Nirenghan-02-Procitnutí

Princezna? Co to mele? Nejraději bych mu řekla, že to není pravda, že jsem se k nim nepřidala, ale to bych lhala a nevyšel by mně tak můj plán.
,,Jak mě znáš? A proč mi říkáš princezna?'' zeptala jsem se.
,,Konoha mi o tobě vykládala. Těsně po tom, co tě Sasuke zajal, ti dali titul princezna. Za to, jak jsi ochránila tu růžovlasou a toho divnýho kluka.'' odpověděl mi.
,,To mi lichotí, škoda že tě musím zabít.'' odsekla jsem.
,,Bude mi ctí bojovat s vlastníkem Nirenghanu. Alespoň zjistíme, jestli jsi silnější než tvůj bratr.'' znovu se usmál.
Chtěla jsem se ho zeptat na plno otázek, jestli je bratr v pořádku, proč s ním bojoval, ale věděla jsem, že bych tak před Gorem a Moriem vypadala jako podvodnice, která tuto misi využila jenom k útěku. A tak jsem nic neříkala. Ale to už se na něho Morio vrhl. Chtěl mu jednu vrazit, ale Naomi se mu bez problémů vyhnul.
,,Nebudu s vámi bojovat tady!'' zařval a běžel do lesa.
Okamžitě jsme se vydali za ním. Byl ale hrozně rychlý a tak se nám ztrácel z dosahu.
,,Sakra! Co budeme dělat?'' zeptal se Morio naštvaně.
,,On počká na vhodném místě.'' odpověděla jsem.
,,Jseš si tím jistá?'' zeptal se Goro.
Kývla jsem a zrychlila. Když jsme doběhli na louku, Naomi stál uprostřed a za ním Ichiru, Kiba, nějaká blondýna a kluk v zelené kombinéze. Zastavila jsem se. Sakra! On nás vylákal naschvál sem. Zmocnila se mě panika. Ichiru se mi díval zklamaným pohledem do tváře. Chtěla jsem se za ním rozběhnout, obejmout ho a vrátit se s ním a s ostatními do Konohy, ale nemohla jsem. Pokud chci aby se jim nic nestalo, nemůžu se s nimi vrátit. Nedávala jsem tak nic najevo, i když to pro mě bylo neuvěřitelně těžké.
,,To bude aspoň zajímavé.'' zasmál se Goro.
,,Vydejte nám Naoma, nebo zabijeme i vás.'' řekl Morio.
Ta slova mi byla proti srsti, ale nic jsem nenamítala.
,,Arisu, pojď sem.'' uslyšela jsem Ichirův hlas.
Nehla jsem se.
,,Arisu...'' prosil Ichiru.
Znovu jsem se ani nepohla, jen mu hleděla do očí.
,,Dobrá tedy, nebudu se tě prosit, vybrala sis jinou stranu než já, ale víš co to znamená...'' odmlčel se.
Viděla jsem jeho utrápený výraz. Trápil se kvůli mně. Bylo mi hrozně. Chtělo se mi brečet, ale udržela jsem se. Odvrátila jsem zrak a podívala se na Kibu. Ten si mě prohlížel zaujatým pohledem. Ale v jeho očích jsem viděla zklamání. Můj nový přítel, se na mě díval tím hrozným pohledem. Další kdo tam stál byla blondýnka s dlouhými vlasy svýzanými do culíku. Měla na sobě úsporné oblečení a vypadala zaraženě. Dívala se na mě tím pohledem, jakým se na mě díval ten kluk, kterého jsem neznala.
,,Chceš mě zabít Ichiru? Ale to bude problém.'' jakmile jsem to dořekla, v očích se mi objevil Nirenghan.
,,Ovládla jsi Nirenghan na čtvrté úrovni? To mě ale nezastraší.'' odsekl.
,,Vím že tebe ne, ale mohlo by se něco stát tvým přátelům.'' tentokrát jsem zvýšila hlas.
,,Neublížíš mi, Arisu, jsem si tím jistý.'' tentokrát byl jeho hlas klidný.
Morio i Goro se na mě ustaraně podívali. Byl to ten pohled říkající ,, Myslel jsem že je silnější.'' A to jsem si rozhodně nemohla dovolit. Najednou se v Ichirově ruce objevil zabodnutý kunai. Ta blondýnka k němu ihned přiskočila, vytáhla mu kunai z ruky a použila lékařské jutsu, aby mu ránu vyléčila.
,,Věděl jsem to.'' zazubil se Morio.
Už o mně znovu nepochybovali. A to bylo dobře.
,,Já si beru toho zelenýho a Naomi.'' promluvil najednou Goro.
,,Dobrá, tak já mám tu holku a toho...'' odmlčel se když jem ho přerušila.
,,Já mám ty dva. Ty si vem tu holku.'' řekla jsem a Morio nic nenamítal.
Všichni začali okamžitě bojovat, jenom já jsem stála naproti Ichirovi a Kibovi s jeho psem. Když o tom teď tak přemýšlím, vlastně to bylo tři na jednoho. Ale mně to vyhovovalo. Kiba s jeho psem se okamžitě rozběhli mým směrem. Pomocí Nirenghanu jsem je svázala drátem tak, že se nemohli ani hnout. Takže tento boj byl pouze já proti Ichiru. A potom mě to napadlo. Můžu použít Nirenghan a vysvětlit mu tak, že jsem se nepřidala ke Chikaře, aniž by si toho ostatní všimli. Ale to už Ichiru začal útočit. Použil Youton a vyslal na mě tak smršť kyseliny. Sakra, proti Youtonu žádnej protiútok neznám. Použila jsem techniku přemístění a objevila jsem se vedle Ichiru. Podíval se mi hluboko do očí. Najednou jsme se ocitli na louce úplně sami a já mu řekla úplně všechno co se mi stalo.
,,Říkaš pravdu Arisu?'' zeptal se nakonec.
,,Ano, přísahám. Ale nevím jak to teď uděláme, budeš muset dělat že jsi v bezvědomí. Takže jak uvolním toto jutsu, upadneš na zem, dobře?'' zeptala jsem se.
