Nová generace - 1.) Studentská zkouška

Nad Konohu vycházelo slunce a studenti závěrečného ročníku byly připraveni předvést své schopnosti. Všichni, co ještě zkoušení nebyli, čekali na chodbě, seděli na lavičkách a nervózně vyčkávali až se z učebny ozve jejich jméno.
„Biaorin Rei.“ ozvalo se z učebny hlubokým hlasem.
Z jednoho místa se postavil pohledný kluk se středně dlouhými hnědými vlasy. Nevypadal ani trochu nervózně a v klidu vcházel do učebny.
„Hodně štěstí Rei-kun.“ ozvalo se několik děvčat sedících na lavičkách.
Rei nic neřekl a zavřel za sebou dveře. Na chodbě bylo opět ticho. Po minutě opět vylezl a beze slova odešel. Z učebny se ozvalo další jméno.
„Udělal to?“ zeptala se rudovlasá dívka a pevně zmáčkla ruku kluka s dlouhými hnědými vlasy, které měl v culíku. Kluk na sobě nedal znát žádnou známku bolesti.
„Leiko, je to přece Biaorin Rei-kun. Musel to udělat.“ řekla dívka se žluto-černými vlasy „Je tu dost lidí kromě něho, kteří to mají v kapse ještě dřív než přijdou na řadu.“
„Jmenuj někoho, Junko-chan.“ řekla Leiko.
„Tak například, tady Katsuro.“ řekla Junko a ukázala na kluka, kterému Leiko mačkala ruku „Pak Etsuko a ta čtveřice co loni propadla.“
„Jak se vlastně jmenují, pořád si to nemůžu zapamatovat a kde vůbec jsou?” zeptala se Leiko a jeden kluk se na ní podíval. „Kromě tří z nich a toho „psa” tu jsou všichni.”
„Kaminari Jiro, Mizu Ichiro, Kaze Nariko a Karada Nobu. První tři už měli zkoušku včera a už jsou i v týmu.” řekla Junko „A nevím kam se poděl Ookami, ale jsem si jistá, že svoji zkoušku neprošvihne.”
„Já se bojím Nobu.“ zašeptala dívka vedle Junko svému vysokému kamarádovy se zrzavými vlasy, který pořád koukal na Leiko.
Měla krátké hnědé vlasy a na nich kulaté brýle a její v jejích hnědých očích byl vidět strach.
„Nemáš se čeho bát Yukiko. Technika, kterou jsi si připravila je bezvadná.“ řekl Nobu a usmál se na ní.
Yukiko se ulevilo, ale opět začala mít strach když student, který předtím vešel do učebny neuspěl.
„Ebii Leiko.“ ozvalo se z učebny.
Leiko pustila Katsura a pomalu vešla do učebny.

Rei se pomalu vracel domů, aby řekl rodině zprávu o tom, že prošel. U jedné úzké uličky se zastavil a podíval se tam.
„Už by měl tudy procházet.” pomyslel si Rei
Z uličky vyšel rozcuchaný černovlasý kluk. Měl na sobě béžové triko bez jednoho rukávu, hnědé tříčtvrťáky. Podíval se na Reie svýma bílýma očima.
„Dobré..ráno..Rei.“ vydával ze sebe ztěžka kluk.
„Dobré ráno, Ookami.“ pozdravil Rei „Koukám, že se tvoje mluva zlepšuje.“
„D-děkuji..Rei. J-jsem..rád, že...aspoň..t-t-techniky...řeknu..bez..přeřeku.” řekl Ookami „Už..už si..byl..na...z-zkouš..testech?“
„Ano a prošel jsem.“ řekl Rei.
„To je...dobře.“ řekl Ookami. „Já..se tam...teď chystám.“
„Tak hodně štěstí a měj se. Ahoj.“ řekl Rei a pomalu odcházel.
„Ahoj.“ rozloučil se Ookami a vydal se cestou odkud Rei přišel.
