Vím, že jsi se mnou...
Od východu začal vát studený vítr. Přelétl nad korunami stromů a vzal s sebou barevné podzimní listí. Jeden z lístků se však vzepřel. Nechtěl se nechat nést. Vymanil se z ledového sevření a ve spirálách zakroužil nad pustou, rozbrázděnou krajinou. Snášel se níž a níž, až nakonec dopadl přímo do dlaně bojovníka s široce rozevřenýma očima. Ale ty hnědé oči už jeho pestrobarevnou krásu neviděly.
Na západě slunce klesalo za obzor a horizont se zbarvil do ruda. V tu chvíli jako by splynul se zemí. A lístek zašustil, když se ze ztuhlé dlaně sesunul do kaluže krve pod ní.
Z jihu na bojiště přicházela drobná shrbená postava. Bělovlasý muž v tmavě modrém brnění, se ztrhaným výrazem člověka, který na svůj mladý věk zažil příliš mnoho zlého. Pot a slzy společnými silami rozmazaly špínu a prach na tvářích. Kulhavým krokem pokračoval v cestě k padlému tělu před sebou. Poklekl vedle něj, vzal jeho chladnou ruku do své, pevně ji stiskl a zavřel oči...
Z mělkého rybníčku, ve kterém plavali oranžoví kapříci, se pomalu oddělila kapka vody. Stoupala vzhůru jako průhledný míček, dokud na ní odraz slunečních paprsků nevykouzlil duhu. Chlapec se střapatými bílými vlásky nadšeně zatleskal a rozběhl se za ní. Jeho radost však netrvala dlouho. Z ničeho nic před vodní bublinou vyrostl úzký kmínek stromu a kapka se o něj rozprskla.
Chlapec se nasupeně otočil. Za rohem dřevěného domku s terasou vykukovala rozesmátá hlava tolik podobná té jeho. Jediným rozdílem byla havraní barva vlasů.
Ze všech stran bušila kladiva, halekaly drsné hlasy mužů, pily kvílely, když se lačně zakusovaly do dřeva a všechen ten hluk občas přerušilo skřípění trámů, zdvihaných soustavou kladek a lan k nebi. Oblaka prachu střídavě odkrývala a halila prudký sráz, na kterém tančily desítky krumpáčů. O něco dál na travnaté louce štěbetaly ženy připravující oběd, zatímco se jim hloučky dětí pletly pod nohy.
Vysoko na kopci celé to velké mraveniště pyšně sledovaly dva páry očí. Dva bratři s bušícím srdcem pozorovali, jak se rodí jejich nový domov. Domov těch, kteří se nebojí práce. Útočiště pro ty, kdo museli dlouho utíkat. Bezpečné hnízdo, v němž se už nikdo nebude muset bát. Vesnice, která pod jejich vedením bude vzkvétat. Svět, ve kterém zavládne mír.
Další slza si prorazila cestu zpod pevně zavřených víček. Zvolna stekla přes špičku červeného tetování na tváři a skápla do šedého kožešinového límce.
Bělovlasý bojovník otevřel oči a pohlédl do klidné tváře staršího bratra. Pomalu pustil jeho ruku a opatrně ji položil na lesklé brnění. Jaká škoda, že statečné srdce pod ním už netlouklo... Zrak mu padl na náhrdelník s modrým krystalem.
"Neboj se, bratře," promluvil tiše vyprahlými rty. "Předám ho tvojí krásné malé dceři. A budu se o ni starat. Vychovám ji, aby byla stejně silná jako ty. Aby pochopila, co pro nás všechny znamená náš domov, proč jsme ho za každou cenu bránili. Vysvětlím jí, jak důležitá naše vesnice je; že jsme součástí jejích zdí, stejně jako naše ohnivá vůle, která nikdy neumírá. Pak bude vědět, stejně jako já, žes nás neopustil, že jsi stále s námi..."
Jako by ho snad slyšel, stočil se náhle vítr k severu. Sebral z udusané země další červené a žluté listí a prohnal je nad Konohou...

Zase jsem se nechala strhnout písničkou... Gortoz A Ran Můžete ji znát z filmu Black Hawk Down. Text je v bretonštině; v HIDEu najdete jak originál, tak český překlad.
Ale už přestanu plkat o písničce a dovolím si dodat ještě něco málo k povídce. Na to, že jsem ji začala psát v únoru loňského roku, je snad až příliš kratičká, ale... Věděla jsem, co jí chci říct, ale nevěděla jsem jak. Obrazy, které byly v mojí hlavě, se nedokázaly změnit v slova. Až jsem si dnes řekla, že to prostě musím dotáhnout do konce. A tak je to tady... Snad jste poznali, že se jednalo o bratry Hashiramu a Tobiramu z klanu Senju, neboli Prvního a Druhého Hokage.
Moc, moc děkuju za všechny komentáře a přečtení. A Striggo, jsem ráda, že se líbila i písnička. ^^
~ Hello Kitty´s dead! Mashimaro rules the world!!!
~ Nejnovější FF: Orochimarův absolutní životopis - 04.08. 2014
~ Manga tým, při své práci sem tam hodí rým, hrdě čelí slovům kritickým, náš silný manga tým!