,,Nemůžu tě nechat odejít. Všichni v Konoze si myslí že jsi zrádkyně. Musíš jim to vysvětlit.'' odpověděl.
,,Copak vám nedošel můj dopis?''
,,Ne.''
Za to může určitě Sasuke. Jistě Roka zabil dřív, než stačil doručit moji zprávu. Zmetek.
,,Psala jsem vám, aby jste se nebáli a že jsem v bezpečí. Opravdu, vrátím se do Konohy, slibuji, jen potřebuji získat ještě pár informací.'' sykla jsem prosebně.
Ale pravda byla jiná. Ve skutečnosti už mě vůbec žádné informace nezajímaly. Věděla jsem jich dost. Ale první problém byl, že kdyby s nimi odešla, Sasuke by si pro mě přišel a zabil by je, pokud by mu bránili. A ta druhá byla, že jsem ještě nechtěla odejít. Něco mě tu drželo a já si pořád nalhávala, že to není Sasuke.
,,Pokud tě Sasuke nepustil doposud, určitě tě nepustí ani potom, Arisu. Teď máš jedinou možnost vrátit se zpátky.'' prosil.
Najednou jsem povolila. Měl pravdu. Musím se vrátit. Už už jsem se chtěla vydat za ním, ale v tom mě zastavily něčí ruce, které mě držely za pas. Hned jsem věděla čí jsou. Ty ruce bych poznala všude.
,,Nedělej to Arisu.'' ozval se Sasukeho temný hlas.
Jak se dokázal dostat do mého genjutsu?
,,Okamžitě ji pusť, ty mizero!!'' zařval bratr a vrhl se na Sasukeho.
Okamžitě jsem zrušila genjutsu, ale Sasuke už za mnou nebyl. Zmizel. Ichiru se těsně přede mnou zastavil a objal mě. Viděla jsem Gora a Moria jak stojí přede mnou s mrtvým tělem Naomiho. Musela jsem zareagovat. Odhodila jsem Ichiru na zem.
,,Už to nikdy nedělěj, pokud nechceš zemřít. A přestaň se mě pokoušet přivést do Konohy, protože to se nestane.'' řekla jsem a vydala se za klukama.
Neotočila jsem se. Nemohla jsem vidět Ichirův utrápený obličej, jinak bych se musela vrátit a to nebylo možné. Vybavila jsem si jak mě Sasuke držel kolem pasu a přejel mi mráz po zádech. Bylo mi to příjemné. Sakra, co to melu! No tak, Arisu, vzpamatuj se.
Beželi jsme lesem, když v tom se kolem nás rozprostřela černota. Za okamžik jsme se objevili v Sasukeho pevnosti. Okamžitě jsme šli za Sasukem předat mu Naomiho. Když jsme vešli do obrovského sálu, už tam čekal.
,,Výborně.'' řekl a Morio položil Naomiho před Sasukeho.
Sasuke přiložil ruku Naomimu na srdce a ten se začal pomalu ztrácet, až z něho nic nezbylo. A potom mi to došlo. Udělal to všechno naschvál. Vůbec mu nešlo o to, aby jsme ho zabili, ale o to abych se setkala s bratrem.
,,Ty mizero!'' zařvala jsem a vrhla se na něho.
Když jsem proběhla kolem Moria a Gora, všimla jsem si jejich zmatených pohledů. Ale bylo mi to jedno. Jediné co mě zajímalo, byl Sasuke. Chtěla jsem ho udeřit do břicha, ale zarazil mou pěst v jeho dlani. Hned jsem zareagovala a použila druhou ruku. Ale opět ji zarazil těsně před svým obličejem.
,,Myslím, že už můžete odejít.'' řekl a Morio s Gorem se hned vydali ke dveřím.
Zůstali jsme tam sami. Snažila jsem se vyprostit ze Sasukeho sevření, ale marně.
,,Proč to děláš?! Řekni mi konečně, o co ti jde ?!'' řvala jsem.
Všechno to na mě dopadlo. Sasuke, Ichiru, Konoha, Kiba, dokonce i Madara. Podlomila se mi kolena a padala jsem k zemi. Sasuke mě však chytil a vzal do náruče. Pomalu se mi zavíraly oči, poslední co jsem viděla byly Sasukeho oči a pak jsem upadla do bezvědomí.
Když jsem se probudila, byla jsem v jednom z obrovských pokojů. Ale nebyl to můj pokoj. Sedla jsem si a uviděla naproti mě sedět Sasukeho v jednom z křesel. Zaujatě si mě prohlížel. Znovu jsem si lehla a zavřela oči.
,,Potřebuji zesílit, abych tě mohla zabít.'' řekla jsem najednou.
,,Budu tě trénovat.'' odpověděl, bez jakéhokoliv zaujetí.
Čekala jsem tuto odpověď. Vstala jsem z postele a vydala se ke dveřím.
,,Za hodinu.'' sykla jsem a odešla.
Musím ho zabít, prostě musím. Jiná možnost není. Jestli on zemře, všechno skončí. Přišla jsem do svého pokoje a šla se vykoupat. Když jsem vyšla ze sprchy, zjistila jsem že za pět minut mi začíná trénink se Sasukem. Rychle jsem se oblékla a vyrazila ze dveří. Ale do něčeho jsem narazila. Ihned jsem se odtáhla a zjistila, že osoba do které jsem vrazila, je ta blonďatá dívka. Jak že to Morio říkal že se jmenuje? Amaya, to bylo to jméno.
,,Promiň.'' sykla jsem a obrátila se k ní zády.
Ale ona se objevila přede mnou, chytla mě za krk a přirazila ke zdi. Měla obrovskou sílu.
,,Tak poslouchej, ty mrcho. Já Sasukeho miluju a nehodlám se ho vzdát. Takže se od něho drž dál, nebo zabiju všechny tvé blízké.'' jakmile to dořekla, pustila mě.
Sjela jsem po zdi na kolena a těžce oddychovala. Bez jakéhokoliv dalšího slova odešla.
