Heartbreak

Hluboký žak
http://www.fanfiction.net/s/4494210/1/PeinKona_Heartbreak

Autor: Hellkidd
Překlad: RikudouPein

Pein byl chladný krutý muž s temným srdcem a jeho city byly, jako by neexistovaly. Nikdy nic nedával najevo, nikdy nikomu neřekl jak se cítí a ani se nesnažil hrát na city. Prostě je odbyl jako by nic.

Ve skutečnosti Pein ale někoho rád měl, velmi rád. Měl velmi rád mladou ženu, ženu se kterou strávil dětství, ženu které držel ruku, když byli ještě děti. Tehdy pořád pršelo, kapky deště padaly na její bílé tváře jako slzy, slzy, které způsobil, ačkoliv o tom nevěděl. Každý den viděl, jak roste, je zralejší a sledoval, kolik vyměnila přítelů. Každý den ho bolelo srdce, ale stále nic neřekl. Konan nevěděla o jeho lásce k ní, neexistoval způsob, jak by se to mohla dozvědět a Peinova hrdost byla moc velká na to, aby jí řekl co k ní cítí. Pein ji chtěl, chtěl ji držet, ještě jednou ji ochránit před deštěm, držet její jemnou ruku ve své a říct ji, že všechno už bude dobré. Nemohl to ale udělat, postavil kolem sebe zeď, zeď co zastavila všechny, kdo se k němu chtěli dostat, všechny.

Konan měla Peina vždy ráda, něco na něm bylo, něco pro ni důležitého. Bylo to za jeho falešnou hrou, že nic necítí. Věděla, že je něco za tím vším; věděla, že něco cítí. Nebyla si moc jista odkdy ho miluje, ale milovala ho. Chodila s jinými muži, aby viděla jeho reakce, ale nic, nikdy nic neukázal. Nikdy jí nevěnoval ani jediný pohled, staral se jen o svou práci. Cítila se prázdná. Každý den se na něho jen dívala a toužila po jakékoliv reakci; jakékoliv. V noci ležela v prostěradlech a plakala. Z jejích úst unikaly hlasité vzlyky, které se jí rozbíhaly do celého těla. Tak hrozně po něm toužila. Chtěla cítit jeho tělo přitisknuté k jejímu, jeho rty líbající její tělo, jeho jazyk v její puse. Chtěla aby jí věřil, chtěla jeho srdce výměnou za své, chtěla aby se milovali. Kdyby to Pein věděl, kdyby jen věděl, že ho miluje, jak moc ho chce, stejně jako chce on ji, nedělal by nic, alespoň by se jí snažil popsat svoje city. Potřeboval si být jist jejími city, dříve než mohl cokoliv udělat s těmi svými,protože jeho hrdost blokovala jeho jedinou šanci na štěstí.

Pein a Konan bydleli v malém domě blízko sídla Akatsuki se dvěma ložnicemi, jedna vedle druhé, postele postaveny ke stěně. Pein každou noc slyšel Konan plakat, slyšel i když se pohnula, slyšel pokaždé, když měla noční můru. Slyšel její srdcervoucí pláč, ale nemohl dělat nic, jeho mozek mu říkal, že pláče kvůli svému příteli. Chtěl ji držet v rukou, líbat její hlavu a utřít jí slzy. Chtěl ležet v posteli vedle ní, cítit její tělo u svého těla. Cítit to, že ho potřebuje, když by svíral její tělo. Chtěl ji vzbudit, když měla noční můry a uklidňovat ji polibkem, dokud znovu neusne. Chtěl na sobě cítit její vůni, cítit její vlasy ve svých rukou a držet její krásnou tvář. V noci nespal, díval se na stěnu a chtěl ji rukama rukama zničit, i kdyby to znamenalo, že by ztratil všechno ostatní, potřeboval Konan. Bylo těžké dýchat, když si uvědomil, že Konan je jen 15 centimetrů od něj, od jeho těla, které ztuhlo pokaždé, když ji viděl.

Konan taktéž zírala na stěnu, slzy smáčely její krásnou, nyní červenou tvář. Ta zeď symbolizovala bariéru mezi jí a Peinem, bariéru, která nemohla být překročena, protože ani jeden z nich toho nebyl schopen. Konan plakala dokud mohla, šla do koupelny a vyzvracela všechno jídlo co snědla a stále by to bylo stejné, její touha po Peinovi se nedala zvládnout.

Pein ji slyšel každou noc, pokaždé ho přitom bolelo srdce. Nemohl zvládnout, když ji slyšel vzlykat a plakat, pořád, do chvíle, kdy na to přestala mít sílu. Uvnitř byl naštvaný, pokaždé se uklidnil, ale chtěl ublížit tomu, co ji ublížil, za to, že kvůli němu tak brečela, chtěl, aby ten co jí ubližoval zemřel.