Nirenghan-01 Nová síla

Přesně o půlnoci se narodila dvojčata s novou Kekkei genkai. Při porodu jejich matka zemřela a otec je za to nenáviděl. Okamžitě se jich zřekl a nechal je před Vodopádovou vesnicí. Později se jich ujala Etsuko, starší žena zhruba ve věku čtyřiceti let. Dívce dala jméno Arisu a chlapce pojmenovala Ichiro. Nevěděla nic o jejich rodičích a tak ani nemohla tušit, jaké zvláštní Kekkei Genkai mají. Když bylo dětem deset let, vesnici napadli dva zločinci. Chtěli ublížit Etsuko, ale Arisu a Ichiro ji chránili. Objevila se u nich tak nová síla. Oči se jim proměnily do stříbrné barvy a uprostřed měli černý kosočtverec, který se jim vytvořil i na čele, akorát v modré barvě. Okamžitě věděli, jak svoji moc používat a tak pro ně nebyl problém zabít je. Ale Etsuko se jich začala bát a vyhnala je z vesnice. Když bloudili lesem, našel je Uchiha Madara a ihned si všimnul jejich silného Kekkei Genkai. Rozhodl se je trénovat a stal se tak jejich senseiem.
Z Arisu se stávala nejkrásnější dívka na světě. Měla čistou bílou pleť, dlouhé černé vlasy a světle modré oči. Její znamení na čele jí dodávalo na divokosti. Ale nebyla to jen krásná tvářička. Arisu ovládala dokonale svůj Nirenghan. Dokonce líp než Ichiro. Ale zase nebylo moc dobrá na boj zblízka. Spoléhala na své oči a techniky, které mohla používat jen na dálku. Madara si toho všimnul a tak jí obstaral Kazuku. Kazuku byl širší plochý meč. Měl zvláštní schopnosti. Nikdo kromě Arisu ho nemohl používat, jinak se spálil. Navíc když se Arisu někoho jenom dotkla Kazukem, okamžitě mu roztrhla kůži. Byl ohromně ostrý. A tak se Arisu naučila ovládat tento meč.
Ichiro také dokázal ovládat své oči, ale ne tak dobře jako Arisu. Moc je v boji nepoužíval, protože ho bavilo bojovat zblízka. Ovládá všech pět elementů, kdežto Arisu pouze tři. Je silnější než jeho sestra. Ichiro má stejně bílou kůži jako Arisu a černé krátké vlasy. Avšak jeho oči jsou temně modré. Jeho znak na čele mu dodává na hrůze. Všechny dívky se do něho hned zamilují, ale ho to vůbec nezajímá. Jediný, na kom mu záleží, je Arisu.
Když jim Madara oznámil svůj plán Měsíční oko, nesouhlasili s ním. Nechtěli však se svým senpaiem bojovat, jediné o co jim šlo, bylo opět někam patřit. A tak se rozhodli na čas zmizet. Když se dozvěděli že Madara padnul ve čtvrté válce ninjů, shodli se na tom, že se vydají do Konohy.

Z pohledu Arisu

Když jsme s Ichiru stáli před hlavní bránou, znervózněla jsem. Už jsem nechtěla znovu prožít ty zlé pohledy, jako když jsem byla malá. Tentokrát už ne. V tom mě Ichiru přiložil dlaň na rameno.
,,Neboj, bude to dobré, uvidíš,'' řekl uklidňujícím hlasem.
Oba jsme schovali náš Nirenghan, abychom nebyli příliš nápadní.
Samozřejmě to nepomohlo. Jakmile jsme prošli bránou, okamžitě k nám přiběhli dva muži. Jeden z nich měl přes nos obvázaný obvaz. Zřejmě se mu něco stalo.
,,Kdo jste a co chcete?'' vyhrknul ten druhý.
,,Jdeme za Hokagem,'' odpověděl můj bratr.
Snažil se o milý hlas, ale jelikož ho nikdy nepoužíval, moc mu to nešlo. Pravý koutek úst se mi sám od sebe zvednul. Vážně mi to přišlo směšné. Tohle bude pro nás velká změna a konečně můžeme začít od začátku.
,,Dobrá, tak mě následujte,'' řekl ten se zavázaným nosem.
Ichiru a já jsme se vydali za ním. Cestou jsem si prohlížela vesnici. Nebyla krásná, ale ani škaredá. Když jsme procházeli kolem lidí, všichni si nás prohlíželi. Ale neviděla jsem ty zlé pohledy, jako když jsem byla malá. Tyto pohledy byli jiné. Udivené, zaujaté a milé. Ulevilo se mi. Možná měl Ichiru pravdu a přeci to tu nebude tak špatné. Najednou ke mně přišla malá holčička a podala mi květ růžové růže.
,,Prosím, vezmi si ji. Je stejně krásná jako ty,'' řekla a zařervenala se.
Neveřila jsem svým očím. Vážně mi to řekla? Podívala jsem se na Ichiru, ale ten vypadal stejně zmateně jako já. Vzala jsem si růži a poděkovala. Snažila jsem se o úsměv, ale muselo to vypadat hodně divně. Dívenka se otočila a rozběhla se k matce. Ta se na mě taky usmála. Byla jsem šťastná.
,,Mimochodem, já jsem Kotetsu,'' řekl po chvíli chůze ten muž.
Neodpovídala jsem. Nevěděla co na to říct. Neuměla jsem být milá. Nikdy jsme se s Madarou mile nebavili. Vlastně jsme se s Madarou skoro vůbec nebavili.
,,Těší mě, Kotetsu. Já jsem Ichiru.'' řekl bratr najednou.
Udiveně jsem se na něho podívala. Nechtěla jsem být pozadu.
,,A já jsem Arisu,'' řekla jsem rychle.
Kotetsu se usmál.
,,Odkud vlastně jste?'' zeptal se po chvíli.
Ani jeden z nás neodpovídal.
,,Dobrá, nemusíte mi odpovídat pokud nechcete.'' řekl Kotetsu když viděl že neodpovídáme.
Byla jsem mu vděčná. Vypadá to že se v lidech opravdu vyzná.
Když jsme přišli do kanceláře, u stolu seděl kluk zhruba ve stejném věku jako já a Ichiru. Měl blonďaté vlasy a svítivě modré oči. Nejprve si prohlédnul bratra a potom se zadíval na mně. Prohlížel si mně tak dlouho, dokud ho Kotetsu nezarazil.
,,Hokage-sama, tito lidé s vámi chtějí mluvit.''
,,V pořádku, můžeš jít.'' odpověděl ten kluk.
Ani ve snu by mě nenapadlo, že tohle je Hokage Listové.
,,Tak o co jde?'' zeptal se mírumilovně a pokynul nám, abychom se posadili.
Bratr a já jsme mu řekli celý náš příběh. Nic jsme nevynechali dokonce ani to, že naším senseiem byl Madara. Ani naši Kekkei genkai. Potom jsme se ho zeptali, jestli bychom nemohli v Konoze zůstat a přidat se do některého týmu.
,,Ale jistě že můžete zůstat. Někdo se schopnostmi jako vy se nám bude hodit,'' řekl a usmál se.
Když v tom se otevřely dveře a do místnosti vtrhla dívka s růžovými vlasy.
,,Naruto představ si, že...'' nedořekla větu a podívala se na nás. Zaujatě si nás prohlížela.
,,No co jsi chtěla říct, Sakuro?'' zeptal se otráveně Hokage.
,,Už nic.'' odpověděla a otočila se k odchodu.
,,Počkej ještě. Provedeš tyto dva po vesnici a ukážeš jím místo na ubytovně. Můžeš jim dát můj starý pokoj.'' řekl a usmál se.
Dívka si nás změřila přísným pohledem. Ten pohled jsem nesnášela. Při pohledu na něj se mi začaly oči měnit na Nirenghan. Okamžitě jsem odvrátila pohled a uklidnila se.
,,Dobře,'' řekla nakonec.
,,Mimochodem, tato dívka je nový člen vašeho týmu.'' řekl najednou.
Okamžitě jsem zasáhla.
,,A co bratr?'' vyjekla jsem.
,,Ten se stane bojovníkem ANBU, myslím, že mu tato pozice bude vyhovovat.'' znovu se usmál.
Oddychla jsem si. Ichiru chtěl být vždycky v ANBU a tak se mu toto přání splní. Ale nechápala jsem, jak to mohl Hokage vědět. No třeba to je jen shoda náhod. Ale potom jsem zesmutněla. Znamenalo to, že bratra dlouho neuvidím. Vzdychla jsem, ale věděla jsem, že on má jistě radost a tak jsem se rozhodla nekazit mu ji.
,,Tak to je v pořádku.'' usmála jsem se.
Tentokrát už mi úsměv nedělal takový problém. Poděkovali jsme a vydali se za Sakurou. Alespoň myslím, že se tak jmenovala.
,,Jak se jmenujete? Abych veděla jak vás mám oslovovat.'' zeptala se mile Sakura.
,,Já jsem Ichiru a tohle je Arisu,'' odpověděl bratr i za mně.
Sakura se usmála a pustila se do vyprávění.