„Reiovi jsem věřil ze všech nejvíc. Doufám, že taky projdu.” pomyslel si „Kuma-sensei mi to sice znepříjemní, ale budu se snažit tak jak mi to moje chakra dovolý.
Za chvilku byl u akademie, vešel dovnitř vyšel do druhého patra a došel ke zbývajícím studentům, kteří ještě nebyli na zkoušce.
„Haf, haf, haf.“ zaštěkal posměšně Katsuro.
Ookami zavrčel jako pes a stoupnul si před Katsura.
„Ne-nech...mě..b-být.“ řekl Ookami a jeho mluva se zhoršovala.
„A-a-a-a co mi uděláš. Ukoktáš mě k smrti.“ posmíval se dál Katsuro „Nebo...“
„MLČ!“ zařval zničehonic Ookami.
V tu chvíli se otevřeli dveře a z nich vyšla hnědovlasá dívka, podobná Katsurovi a za ní starý mohutný muž s šedým knírkem v hnědém starém kožichu.
„Katsuro-kun, už zase.“ řekla dívka vyčítavě „Proč mu nemůžeš dát chvíli pokoj?”
„Já za to nemůžu, Etsuko. Začal si jako vždy.“ pokrčil rameny Katsuro.
„Neber ho tak vážně Ookami.” řekla ještě Etsuko a společně s Katsurem odešla.
Muž se zlostně podíval na Ookamiho a ten se začal bát.
„Ookami-san. Jste opět slyšet jako vždy.“ řekl muž, chytil Ookamiho za límec a táhl ho do učebny „Akorát jste na řadě.“
„A kruci.“ řekl tentokrát dost zřetelně Ookami a zmizel v učebně.
„To je asi jediný slovo, který umí říct pořádně, co?“ zeptal se jeden šedovlasý student a prohlábl si modře obarvený pruh vlasů.
„Jo, má to u Kuma-senseie pěkně rozházené.“ řekla Junko a povzdechla si „Teď jsem měla být na řadě já.”

Kuma-sensei pustil Ookamiho a sedl si za dlouhý stůl, kde seděli další tři lidé.
„Ookami tohle jsou Jouninové, kteří budou rozhodovat společně se mnou nad hodnocením tvých zkoušek.Všichni jsou to moji bývalý žáci.” řekl Kuma-sensei.
„To snad ne.” pomyslel si vyděšeně Ookami.
„Tohle je Murasakii Otome, má dost velkou zásobu čakry.” řekl Kuma-sensei a ukázal na bělovlasou dívku ve fialovém kimonu, který kromě hlavy zakrýval celé její tělo, po levici.
„Ahoj. Tak to ty jsi ten žák, co způsobuje Kuma-senseiovi vředy.” řekla vesele a usmála se.
I když vypadala roztomile Ookamiho na ní něco děsilo.
„Tohle je Ryui Michio, výborný uživatel taijutsu a živlu země.” pokračoval Kuma-sensei a ukázal na blonďátého muže, kterého měl po pravici.
„Jsem zvědavý co předvedeš, drsňáku.” řekl Michio.
„A muž úplně na kraji je Tatsui Yasuo, jediný uživatel dračích technik.” dokončil představování Kuma-sensei a ukázal na muže s tmavě modrými vlasy.
„Dlouho jsme se neviděli.” řekl Yasuo.
Ookami se snažil vzpomenout, kde ho viděl, ale nemohl ho nikam zařadit.
„Tak tohle je Ookami. Jeden z nejhorších studentů.“ řekl Kuma-sensei ostatním za stolem a rozdal jim papíry s Ookamiho statistikami „Takže jakou techniku nám předvedeš?“
„Chtěl...bych..před-před..ukázat...Ka-kawarimi no...Jutsu.“ řekl Ookami.
„Zamítá se. Základní techniky ninjů se nepočítají.“ řekl Kuma-sensei.