Vstala jsem a vydala se za Sasukem.
Když jsem přišla do jeho pokoje, nikde jsem ho neviděla.
,,Musíš se dívat líp.'' uslyšela jsem jeho hlas a Sasuke se objevil těsně za mnou.
Znovu mě chytil kolem pasu a prostor kolem nás se začal rozmazávat. Najednou jsme se objevili na cvičišti, kde včera bojovala Rina s Orino. Sasuke mě stále držel a já si ten pocit užívala. Najednou mě pustil a objevil se přede mnou. Chytil mě za bradu a zvedl ju nahoru.
,,Kdo ti to udělal?!'' zeptal se se zvýšeným hlasem.
,,Kdo mi udělal co?''
,,Máš na krku sedřenou kůži.'' odpověděl.
Okamžitě jsem se mu vysmekla a čelenku co jsem měla ve vlasech jsem si uvázala kolem krku.
,,Nevím, asi jsem se někde odřela.'' zalhala jsem.
Moc dobře jsem věděla, že to musí být od Amayi.
,,Vím kdo ti to udělal, Arisu, a slibuji, že už se to nestane.'' řekl temným hlasem.
,,Ne! Vlastně, já jsem jí to udělala taky, takže jsme si kvit.'' snažila jsem se to rychle zamluvit.
Nemohla jsem připustit, aby jí Sasuke ublížil. Ona by potom ublížila mým přátelům, jak říkala.
,,Dobrá tedy. Tak začněme. Ukaž mi, co umíš s tvým Nirenghanem.''
Nemohla jsem proti němu použít celou svou sílu. Nedokážu si představit, že bych ho zranila, nebo dokonce zabila.
,,Nemůžu s tebou bojovat s Nirenghanem, Sasuke, to prostě nejde.'' odsekla jsem.
,,Bojíš se, že bys mi ublížila?'' zeptal se s úšklebkem.
Byl tak krásný. Byla tma a on stál přímo v záři měsíce. Bílá pleť mu svítila. Vypadal jako démon s andělskou tváří.
,,Ne, klidně ti ublížím.'' znovu jsem odsekla a snažila se uklidnit.
Neublížím mu. Je přece silnější než já. Takže se dokáže ubránit. Teď už nemůžu couvnout. Použila jsem Nirenghan na nejvyšší úrovni a probodla ho třuceti meči. To co udělal, bylo to jediné, co jsem nečekala. Vlastně jsem čekala úplně všechno, jen tohle ne.
,,Tak vidíš, konečně se ti to povedlo.'' řekl a z úst mu vytekla krev.
Najednou se skácel k zemi.
,,Sasuke!!'' vykřikla jsem a utíkala za ním.
Obrátila jsem ho na záda a odstranila pomocí Nirenghanu všechny meče.
,,Sasuke prosím. Já... nevěděla jsem že... Myslela jsem že... Prosím tě, neumírej.'' žvatlala jsem jedno slovo přes druhé.
Teprve teď jsem si uvědomila, jak je pro mě Sasuke důležitý.
,,Dobrá, tak já tedy neumřu.'' ozval se jeho výsměšný hlas za mnou.
Sasukeho tělo se najednou rozletělo na několik vran. Otočila jsem se a pohlédla mu do očí. Bylo vidět že se náramně baví.
,,Tos přehnal!'' zasyčela jsem a utíkala pryč.
Vlastně jsem neměla ponětí, kam utíkám. Jediné co jsem chtěla, bylo dostat se od něho pryč. Ponížil mě. Cítila jsem se jako úplný pitomec. Ale Sasuke se objevil přede mnou a přitáhl si mě k sobě. Najednou jsme se vznášeli ve vzduchu. Byli jsme tak vysoko, že jsem se začala bát. Pevně jsem ho sevřela, abych nespadla.
,,Nikdy bych tě nepustil.'' usmál se.
Chtěla jsem mu vynadat, ale nevěděla jsem jak. Najednou ze mě všechna zlost opadla.
,,Povíš mi, proč mě tu tolik chceš? Proč na mě dáváš tak pozor?'' zeptala jsem se s nadějí v hlase.
,,Ty jsi vážně neodbytná. Ale dobře, řeknu ti to.''
Tentokrát jsem se usmála já.
,,Když skončila 4. válka ninjů, byl jsem úplně sám. Nikdo mě nezajímal, po žádné společnosti jsem netoužil. Jediné co mě zajímalo byla síla a moc. Vlastně, nechtěl jsem ovládnout celý svět ninjů, ale chtěl jsem být nejsilnější ninja všech dob. Znovu jsem chtěl obnovit svůj klan, ale nemohl jsem, protože mě nikdo nezajímal. A tak jsem sestavil Chikaru. Dával jsem jí různé mise, ale všechno jsem to dělal proto, abych se nějak zabavil. Ale nepomáhalo to. Tak jsem zašel za vědmou, která mi předpověděla dívku, která bude jiná než ostatní. Dívku, která mě zaujme na první pohled, která bude opravdu silná a nejkrásnější ze všech. Hned po tom jsem vědmu zabil, aby nikomu nemohla říct mou budoucnost. Následně na to, jsem tu dívku začal hledat. Hledal jsem všude, ale nikde se neobjevila. Po dvou měsících neustálého hledání jsem to vzdal. A potom jsem uviděl tebe. Ze začátku jsi mě nezaujala natolik. Byla jsi v bezvědomí a měla zavřené oči. Vůbec jsem nad tebou nepřemýšlel. Ale potom, když jsem chtěl zabít Saie a ty jsi zablokovala můj útok a hledělas mi do očí, jsem to poznal. Projel mnou zvláštní pocit, který jsem už dlouhou dobu necítil. Hned jsem věděl, že jsi ta pravá. Že jsi dívka, která je mi předpovězená. A tak jsem si tě prozkoušel. Zda-li jsi opravdu tak silná, jak vědma předpovídala. A byla to pravda. Nemohl jsem připustit, abys odešla zpátky do Konohy a tak jsem tě vzal do mé pevnosti, ze které se nemůžeš beze mě dostat. Jsme si předurčeni osudem, Arisu, proto mě nemůžeš zabít. Něco tě ke mně silně táhne a i když mě zatím nemiluješ, časem to přijde.''