,,Takže sídlo Hokageho už znáte. Dole ve vesnici nic moc není, jsou tam hospůdky a krámky se suvenýry.
,,Obchod s potřebami pro ninji je támhle.'' řekla a ukázala nám obchůdek.
Nakonec se z menší výpravy stala docela dlouhá výprava. Už jsem znala snad celou Konohu nazpaměť. Když nás Sakura dovedla na ubytovnu, byla jsem ráda, že si můžu konečně odpočinout.
,,Tak ať se vám tu líbí. Arisu, ty buď zítra v devět ráno v kanceláři Hokageho. Dostaneme misi. A ty Ichiro se vydej hned do ANBU.'' řekla a odešla.
Náš byt byl celkem prostorný. Byla tu manželská postel, koupelna a kuchyň. Nebyl to žádný luxus, ale alespoň to tu bylo útulné. Stejně tu moc času trávit nebudeme.
,,Docela se mi to tu líbí a mám opravdu radost, že se zařadím do ANBU.'' řekl najednou Ichiru.
,,Taky se mi tu líbí, ale když půjdeš k ANBU, znamená to že se třeba už neuvidíme.'' vzdychla jsem.
,,To je vlastně fakt.'' vypadal, jakoby mu to teprve teď došlo.
,,Ale to nějak zvládneme, měl bys už jít. Budeš jim velmi užitečný,'' jakmile jsem to dořekla, usmál se.
,,Opravdu?'' zeptal se starostlivě.
Přikývla jsem. Potom jsme se oba umyli a rozhodli se, že půjdeme spát. Ichiru hned usnul, ale já jsem nemohla. Nakonec jsem se vydala ven. Vyběhla jsem na střechu a dívala se na měsíc. Byl krásný. Když v tom jsem něco zahlédla. Okamžitě jsem použila Nirenghan, abych viděla, co to je. Uviděla jsem postavu, jak mě sleduje a potom mě cosi chytilo zezadu.
,,Co jsi zač?'' ozval se mužský hlas.
Naproti mě se objevil pes. Nesnášela jsem psi. Usmála jsem se.
,,Řeknu ti to pokud mě pustíš,'' odsekla jsem.
,,A když tě nepustím?'' bavil se.
,,Jestli mě nepustíš, tak tě to bude hodně bolet.'' už mě to přestávalo bavit.
Jakmile si pes všimnul mích očí, zakňučel a muž se ihned odtáhl. Otočila jsem se abych si ho pořádně prohlédla. Měl krátké hnědé vlasy a na tvářích nakreslené červené tesáky. Byl zvláštní. Jakmile spatřil moje oči, leknul se.
,,Tyjo, to je Nirenghan!'' vyhrknul.
,,Ty ho znáš?'' zeptala jsem se překvapeně.
,,No jasně, že ho znám. Je to opravdu silné Kekkei Genkai, které vznikne spojením Sharinghanu a Byakuganu. Ale projevuje se jenom u někoho.'' pořád na mě udiveně zíral.
,,Ukaž mi, co dovede.'' řekl prosebným hlasem.
Vzdychla jsem. Neměla jsem na to moc náladu, ale nechtěla jsem být nepříjemná.
,,Tak dobrá, ale jen jednou.''
Jakmile jsem to dořekla, vytvořila jsem kolem nás genjutsu. Byli jsme na louce plné květin a on si jednu utrhnul. Potom jsem to zrušila a byli jsme opět na střeše. Květinu kterou si utrhnul, však držel stále v ruce.
,,Paráda.'' řekl uchváceně.
Usmála jsem se. Možná na něm přece jen něco bude.
,,Já jsem Kiba. Ty a tvůj bratr tu jste noví, že?'' zeptal se.
,,Jo. Já jsem....'' nedokončila jsem větu když mě přerušil.
,,Arisu, vím jak se jmenuješ.''
Nechápala jsem to. Jak to může vědět? Vůbec mě nezná.
,,Jak to víš?'' zeptala jsem se.
,,Novinky se šíří rychle,'' usmál se Kiba.
Obrátila jsem oči v sloup. Už nás zná určitě celá vesnice.
,,No nic, musím domů. Rád jsem tě poznal a určitě se ještě potkáme.'' posadil se na svého psa a zmizel.
Je čas vrátit se zpátky.
Když jsem se probudila, Ichiru tam nebyl. Zřejmě už se nemohl dočkat a tak vstal dřív. Mohl se alespoň rozloučit! Podívala jsem se na hodinky. Bylo třičtvrti na devět, sakra musím pohnout. Šla jsem si vyčistit zuby a umyla si obličej. Vlasy jsem si svázala do dvou culíků, ale jelikož jsem měla každý vlas jinak dlouhý nedrželo mi to. Achjo! Nakonec jsem si je nechala rozpuštěné a vzala si čelenku. Byla to čelenka Listové, kterou nám dala Sakura. Vzala jsem si všechny zbraně včetně Kazuku a vydala se do kanceláře.
Samozřejmě jsem šla pozdě, všichni už tam byli. Teda, vlastně tam byla jenom Sakura a Hokage. Ale neměli bychom být tři?
,,Omlouvám se, že jdu pozdě.'' řekla jsem omluvným hlasem.
,,Vlastně nejdeš pozdě, ještě máš chvíli čas.'' řekla Sakura a usmála se.
Najednou do místnosti přišel nějáký kluk. Měl stejně bílou pleť jako já a černé oči. Byl opravdu zvláštně oblečený.
,,Ahoj Sai, tohle je Arisu. Náš nový člen týmu.'' přivítala ho Sakura.
,,Rád tě poznávám.'' řekl Sai a kývnul Sakuře k pozdravu.
Potom začal Hokage vyprávět.
,,Jistě jste slyšeli o zločinecké organizaci Akatsuki, kterou jsme já a moji přátelé postupně vyhladili.'' všichni jsme přikývli.
,,Ale jeden člen přežil. Sasuke Uchiha. Můj bývalý přítel, kterého se mi nikdy nepovedlo přivést zpátky na dobrou stranu.'' mluvil potichu a byl smutný.
Bylo mi ho líto. Nikdy jsem Sasukeho neviděla, ale znám ho z vyprávění od Madary. Vím, jak mezi sebou Naruto a Sasuke bojovali, ale vždy byli někým vyrušeni. Sasuke potom zmizel a Naruto ho po válce už přestal hledat. Taky nemohl, když se z něho stal Hokage.
,,Sasuke vytvořil novou organizaci, jménem Chikara. Je v ní dohromady jedenáct nukeninů, včetně Sasukeho. Našlo se jejich sídlo poblíž Zvučné vesnice. Chci, abyste to sídlo našli a prověřili to. Nepouštějte se s nimi do boje, snažte se, aby vás nespatřili. Zároveň získejte co nejvíce informací. Potom mi je všechny ukážeš, Arisu.'' řekl nakonec a všichni se na mě podívali.
,,Ovládám Nirenghan.'' řekla jsem na vysvětlenou.
Ale oni na mě pořád nechápavě zírali.
,,Povím vám to po cestě.'' řekla jsem.
Když jsme beželi lesem, dala jsem se do vyprávění. Pověděla jsem jim celý svůj příběh a sledovala jejich výrazy. Byli opravdu vyjevení. Potom mi vyprávěla svůj příběh Sakura. Jak se zamilovala do Sasukeho, ale nikdy ho nedokázala přivést zpátky. Dokonce ani Naruto ne. Bylo mi jí tak líto. Sai nic neříkal. Vlastně jsem ho neslyšela moc mluvit. Byl takový tichý.
,,Co používáte za techniky?'' zeptala jsem se nakonec.
Chtěla jsem vědět na co mám být připravená.
,,Já používám hrubou sílu a taky lékařské jutsu.'' řekla pyšně Sakura.
Vážně jsem nechápala na co je tak pyšná. Ale usmála jsem se.
,,A já kreslím. Cokoliv nakreslím se stane skutečné.'' odpověděl Sai.
To mě zaujalo.
,,Předveď mi to, prosím, je to zajímavé'' řekla jsem a zastavila se.
Sai nakreslil růži a ta se rázem změnila ve skutečnou. Podal mi ji a já se usmála.
,,Páni.'' vzdychla jsem.
,,A co ty? Co používáš za techniky kromě Nirenghanu?'' zeptal se Sai.
,,Používám svůj meč při boji zblízka, ale jinak na něj nejsem moc dobrá. Jsem spíše ninja bojující na dálku. Ovládám tři elementy. Vodu, Blesk a Vítr.'' jakmile jsem to dořekla Sakura vzdychla.
,,To je úžasné.''
Když jsme byli blízko Zvučné vesnice, zastavila jsem se a použila svůj Nirenghan, abych zjistila, kde se nachází úkryt Chikary. Trvalo mi poměrně dlouho, než jsem je našla. Byli severně, asi deset kilometrů od vesnice. Vydali jsme se tím směrem a zůstali stát před obrovskou skálou bez otvoru, na níž byla postavená pevnost. Vypadalo to, že už tam stojí několik let a tak nikdo neví, že se tam někdo ukrývá.