„Vždyť nemá co předvádět.“ řekl Michio „Podle statistik neovládá pořádně ani taijutsu, ninjutsu nebo genjutsu. Nechápu co může předvést.“
Měl pravdu. Ookami neuměl žádnou techniku, kromě Kawarimi no Jutsu, přesto se snažil něco vymyslet.
„Ta technika se mi v životě nepovedla, ale risknu to.“ pomyslel si Ookami. Utvořil pečetě a pak si dal ruku před pusu. „Katon: Housenka no Jutsu.“
Z jeho pusy vyletěla jiskřička a přistála na podlaze. Zkoušející koukali s otevřenou pusou. Yasuo to nevydržel, postavil se a vytáhl kunai.
„Zemři!“ zařval a hodil po Ookamim kunai.
Ookami zmizel a místo něho se tam objevila židle. Objevil se přímo za mužem připraven zaútočit svým kunaiem. Muž byl ale rychlejší a hodil svůj další kunai opět na Ookamiho. Ten zase zmizel, ale nic ho nenahradilo. To trochu muže překvapilo.
Ookami se teď objevil na jedné z lavic. V ruce měl kunai a byl připraven k boji. Muž se ale v klidu posadil.
„Yasuo, co jsi to dělal? Chtěl jsi ho zabít?“ zeptala se bez zájmu Otome.
Yasuo se usmál a řekl: „Ale ne. Jen jsem chtěl, aby nám konečně něco ukázal. A musím uznat, že to nebylo špatné. Kawarimi bez pečetí se moc u studentů ani geninů nevidí. Kuma-sensei myslím, že by jsme mohli udělat výjimku.“
Michio teď taky vstal a hodil po Ookamim shuriken. Ookami se vyhnul jen tak tak, ale i tak ho shurikem škrábnul na rameni.
„Michio, co to děláš? Copak jsi si nevšíml, že ten kluk už nemá pomalu žádnou chakru?“ zeptala se opět bez zájmu Otome.
„Promiň Otome-chan. Promiň.“ omlouval se Michio a zase posadil. Přitom si pomyslel: „Já idiot, zase jsem udělal blbost, kvůli tomuhle mě určitě nezačne mít ráda. Ach, Otome, snad to jednou vyjde.“
„Je sice pěkné, že jsi nám předvedl aspoň jednu techniku, ale i tak tě nemůžu pustit dál.“ řekl Kuma-sensei.
V tu chvíli se k němu sklonila Otome a něco mu pošeptala. Kuma-sensei přemýšlel a pak zase něco pošeptal on jí. Otome se otočila na Ookamiho a chvíli ho pozorovala.
„Ano, souhlasím s tím Kuma-sensei.“ řekla nakonec.
„Ookami, dneska si měl štěstí, ale radím ti, aby si začal trénovat nějaké techniky nebo brzy zemřeš. Slabí ninjové jako ty dlouho nepřežijí.“ řekl Kuma-sensei a trochu nerad vzal jednu ochranou čelenku „Zkoušku si splnil stal se z tebe Genin.“
Kuma-sensei natáhl ruku a Ookami si vzal ochranou čelenku a hned jí začal zavazovat na krk
„Děkuji...Kuma...sensei.“ řekl Okami a začal se radovat.
„Rozdělování do týmů proběhne po víkendu. Teď můžeš už odejít.“ řekl Kuma-sensei.
Ookami ještě jednou poděkoval, pak otevřel okno a vyskočil jím ven. Yasuo vstal a podíval se z okna. Viděl už jen jak Ookami utíká pryč.
„Nic si z toho nedělejte. Takhle on občas odchází a to mě docela udivuje. Nemocný kluk a takhle perfektně skákat i když jen z druhého patra.“ řekl Kuma-sensei a připravil další papíry.
Otome se pousmála a Yasuo ještě chvíli pozoroval mizejícího Ookamiho.
„Zatím si nic nepamatuje.” pomyslel si Yasuo „Dřív nebo později si vzpomene.”