Taková normální rodinka

Žil byl jeden ctihodný muž,
vlasy měl černé jak tuš.
Kdekdo byl v němém úžasu:
"On má fešnou mašli u pasu "
Synka měl pěkně zvídavého,
pokusy, to bylo vždy jeho.
Maminka, když viděla to,
co provádí to její zlato,
zakřičela jen: "Boha jeho!
Ať už jsem pryč od toho všeho!"
A tak zůstal otec s kloučkem sám,
dočista opuštěni tam.
-
Synek byl opravdu pozoruhodný zjev,
asi nějaký paranormální jev.
Na hlavě mu bujný porost rašil.
Každou díru co našel, hned zašil.
Přisleplý v brýlích nový obzor spatřil,
žádného nepřítele nikdy nešetřil.
Tatíček šel mu pěkným příkladem,
pěkně pepřit druhým život hadem.
Kolik jich už tak mnohokrát zhatil.
Kdo jeho rukou štěstí své ztratil.
Kolik snů malých dětí pohřbil,
když matku či otce jim zabil?
Jen on a jeho syn, toť duo ničemné,
jejich plány jsou hrůzně dojemné.
Ach ta láska nebeská, jak z bijáku,
ale jen a pouze na dálku.
Octnout se v jejich hledáčku je přímo příšerné,
pocity, jež zakusíte, jsou dosti nepříjemné.
Hosty opečovávají s láskou sobě vlastní.
O ovládnutí světa si před večeří básní.
Na ženy žádný z nich nemyslí,
pouze jen na ty své nesmysly.
-
A tak plynul časík dál a dál,
i jejich anděl strážník už to vzdal.
"Proč bych se já namáhal
a těmhle dvoum pomáhal.
Ať už mi daj taky svátek,
od těch svejch jatek.
Chci se v klidu kouknout na fotbal,
Jen ať si tam ti dva sami kutí dál."