,,Jsou uvnitř a ví, že jsme tady. Teda neví to všichni, jenom jeden z nich.'' řekla jsem a odvolala Nirenghan.
,,Dokážeš jim vniknout do hlavy?!'' divila se Sakura.
,,Ne. Dokážu vycítit jenom pár věcí a to pouze když mám Nirenghan spuštěný.'' odpověděla jsem.
,,Co budeme dělat?'' zeptal se Sai.
,,Musíme se dostat dovnitř, aniž by si nás všimli.'' řekla jsem.
,,Ale jak?'' zeptala se Sakura.
,,Mohu použít Nirenghan a vytvořit tak nejsilnější iluzi, nikdo ji neprolomí, to vám mohu slíbit. Ale potom upadnu na tři minuty do bezvědomí. Musíte se o mě postarat.'' řekla jsem s nejistotou v hlase.
,,No jistě, že se o tebe postaráme.'' řekl Sai.
,,Dobrá tedy, vytvořím Iluzi, že na hrad útočí několik shinobi. Oni vyběhnou ven a budou s nimi bojovat a my se mezi tím dostaneme dovnitř. Když se moje iluze po chvíli zruší, nebudou si nic pamatovat a my se ukryjeme tak, aby si nás nevšimli.''
Jakmile jsem to použila, víčka se mi zavřela a já padala k zemi. Když v tom mě něčí ruce chytily. A potom jsem upadla do bezvědomí

Z pohledu Sakury

Arisin plán zabral přesně, jak říkala. Sai ji popadl do náruče a vnikli jsme dovnitř, zatím co všichni byli venku. Už už jsem chtěla říct, že je to v pohodě, když jsem uslyšela jeho hlas.
,,Vážně jste si mysleli, že se vám tak ubohý plán může povést?'' zeptal se ten člověk.
Poznala bych ten hlas všude. Byl ironický a nadřazený.
,,S-Sasuke.'' zakoktala jsem a otočila se.
Seděl na jednom z trůnů a díval se na Arisu. Byl tak krásný. Dokonce hezčí, než když jsem ho viděla naposledy. Ztuhla jsem. Sai položil opatrně Arisu na zem a opřel ji o zeď. Potom přišel ke mně.
,,Ještě minutu.'' zašeptal tak, aby to Sasuke neslyšel.
Ale já měla stejně pocit, že mu nic z toho neuniklo. Pohlédla jsem mu do očí a zděsila se. Uviděla jsem věčný Mangekyou sharinghan. Už se mi ho nikdy nepovede přivést zpátky. Do očí se mi hrnuly slzy. Slíbila jsem přece, že budu silnější, tak proč to nejde?
,,Nemusíš to dělat, Sakuro, já se o něho postarám.'' řekl Sai a vydal se k němu.
V tom se zastvavil a spadnul na kolena. Vykřiknul. Bylo to poprve, co jsem slyšela Saie křičet bolestí.
,,Přestaň, Sasuke!'' zaječela jsem.
Neodpovídal. Klečela jsem tam a nevěděla co dělat. Nemohla jsem se pohnout. Najednou se Sasuke zvedl a kolem stěn se objevili lidé v černých pláštích s modrými mraky. Genjutsu muselo přestat. Podívala jsem se na Arisu, ale ta stále seděla v bezvědomí. Nedokázala jsem si prohlédnout tváře všech co tam stáli. Měla jsem strach. Teprve teď mi to došlo. Jsem tak slabá. Vždycky jsem byla. Z očí se mi znovu vydraly slzy.
,,Vidíš, jak jsi bezcenná Sakuro. Dokonce ani nedokážeš vstát, abys zabránila smrti svého přítele.'' ozval se Sasukeho tvdrý hlas.
Měl pravdu. Jsem naprosto ubohá a bezcenná. Jediné co tady zmůžu je to, že brečím. Sasuke vytáhl Kusanagi a přišel k Saiovi.
,,Řekneš svému příteli poslední slova?'' zeptal se ironicky.
Musím něco udělat. Prostě musím. Ale nešlo to. Nezmohla jsem se ani na slovo. Jen jsem klečela a dívala se mu do očí. Už už se rozpřahoval, aby Saie protnul mečem když v tom se Arisu objevila před ním a zarazila ho svým mečem. Nevěřila jsem svým očím. Ale Sasuke nebyl překvapený.

Z pohledu Arisu

Blokovala jsem jeho meč a dívala se mu do očí. Zaujatě jsem si je prohlížela, stejně jako on moje. Zřejmě oči, které mám já ještě nikdy neviděl. Přesně jsem věděla, co se mu musí honit hlavou. Vlastně kdybych naproti sobě viděla stříbrné oči s černým kosočtvercem uprostřed, asi bych byla taky překvapená. Ale problém byl, že on překvapený nebyl. Teprve potom jsem si ho pořádně prohlédla. Byl opravdu krásný, přesně jak říkala Sakura. A měl stejné oči jako Madara, takže mu je musel vzít, jiné řešení nebylo. V tom se Sai probral. Vypadalo to, že není nijak poraněný, jenom vyděšený.
,,Kaname, postarej se o ty dva.'' řekl Sasuke, ale přitom ze mě neodvrátil zrak.
Muž za ním se vydal k Sakuře a Saiovi. Měl snědou pleť a purpurové vlasy s tyrkysovýma očima. Byl opravdu zajímavý.
,,A vy ostatní okamžitě zmizte,'' hlas měl stále klidný.
Všichni zmizeli, přesně jak řekl. Musel mít obrovskou autoritu. Najednou se místnost začala kolem nás točit a všechno bylo rozmazané. Okamžitě jsem uskočila.
,,Arisu!'' uslyšela jsem Sakuřin hlas.
Ale už bylo pozdě. Ocitli jsme se na vyprahlé pustině. Zřejmě v jiné dimenzi. Takže umí cestovat časem, stejně jako Madara. Byla noc, ale měsíc svítil dost jasně, takže bylo zřetelně vidět.
,,To je Madarova síla.'' promluvila jsem se zvýšeným hlasem.
Neodpovídal, jenom mi stále hleděl do očí.
,,Proč jsi nás sem dopravil, Sasuke?!'' zeptala jsem se, tentokrát už trochu naštvaně.
,,Abych otestoval tvoje schopnosti a nikdo nás při tom nerušil.'' odpověděl.
,,Jsi stejný, jako tvůj bratr,'' řekla jsem s nenávistí v hlase.
Znala jsem Itachiho. Madara ho často vodil na naše tréninky, abychom s ním bojovali.
To ho zřejmě vytočilo, protože se objevil těsně za mnou. Jednou rukou mě sevřel pod krkem a druhou kolem pasu.
,,Nevíš nic o mém bratrovi!'' zvýšil hlas.
Nemohla jsem dýchat. Rozpustila jsem se ve vodu, a objevila se před ním.
,,Dobrá tedy, budeme bojovat, ale nejsi jediný, kdo zná Madarovy techniky, mysli na to.'' řekla jsem a vrhla se na něho s Kazuku.
On vyndal Kusanagi a použil Chidori, aby jím proudila. Jelikož jsem ovládala bleskový element, udělala jsem to samé. Jakmile se naše meče střetly, ozvala se ohlušující rána a odhodilo nás to asi deset metrů. Oba jsme dopadli na nohy a oba jsme byli zadýchaní. Co to sakra bylo?!
,,Suiton:Suigadan!'' ozval se jeho hlas a kupředu se řítila vodní střela.
Znala jsem tuto techniku a taky jsem věděla, co ji zastaví.
,,Fuuton:Renkuudan.'' jakmile jsem to dořekla a provedla pečetě, z úst se mi vydrala obrovská koule vzduchu, smíchaná s menším množstvím chakry.
Tuto techniku používal Shukaku a Madara byl ten, kdo ji naučil mně. Renkuudan okamžitě zničil Sasukeho Suigadan a vrhnul se přímo proti němu. Avšak najednou se Renkuudan obalil černými plameny a ty ho zničily.
,,Amaterasu.'' vydechla jsem.
Vždycky jsem tuto techniku chtěla spatřit, ale Itachi s ní v naší přítomnosti nikdy nebojoval. A navíc to byla jediná technika, na kterou jsem neznala protiútok.
,,Co jsi zač? Ty tvoje oči, nikdy jsem nic takového neviděl.'' jeho hlas byl znovu klidný.
,,Co ti je potom.''odsekla jsem a dala se opět do boje.
,,Raizou Ikazuchi wo Utte.'' přiložila jsem ruce na zem a po zemi směrem k Sasukemu putoval blesk.
,,Fuuton:Juuha Reppuu Shou.'' řekl a naproti mi vyletěla obrovská větrná vlna.
A jelikož je vítr silnější než blesk, moje technika zmizela. Ale jak to, že ovládá tolik elementů? Madara říkal, že ovládá pouze blesk a oheň. Musel se opravdu hodně zdokonalit. Zatím co jsem přemýšlela, využil situace.
,,Kuchiyose no Jutsu.''přiložil dlaň na zem a vyvolal Yamata no Orochi.