Nezmohla jsem se na slovo. Opravdu je to pravda? Nebo tohle říká každé a potom se se mnou jenom vyspí a budu stejná jako všechny ostatní.
,,Máš tady čtyři dívky, jak si můžu být jistá, že mě jenom nevyužiješ jako všechny ostaní?'' zašeptala jsem.
,,Jsi jediná osoba, Arisu, kterou bych se nechal zabít, pokud by sis to přála.'' odpověděl.
Při slově zabít mi přejel mráz po zádech. Najednou jsem si uvědomila, že opět stojíme na zemi. Sasuke mě opatrně pustil a odtáhl se ode mě.
,,Ty mi nevěříš, že?'' zeptal se váhavě.
,,Morio a Goro mi říkali, jak ty dívky využíváš. Já prostě...'' odmlčela jsem se.
Neodpovídal. Jenom mi hleděl hluboko do očí. A právě o to víc to bylo horší.
,,Prodnešek to myslím stačí. Začneme s tréninkem zítra.'' jakmile to dořekl, stála jsem u sebe v pokoji.
Měl pravdu. Něčím mě přitahoval a je zřejmé, že dřív nebo později se do něj zamiluju. Ale možná, jenom možná bych ho mohla změnit. Třeba už by nemusel zabíjet lidi, změnila bych ho. Dobrá tedy. Pokusím se.
Když jsem se ráno probudila, neměla jsem hlad a tak jsem zůstala v posteli déle.
,,Vstávej, kůže líná.'' uslyšela jsem Gorův hlas.
Otočila jsem hlavu směrem ke dveřím, kde stál Morio, Goro a dvojčata.
,,Za chvíli začíná zápas Amayi proti Sasukemu.'' řekl Morio nadšeně.
Vstala jsem z postele jenom v noční košilce a vydala se k nim.
,,No dobře, tak na mě počkejte, hned jsem hotová.'' řekla jsem a zavřela jim dveře před nosem.
Šla jsem se poumývat a převlékla se. Kazuku jsem si vzala s sebou, stejně jako ostatní zbraně, kdybych náhodou zase bojovala. Když jsem byla hotová, vydala jsem se za klukama.
Dorazili jsme na cvičiště jako poslední. Dokonce i Sasuke už tam stál, připravený k boji. Jakmile mě uviděl, jeho výraz se změnil. Už to nebyl ten zlý, bezcitný výraz, tentokrát to byl ochranitelský a docela milý. Usmála jsem se a šla si sednout na tribunu. Zápas začal.
Amaya se objevila hned za Sasukem a pevně ho sevřela v náručí. Něco ve mně žárlilo, ale nic jsem nedávala najevo.
,,Krásný to pocit.'' vzdychla Amaya.
Najednou se Sasukeho tělo rozletělo v nespočet vran a Sasuke se objevil těsně před ní.
,,Pro mě ne.'' řekl tiše, ale já to slyšela.
Musela jsem se usmát. Morio se na mě tázavě podíval, ale když viděl můj výraz v očích, nechal to být.
,,Vážně už mě unavuješ.'' řekl Sasuke a objevil se za Amayou.
Protnul ji mečem srdce a ona se skácela k zemi. Nevěřila jsem svým očím. On je tak hrubý a bezcitný. Bála jsem se. Nevím proč, ale bála jsem se, že to samé udělá mně. Nechápala jsem to. Chtěla jsem se zvednou a odejít, ale všimla jsem si Sasukeho tvrdého pohledu a tak jsem radši zůstala sedět.
,,Kdo další si myslí, že by mě mohl porazit?!'' zeptal se Sasuke výsměšně.
Naštvalo mě to. Rozhodla jsem se, že ho změním a tohle byla moje první šance. Možná, že kdybych vyhrála, zmenšilo by se mu jeho ego. Podívala jsem se na Amayu, ktrá se pomalu vypařovala. A potom jsem vstala.
,,Já!'' zasyčela jsem odhodlaně.
Sasuke byl překvapený. Bylo na něm vidět, že se mnou bojovat nechce, že mně nechce ublížit, ale nemohl přede všemi ztratit svoji tvář. A o to právě šlo. Pokud nevyhraju, určitě mě zabije, aby si o něm ostatní nemysleli, že je měkota. Takže moje jediná šance je, vyhrát. Bohužel, pokud se tak nestane, můj příběh skončí.
Přišla jsem před něho a snažila se mít prázdný výraz v obličeji stejně jako on. Sasuke vytáhl meč a začal útočit. V očích měl Mangekyou Sharinghan. Vrhla jsem se naproti němu, stejně jako on na mě, ale moje oči byly jiné. Neměla jsem v nich sharinghan, ale Nirenghan čtvrtého stupně. Ani jeden z nás nebyl schopný zasáhnout toho druhého. Pohybovali jsme se tak rychle, že normalní oči nás musely vidět rozmazaně. Bojovali jsme dlouho, a jeden druhému hleděli do očí. Když v tom Sasuke, udělal chybu a ta se mu vymstila. Strhla jsem ho na záda a klekla si na něho. Kazuku jsem držela u jeho hlavy. Když v tom mě chytil za ruce a pevně je sevřel. Vzadu na krku jsem ucítila meč. Hmm, to pode mnou musel být klon. Použila jsem Suiton a rozpustila se ve vodu. Znovu jsem se objevila před ním. To bude dlouhý boj.
,,Katon: Gouryuuka no Jutsu.'' vykřikl Sasuke a naproti mně se řítila obrovská ohnivá dračí hlava.
,,Suiton: Goshokuzame .'' použila jsem protiútok.
Můj Suiton ihned odstranil Sasukeho Katon a pět žraloků se řítilo proti němu.
,,Amaterasu.'' vykřiknul a žraloci ihned zmizeli v černých plamenech.
