oba přikývli. „Takže na tři. Raz…“ řekla a prsty obalenými chakrou začala pečeť pomalu vyjímat.
Tohle už nebyla bolest. Tohle bylo něco pro co ještě nevymysleli výraz. Sasuke chtěl křičet ale zablokovaly se mu hlasivky. Jediné co mohl dělat bylo stisknout Kakashimu ruku.
Tohle nečekal ani Kakashi. Kosti mu zapraskaly a už v této chvíli věděl, že má prsty na prášek.
Když bylo po všem, Sasuke ležel úplně zdecimovaný a ještě pořád držel Kakshiho ruku. Tsunade prošla kolem Kakashiho a pošeptala mu: „Řekni mu to.“ Kakashi se k Sasukemu sklonil a řekl mu do ucha: „Jsem na tebe pyšný.“
Po pár sekundách už svitek hořel v krbu a o Sasukeho se starala Shizune.
Spal asi dvanáct hodin a když se probudil, seděla u něho Tsunade. Podala mu krabičku s nějakými tabletkami a řekla: „Pár měsíců to bude nejspíš zlobit, ale ty to zvládneš…A ta jizva ti bohužel zůstane.“
„To nevadí.“řekl Sasuke. „Nasadím si ochranou čelenku na krk, a nikdo to nepozná…“