Panebože. Jak je to možné? Myslela jsem, že démoni byli pochytáni a zničeni. Ale Kyuubi přece taky zůstal zapečetěn v Narutovi, takže to tak asi nebude. Ledaže by si všechny démony vzal. Ale to by nedávalo smysl. Kdyby si vzal všechny démony, nemohla bych mít Houkou. Jenže Hokou jsem získala až po čtvrté válce ninjů, kdy byli démoni opět rozpuštěni do světa. Možná že se mu podařilo zkrotit jenom jednoho.
,,Kuchiose no Jutsu.'' zavolala jsem Houkou.
Stáli jsme v tváří v tvář na obrovských démonech. A Sasukeho výraz v tváři se konečně změnil. Zřejmě nečekal, že budu mít triumf v rukávu.
,,Rád tě znovu vidím, Orochi.'' promluvil Houkou.
,,Škoda, že spolu musíme bojovat.'' odpověděl Orochi.
Bylo mi divně a cítila jsem se divně. Něco uvnitř mi říkalo, ať nebojuji. Ať to nechám být. Vždycky, když jsem svůj instinkt neposlechla, tak se mi to pořádně vymstilo. Dobrá tedy, odvolám Houkou a budu čekat, jestli se něco bude dít. Jakmile jsem tak udělala, něco se změnilo. Můj Nirenghan. Přibyla mu nová síla. Uprostřed oka se mi udělal další kosočtverec. Najednou všechno kolem mě zmizelo a já se znovu ocitla na místě, kde jsme stáli předtím. Přede mnou seděla Sakura a brečela. Já jsem držela Kazuku u její hlavy. A pak mi to došlo. Podívala jsem se na Sasukeho, který seděl pořád na trůnu a sledoval mě. Musel mě pomocí sharinghanu uvrhnout do genjutsu. Myslela jsem si, že bojuju proti němu, ale celou dobu jsem bojovala proti Sakuře. Ta byla celá od krve, měla mnoho zranění a byla celá domlácená.
,,Panebože.'' svezla jsem se na kolena a pustila Kazuku, který s hlasitou ránou spadl na zem. Sai nikde nebyl, zřejmě bojoval venku. Je možné, že má takhle silný sharinghan? Podívala jsem se na Sakuru, které se pomalu zavírala víčka. Okamžitě jsem k ní přiběhla a vyndala z kabelky lahvičku s lékem. Tento lék mi dal Madara, vyléčí všechna zranění a stačí kapka. Je jediný na světě a tak se s ním nesmí moc plýtvat. Dala jsem jí napít a sledovala, jak se jí zranění hojí.
,,O-omlouvám se.'' zakoktala jsem.
,,To je v pořádku, vím, jak je silný.'' odpověděla.
Už jí netekla krev a vypadalo, že je zdravá. Vstala jsem a zatnula ruce v pěst.
,,Jak se opovažuješ!'' vyhrkla jsem ze sebe.
,,Nejsi nic jiného, než ubohý nukenin. Dokonce nemáš ani svou vlastní sílu, jsi slabý a ubohý, proto kradeš síly všech lidí okolo. Dokonce i svému bratrovi. Znám pravdu o Itachim a i když jsem řekla, že byl krutý, vím že to byl dobrý člověk. Celou tu dobu se tě snažil chránit, snažil se ti ukázat dobrý směr života, jakým bys měl jít, dokonce obětoval svůj život! Ale s tebou to ani nehlo. Jsi ubohé, malé děcko!'' zařvala jsem a vrhla se na něho.
Cítila jsem malé útoky na mou mysl, nejspíš znovu používal genjutsu, ale odráželo se to ode mně díky mým novým schopnostem. Chtěl zmizet, ale já byla rychlejší. Udeřila jsem ho do břicha a prorazila s ním zeď. Vyndal Kusanagi, ale já mu ho vyrazila z ruky. Bojovali jsme spolu holýma rukama, ale ani jeden nebyl schopný zasáhnout toho druhého. Potom Sasuke odskočil.
,,Jsi opravdu výjimečná.'' řekl temným hlasem.
,,Škoda, že tě musím zabít.'' jakmile to dořekl, vytvořil Chidori.
Smůla. Umím ovládat Chidori. Jakmile viděl, že jsem také vytvořila Chidori, usmál se. Najednou se kolem jeho ruky začala zvedat červená chakra, která se hrnula do Chidori. Udělala jsem to samé, ale moje chakra měla stříbrnou barvu. Vrhli jsme se naproti sobě a jeden udeřil druhého. Naše chidori se spojily a pak už jsem viděla jen bílé světlo a jak někam letím. Skončila jsem asi padesát metrů od místa, kde jsme bojovali. Nemohla jsem se moc hýbat. Všechno mě bolelo a nezůstala mi vůbec žádná chakra. A potom jsem ho spatřila. Po spáncích mu tekla krev stejně jako mně, ale i přesto se usmíval tím zlověstným úsměvem. Bála jsem se ho. Tentokrát vypadal opravdu zle. Byla to samotná dokonalost, co proti mně šla. Ze všech sil jsem vstala a začala jsem couvat. A potom zmizel. Už už jsem si chtěla oddychnout, když se objevil zamnou a objal mě.
,,Jsi opravdu jiná, Arisu.'' byla poslední slova, co jsem od něj slyšela. Potom jsem upadla do černoty bezvědomí.

Otevřela jsem oči.
Ležela jsem v posteli, přikrytá tenkou dekou. Co se stalo? A kde to jsem? Poslední, co jsem si pamatovala bylo, že mě Sasuke objímal.
Místnost, ve které jsem právě ležela byla celkem prostorná. Bylo tu několik komod a obrovské zrcadlo. Jediné co tu chybělo, bylo okno. Sakra, nikde jsem neviděla svoje oblečení. Když v tom do místnosti přišla drobná dívka. Měla krátké šedé vlasy a černé oči. Byla opravdu zvláštní. V ruce nesla kytici s černými růžemi. Jakmile spatřila, že už jsem vzhůru, lekla se a růže upustila.
,,Já ti neublížím, nemusíš se mě bát.'' řekla jsem klidným hlasem.
Oddychla si a sebrala růže ze země. Poté je postavila do vázy na stolek a sedla si na postel, kde jsem ležela.
,,Já jsem Shina, uzdravila jsem vaše rány.'' řekla mile a uklonila se.
,,Nemusíš se mi klanět. Já jsem Arisu. Řekneš mi, kde to jsem?'' zeptala jsem se.
,,No jistě paní.'' řekla a znovu se uklonila.
Nechápala jsem proč mi vyká, ani proč mě oslovuje paní, ale to mě teď nezajímalo.
,,Jistě si pamatujete, bojovala jste se Sasuke-sama a když jste byla oslabená a upadla do bezvědomí, vzal vás na svoji pevnost. Přikázal mi, abych se o vás postarala.''
,,Hmm, dobrá, a jak se odtud dostanu?'' zeptala jsem se.
,,Není možné, abyste se odtud dostala sama. Jsme v jiné dimenzi a nacházíme se uprostřed ničeho. Jenom Sasuke-sama vás může poslat zpátky.'' jakmile to dořekla, zatnula jsem ruce v pěst.
,, Vážně neexistuje jiné řešení, jak se odtud dostat?'' zeptala jsem se prosebným hlasem.
,,Vlastně je tu jeden způsob, ale ten je příliš nebezpečný.''
,,To nevadí, nemám na vybranou.'' řekla jsem a pokynula jí k vyprávění.
,, Jistě jsi viděla démona Yamato no Orochi. Je schovaný v největším sále v pevnosti. Kdokoliv se k němu přiblíží, okamžitě ho zabije. Jenom Sasuke-sama k němu může jít. Orochi tě může dopravit zpátky časoprostorem do tvé vesnice.'' jakmile to dořekla zaúpěla.
,,Ale je to příliš nebezpečné a Sasuke-sama nechtěl, aby se vám něco stalo.'' řekla nakonec.
,,Když nechtěl, aby se mi něco stalo, neměl mě sem tahat.'' odsekla jsem.
Sklopila oči. Zřejmě byla smutná, ale já opravdu neměla náladu. Nakonec jsem to nevydržela a omluvila se jí.
,,Určitě tu jsou i ostatní členové Chakiry, že?'' zeptala jsem se nakonec.
Nemohla jsem uvěřit že tak milá dívka jako ona tu je s těma nukeninama.
,,Ano, slouží Sasuke-sama.'' odpověděla.
,,Přestaň ho tak už konečně oslovovat, alespoň v mojí přítomnosti.'' zaúpěla jsem.
,,Proč tu jsi, Shino? Kdo tě donutil?'' zeptala jsem se.
,,Nikdo mě nedonutil, jsem tu z vlastní vůle. Moje sestra se stala novým členem organizace a já jsem ji nedokázala opustit a tak jsem šla s ní. Teď tu musím pomocí svých technik léčit všechny ty zločince. Ale Sasuke-sama je jiný, než se zdá být.''
Vzdychla jsem. Bylo mi jí líto, ale nevěřila jsem, že je Sasuke jiný. Viděla jsem temnotu v jeho očích. Když v tom jsem si toho všimla. Shino měla na krku dva černé čtverečky.
