Vraždící stroj

Náš příběh začíná v dobách, kdy našemu shinobi bylo teprve sedmnáct. Byl stále zaneprázdněn všelijakými boji a věřte nebo ne, vždy vyhrál. Byl přesvědčen, že když se člověk narodí, osud mu určí cestu a tou musí poslušně kráčet.

Mladý ninja nevěděl, co je to láska, jeho rodiče ho odvrhli a nechali ho někde na cestě svému osudu a tak nepoznal mateřskou lásku. Různými city se vůbec nezabýval, ba dokonce se jim vyhýbal. Bolesti se vysmíval.
Bylo mu jedno koho zabije. Jen cestoval a kdo mu nepadl do oka s tím bojoval a zvítězil. Žel bohu ho nikdy nenapadlo, že to samé se může stát jemu, nebo že jednou také pocítí lásku.
A to byla chyba.
Byl velice nadaný na boje, ale citům se ubránit dlouho nemohl…

MINULOST
„Jsi tak slabý, tobě bylo předurčeno, aby si semnou prohrál.“ Dořekl a jeho protivník se naposledy nadechl. Neji se na mrtvolu jen pohrdavě podíval a zmizel v lese.
Jak by řekl on, osud mu připravil jedno malé překvapení a sice, mladou dívku ve věku jako je náš shinobi.
Žena ho stále bezmocně sledovala a vzpomínala na to, co spolu dříve zažili.

Jednoho večera, když byl Neji vyčerpaný na něj zaútočila.
„Myslela jsem, že budeš silnější než minule,“ narážela jeho bývalá partnerka.
„Pche… zabiji tě jednou ranou,“ vstal ze země a připravil se na souboj.
Když najednou se dívka Nejimu ukázala.
„T-TenTen?“ řekl vystrašeně
TenTen zaujala bojový postoj a odhodlaně se zeptala: „Proč si teď tak krutý? Proč si nezůstal s námi?“
„Tomu bys stejně nerozuměla!“ odpověděl hlubokým hlasem a zaútočil.
Hnědovlasá dívka odrazila útok a pokračuje: „Ale pochopila… jen ty si myslíš, že ti nikdo nerozumí!“
Neodpověděl, ale zaútočil Královskou pěstí. TenTen se tomu úspěšně vyhýbala, ale stále se ho musela vyptávat.
„Odešel si, protože si s námi nebyl spokojený? Víš, tehdy mi to zlomilo srdce, že si utekl a já tě už neuvidím.“
„Tsche, ale celou dobu si mne pronásledovala.“
„Ano, ale to, protože jsem tě milovala a musela tě vidět.“ Dořekla a udeřila ho na hrudi. On se následně na to nemohl vůbec pohnout.
„Vidíš, i já jsem zesílila,“ řekla šibalsky. „A teď, když se nemůžeš hýbat mi to můžeš vysvětlit. Já s tebou nechci bojovat.“
Zahleděl se a tiše začal mluvit: „J-já jsem utekl, pr-protože jsem to už nemohl vydržet…“
Dívenka zpozorněla a on pokračoval: „Jednou jsem se do tebe zamiloval a ty city jsem už nedokázal v sobě dál držet. Tak jsem utekl a tebe nechal volně žít. Už jsem ty city nikdy nechtěl pocítit, ale asi jsem tě stále miloval. A zabíjel jsem, protože jsem na sebe měl vztek. Chtěl jsem tě chránit a být ti vždy nablízku a proto mě velice naštvalo, když jsem to nemohl dodržet.“
Na to nebohá zkamenělá TenTen nemohla ani zareagovat, protože se najednou odpoutal a mířil si to přímo k ní.
Královskou pěstí jí ochromil obě ruce a… nečekaně prudce ji objal.

TenTen se zaplnily oči slzami. Chtěla se s ním objímat, tak dlouho jak jen to bylo možné. Tak dlouho toužila po těchto slovech, které Neji vyslovil jako nic. „Já tě miluji, TenTen.“
Hoch přes hruď cítil, jak ji splašeně bije srdce.
„Neboj se, já budu vždy s tebou a nedopustím, aby ti někdo ublížil,“ ukonejšil ji.
Jeho srdce najednou bylo plno lásky pro ni, tolik citů najednou pocítil. Byl docela zmatený, ale nedal to znát, protože chtěl před jeho slečnou vypadat jako hrdina, mužně a přitom tak láskyplný.

Velice jemně ji vzal do náručí a položil na hebký mech. Ulehl k ní a leželi tam až do rána.
Brzy ráno si však pro Nejiho přišli jiní ninjové, aby si ho odvedli za to, že utekl z vesnice. Požádal je o papír a když mu dali papír, napsal na něj:
„,Moje drahá TenTen,
je mi líto, že jsem tu s tebou nemohl zůstat dokud by ses neprobudila, ale přišli si pro mě ninjové z Konohy, za to, že jsem utekl. Požádal jsem je, ale aby tě při cestě domů chránili, alespoň dva jouninové, takže se nelekni. Když přijdeš, tak už na tebe nejspíš budu čekat v Konoze, tak zatím ahoj.
P.S. Miluji tě, už od té doby co jsme se stali týmem.‘“

Když si toto hnědovláska přečetla, spěchala rychle zpět do vesnice, kde on bohužel nebyl. Hokage jí řekla, že musel jít k soudu a odpracovat si to.
TenTen poslušně celé roky čekala, než její milý přijde.
Ten den přišel.V tu dobu si TenTen povídala v květinářství s Ino a Sakurou. Do malého krámku vešel mladý muž. Holčiny se ohlédly a největší radost z toho měla TenTen, která hned běžela Nejiho obejmout.
Celé roky čekala a nebylo to zbytečné. Byla tak šťastná, rozzářená téměř jako sluníčko, šli spolu na procházku.
Všechno si tehdy vyjasnili a od té doby spolu byli skoro pořád. Zažívali spolu ty nejlepší dobrodružství a také chvilky plné lásky.

A dnes spolu šťastně žijí v jednom rodiném baráčku. Mají dvě krásné děti, které se snad také stanou ninjy a budou hájit a bojovat za svou milovanou vesnici jako jejich rodiče.Ale to už je jiný příběh.