ANBU

Spousta lidí se ptá, proč jsme se stali elitními vojáky. Spoustu lidí zajímá, jaké nás k tomu dohnaly pohnutky. Kdo se dobrovolně vzdá svojí identity, aby plnil jako stroj něčí příkazy?
Odpověď je jednoduchá. Jsme to "my".
Čtyři obyčejní lidé jako všichni ostatní, jen s drobnými rozdíly. Avšak i když je ten rozdíl jen drobný, může být v závěru rozhodující.
Máme stejnou historii jako všichni a na začátku jsme se nejspíš ani ničím nelišili. Byli jsme jako každý, malé spokojené děti, snící o nějakém dobrodružství. Jenomže ta společná cesta se někde začne dělit a každý si vybere vlastní stranu, po které chce jít. Občas se ty cesty sice zkříží a někdy dokonce propojí, ne každý však má to štěstí.
A právě tam možná začínají naše příběhy. Možná právě tam bychom našly důvody, proč se z nás staly zapomenuté identity. Nikdo se přeci jenom tak nevzdá svojí osobnosti, svojí minulosti ... a přátel. Jaké k tomu má člověk důvody? Popravdě ... každý úplně jiný, ale v podstatě naprosto stejný.
Měli jsme možnost nahlédnout do skutečného jádra některých lidí a viděli jsme odvrácenou stranu světa shinobi. Zlobu, krev a násilí. Spoustu bolesti a utrpení, stejně tak jako špinavých domluv a týrání nevinných lidí. Každý má svůj vlastní způsob škození.

Podívejte, třeba Kakashi. Jako malý musel přihlížet, jak se lidé z jeho vesnice obrátili k jeho otci zády. Svojí zlobou a nenávistí ho dohnali na pokraj zkázy a pouhou lidskou hloupostí Kakashimu ukázali tu odvrácenou stranu štěstí.
A stačilo pár let, aby na vlastní oči viděl, jak jiní lidé někoho utloukli k smrti jenom proto, že jim špatně sloužil. Jak surový dokáže člověk být. Nikdy nebyl sto to pořádně pochopit. Nerozuměl, kde se v nich bere tolik zášti. Kolik moci může mít ten obyčejný papír. Papír s tvářemi mocných osobností a dominujícími číslicemi, které jsou rozhodující pro spoustu lidí.
Peníze ... Co všechno jsou lidé schopni provést, aby je dostali?

Ale i Yamato měl svoje důvody. Jak by taky mohl skončit chlapec, kterého jako malé děcko zavřeli do klece a dlouhé dny na něm zkoušely ohavné pokusy? Nespočet bolestivých nocí proležel na chladné zemi, nespočet bezesných nocí se snažil zjistit, proč právě on musel taková muka podstoupit. Důvod byl ale naprosto jasný. Zapřičinil to prachsprostý chtíč a touha po vědění. Díky obyčejné lidské sobeckosti musel sledovat, jak všichni jeho přátelé kolem něho umírají. I on měl tedy šanci podívat se na černou listinu shinobi. Pouze z jiné stánky.

Jsou tu však i další, které k tomu podnítilo jejich okolí. Co třeba takový Itachi?
Proč se malý chlapec plný nadějí přidá mezi elitní vojáky? Možná právě proto, že celý život vyrůstal v utlačování od svého okolí kvůli své krvi. Nebo snad proto, že právě v něm všichni z jeho klanu viděli novou naději, která je z toho nedůstojného dohledu vysvobodí? Nikdo se přeci nechce sklánět před povrchností druhých.

Ibiki zase prožil zradu z řad svých nejbližších. V okamžik, kdy zradil jeho bratr a on se ho snažil najít, byl chycen do pasti. Hodiny prožitých muk a týrání, na stovky prolitých kapek krve a jizvy, které už nikdy z jeho tváře či těla nezmizí. A všechny ty rány jen kvůli informacím. Infromacím, které však mohly zabít i zachránit tisíce lidí.

A pak je tu ještě ... ona.
Zrazena svými nejlepšími přáteli a vlastní rodinou vyhoštěna tam, kde by nikdo neměl skončit. Každou noc se potupně podvolovat cizím přáním, každou hodinu svého života si hrát na loutku a plnit odporné choutky těch nejhorších možných individuí. Může snad z dívky žijící mezi čtyřmi stěnami pokoje v nevěstinci vyrůst něco dobrého? Každý pokus o útěk či odpor byl trestán ostrými ranami, sebemenší náznak pomoci druhým byl jen vstupenkou do míst, jejiž existenci si neumí nezasvěcený ani zdaleka představit. Na takových místech lidé nesmí mít naději, nesmějí pochopit význam přátelství nebo života.

Každý lidský čin zanechá po těle a obzvlášť na duši šrámy.
Člověk, který projde místem stokrát horším než samotné peklo, snad už ani nemůže normálně žít.
A tací jsme právě "my". Lidé bez tváře a identity, osoby bez jmen i minulosti.
Nakonec nám zůstane jen to jediné.
Naděje, že i naše životy budou jednou volné a sproštěny od všech špatností, kterých se na nás druzí dopustili ...