Cesta do pekel ep. 2: První smích

„Je to proto, že Orochimaru je můj otec.“
„Cože?!?“ vykřikli zároveň Naruto, TenTen, Sakura, Gai a Lee. Kakashi se tvářil naprosto nevzrušeně, Sai si něco čmáral do deníčku a Neji přemýšlel, jestli si za peníze z téhle mise koupí šampon na vlasy nebo novou noční košili.
„Přesně to jsem si myslel,“ řekl Kakashi a vytáhl knížku.
„To chcete říct, že jste to celou dobu věděl?!“ zakřičela Sakura.
„No... Ano,“ začervenal se Kakashi a svým typickým gestem se poškrábal ve vlasech.
„Tak v tom případě jste fakt dobrý. A co tady vlastně ninjové jako vy dělají?“
„Mno, jak už jsem říkal, poslala nás Tsunade-sama, abychom našli jednu vesnici... Jenže ta je teď zničená... Moment, vlastně jste ji mohla zničit vy!“
„To jsem mohla,“ odpověděla dívka.
„Budeme vás muset odvést do Konohy a vyšetřit to.“
„Do Konohy? No dobrá.... půjdu s vámi, ale nemyslím si, že to k něčemu bude,“ dodala chladně.
„Tak moment, jak se vlastně jmenuješ?“ ozvala se TenTen.
„Elia... Mé jméno je Elia,“ odpověděla dívka hlasem, který byl tak podobný hlasu jejího otce.
„Tak dobrá. Rozdělíme si hlídky o tom, kdo bude vzhůru s Eliou. Zítra ji dovedeme do Konohy a Tsunade-sama rozhodne, co s ní,“ rozkázal Kakashi. „Hlídky budou po dvou. Pro jistotu.Naruto a Neji budou první, po nich já a Lee, pak TenTen a Sai. Ti vzbudí Gaie a Sakuru. Všichni kromě první hlídky půjdou spát. Hned. Dobrou noc,“ dodal ještě Kakashi. Pak jeho zrak na chvíli spočinul na dívce, kterou dnes poznal. Měla hnědé tričko a přes něj natáhlé ještě jedno, síťované. Černé kalhoty po kolena. Její vlasy byly úplně stejné jako Orochimaruovi, to samé by se dalo říct o očích. Jen okolo obočí měla na několika místech piercingy, nemluvě o tom, který jí vykukoval zpod trička, když zafoukal vítr natolik, aby jí odhalil pupík.

Ráno
Elia se ležérně opírala o strom a přejížděla očima tábor. Občas se jí oči zastavily na někom nebo na něčem konkrétním. Zrovn od hlavy až k patě sjížděla pohledem Kakashiho, který zrovna vstal a byl k ní otočený zády. Po chvíli sklouzla pohledem k obloze a chvíli přemýšlela o tom, proč na ní nejsou žádní ptáci. Pak si olízla rty skoro tím samým způsobem, jakým to vždycky dělával její otec, když přemýšlel o něčem, co by mohl ovládnout.
„Tak fajn, vyrážíme,“ zavelel Kakashi potom, co Gai vylezl z lesa a dopnul si poklopec. „Nejdřív ale budeme muset tady naší kunoichi svázat ruce.“
„Jste si vědom toho, že i když mi svážete ruce, můžu vás klidně zabít?“
„Jsem, ale pravidla jsou pravidla,“ dodal Kakashi a svázal dívce ruce provazem. Hned nato se všichni ninjové rozeběhli směrem ke konoze.

Kancelář Tsunade
„...A tak jsme ji přivedli sem,“ dokončil shrnutí mise Kakashi. „Musím říct, Tsunade-sama, že je opravdu Orochimaruovi velmi podobná... Nejen co se týče povahy ale i co se týče zvyků. A také se mi zdá, že je jaksi znechucená životem.Vůbec si neváží života... Je prostě zvláštní.“
„V tom případě bych se s ní ráda setkala... Kde je?“
„Čeká před budovou, Tsunade - sama. Hlídá ji zbytek týmu... I když si myslím, že kdyby chtěla, velmi lehko by jim utekla.“
„Ať ji sem přivedou,“ řekla Tsunade s tvrdým pohledem a Kakashi se hned nato otočil a odešel. Po chvíli se vrátil i se zbytkem ninjů a Eliou, která tupým pohledem civěla před sebe.
„Tak ty jsi Elia?“ otázala se celkem zbytečně Tsunade.
„Předpokládím, že vy jste ta Tsunade.“
„Proč ta?“
„Otec o vás párkrát mluvil...“
„Vyvraždilas' tu vesnici?“
„Proč bych měla.“
„Znala jsem spoustu ninjů, kteří měli za svůj zvrhlý smysl života zabít co nejvíce lidí.“
„Můj život nemá smysl.“
„Ne? Ani sloužit tvému potrhlému otci?“ tázala se Tsunade záměrně urážející svého bývalého partnera. Chtěla totiž Eliu vyprovokovat.
„Ne.“
„Moc toho nenamluvíš.“
„Hmm....“ zahučela Elia, protože se jí zdálo zbytečné něco na to říkat.
„Podívej, možná, žes to neudělala, ale jsi naše jediná podezřelá. Nejdřív budeš muset k soudu, a potom tě vezmeme k výslechu, protože je dost zřejmé, že znáš Orochimaruův úkryt.“
„Když myslíte.... Stejně nic neřeknu.“
„Tobě je život celkem volný, co?!“ začala se rozčilovat Tsunade, „Podívej, my potřebujem chránit celou vesnici, ve které bydlí naše rodiny, které jsme povinni chránit! A Orochimaru už jednou na vesnici zaútočil a zranil spoustu lidí!! Musíš nám to říct!!!“
„Podle vás musím, ale podle otce nesmím. Koho si myslíte že poslechnu?“
„Odveďte ji ven a hlídejte ji, dokud nebude soud,“ zavrčela Tsunade a ninjové se jí hned klidili z cesty, protože bylo vidět, že ji Elia rozčilila.

