slzy pro něho (NaruHina)
Stála jsem na okraji mostu. Dávno už jsem měla být doma, ale v tuhle chvíli mi to bylo jedno. Ztratila jsem všechno.. ztratila jsem jeho…
Byla chladná zimní noc a já tam stála a koukala pod sebe. Zvedal se mi přitom žaludek, protože jsem měla vždycky strach z výšek. Stačilo… udělat krok a všechno bych hodila za hlavu. Nemohla jsem přece bez něj žít. Byl moje životní láska. Věděla jsem to od prvního okamžiku, kdy jsem ho spatřila. Ostatní z Konohy byli moc fajn. Mám spoustu kamarádů.. Kluky z týmu. Kurenai-sensei.. Sestru, rodinu.. Ale Naruta mi nikdo nenahradí! Milovala jsem ho!
Klepala jsem se v té lednové noci tak, že jsem málem z toho mostu spadla bez vlastního přičinění. Ale chtěla jsem přece skočit, ne?
Jeden jediný krůček a… odvrátila jsem hlavu a podívala se do nebe. Bylo poseté hvězdami. Kolikrát jsme se takhle spolu dívali. Samozřejmě ne přes neodbytné závoje slz, které se mi neustále hrnuly do očí tak, že jsem skoro nic neviděla. Neměl to dělat.
Neměl si chtít připadat jako hrdina.
Neměl mě zachraňovat. Radši bych umřela sama...
"Proč musel, sakra, Naruto umřít?" Zakřičela jsem bezmocně do tmy. Odpovědí mi byla jen ozvěna.
Mohl tu teď stát se mnou…
I přes záplavu slz jsem se musela usmát. Na mostě bychom určitě nestáli. Udělám to. Nechci být sama. Chci být s ním.
Zavřela jsem oči a už jsem se chystala udělat ten osudný krok, když v tom mě zaplavila vlna lítosti.
Co bude s týmem 8? Kiba... Shino... Kurenai-sensei? Jak se budou všichni cítit? Jak moc bude Hanabi plakat? A co táta? Neji... konečně jsme zadobře.
U úst se mi vydral výkřik.
Nevnímala jsem co křičím.
Prostě jsem to ze sebe potřebovala dostat. Nebudu skákat.
Nemůžu jim to udělat.
Naruto by to nechtěl. Ne, on to nechce, protože teď na mě kouká někde z nebe a přeje si, abych byla šťastná.
Vždycky si to přál.
Přelezla jsem zábradlí a pomalým krokem jsem se vydala domů.
Milovala jsem ho a on miloval mě.
A já budu šťastná.
Bude to těžké, ale já to zvládnu.
Kvůli sobě.
Kvůli týmu.
Kvůli celé Konoze.
A především pro něj, pro Naruta.
tohle téma je už sice ohrané (ano sama vždycky něco takovýho napíšu , klasika pst, neumírá ) ale vždycky mě dostane, když si něco takýho přečtu, zvláště na můj oblíbený pár mnohem víc by se mi to líbilo, kdyby to bylo delší, ale způsob slohu máš moc hezký, bylo to takvé oddechové, pst a jednoduše krásný
krásná,lehká, procítěná jednorázovka jen tak dál