Hrdina

Hrdina

V ponurém lese mezi stromy,
smrtka nad tělem se sklání,
odhání dychtivé vrány,
zkoumá jeho rány.

Do míst, kde pobýval Hrdina,
vrátila se urna a úmrtní listina.
Žalostný pláč, hrobové ticho,
stezkem po něm zemřeli bychom.

Copak má smysl svět bez Hrdiny,
jehož duše je čistá a bez viny.
Jehož zbraň je z ryzí odvahy,
nestraní se smrti a nebojí popravy.

Slepým dává zrak
vnáší sílu do srdcí,
štítem brání slabé
i když sám krvácí.

Obloha tak rychle zmatvla,
celou noc pak probrečela.
Ve tváři zračí se bolest a strach,
na jeho urnu dopadá prach.

Hrdina stářím neumírá,
s úsměvem za svůj lid k zemi padá.
Když jeden zemře, přijde zas jiný,
za žádnou cenu však nebude stejný.