,,Co to je? To na krku? Kdo ti to udělal?.'' tentokrát jsem zvýšila hlas, protože jsem přesně znala odpověď.
,,To mi udělal Sasuke-sama, mají to všichni jeho sluhové, je to něco jako štítek. Informuje ho o tom kde jsme, aby nás mohl kdykoliv najít. Nezpůsobuje to žádné bolesti ani problémy.'' usmála se.
Ale mě na tom nic pěkného nepřišlo.
,,Vy to máte také.'' její hlas najednou zvážněl.
Hrklo ve mně. Okamžitě jsem se zvedla a utíkala k zrcadlu. A potom jsem to uviděla. Měla jsem dva černé kosočtverce vyryté nad prsama. Dala jsem si ruku před pusu abych nezačala ječet.
,,Jak se ten parchant opovážil?! Já nejsem žádná jeho služka! Taková drzost!'' ječela jsem.
,,Kde je moje oblečení?'' zeptala jsem se hned po tom, co jsem se uklidnila.
,,Bylo celé zničené, tak jsem ho vyhodila, ale Sasuke-sama vám tady nechal jiné.'' okamžitě mi ho podala a vydala se do jiného pokoje.
Zřejmě abych se mohla převléci. První věc kterou jsem si oblékla, byly síťované legíny. A potom mně znovu přejel mráz po zádech. Místo aby mi dal sukni nebo tepláky, dal mi šaty. Byly to šaty bez ramínek, které se vázaly kolem krku. Měly krvavě červenou barvu. Vzdychla jsem. Alespoň že v nich můžu bojovat, vlastně nejsou zase tak špatné. Další věc, kterou jsem si oblékla, byla černá krátká vestička s dlouhým rukávem. Musím uznat, že ta byla opravdu pěkná. Poslední věc, kterou jsem si nasadila, byly vysoké boty a černý plášť. Neměl žádné modré mraky, které mají všichni členové z Chikary, byl prostě jenom černý. Ale žádné kunaie, ani shurikeny nebyly k dispozici. Zřejmě abych po ruce neměla žádné zbraně. A potom jsem si toho všimla. Na stolku ležela čelenka Listové. Uvázala jsem si ji kolem pasu a vydala se k zrcadlu.
,,Vypadáte opravdu krásně.'' ozval se Shinin hlas.
Usmála jsem se.
,,Počkejte, něco tomu chybí.'' jakmile to dořekla, vzala hřeben a učesala mi vysoký culík. Poděkovala jsem a vyšla dveřmi ven. Použila jsem Nirenghan, abych tak zjistila, kde se démon ukrývá. Po chvíli jsem ucítila neuvěřitelně silnou chakru a vydala se tím směrem.
Už jsem byla skoro u cíle, když zpoza rohu vyšel Sasuke. Z každé strany do něho byla zavěšená jedna dívka a obě se červenaly. Jedna z nich měla dlouhé bílé vlasy, svázané do dvou copů. Měla obrovský výstřih, takže jí byly vidět její vyvinutá prsa. Všimla jsem si, že na jednom prsu má vyrytý štítek. Barvu měla stejnou jako já a Shina, ale tvar byl jiný.
Druhá dívka měla vlasy po ramena v blonďaté barvě. Její výstřih měl zhruba stejný obvod jako ten, co patřil první dívce. Jakmile si mě všimli, vrhly na mě zhnusený pohled.
,,Kdo je to Sasuke? Další tvoje nápadnice?'' zeptala se zhnuseně ta blonďatá.
,,Kdy už jim konečně dojde, že jediný kdo má šanci jsem já?!'' zanadávala ta druhá.
Sasukeho výraz netečný.
,,Nejsem žádná jeho nápadnice a nikdy nebudu.'' odsekla jsem.
,,No to bys ani nemohla být, vždyť se na sebe podívej jsi...'' nedokončila větu když ji Sasuke odhodil do zdi.
,,To by stačilo.'' řekl zvýšenným hlasem.
Ta druhá okamžitě přiběhla k té co ji Sasuke odhodil a vrhla na mě nenávistný pohled. Najednou se Sasuke vydal ke mně.
,,Stůj! N-Nepřibližuj se!'' hlas se mi třepal.
Nevím proč, ale bála jsem se ho. Nebála jsem se, že mě zabije, vlastně ani nevím proč jsem se bála. Sasuke šel pořád ke mně.
,,Říkám ti abys stál.'' zařvala jsem a ucítila pichlavou bolest v očích.
Sakra co to je? Okamžitě jsem je změnila na Nirenghan. Něco bylo jinak. Měla jsem větší sílu. Musel se mi tedy objevit třetí kosočtverec. Usmála jsem se. Když jsem si všimla, že je Sasuke už skoro u mě, začala jsem utíkat. Nemá cenu s ním vést stejný boj jako minule. I když teď jsem silnější. Neohlédla jsem se. Bežela jsem dál a dál, až jsem narazila na obrovské černé dveře. Byly poseté zlatýma hadama. Musí být za nimi Yamata no Orochi. Chtěla jsem vyvolat Houkou, aby šel se mnou, ale nešlo to. Co se děje? A pak mi to došlo. Sasuke ze mě musel démona vypečetit. Podlomili se mi nohy. Nevěděla jsem, co mám dělat, když jsem ucítila přítomnost něčí chakry za mnou. Otočila jsem se a uviděla tu dívku, co stála po boku Sasukeho. Byla to ta s krátkými blond vlasy.
,,Proč jsi tady?'' zasyčela.
,,Ani já to nevím!'' odsekla jsem.
Když v tom mě udeřila do zad tak silně, že jsem prorazila zeď na druhé straně.
,,Jak se opovažuješ!?'' zařvala jsem.
Okamžitě jsem použila Nirenghan a probodla ji pěti noži. Samozřejmě jsem vynechala mrtvé body. Jenomže potom se stalo něco nečekaného. Místo pěti nožů, jich v sobě měla zabodnutých deset. Skácela se k zemi a z úst jí tekla krev. Panebože. Jak se to mohlo stát? Jak to že neovládám svůj nirenghan jako předtím? Co se to děje? Možná to je tím, že mi přibyla nová síla a já s ní ještě neumím zacházet. Ale ta dívka byla mrtvá. Kéž bych tak ovládala lékařské jutsu. Nebo alespoň techniku vzkřísení. Nezbylo mi nic jiného, než vstoupit do těch dveří. To byla moje jediná šance, jak se odtud dostat.
Když jsem vešla do místnosti, dveře se zamnou okamžitě zavřely. Uviděla jsem dvě obrovské klece. V jedné z nich byl Yamato no Orochi a v druhé...
,,Houkou!'' vykřikla jsem.
,,Omlouvám se, má paní, byl příliš silný. Nechtěl jsem dovolit, aby si vás otiskl a tak mě vypečetil.'' řekl Hokou zahanbeně.
,,Otiskl? Myslíš to černé znamení, co tu všichni mají?'' zeptala jsem se.
,,Ano, přesně to myslí.'' uslyšela jsem Sasukeho hlas.
Okamžitě jsem hledala očima, kde je, ale nikde jsem ho nenašla. Rozhodla jsem se nevšímat si toho.
,,Jak tě odsud dostanu?''
,,To nemůžeš, je to Sasukeho pečeť, neprolomíš ji. A i kdyby se ti to povedlo, zemřela by jsi přitom.'' odpověděl mi Orochi a Houkou zavrčel.
,,Co mám teda dělat?'' zeptala jsem se ho.
,,Nemůžeš dělat vůbec nic.'' odpověděl znovu Sasuke, tentokrát stál před Houkouovou klecí.
,,Proč tohle všechno děláš? O co ti jde?! Proč mě tu držíš?! Máš přece plno dívek a nukeninů, tak proč mě nenecháš jít?!'' při posledním slově mi vyhrkly slzy.
Vzpomněla jsem si na Ichiru. Také jsem si vzpomněla na mé nové přátele a jak jsem byla šťastná, že konečně někam patřím. Ale teď je všechno jinak.
,,Nedokážu ti to vyvětlit.'' odpověděl chladným hlasem.
Nechápala jsem to.
,,Jestli mě tady chceš držet už napořád, pak mě radši zabij.'' polkla jsem.
,,Nedokážu to.'' odpověděl.
,,Jsi silnější než já, tak v čem je problém?''
,,Jak jsem řekl, nedokážu to vysvětlit.'' odpověděl znovu.
,,Zabiji všechny tvé přátelé.'' řekla jsem chladně.
,,Nejsou to moji přátelé a klidně je zabij, alespoň to nebudu muset dělat já. Mimochodem s tou holkou jsi mi ušetřila práci.'' usmál se.
Bylo mi hrozně. Musela jsem skusit zlomit tu pečeť. I kdyby mě to mělo zabít. Přiložila jsem ruku na tenký papír přilepený na kleci a odtrhla ho. Nic se nestalo. Hokou okamžitě vyběhl ven a zaútočil na Sasukeho. Ale ten se mu bez problému vyhnul. Už vím co udělám. Sice nevím, jestli to přežiju, ale nemám na výběr. Pokynula jsem Houkou, že se může vrátit, že to sama zvládnu. Ten okamžitě zmizel a já se rozběhla ke dveřím. Musím být někde sama.
