Rule of Life

Každého to čeká. Nikdo se tomu nevyhne. Neexistuje způsob. Je to pomsta. Pomsta za to, že jste žili. Život je koloběh. Stejně jako, když skončí podzim a nastoupí zima. Stejně jako, když jeden umře a druhý se narodí. Smrt je pouhé pravidlo života a je jen na vás, jestli si na to zvykneme.

Ozvalo se další zařinčení kovu, jak narazil kunai do katany. Několik dalších, krátkých výdechů a nádechů, a zařinčení se ozvalo znovu.
,,Přestaňte!“ Přerušila tu dlouhou pomlku, kdy na sebe jen zírali, jedna z těch, která na je celou dobu pozorovala.
,,Tohle je jejich boj, Sakuro.“ Snažil se ji přesvědčit Kakashi, který, ne o moc šťastnější než Sakura z boje, věděl, že není jiná možnost. Vždycky věděl, že jeden z nich umře. Ale nikdy se na to nepřipravil. Proč?
,,Naruto! Sasuke! Prosím.“ Křičela dál, zatímco bezbranně klesala na kolena. Kakashiho výtky naprosto nevnímala. Teď tu byla jen ona a oni.
,,Sakuro.“ Zašeptal jeden a díval se, jak se skácela na kolena. Ten druhý to viděl taky, ale mlčel. Bolest, která mu v ten moment zastavila srdce, nikdo vidět nemohl.
Chvíli na ni jen zírali, ale pak se jeden vzpamatoval, rozhodnut, že využije bolesti toho druhého. Pečetě, které vytvořil, ten druhý neviděl. Neviděl ani, jak zvedá katanu. Pozoroval jen ji.
,,Prosím, ne!“ vykřikla, rozběhla se a skočila před Sasukeho. Ten, třebaže to viděl, už útok zastavit nemohl. S katanou v břiše se skácela na zem a vykašlala několik kapek krve. Každý čekal, že něco řekne, ale ona jen zavřela oči a zmlkla. Zmlkla navždy.
,,Ne!“ vykřikl Naruto a skácel se na kolena. Chvíli jen brečel, zatímco ho druhý pozoroval. Pak ale Naruto stoupl.
,,Ty! Ty jsi ji zabil!“ ukázal na něj prstem a po tvářích se mu skutálela další slza. Sasuke se zmohl jen na přímí pohled někde vedle Naruta. Jak jen by se mu mohl podívat do očí?
,,Jak jsi mohl?!“ vykřikl Naruto a vytvořil Rasengan. Věděl, že to bude stačit. Že stačí pořádná, poslední rána do srdce a slabému Sasukemu to bude stačit.
Vykřikl a se stejným výkřikem zasadil Sasukemu poslední ránu. Ustál to, ale spolu i s posledním výdechem upadl. Upadl na Sakuru. Na svou oběť. Na tu, která ho vždy milovala.
Naruto je chvíli pozoroval. Kulaté, velké slzy, se mu řinuly po světlých, jindy mládím veselým, tvářích. Každá padala jinak. Jedna spadla přímo na zem, další polkl při vzlyku, když mu přejížděla po rtech. Bylo to různé. Ale poslední slza, kterou vybrečel, spadla Sakuře do očí. Vypadalo to, jako by brečela. Chvíli jen pozoroval dva své nejbližší a pak se podíval na Kakashiho. Ten už sice vybíhal, doufajíc, že zachrání alespoň jeho, ale bylo pozdě. Naruto si zasadil kunai s jedem přímo do srdce. Poslední jeho přání bylo dopadnout na ně a spolu s nimi odplout pryč.

Smrt přichází i odchází. Každého čeká. A tak teď jeden muž brečí nad třemi hroby a v rukách drží tři ochranné čelenky. Brečí, a doufá, že se někdy zase potkají a on bude moct být i nadále jejich senseiem. Brečí, a čeká, až si smrt najde i jeho.