Sakura se podívala na Eliu.
„V tomhle oblečení tady nemůžeš chodit, jsi moc nápadná,“ upozornila ji.
„A co já s tím mám co dělat? Nemá to cenu, stejně mě do dvou týdnů popraví,“ vzdala to hned Elia.
„Víš co? Půjčím ti nějaké svoje oblečení,“ rozhodla Sakura, vzala Eliu za ruku a táhla ji k sobě domů. Ta jen vyvalila oči, protože tohle nečekala, a nechala se vést. Po chvíli doběhly k vysokému domu uprostřed Konohy, kde Sakura bydlela. Odemkla si a vytáhla Eliu do patra. Posadila ji na svoji postel a začla se přehrabovat v šatníku. Chvíli si druhou dívku přeměřovala pohledem a za chvíli po ní hodila černou minisukní a růžovým tílkem.
„To si mám na sebe jakože vzít?“ zatvářila se Elia poněkud znechuceně.
„Jo. Buď tohle, anebo budeš po konoze chodit nahá,“ zpražila ji pohledem Sakura.
„No dobře dobře, však ono se toho moc hned tak nestalo,“ zavrčela Elia a začla se převlékat.

„Tyvé,“ vypravil ze sebe jenom Naruto. „Už vůbec nevypadáš jako ten zmetek Orochimaru,“ dodal ještě na vysvětlení pazvuků, které pře chvílí vydával.
„Díky.“
„Hmm, nechtěla bys s náma jít do parku? Chodíme tam každý den touhle dobou a Sakura chodí s náma, tak kdyby ti to nevadilo...“ nechal Shikamaru viset svá slova ve vzduchu.
„Hmm? V pohodě, mám ráda přírodu.“
„Jo. Tak fajn. Půjdeme, lidi?“
„Jó!“ máchl do vzduchu pěstí Naruto. Neji si jen povzdechl a hodil po Sakuře ztýraný pohled.

Les, nedaleko od západní brány Konohy
Několik osob přeskakovalo z větve na větev. Po chvíli se zastavily a jedna z nich promluvila do vysílačky.
„Předvoj jedna. All clear, přepínám.“ Vysílačka cvakla a zašuměla. Po chvíli se z ní začaly ozývat další hlasy.
„Předvoj dva. All clear, přepínám.“
„Předvoj tři. Potíže zlikvidovány, all clear. Přepínám.“
„Skvěle. Počkejte na nás na smluveném místě. Velitel konec.“

Konoha, park
„No, a pak jsem svolal udělal spoustu klonů a tak jsme toho padoucha dostali!“ dokončil své vychloubání Naruto. Všichni okolo se smáli, dokonce i Elia.
„Naruto...“ zasípala a chytila se za břicho, které ji od dvou hodin pomalu nepřetržitého smíchu strašlivě bolelo. „Ty jseš... fakt neuvěřitelnej.“
„No, občas si říkám, že jsem ještě neměl pořádnou možnost ukázat se v boji. Ale tamta mise, to byl nářez! Úplně jsem je rozdrtil! Bylo to skvělé!“ Naruto se užuž nadechoval, aby ještě něco dodal, ale najednou se ozvala siréna.
„Co to sakra...“ posadil se Shikamaru, který až doteď ležel v trávě.
„Rychle pojďme k budově Hokage. Tsunade – sama nám určitě řekne, co máme dělat,“ rozhodla bleskurychle TenTen. V tom se ale ozvala ohlušující rána.
„Ne, myslím, že bychom měli jít tam. Vesnice,“ rozhlédl se po ostatních Neji svým Byakuganem, který až doteď upíral směrem na západ, „je pod útokem.“