Jednou

Ještě pár minut mi zbývá než bude všemu konec...
Tak strašně moc bych chtěla, aby mě někdo slyšel, aby to byl on. potřebuju ho, ale on nepřijde. Nikdy nepřišel...Vždycky toužil jen po ní, to ji teď určitě hledá...Každá moje myšlenka se den co den upírala na něj, stejně jako teď. To jeho blonďaté vlasy a blankytně modré oči mně drželi při životě...Ale co teď, když je všechno pryč?...Ve svých snech jsem si představovala, jak spolu sedíme pod starou vzrostlou lípou, schovaní před zrakem světa v jejím tmavém chladném stínu. Jak se koupeme v nedalekém jezírku...jen my dva a nikdo jiný. Vyvolávalo to ve mě stejný pocit, jako tenkrát, když jsem ho viděla mýt se v malém průzračném potůčku...v ten moment jsem zatoužila být alespoň na malou nepatrnou chvíli tou kapkou, jež stéká po jeho vypracovaném mužném těle...
Bolí to, strašně moc to bolí...nemůžu popadnout dech...Prosím slyší mě někdo? Vidí mě někdo?
Najednou cítím nepochopitelnou touhu po životě. Jak je to zvláštní, co člověk pochopí, když ví, že už tu dlouho nebude...
Pomoc! Nedokážu to...hlas mi selhává...
Přemýšlím jestli jsem vůbec vydala nějaký zvuk.
Přijď pro mě...najdi mě...dřív než bude pozdě...prosím...Začíná mi být zima.
Otec mi kdysi řekl, že když člověk umírá je mu zima. Prý cítí, jak mu mráz prochází celým tělem až do morku kostí...ale já nechci umřít, ještě ne...ne dřív než mu řeknu o své lásce. Ještě jsem toho chtěla tolik udělat...
Bolí to...ten kámen je tak těžký...prosím sundejte ho někdo ze mě.
Cítím, jak mi drtí hrudník...za chvíli se už nebudu moct nadechnout...takhle jsem si svůj konec nepředstavovala...pomalá bolestivá smrt v osamění pod hromadou neprostupné těžké kamenné suti. To je to čeho se bojím...Hledají mě vůbec? Vím, že jsem s lidmi kolem sebe moc často nemluvila...sakra, možná, kdybych nebyla tak stidlivá, možná by mě teď někdo postrádal. Zase nemůžu dýchat. Naruto pomoz mi prosím! Snažím se křičet, ale dobře vím, že je to marné, už tak težko lapám po dechu... Potom, co Pein zničil Konohu, je tu tolik zraněných a mrtvých, co na tom, že se ztratila jedna slabá ubohá a neschopná kunoichi...vím, že mě už nikdy nenajdou...pomalu se s tím smiřuju. Po tváři mi stéká slza, klouže dolů a ladně dopadá na prach podemnou...Už je konec. Ale možná ne...slyším kroky!
Pomoc!Pomoc!Prosím, já jsem tu!!!...
Nikdo mě neslyší, nevidí...neví o mě...Teď už je vážně konec...Ten kámen mě pomalu ale jistě zabíjí...Jediné, čeho lituju, je že už se nikdy nepodívám do tvých překrásných očí. Do očí, jež mi učarovaly a do nichž jsem se zamilovala.. sbohem Naruto...sbohem tati, Neji, Hanabi...mám vás ráda... Mějte se dobře...Jednou a doufám, že to bude za hodně dlouho, se sejdeme tam nahoře. Do té doby vás budu hlídat...
Bože je mi taková zima...