Když v tom se Sasuke objevil za mnou a chytil mě za ruku, aby mě zastavil.
,,Nemůžeš odejít!'' zvýšil hlas.
,,Nech mě být.'' odsekla jsem a snažila se vytrhnout z jeho sevření.
Marná snaha. Když v tom přišli do místnosti dva muži.
,,Sasuke-sama, pokud ihned nevrátíme Arisu Konoze, budou obrovské potíže, pane. Rozpoutáme tak válku proti všem zemím.'' řekl opatrně ten hubenější.
Ten kluk měl světle modré vlasy, hranaté brýle a černé oči. Kolem boku uvázaný bič.
,,Já vím, Goro, ale nemůžu ji vrátit, potřebuju ji mít u sebe.'' odpověděl Sasuke a pustil moji ruku.
Prostě to nechápu. Co se děje? Proč takhle mluví?
,,Sasuke-sama, ale to nemůžete!!'' zařval ten druhý.
Sasuke se na něho ihned podíval a muž už ležel na zemi v bolestech.
,,O-omlouvám se.'' řval.
,,Tak přestaň, ne?!'' zvýšila jsem hlas, ale znělo to spíš prosebně.
Jakmile jsem to dořekla, jeho bolest přestala. Potom se Sasuke otočil a šel pryč. Když kolem mě procházel, pronikavě se mi podíval do očí. Ale neviděla jsem v nich nenávist. Spíš lítost a utrpení. Pořád to však byly ty zlé oči.
,,Jsi v pořádku?'' zeptala jsem se a pomohla mladíkovi vstát.
,,Jo, jsem v pohodě. Jsem mnohem silnější než vypadám.'' odpověděl pyšně.
Obrátila jsem oči v sloup. A potom mě něco napadlo. Možná bych tu mohla přeci jen chvíli zůstat a zjistit něco o Chikaře. Mohla bych poznat všechny členy a zjistit jejich slabiny. Dobrá tedy. Začala jsem úsměvem.
,,Já jsem Arisu.'' představila jsem se.
,,Moje jméno je Goro.'' řekl mladík s brýlemi.
,,A já jsem Morio.'' odpověděl druhý.
,,Jak jste se tu vůbec vzali?'' zeptala jsem se.
,,Já jsem ze Zvučné vesnice. Sasuke-sama si mě našel a navrhnul mi členství v Chikaře. Byl jsem velmi poctěn, že mě oslovil někdo jako je on. A tak jsem tu zůstal. A jsem opravdu spokojený.'' odpověděl Morio.
,,Proč jste ze Sasukeho všichni tak unešení?! Je to obyčejný...'' odmlčela jsem se.
Musím se s nimi přeci spřátelit.
,,Chci říct, že ho nemám moc ráda.'' dořekla jsem větu.
,,A proč tady teda jsi?'' zeptal se Goro.
,,To bych taky ráda věděla.'' odpověděla jsem a podívala se do země.
,,Já jsem tady kvůli svému bratrovi, kterého zabil ninja z Travnaté. Sasuke-sama se mě ujal, pomohl mi vylepšit ninjutsu a taijutsu. Potom jsem se vrátil do Travnaté a vyvraždil půlku vesnice.'' řekl a zazubil se.
Nebylo to pro mě nijak nepochopitelné. S Madarou jsme v jednom kuse někoho zabíjeli. Ale právě kvůli tomu jsem se chtěla změnit.
,,Mohli by jste mi popsat ostatní členy Chikary?'' zeptala jsem se.
,,No jasně, teď když jsi také členkou tak před sebou nemáme žádná tajemství! Dneska je souboj Riny a Orino a všichni kromě Sasukeho-sama tam musejí jít. Tam ti je ukážeme a představíme tě.'' odpověděl Morio.
Přikývla jsem a vydali jsme se na zápasiště.
Byla to zase jiná dimenze, ale do té mohl cestovat i Morio a Goro. Když jsme se dostavili, nikdo tam ještě nebyl. Byla to obrovská pustina, na jedné straně byla dřevěná tribuna a na druhé byl trůn. Zřejmě pro Sasukeho. Sedli jsme si a vyčkávali, kdo přijde.
První kdo se objevil byla dívka. Měla dlouhé červené vlasy, zhruba po kolena. Na sobě měla růžové šatičky a vysoké růžové boty. Nevypadala nijak zle, spíš roztomile. Jakmile nás spatřila, vydala se k nám.
,,Ahoj, já jsem Rina. Ty musíš být Arisu. Opravdu se těším, až uvidím tvé oči, maličká!'' řekla a šla si sednout co nejdál od nás.
Komu říká maličká?! Vždyť je dokonce mladší než já! Aspoň to tak vypadá!
,,To je Rina Konzurake. Ovládá písek, aniž by musela dělat nějaké pečetě. Je opravdu kouzelná. Vypadá na patnáct let, ale ve skutečnosti je jí šedesát. Používá omlazující techniku a tak si udržuje svůj mladistvý vzhled. Je zamilovaná do Sasukeho a dává to hodně najevo. Ale on ji vužívá jenom k uspokojování svých sexualních potřeb, stejně jako všechny naše kunoichi.'' dořekl popis Goro.
Seděla jsem jako opařená. Nemohla jsem ze sebe vydat ani hlásku. Ta poslední věta se mi pořád dokola opakovala v hlavě. Nevím proč, ale vadilo mi to. Vadilo mi to tak moc, že jsem ji chtěla zabít. Stejně jako všechny ostatní, které Sasuke využívá. Sakra co to povídám?! Prober se Arisu, Sasuke je zločinec, nejnebezpečnější nukenin ze všech. Zabíjí koholiv bez slitování třeba jen tak z rozmaru. Když jsem se konečně probrala, všimla jsem si muže, který si šel sednout za Rinou. Měl purpurové delší vlasy a jasně bílou pleť. Na čele měl dvě červené tečky.
,,To je Yasuo Kaguya. Dokáže si vyndat všechny kosti z těla a používat je jako zbraně. Je opravdu silný, ale jediný s kým se tady baví je Rina. Myslím, že je do ní zamilovaný, ale ona ho bere jako přítele. Opravdu směšné.'' zasmál se Morio.
Znovu jsem se na něj podívala. Zaujal mě. Vypadal tak klidně a zamyšleně. Najednou se otočil a zahleděl se mi do očí. Okamžitě jsem ucukla a pohlédla na dva muže přicházející k nám. Oba vypadali naprosto stejně. Měli hnědé krátké vlasy, zelené oči a snědou pleť.
,,Čau jak je?'' zeptal se mě jeden z nich když přišli.
,,Fajn.'' odpověděla jsem.
Nevěděla jsem co jiného říct a hlavně se mi ani mluvit nechtělo. Můj úkol je zjistit o nic co nejvíc věcí.
,,Já jsem Takashiro a tohle je můj bratr Rai. Vítáme tě v nové společnosti, už se těším až tě uvidím bojovat s Nirenghanem.'' řekl a zazubil se.
Vlastně mi tady přišli všichni úplně normální. Vážně se nechovali jako nějácí zločinci. Počkat, co to řekl? Až mě uvidí bojovat?!
,,Ale já nebudu bojovat!'' odsekla jsem.
,,Musíš, budeš bojovat s vítězem tohoto zápasu.'' řekl Rai.
Hmm vlastně to není zase tak špatný nápad, alespoň zjistím jak někdo z nich bojuje a tyto informace předám Konoze.
,,Uvidíme.'' sykla jsem.
Když se Rai a Takashiro posunuli dál od nás, Goro začal s vyprávěním.
,,To jsou dvojčata Chinhoorovi. Ovládají opravdu silné techniky a jsou považováni za jedny z nejnebezpečnějších. Mohou ti připadat mile a přátelsky, ale dej si na ně pozor.''
Přikývla jsem. Najednou jsem si všimla čtyř stojících dívek u Sasukeho trůnu. Sasuke tam ale nebyl. Jedna z nich byla Rina. Ta druhá měla dlouhé bílé vlasy, svázané do dvou copů a byla to ta, kterou už jsem jednou potkala. Další dívka měla dlouhé růžové vlasy a černé oči. Vypadala zajímavě. A ta třetí z nich. No páni. Ta byla krásná. Měla snědší pleť než ty ostatní, dlouhé blonďaté vlasy a svítivě modré oči. Vlastně všechny byly opravdu krásné.
,,Jsou tak krásné.'' slyšela jsem se říkat najednou.
,,To myslíš vážně?'' vyhrkl Morio.
Kývla jsem.
,,Viděla ses někdy v zrcadle? Proti tobě nemá ani jedna šanci. Jsi mnohem krásnější než ony, Arisu!'' zabručel Morio.
Usmála jsem se. Znovu jsem se na ně zahleděla, tentokrát všechny upíraly pohled na mě. Neuhnula jsem.