Musím ho porazit, prostě musím. Uchopila jsem Kazuku a nechala jím proudit všechny tři podstaty. Sasuke udělal to samé, akorát jemu proudila mečem Amaterasu. Vrhli jsme se na sebe a začali bojovat. Když se naše meče střetly, ozvala se ohlušující rána a oba nás to odhodilo několik metrů. Přesně jako při Chidori. Jenomže rozdíl byl v tom, že Sasuke dopadnul na nohy a já na záda. Nemohla jsem se pohnout. Jistě, měla jsem ještě dost chakry na plno technik, ale nemohla jsem se hýbat. Najednou se Sasuke objevil přede mnou. V ruce držel Kusanagi a přiložil mi ho na krk. Věděla jsem co přijde.
,,To už nikdy nedělěj.'' ozval se jeho hlas a Kusanagi zmizel.
Neodpovídala jsem. Byla jsem příliš vyčerpaná. Když v tom mě Sasuke vzal do náruče a kolem nás se rozprostřelo světlo.
Ocitla jsem se ve svém pokoji, kde už čekala Shina. Nejspíš, aby mě ošetřila. Ale Sasuke nikde.
Shina mě položila na postel a já ihned na to usnula.
Probudila jsem se zhruba za dvě hodiny a rozhodla se, že půjdu za Gorem a Moriem. Vyšla jsem na chodbu, ale to, co jsem viděla, mě přimrazilo k zemi. Na konci chodby stála Rina a líbala Sasukeho. Ten ji držel omotanou kolem sebe. Do očí mi vyhrkly slzy. Zalezla jsem zpátky do pokoje a s brekem si lehla na postel. Jak mi to mohl udělat? Myslela jsem, že ke mně opravdu něco cítí. Nenávidím ho! Nenávidím ho tak moc! Přesně jsem věděla, co musím udělat. Vydala jsem se za Yamato no Orochi.

Z pohledu Riny

Zuřila jsem. Záviděla jsem té holce, jak Sasukeho zaujala. Záviděla jsem jí její Nirenghan, její sílu a především její krásu.
Když Sasuke odešel z pevnosti s tím, že si musí na zemi něco zařídit, využila jsem situace. Moc dobře jsem věděla, že je Arisu ve svém pokoji, a tak jsem šla za Yasuem. Také jsem věděla, že je do mě zamilovaný a tak jsem toho využila. Prosila jsem, aby použil přeměňovací jutsu a proměnil se na Sasukeho. On mi samozřejmě vyhověl a udělal to. Potom jsem ho přitáhla na chodbu, ve které byl Arisin pokoj. A začala jsem se s ním líbat. Líbali jsme se dlouho, než konečně Arisu vyšla. Jakmile nás uviděla, do očí se jí nahrnuly slzy. Konečně! Teď odsud alespoň vypadne a Sasuke bude jenom můj!

Z pohledu Arisu

Vešla jsem do obrovské místnosti, ve které byla klec s Orochim. Jakmile mě uviděl, začal se hluboce smát.
,,Ale Arisu, copak tě sem přivádí malá? '' řekl ironickým hlasem.
,,Potřebuji se odsud dostat a ty jsi jediný, kdo mi může pomoct.'' odpověděla jsem.
,,A copak za to dostanu?''
S tím jsem nepočítala.
,,Nemám nic, co bych ti mohla dát.'' odsekla jsem.
,,To je vlastně pravda. Stačí mi, když mi řekneš proč se odsud chceš dostat.''
,,Myslela jsem, že je Sasuke jiný. Že ke mně něco cítí. Ale on je stejný jako vždycky. Jen mě chce využít.'' odsekla jsem se slzami v očích.
,,Plácáš nesmysly. Sasuke tě miluje.'' opáčil.
,,Ne!'' Zařvala jsem. ,,To není pravda! Přestaň mi lhát!'' řvala jsem jako histerka.
Arisu, přestaň se shazovat. Říkala jsem si v duchu. Zatnula jsem ruce v pěst a uklidnila se.
,,Orochi, doprav mě do Konohy.'' tentokrát už můj hlas byl klidný.
,,Pojď sem, maličká'' ozval se jeho drsný hlas.
Jednou půlkou těla už jsem byla v kleci, když do místnosti vběhnul Sasuke.
,,Arisu, ne!'' zařval.
Nikdy jsem ho takhle řvát neslyšela. Vlezla jsem do klece celou svojí půlkou a cítila jak se kolem mě omotávají hadí hlavy.
,,Arisu!'' byl poslední výkřik jaký jsem slyšela, než jsem upadla do bezvědomí.

Když jsem otevřela oči, byla jsem v lese. Dívala jsem se do korun stromů a skrz ně na oblohu. Teprve teď jsem si uvědomila co se stalo. Vzpomněla jsem si jak mi Orochi říkal, že mě Sasuke miluje. Ale vzápětí jsem si vzpomněla, jak se Sasuke líbal s Rinou. Zabolelo mě u srdce a ihned jsem tuto myšlenku zahnala. Vyšplhala jsem na strom abych se rozhlédla kde jsem. Jakmile jsem zjistila, že jsem jen pár metrů od hlavní brány do Konohy, byla jsem šťastná. Rozběhla jsem se a běžela rovnou do Hokageho kanceláře. Nikoho známého jsem cestou nepotkala. Vtrhla jsem se dovnitř a Hokage na mě udiveně zíral.
,,Arisu!'' vydechl a objal mě.
,,Omlouvám se, že jsem vám o sobě nedala nic vědět, ale jsem zpátky a mám pro vás plno informací o Chikaře a jejích slabinách.'' usmála jsem se slzami v očích.
,,Proč pláčeš?'' zeptal se Hokage ustaraně.
,,To jsou slzy štěstí.'' odpověděla jsem.
Ale pravda byla jiná. Myslela jsem na Sasukeho. Otřela jsem si slzy z očí a začala mu vyprávět všechno o Chikaře. Kdo patří mezi její členy, jaké mají slabiny atd.
,,Objevila jsi i Sasukeho slabinu?'' zeptal se po chvíli.
,,Ne, bohužel.''
