Květinová iluze

Jednou si tak s Narutem kráčím lesem, ale najednou… obklopí nás obrovská květina a následně uzavírá dovnitř.
Naruto se zase diví: „C-co se to děje? Jakej parchant?! To nechápu!“
„Tak se to nesnaž pochopit, to nám nejspíš nepomůže.“ okřikla jsem ho a kopla do něčeho, co vypadalo asi jako pochva u květin. Rázem se ta rostlina rozprskla, my vypadli ven, ale jinam, než nás to ukořistilo.

Naruto se rozhlížel, ale viděl všude jen samé květy a stromy. Nevím, co se děje, ale nemůžu ani pořádně dýchat. Něco je asi ve vzduchu, že by to útočila příroda nebo v tom má někdo prsty?

„Odkud to jde?“ ptám se mezi kašlem. Rozhlížím se, jenže se mi Naruto někde ztratil.
Ten zápach už pomalu ustává.
„Našel jsem to!,“ křičel na mě Naruto, který právě běžel ke mně, „Nějaká kytka vypouštěla ten smrad, tak jsem ji vytrhl, ale nemůžeme tady čekat na další pohromu.“
„To jo, ale co chceš dělat?“ zeptala jsem se.
„To nevím, ale zkusíme se nějak odtud dostat.“
„Dobře, ale kudy? Ani to tu neznáme!“
Na to on prohlásil: „Pojď, za mnou a neustále se mě drž.“ A běželi jsme jako o závod.

Ten les vůbec nekončil… běželi jsme dál a dál, ale stále jsme nenacházeli konce.
„Naruto promiň, ale já už nemůžu,“ řekla jsem udýchaně.
„Když nemůžeš ty, tak tě ponesu já,“ odvětil odhodlaně, vzal mě a běžel.

„Jen si dál utíkejte, stejně brzo bude po vás,“ ozvalo se z povzdálí.
Řekla jsem si pro sebe potichu: „Je možné, že jsme v genjutsu?“
„Ano… přímo jsme do toho spadli!“

Neviděli jsme tu ženu nebo muže, proto jsme se rozhodli pátrat, tak dlouho než jsme našli její či jeho útržek z šatů. Zaútočila na náš… rychle jsem se ohnala a zneškodnila jí, ale byl to jen klon. Ta mě teda naštvala… grrr…
Chtěla jsem použít svoji sílu, ale nešlo to.
„A jsme v háji,“ zabručel, „ Vylez ty postrachu, ať si to s tebou vyřídím!“
„Já jsem žena! Tvému požadavku nevyhovím. Braň se!“ řekl hlas, který hned na to zaútočil.

Protože já jsem z nějakého důvodu nemohla bojovat posadila jsem se na blízký strom a sledovala. Ani ten boj nemůžu dost dobře popsat. Bylo to skvělé, oba se snažili, jak jen mohli a bylo to takové vyrovnané.
Naruto používal také stínové klony, žena zase nejvíc genjutsu a taijutsu. Z toho jsem vyvodila, že nějaký extra talent na jutsu nemá. A jelikož se mi tam nechtělo jen tak sedět jako pecka a bezmocně přihlížet, začala jsem se do toho souboje míchat i já. Mým účelem ale nebyl boj. Chtěla jsem ji nadávkami vyprovokovat k tomu, aby rychle vyplýtvala svoji chakru a prohrála.
Shazovala jsem ji různými nadávkami typu: „Jsi strašně pitomá a neumíš ani bojovat, to tě snadno porazíme!“
A ona pomalu bublala zuřivostí. „Hele, ty smrade raději zavři klapačku, nebo… nebo… nebo ti ukážu!“
„Už se třesu! Vždyť ani pořádně neumíš používat různé techniky a tak.“ No nevěděla jsem, čeho může být schopna, ale držela jsem se plánu.