,,Ta růžovlasá, je Orino. Umí skvěle ovládat vítr. Je také velmi dobrá na boj zblízka. Ta bělovláska je Emi. Využívá k boji různé summony. A nakonec Amaya, to je ta blonďatá. Považuje se za Sasukeho-sama ženu, ale není jí. Ovládá všech pět elementů a je opravdu silná. Dej si na ní pozor Arisu, bude tě chtít zničit. Už není nejkrásnější ze všech, teď jsi jí ty.'' dořekl Goro a usmál se.
Začervenala jsem se. Vlastně jsem je začínala mít docela ráda. Rozhodla jsem se že Konoze o těchto dvou nic neřeknu. Potom přišli další dva muži. Jeden z nich měl oranžovou kůži, a černé vlasy. Byl opravdu divný. Později mi Morio řekl, že se jmenuje Renjiro a k boji používá zbraně. Ten druhý byl Danno a měl černé krátké vlasy. Všichni kromě dívek měli na sobě černý plášť s modrými mraky.
Najednou všechny dívky vzdychly a já si všimla na trůně sedět Sasukeho. Obrátila jsem oči v sloup. Opravdu nechápu co na něm vidí, ano je opravdu krásný a silný, ale nemá žádné city. Nikoho nemiluje a na nikom mu nezáleží. Najednou se mi Sasuke zahleděl do očí. Ztuhla jsem. Tvářil se, jako kdyby věděl všechno na co jsem myslela. Ucukla jsem a pohlédla stranou.
,,Začneme.'' řekl Sasuke a dvě dívky se přemístily doprostřed pustiny.
Měli jsme tu dokonalý výhled na všechno co se bude dít. Jedna z dívek byla Rina a druhá byla Orino. Opravdu jsem na tento souboj byla zvědavá. Podívala jsem se na ostatní, ale ty to zřejmě vůbec nezajímalo. Každý se díval někam jinam. Někdo sledoval Sasukeho, jiní zase koukali na stranu.
,,Dneska nemůžeš vyhrát, Orino. Potřebuji bojovat támhle s tou dívkou.'' řekla Rina a ukázala na mě prstem.
Všimla jsem si, že ihned všichni zbystřili a podívali se mým směrem. Sasuke se mi stále díval do očí. Vlastně si mě celou dobu prohlížel. Začínala jsem být nesvá. Chtěla jsem něco namítnout, ale nakonec jsem se rozhodla být potichu.
,,Já s ní chci také bojovat, Rino.'' odpověděla Orino.
,,Dobrá tedy, bude to kdo z koho.'' vykřikla Rina a vrhla se s kunaiem proti Orino.
Chvíli spolu jen tak bojovali a každá schytala pár pěkných ran. Přemýšlela jsem nad tím, jak asi bude fungovat můj nirenghan když má teď čtyři kosočtverce. Jistě bude opravdu velmi silný. Vlastně jsem se na ten boj docela těšila. Orino používala větrové techniky a Rina písečné. Po dlouhé době bojování, nakonec vyhrála Orino. To jsem opravdu nečekala. Myslela jsem že vyhraje Rina. Byla by to pro mě mnohem lepší, kdyby vyhrála Rina, protože Orino ovládá dobře boj na blízko, na který já dobrá nejsem. Dokonce u sebe nemám ani Kazuku.
,,Tak pojď Arisu!! Jsem zvědavá co dokážeš maličká!'' zařvala Orino.
Už mě vážně štvalo, jak mi tu říkají maličká. Pomocí taijutsu jsem se ohromnou rychlostí objevila naproti ní. Vypadala docela překvapeně, ale bylo vidět, že to na sobě nechce dát znát. Když v tom jí Sasuke hodil meč.
,,Budete bojovat nejprve s meči.'' řekl temným hlasem.
Neustále mě sledoval. Už už jsem chtěla namítnout, že já meč nemám, když v tom mi u noh ležel Kazuku. To není možné! Jsem si jistá, že tam předtím nebyl. Podiveně jsem pohlédla na Sasukeho, ale to už Orino útočila. Tak tak jsem odrazila její útok. Bojovali jsme chvíli a už mě stačila dvakrát říznout . Najednou jsem udělala pohyb, který zřejmě nečekala, protože vypadala překvapeně a probodla jsem jí v pase. Okamžitě jsem meč vytáhla. Rána byla mnohem vetší, než po obyčejném meči, protože Kazuku je mnohem ostřejší.
,,Tos přehnala, ty krávo!!'' zařvala a vrhla se na mě.
Překvapilo mě slovo, kterým mě nazvala. Nebyla jsem na to zvyklá. Já s bratrem, jsme spolu takhle nikdy nemluvili a Madara k nám měl úctu, stejně jako my k němu.
Její útoky byly najednou mnohem rychlejší a měla jsem co dělat aby mě nezasáhly. Najednou odhodila meč a použila nějáké větrné jutsu, protože se proti mě valila obrovská větrová vlna. Už už by mě zasáhla, kdybych nepoužila Fuuton: Atsugai a neodrazila ji tak. Ale najednou se objevila těsně za mnou a udeřila mě opravdu silně do zad. Odlítla jsem asi dvacet metrů, když se ke mně znovu rozběhla. Už byla skoro u mě a chtěla mě znovu zasáhnout když v tom jsem použila Nirenghan a ona zůstala stát na místě. Ukazovala jsem jí hřbitov, ze kterého povstávali mrtvoly a se zbraněmi šly k ní. Jedna z mrtvol ji bodla kunaiem do stehna a druhá do ramene. A pokračovalo by to dál, kdybych to nepřerušila. Stála tam a těžce oddychovala. Zřejmě vůbec nereagovala na kunaie, zabudnuté v jejím těle.
,,Co jsi zač?!'' zasyčela udýchaně.
Neodpovídala jsem. Vlastně ani nevím, co bych jí řekla. Konečně si vytáhla kunaie, ale rány se jí ihned zahojily.
,,Pokud nezasáhneš srdce, nemůžeš mi ublížit.'' řekla výsměšně a začala se smát.
To neměla dělat. Vytočilo mě to natolik, že za pár vteřin ležela na zemi a všude po těle kromě srdce měla zabodnuté meče. Řvala bolestí. Ale mně to bylo jedno. Znovu jsem se podívala na Sasukeho, ale ten si jí vůbec nevšímal. Měl oči jen pro mě. Poprvé v životě se usmál. Viděla jsem jak se mu zvedl pravý koutek úst i když jen na chvilku. Byl to krásný úsměv.
,,Panebože! Pomóc! Prosím přestaň!'' řvala Orino.
Najednou se všichni začali smát. Přemýšlela jsem, jestli ji mám ještě chvíli nechat potrápit, ale to bych nebyla já. Takže jsem ihned odvolala nirenghan a tím pádem jí meče zmizely z těla. Ale rány ne. Měla několik opravdu těžkých zranění. Dvojčata ji ihned odnesla pryč, zřejmě za Shinou, aby ji ošetřila. Vydala jsem se k Moriovi a Gorovi, když v tom se přede mnou objevil Sasuke.
,,To bylo opravdu pěkné.'' řekl ale znovu se neusmál.
Podívala jsem se mu do očí, ve kterých měl najednou sharinghan. Lekla jsem se. Zřejmě si to uvědomil a tak se mu oči změnily zase nazpátek.
,,Odpovíš mi proč mě tu držíš?'' zeptala jsem se znuděně.
,,Už jsem ti na tuto otázku jednou odpovídal.'' odsekl a otočil se.
,,Nemysli si, že to všechno neřeknu Hokágemu a ostatním.'' zvýšila jsem hlas.
,,Klidě jim to řekni Arisu, ale oba víme, že by jsi nikdy nedovolila, aby mě kdokoliv zabil.'' řekl sebejistě.
,,Možná proto, že chci být tou, která tě zabije.'' zasyčela jsem.
,,Nedokážeš to, teď ani jindy.''
,,To si jenom myslíš.'' tentokrát jem mluvila potichu.
,,Dobrá tedy, na, zabij mě.'' řekl a vrazil mi do ruky kunai.
,,Myslíš, že to neudělám?!!'' tentokrát jsem zařvala.
Chytil mě za ruku s kunaiem a přiložil si ji ke krku.
,,Tak dělej.'' zašeptal.
Nemohla jsem. Věděla jsem, že jestli ho teď zabiju, dostanu se zpátky do Konohy a všechny problémy s organizací skončí. Ale nemohla jsem. Něco ve mně mi to nedovolilo.
,,Tak vidíš, Arisu.'' řekl a odhodil mi kunai z ruky.
,,Ale jak to?! Proč to tak je!!'' sykla jsem.
,,Časem to pochopíš.'' odpověděl a zmizel.
Stála jsem jako opařená. Když v tom ke mně přiběhli kluci.
,,Jsi v pohodě?'' zeptal se Morio.
,,Jo dobrý.'' zalhala jsem.
Ale vůbec to nebylo dobrý. Něco ve mně rostlo, něco k Sasukemu. Nevěděla jsem co to je ani jak to zastavit. Jediné co jsem věděla bylo to, že Sasukeho nedokážu zabít. Cítím k němu snad něco? Možná je to tou pečetí, co mi udělal. Trochu se mi ulevilo.