Tentokrát jsem mluvila pravdu. Sasuke opravdu žádnou slabinu nemá. Když jsem mu dovyprávěla všechno o Chakiře, rozloučila jsem se a vydala se k ANBU. Chtěla jsem vidět svého bratra a oznámit mu, že jsem zpátky. Když jsem vešla hlavní bránou na cvičiště, všichni z ANBU tam stáli. Ale já jsem Ichiru nepoznala, protože všichni měli přes obličej masky. Jakmile si mě všimli, postavili se do obranné pozice až na jednoho.
,,Co jsi zač?!'' zařval jeden z nich.
,,Hledám svého bratra, Ichiru.'' odpověděla jsem.
Když v tom se ke mně vydal ten muž, který stál na místě a nepostavil se do obranné pozice. Přišel ke mně, ale nic neřekl. Ani masku si nesundal. Jenom tam stál a díval se na mě.
,,Ichiru?'' zeptala jsem se.
,,Co chceš?!'' odsekl Ichiru.
,,Vím, že jsi na mě naštvaný. A že to co jsem udělala ode mě bylo hrozné, ale uvědomila jsem si to. A mrzí mě to Ichiru. Prosím tě, odpusť mi.'' při posledních slovech jsem se rozbrečela.
,,Arisu...'' zašeptal a sundal si masku.
Pohlédla jsem mu do obličeje a všimla si, že jeho znamení na čele je stejně rozšířené jako to moje. Avšak jeho vzor je jiný než můj.
,,Odpouštím ti.'' zašeptal a objal mě.
Rozbrečela jsem se ještě víc. Tentokrát to byly slzy štěstí.
Odešli jsme na lavičku a povídali jsme si. Řekla jsem mu úplně všechno. Dokonce i o Sasukem. Nakonec jsme se rozloučili a já odešla zpátky do Konohy.
Když jsem šla kolem parku, uviděla jsem Sakuru, jak sedí na houpačce. Jakmile mě spatřila, běžela ke mně a objala mě.
,,Arisu! Jsi to vážně ty?!'' ozval se její nadšený hlas.
,,Jo Sakuro, jsem to já.'' usmála jsem se.
Šli jsme se posadit do parku a já jsem jí vykládala o Chikaře.
,,Viděla jsi Sasukeho? Je v pořádku? Pořád je tak zlý? Neuvažuje o tom, že by se vrátil do Konohy?'' měla tolik otázek.
Hlas se ji třepal, když mluvila o Sasukem a já jsem se bála, že mně bude dělat to samé.
,,Sasuke je v pořádku, ale nechce se vrátit do Konohy, vlastně je pořád stejně zlý a nikdo ho nezajímá. Jenom lidi využívá ke svým potřebám. Promiň, Sakuro.''
Sakura sklopila zrak.
,,Musím ho přivést zpátky. Tu dobu, co jsi tu nebyla, jsem hodně zesílila. Už nebudu jenom klečet a nic nedělat, Arisu.'' v hlase jí zněla odhodlanost.
Neodpovídala jsem. Věděla jsem, že se jí to nikdy nepovede, ale nemohla jsem jí to říct. Nakonec jsem se jenom usmála.
,,Už budu muset jít. Zítra máme těžkou misi a musím se vyspat.'' řekla najednou.
,,Jakou misi?'' zeptala jsem se.
,,No Naruto, teda Hokage říkal, že po těch informacích, cos nám předala bude Chikaru mnohem snadnější zneškodnit. A kolem Vodopádové vesnice, byli viděni dva členové. Máme za úkol je zneškodnit.''
Musím jít s nimi za každou cenu. Rozloučila jsem se se Sakurou a znovu běžela za Hokagem.
Běžím ulicemi Konohy, když v tom na mě někdo skočil a svalil mě na záda. Chytil mě ruce kolem zápěstí a přirazil k zemi.
,,Že by se nám naše zrádkyně vrátila?'' uslyšela jsem hlas plný smíchu.
,,Kibo!''
Kiba ze mě slezl a pomohl mi vstát.
,,Takže už si v pohodě?'' zeptal se.
,,Jo, všechno dobrý.'' pokusila jsem se o úsměv.
,,A kam jdeš? Za Hokagem?''
Kývla jsem.
,,Jdu stejným směrem, tak tě doprovodím. Pokud ti to teda nevadí.'' zakřenil se.
,,Strašně mi to vadí.'' řekla jsem ironicky a znovu se rozběhla.
Kiba se zasmál a běžel za mnou.
Když jsem dorazila do kanceláře, nebyl Naruto překvapený, že mě vidí.
,,Ne, nemůžeš jít na misi s nimi.'' vyslovil hned, jak jsem přišla.
Jak to může vědět?
,,Uteču, pokud mě nepustíte.'' odsekla jsem.
Nic neříkal. Díval se mi do očí a nakonec se usmál.
,,No tak dobrá, buď zítra v osm u cvičiště, tam mají ostatní sraz.'' jakmile to dořekl, poděkovala jsem mu a vydala se na ubytovnu.
Cestou jsem už nikoho nepotkala, a tak když jsem přišla do bytu, šla jsem rovnou spát.

Ráno mi zazvonil budík přesně v sedm a tak jsem měla dost času na to, abych se upravila. Nejprve jsem šla do koupelny. Když jsem se na sebe dívala do zrcadla, rozhodla jsem se, že si trochu změním vlasy. U obličeje jsem si je setříhala, ale stále mně pár pramenů sahalo až po prsa. Vzadu jsem si vlasy nechala dlouhé. Vypadala jsem opravdu nebezpečně. Když jsem přišla k šatníku, vybrala jsem si nové oblečení. Už jsem nechtěla to, co mi dal Sasuke. Vzala jsem si tedy tmavě fialový top bez ramínek, vázaný kolem krku. Dlouhé tmavě modré rukavice, síťované legíny, volné tmavě modré třičtvrťáky a vysoké boty. Ale něco tomu chybělo. Vzala jsem tedy tyrkysovou stuhu a omotala si ji kolem pasu. Na boku jsem udělala mašli, za kterou jsem si přivázala Kazuku. A teprve teď jsem si toho všimla. Měla jsem pod ramenem udělané čerstvé kosočtvercové znamení, podobné tomu, co jsem měla na čele. Muselo to být mou novou sílou. Usmála jsem se. Vypadám úplně jinak než předtím. Vlastně, možná bych se dokonce sama sebe bála. Jakmile jsem byla hotová, vydala jsem se na sraz.