Plán se mi najednou nějak vymkl z rukou, když nám přišel na pomoc nějaký kluk. Měl hnědé vlasy a přes ně kapucu. Stál v bojové pozici a na hlavě měl psa.
„Co tu sakra chceš, ty psí blázne?!“ rozčilovala jsem se,
On jen uraženě odpověděl: „Pche, to ty stejně nepochopíš!“ začal bojovat.
Uraženě jsem ho sledovala a jeho to znervózňovalo.
„Hele, tak si tak říkám, umíš vůbec bojovat? Těžko říct, že tenhle malý psík umí nějaké techniky a podobně…“
„Nech toho! Rozptyluješ mě!“
„A o to mi taky jde.“
„No jen počkej, až to skončí pěkně ti ukážu!“ zareagoval podrážděně.
Jenže Naruto náš seřval: „Nechte toho! Kibo, ty se prosím tě věnuj boji a ty jdi kousek dál, aby se ti nic nestalo!“
„No jo,“ odvětila jsem a vyplázla jazyk.

Nedalo mi to a stejně jsem musela stále prudit tu ženu. Až najednou toho začala mít dost a použila nějakou tajnou techniku. Vyrazila směrem na mě a já uskočila, jenže se hnala stále zamnou i s tou technikou.
Kluci jí zablokovali cestu a já se ukryla do bezpečí. Ani nevíte jak mě to štvalo, že jsem tam jak páté kolo u vozu. Vůbec jsem jim nemohla pomoct, neboť jsem nemohla používat žádné jutsu. Když jsem se skrývala narazila jsem na špeha, co sledoval boj, ale jakmile mě spatřil, zmizel.
Mám jít za ním? Ne, musím pomoct Narutovi! Ale co když je to zvěd nepřítele? Tsss, to je jedno. Stejně mu nijak nemůže pomoct ifnormace o tom, že tu bojujeme s tou psycho-ženskou.
Ale jak už jsem říkala ta žena ovládala trochu i přírodu, a protože byla dost zaměstnaná na to, aby mě mohla dostat, musela použít ještě jednu techniku. Za mnou se zvedal vysoký strom a celou mě znehybnil. Zrovna, když se kluci chystali udělit jí konečnou ránu, dostali jsme všichni tři do krku jehlicemi, dál se mi pak už nic nevybavuje. Nevím, kdo vyhrál, prostě nic.

Probrali jsme se, až někde na louce, kde bylo plno květin. O pár metrů ode mě byl Naruto a Kiba. Vstala jsem a pomalu si sedla, ohlédla jsem se po ostatních a viděla, jak Kiba leží na Narutovi a cucá si palec. V tu dobu se také probrali a celí zkameněli hrůzou, co se stalo a proč leží ti dva u sebe.
„Ale ne, co já dělám u tebe?! Dělej slez ze mě!“ zděsil se žlutovlasý hoch.
Druhý na to: „Hele, co se to stalo? Áááh… jen to ne! To je už po druhé co se mi to stalo!“
„Heh, ty si cucáš palec? Ty si ale mimino.“ začal se řehtat Naruto.
„Někdo mě jistě uspal a přitáhl sem k tobě a schválně dal do pusy palec!“ hájil se mladý Inuzuka. A hádka začala.

„Hele, kluci!,“ řvala jsem na ně, „Nevíte, co se to vlastně stalo? A kdo vůbec vyhrál?“
„My nevíme!“ řekli dvojhlasně a opět se začali prát.

Možná za to mohly ty květiny, nebo možná nás někdo omráčil a my jen snili. To se už nedozvíme, jak vidno. Ale ten chlápek, co špehoval byl podle mě pravý, tak co dělal v našem snu? Stále jsem nad tím dumala.
Ale brzy jsem od toho upustila a obejmula Naruta. Sama nevím proč, ale obejmula ho. Přestože to byl možná jen sen poděkovala jsem mu za to, že mě tak ochotně chránil.
Všem kamarádům jsme vyprávěli, co se nám stalo, ale ti jen pokyvovali hlavami a říkali, že se nám něco zdálo.
I já jsem o tom přesvědčena, ale možné je všechno.
Všechno bylo zas při starém, dokonce se mi vrátila síla a mohla jsem normálně cvičit a plnit mise.
„Žádný traumatický zážitek, tok chakry normální, všechno je v pořádku, asi se ti jen něco zdálo. To víš, fantazie je mocná.“ řekla paní doktorka, když jsme byli na konečné prohlídce, zda jsme v porádku.