,,Není možné, že ta pečeť co mi Sasuke udělal, mi brání v tom ho zabít?'' zeptala jsem se s nadějí v hlase.
,,To je vyloučeno.'' odpověděl ihned Morio.
Vzdychla jsem. Musí za tím být tedy něco jiného.
Když mě Goro a Morio odvedli do mého pokoje, za všechno jsem jim poděkovala.
Pokoj byl opravdu...
,,Jako pro princeznu.'' uslyšela jsem Shinin hlas.
,,Ahoj Shino.'' pozdravila jsem mile.
Shina se usmála. Byla opravdu milá.
,,Dnes jste jistě viděla moji sestru Emi.'' řekla najednou Shina.
Emi, to je ta bělovláska myslím.
,,Ano, je opravdu krásná.'' odpověděla jsem co nejmileji.
,,Tak jako vy ne. Mimochodem, viděla jste své znamení na čele?'' zeptala se najednou.
,,Ne, je s ním něco? zeptala jsem se překvapeně.
,,Podívej se sama.'' jakmile to dořekla, přitáhla ke mně obrosvké zrcadlo.
No páni. Moje znamení se už neskládalo jenom z temně modrého kosočtverce na čele. Přibyl k němu nový vzor. Kolem kosočtverce se mi vinula složitá spleť safírových linií, připomínající krajku. Moje kůže byla ještě bělejší než předtím a oči mi svítily modrou barvou. Najednou mi Shina odvázala gumičku z culíku a dlouhé černé vlasy mi spadly přes ramena a sahaly až po pas. Vypadala jsem skoro k nepoznání. A Morio měl pravdu. Byla jsem opravdu krásná. Vypadala jsem jako nějaká cizokrajná princezna.
,,Vidíte, jak jste nádherná?'' zeptala se Shino.
Neodpovídala jsem. Musí to být mou novou sílou. Nirenghan musí působit na můj vzhled, jinak se to nedá vyvětlit.
,,Sasuke-sama mi poručil, abych vám splnila všechna vaše přání a ať o vás pečuji. Teď vás nechám o samotě. Snídaně je zítra v osm ve velkém sále. Zavedu vás tam. A vlastně vás i přijdu vzbudit. Všechno oblečení je v těchto komodách. Je nové, Sasuke-sama mě poslal do městečka na nákupy, abych vám něco koupila. Vypadá to, že jste první osoba, na které mu opravdu záleží, Arisu. Doufám, že se vám oblečení bude líbit a jsem si jistá, že vám padne. Tak zatím, uvidíme se ráno.'' s těmito slovy odešla.
Byla jsem překvapená. Sasukemu na mně záleží? To není možné. Okamžitě jsem tuto myšlenku zavrhla a vzpomněla si, že musím poslat do Konohy zprávu. Použila jsem svolávací jutsu, a zavolala Roka. Roko byl bílý vlk, který doručoval různé dopisy.
,,Dokážeš se odsud dostat, Roko?'' zeptala jsem se doufajíc.
,,Jistě že dokážu, co mám doručit za zprávu a komu?'' zeptal se.
,,Hokagemu. Řekni, že jsem v pořádku, ať se o mě nebojí. Že zjišťuji informace o Chakiře. A pozdravuj bratra.'' jakmile jsem to dořekla, zmizel.
Šla jsem se umýt a potom spát.
,,Arisu, vstávejte!'' uslyšela jsem Shinin hlas.
,,Ještě ne, prosím.'' zaúpěla jsem.
,,Musíte vstát, jinak na mě bude Sasuke-sama naštvaný a jistě mě potrestá!'' tentokrát zvýšila hlas.
Nakonec jsem vstala. Nejprve jsem si šla udělat ranní higienu a potom se šla převléci. Vzala jsem si volné třičtvrťáky, které byly pod koleny sepnuté. Vysoké boty a tričko na ramínka. Ale jelikož mělo velký výstřih a já zrovna nechtěla ukazovat svoje prsa, hodila jsem si přes něj černý plášt. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a vydala se na snídani.
Když jsem vešla do jídelny, všichni už klečeli u stolu. Jenom jedno místo bylo volné, zřejmě pro mě, protože bylo uprosřed Gora a Moria. Pozdravila jsem oba dva a dala se do jídla. Hledala jsem Sasukeho, ale ten tu nikde nebyl.
,,Kde je Sasuke?'' zeptala jsem se až jsem dojedla.
,,On nikdy nechodí do jídelny, snídani mu nosí do postele.'' řekl závistivě Goro.
Vzdychla jsem. Je to takovej ničema a žije si tu jako král. Potom jsem spatřila Orino, která byla celá domlácená ještě ze včerejška. Změřila si mě ostrým pohledem, ale nic neřekla.
,,Mimochodem, máš se dostavit společně s námi za Sasuke-sama.'' řekl Morio.
Přikývla jsem a čekala až se nasnídají. Byla jsem zvědavá, co po nás bude chtít. Jakmile Morio a Goro dosnídali, vydali jsme se do obrosvkého sálu. Sasuke stál u jednoho z obrazů a zamyšleně ho sledoval. Byl tak krásný. Jakmile jsme vešli, pohlédl mně pronikavě do očí.
,,Slyšel jsem, že se chceš stát novou členkou Chikary.'' ozval se jeho nedůvěřivý hlas.
Už jsem chtěla vykřiknout, že to není pravda, když v tom mi došlo, že musím nahromadit co nejvíce informací a tak jsem přikývla.
,,Dobrá tedy, budeš v týmu společně s Gorem a Moriem.''
Moc dobře věděl o co mi jde. To bylo poznat.
,,Vaším úkolem je zabít Naomi Arata, z Travnaté vesnice. A přinést mi jeho tělo.''
Přejel mi mráz po zádech. Zabít ho, je jedna věc, která mi nečiní až tak velký problém. Nikdy jsem nechovala žádné city k cizím lidem a tak pro mě nebylo těžké je zabíjet. Ale vzít jeho tělo, to je opravdu nechutné a hrubé.
,,Proč chceš jeho tělo Sasuke?'' zeptala jsem se podrážděně.
,,To tě nemusí zajímat.'' jakmile to dořekl, obrátil se k nám zády.
Goro a Morio se vydali ke dveřím.
,,Arisu, je zřejmé že tam budou shinobi z Konohy a možná i tvůj bratr. Jestli se přidáš k nim, udělám všechno proto, abych tě dostal zpátky.'' když to dořekl, zmizel.
Moc dobře jsem pochopila, že by je klidně i zabil. I když to byli jeho bývalý přátelé. Nesmím se tedy o nic takového pokusit. Ale proč mě tolik chce? Co pro něho znamenám? Začínám zjišťovat, že on pro mě znamená čím dál tím víc. A to se mě vůbec nelíbí.
Když jsme přišli do Travnaté, nevěděli jsme, kde začít s hledáním. Ptali jsme se všech lidí, které jsme potkali, ale nikdo nám nechtěl pomoci. Morio už chtěl použít hrubou sílu, ale já jsem ho zastavila.
,,Notak pane, nechceme vám ublížit, ale pokud nám to neřeknete, budemem muset.'' pokoušel se přesvědčit Goro toho starého muže.
,,Nic vám neřeknu, moc dobře vím kdo jste.'' odsekl povýšeně.
Už mě to začínalo lézt na nervy.
,,Tak dobrá. Řeknu vám to jinak. Buď nám řeknete kde Naomi je a umře jenom on, nebo vyvraždíme celou vesnici.'' řekla jsem klidným hlasem.
Výraz v jeho obličeji se změnil.
,,Vážně si myslíte, že jste tak silní, že dokážete vyvraždit celou vesnici?'' zakoktal.
,,No, můžeme to hned zjistit. Ale vy si budete celý život vyčítat, proč jste nám to neřekl. Kvůli vám padne celá vesnice, protože ji zničí jeden z démonů. Můj démon.'' zasyčela jsem.
Strnul.
,,Naomi Arata je pod dohledem Listové. Nachází se ve vesnici a zřejmě je na cvičisti, jako bývá vždycky. Prosím, vynechte z tohoto boje ostatní lidi.'' vypravil ze sebe nakonec.
Goro ho dloubl do čela a stařec se skácel k zemi.
,,Co to děláš?!'' zeptala jsem se.
,,Jenom pojistka. Je v bezvědomí a až se vzbudí, nebude si pamatovat, že nás kdy potkal.'' odpověděl pyšně Goro.
,,Pěkné.'' usmála jsem se a pokračovali jsme v cestě.
Ve vesnici už nebylo těžké najít, kde je cvičiště. Na okraji vesnice byl obrovský vyhrazenný prostor, s dřevěnými kůly, drátěnými překážkami a plno jiných nástrojů. Na jednom z kůlů seděl zelenovlasý chlapec. Byl zhruba ve stejném věku jako já. Jakmile nás uviděl, usmál se.
,,Věděl jsem že přijdete.'' řekl s úsměvem.
Přišli jsme k němu. Jakmile mě uviděl, jeho úsměv zmizel.
,,Princezna Arisu? Bylo mi jasné, že se přidáš k nim.'' odsekl.