Byla jsem tam o něco dřív a tak jediný kdo tam byl, byl ten kluk v zelené kombinéze.
,,Ahoj.'' pozdravila jsem mile.
,,Nemusíš být na mě hodná. Já vím že taková nejsi.'' odsekl a odvrátil zrak.
Nevěděla jsem, co na to říct a tak jsem se posadila vedle něho.
,,Vím, co si o mně asi teď myslíš, ale časem poznáš, že jsem jiná.'' znovu jsem se pokusila o úsměv.
,,Jo, asi máš pravdu. Promiň, já jsem Lee.'' představil se a podal mi ruku.
,,Arisu.'' odpověděla jsem a usmála se.
Najednou se za námi objevil kluk s byakuganem.
,,Ona jde taky, jo?!'' zeptal se povýšeně.
,,Jsem Arisu, žádná ona! A přestaň se chovat nadřazeně, nebo tě zabiju.'' odsekla jsem.
,,To se ještě uvidí.'' odsekl tentokrát on.
Už už jsme se na sebe chtěli vrhnout, když nás Lee zastavil.
,,Arisu, Neji, přestaňte! Teď jsme jeden tým!'' řekl Lee.
Okamžitě jsem ho poslechla a sedla si zpátky.
Za chvíli přišla Sakura s nějakým klukem.
,,Ahoj všichni. Arisu, tohle je Shikamaru.'' představila Sakura toho kluka vedle ní.
,,Ahoj.'' pozdravila jsem.
,,Nojo, čau.'' odpověděl a vypadal znuděně.
To jsou teda kolegové. Morio a Goro byli úplně jiní. Zastesklo se mi po nich a přála jsem si, aby to nebyli oni, proti kterým budu muset bojovat.
Když jsme přiběhli do Vodopádové vesnice, rozhodli jsme se, že se rozdělíme. Budeme tak míň nápadní. Já jsem zůstala se Sakurou a Shikamarem, Neji a Lee byli spolu.
Ptali jsme se snad všech lidí ve vesnici, jestli někoho neviděli, ale nikdo o ničem nevěděl. Když v tom jsem uviděla, jak z vesnice odchází Morio s Gorem. Ihned jsem zareagovala a ukázala na druhou stranu, aby je neviděli.
,,Nic tam nevidím.'' řekl Shikamaru a nevěřícně se na mě podíval.
,,Asi jsem se spletla.'' pípla jsem.
Proč to musí být zrovna oni dva? Sasuke to určitě udělal naschvál! To je ale zmetek!
,,Měli bychom prohledat okolí kolem vesnice.'' řekla najednou Sakura a vydala se tam, kudy Morio s Gorem odcházeli.
Chtěla jsem něco namítnout, ale když jsem viděla Shikamarův přísný pohled, nechala jsem to být. Chvíli jsme běželi a potom se Shikamaru zastavil.
,,Támhle jsou.'' řekl Shikamaru a ukázal prstem na Moria a Gora, kteří si nás zvědavě prohlíželi.
Rychle jsem se otočila, aby mně neviděli do tváře. Sakra, co budu dělat?!
,,Víme, že to jsi ty, Arisu, nezapomínej, že jsi úplně jiná než ostatní, poznali bychom tě úplně všude.'' uslyšela jsem Gorův hlas.
Otočila jsem se a pohlédla jim do tváře. Připadala jsem si hrozně. Ublížím komukoliv z Chikary, ale těmhle dvěma prostě ne.
,,Nojo, já zapomněla.'' pokusila jsem se o úsměv, ale nešlo to.
,,Měla by ses vrátit, jinak si pro tebe Sasuke přijde.'' uslyšela jsem Moria.
Podívala jsem se na Shikamara, který nevypadal překvapeně a potom na Sakuru, která byla naopak úplně překvapená.
,,Vyřiďte mu, ať mě nechá být, že ho nenávidím a nikdy nebudu dělat to, co on chce.'' odsekla jsem.
,,Arisu, víš co k tobě Sasuke cítí, pokud se nevrátíš, zničí celou Konohu, jenom aby tě přivedl zpět.'' tentokrát zněl Moriův hlas chladně.
Nemohla jsem se podívat Sakuře do očí. Připadala jsem si jako nějaká...
,,Buď zticha, Morio! Nic nevíš! Sasuke vás všechny tahá za nos. Jenom vás využívá, aby se zabavil. Stejně tak chtěl využít mě, ale já jsem mu na to neskočila. Taky mi říkal, všechny ty řečičky o tom jak jsem vyjímečná, a potom se přímo před mím pokojem líbal s jinou! Je to obyčejnej lhář a troska, co krade sílu ostatním. Určitě mě chtěl jenom využít, nebo si vzít můj Nirenghan!'' tentokrát už jsem řvala.
Cítila jsem v sobě obrovský vztek a oči mě začali pálit. Podlomila se mi kolena a motala se mi hlava.
,,Arisu!'' vykřikla Sakura a chytla mě, abych nespadla ze stromu. Seskočila se mnou na zem, stejně tak Shikamaru. Ale moje oči nepřestávaly pálit. Bylo to čím dál horší, jako bych je měla v plamenech. Řvala jsem a zmítala sebou, tak tak mě dokázala Sakura s Shikamarem udržet. A potom to najednou skončilo. Všechna bolest ustala a já jsem otevřela oči.
,,Panebože Arisu!'' vyjekla Sakura.
,,Co se děje?'' zeptala jsem se ustaraně.
,,Tvoje oči.'' vydechla.