~ Hay a ShAnko *-*
~ luksusss avatar made by Drek´than ^^
~ Kapitola 577: Rozhodující bitva začíná dnes kachna! *Google translate*
~ "Vieš čo je pád? Nie keď si vtáčik zlomí krídelko. Nie je to ani vtedy, keď si zlomí nožičku. Je to vtedy, keď vidí pred sebou les plný príležitosti a vletí do tvrdého kmeňa." Laterie
tak dobrou povidku sem uz dlouho necetla...
proč nedostala náhrdelník raději rovnou vnučka?
Proto, že když První umřel, tak jeho dcera (nebo syn, Kishi vůbec nespecifikoval, kdo byli Tsunadini rodiče) byla ještě dítě, tudíž vnučka nebyla zatím na světě.
Moc díky za přečtení!
~ Hello Kitty´s dead! Mashimaro rules the world!!!
~ Nejnovější FF: Orochimarův absolutní životopis - 04.08. 2014
~ Manga tým, při své práci sem tam hodí rým, hrdě čelí slovům kritickým, náš silný manga tým!
~ Hay a ShAnko *-*
~ luksusss avatar made by Drek´than ^^
~ Kapitola 577: Rozhodující bitva začíná dnes kachna! *Google translate*
~ "Vieš čo je pád? Nie keď si vtáčik zlomí krídelko. Nie je to ani vtedy, keď si zlomí nožičku. Je to vtedy, keď vidí pred sebou les plný príležitosti a vletí do tvrdého kmeňa." Laterie
rýpnu si, ale Tsunadinka už na světě byla
jen nevím, který díl anime to byl...Ale já jsem to nepsala přesně podle děje v manze/anime. Od toho FF jsou, aby se občas měnil děj nebo povaha postav. Nechala jsem Hashiramu umřít v blíže nespecifikované válce, ve které bojoval i jeho bratr. V originále Hashirama umře v samostatném souboji s Madarou, žejo.
~ Hello Kitty´s dead! Mashimaro rules the world!!!
~ Nejnovější FF: Orochimarův absolutní životopis - 04.08. 2014
~ Manga tým, při své práci sem tam hodí rým, hrdě čelí slovům kritickým, náš silný manga tým!
~ Hay a ShAnko *-*
~ luksusss avatar made by Drek´than ^^
~ Kapitola 577: Rozhodující bitva začíná dnes kachna! *Google translate*
~ "Vieš čo je pád? Nie keď si vtáčik zlomí krídelko. Nie je to ani vtedy, keď si zlomí nožičku. Je to vtedy, keď vidí pred sebou les plný príležitosti a vletí do tvrdého kmeňa." Laterie
promiň. občas mi nedocvakávají zdánlivě jednoduché věci.
pěkná povídka, nějak jsem to tu zapomněla napsat 
Bolo to skvelé... aj tá hudba sa k tomu hodila.
Práve teraz čítam Remarqua: Na západe nič nového ako povinné čítanie a to, ako sa vyjadruješ a vytváraš tie obrazy mi strašne pripomínajú tú knihu. A aj keď to vyzerá byť krátke, je tam toľko udalostí...
(o tom som sa presvedčila aj v tej knihe, na pohľad tenká, no nie nadarmo to volajú román)
Proste vynikajúce
Už Einstein povedal: "Čas je relatívny..."
No hodinky a diár hovoria niečo iné.
Kúzelná poviedka. Vyjadruje všetko to čo má, cítiť tam tvoje pocity. Veľmi pekné a smutné zároveň
~FC for mestekova~
Moje FanFiction
Když někdo zemře, nemusí to nutně znamenat, že zemře i jeho sen... Jo, kouzelné je to správné slovo pro tuhle povídku.
Dělej cokoliv, ale dělej to s úsměvem, protože bez toho to prostě nejde.
Ako sa odosobniť.. Ide to dosť ťažko, o Sasukem hovorievam, že ho rada nemám, ale čo týka Hashiramu, tam je to o dosť vyššie.
Ale keď si vezmem poviedku, či už vediac alebo nevediac, o koho ide, ako písala strigônička, človek to vidí. Vidí a cíti, a to je pri poviedkach najviac, takže je skvelé, že si to dokončila
Autori poviedok čítajte Pravidlá FF!!
Inak vaše poviedky skončia na našom externom blogu ^^
A takisto čítajte aj Důležitá sdělení pro spisovatele a čtenáře FanFiction!!!
Ak si nie ste istí písaním, nájdite si nejakú betu - Inzertní FF nástěnka.
----
Čiarka, taká maličkosť, ale dokáže úplne zmeniť význam vety.
Nezabúdajte na to.
Napsat tři tečky... nebo nenapsat vůbec nic a nechat tu jen drobný vzkaz v podobě hvězdiček?
Ale... měla bych něco napsat, dokud v sobě ten dojem mám.
Je totiž kouzelný.
Jsou to vážně "jen" obrazy... ale v kombinaci s tou hudbou tvoří o hodně, o hodně víc... ožívají.
Jako bych tam byla taky.
Edit o den později - ta hudba je šíleně sugestivní. Stačí ji slyšet a vidím ten obraz před sebou, i když nečtu... myslím, že tě chápu.
Pamatuj, tenhle svět není jen pro silný, stvořen byl pro všechny ztracený duše
a počítá se, jestli tě tvá cesta posilní, a ne to, jak rychle jsi ji ušel
~ Radůza