Vstala jsem a přišla k jezírku, co byl opodál. Podívala jsem se do něj a uviděla svoje oči. Nejprve jsem se lekla. Byly jiné než obyčejný Nirenghan. Nevím jak to popsat, ale vypadalo to, jako by byl nakreslený jeden kosočtverec a v něm menší a menší a menší až do úplně nejmenšího. To musí být Nirenghan páté úrovně. Aplikoval se snad když jsem se tolik rozzuřila? Možná. Okamžitě jsem ho odvolala a mé oči byly zase normální.
,,Jsem v pořádku.'' řekla jsem a postavila se mezi Sakuru a Shikamara.
,,To nebyl Sasuke, Arisu...'' řekl Goro a odmlčel se.
,,Co mi to tu vykládáš?! Viděla jsem ho!'' odsekla jsem.
Znovu ve mně sílil vztek, ale tentokrát jsem se dokázala ovládnout.
,,Rina to udělala naschvál. Využila Yasuo, aby se přeměnil na Sasukeho a ty jsi tak žárlila. Sasuke byl celý den pryč a potom když přijel, tak šel rovnou za tebou. Ale ty už jsi tam nebyla, Arisu. Potrestal tedy nás všechny a když se dozvěděl, co Rina udělala zabil ji i Yasua.'' když to dořekl, zatnul ruce v pěst.
,,Mysleli jsme, že jsi přítelkyně, ale ty jsi jenom ubohá zrádkyně, co všechny využívá. Rozhodni se, na jaké straně vlastně seš!'' odseknul Morio.
Podlomily se mi nohy a já se sesunula na kolena. Je to pravda? Nebyl to Sasuke? Zradila jsem svého bratra, své přátelé. Jsem opravdu ubohá zrádkyně. Všichni mě nenávidí. Určitě i Sakura, po tom co si vyslechla.
Ne! Tihle dva rozhodně nemůžou být moji přátelé. Ne, když zabíjejí lidi bez slitování. Už jsem si vybrala stranu. Vstala jsem a zatnula ruce v pěst.
,,Vyřiďte Sasukemu, že se nevrátím. Vybrala jsem si dobro, ne temnotu. Chci si znovu získat důvěru svého bratra a svých nových přátel. A pokud chce znovu obnovit svůj klan, je tu někdo, kdo ho opravdu miluje a čeká na něho celý svůj život.'' s těmi slovy jsem pohlédla na Sakuru a usmála se.
Okamžitě mi úsměv oplatila a já byla šťastná.
,,Pořád to nechápeš?! Jste pro sebe stvoření. Nepřestane o tebe usilovat, dokud tě nezíská, Arisu. Rozpoutá dokonce i světovou válku!'' tentokrát už Morio řval.
,,Nemám na výběr. Musím se vrátit.'' řekla jsem Sakuře a Shikamarovi.
,,Ne. To se nestane. Vyřiďte Sasukemu, ať si klidně přijde do Konohy, myslím, že tam na něho stejně někdo čeká, kdo se s ním rád utká.'' řekla Sakura sebejistě.
Shikamaru se usmál.
Najednou se Sakura otočila a vydala se zpátky k Listové, stejně tak Shikamaru.
,,Omlouvám se, snad mi někdy odpustíte.'' řekla jsem a po tváři mi stekla slza.
Potom jsem se vydala za ostatními.
Když jsme dorazili do Konohy, všechno jsem řekla Hokagemu. Ten byl samozřejmě nadšený, že Sasukeho uvidí. Ale já jsem z toho radost neměla. Neví, jak je Sasuke silný a bojím se, že kvůli mně příjde o život. Rozhodla jsem se jít za svým bratrem.

Z pohledu Sakury

Byla přesně půlnoc, když jsem se rozhodla navšívit Narutovu kancelář. Chtěla jsem se s ním poradit o tom, jak jednou pro vždy zničíme Sasukeho. I když mě to lámalo srdce, musela jsem to udělat. Sasuke je zlý, navíc je to nejhledanější nukenin vůbec. Musí být zabit.
Skákala jsem po domech, když v tom jsem si všimla obrovského černého stínu. Okamžitě jsem pohlédla komu patří a uviděla jsem jednoho z devíti démonů. Byl podobný hadovi, akorát měl více hlav. Neútočil, jenom tam stál a zřejmě čekal na Sasukeho pokyn. Přišel si pro ni. Ale proč o ni tak usiluje?
,,Naruto! Je tady!'' zařvala jsem jakmile jsem vletěla do kanceláře.
Ale Naruto nikde nebyl. Otevřela jsem okno a uviděla, jak stojí na Kyuubi a mluví se Sasukem. Je to jejich bitva. Nesmím se do toho pléct, ale chci slyšet o čem si vykládají. Vyskočila jsem tedy na jeden z nejvyšších domů a poslouchala.
,,Kde je?'' uslyšela jsem Sasukeho netrpělivý hlas.
Byla jsem zvyklá, že byl vždy klidný, ale to se změnilo.
,,Nevím, Sasuke...'' odmlčel se Naruto.
,,Okamžitě mi ji vydej nebo budeš litovat!'' zvýšil Sasuke hlas.
,,Proč ji chceš Sasuke?''
,,Protože....'' Sasuke se odmlčel.
,,Protože když jsi s ní, je to něco úplně jiného, než když jsi s kýmkoliv jiným?'' zeptal se Naruto.
Sasuke neodpovídal.
Zajímalo mě, kde Arisu je. Něco se muselo stát. Jak ji znám, už by tu dávno byla.
,,Pokud mi ji nevydáš Naruto, zničím celou Konohu jedním jutsu.'' řekl Sasuke klidným hlasem.
,,Nemůžeš zničit Konohu, aniž bys zničil Arisu, Sasuke!''
Sasuke se jen škodolibě usmál. Co se to s ním stalo?! Už to není ten starý Sasuke, jakého jsem znala. Najednou se kolem nás utvořila mlha a z ní vyskočil obrovský pětiocasý vlk. Na každém ocasu mu zářil jeden z elementů, takže to musel být Houkou. Podívala jsem se mu na hlavu, kde stála Arisu. Vypadala jako bohyně.