Kakashi X Anko- Láska a přátelství 02. Střeštěná holka

„Srdíčko! Oběd! Pojď se najíst.“ Malá holčička se otočila a rozběhla se ke své mamince. Smála se, byla šťastná, moc šťastná. Ale co to? Najednou se u její maminky mihl stín. Holčička se polekala a zastavila se. Když se pořádně podívala, zjistila, že za maminkou stojí postava. Postava, která byla celá v černém. Podle svalů a její postavy poznala, že se jedná o muže. Vytáhl kunai a chystal se dívčinu maminku zabít.
„Mamíííííííí! Pozoooooor! Za tebou!“

„Aaaaaaaaaaaaa“ Dívka se probudila. Znovu se jí to zdálo. Ten odporný sen, ta noční můra, která jí provází už od dětství. Vůbec nevěděla, proč se jí to zdá. Nepamatovala si na nikoho z toho snu. Neznala je.
„Hej, jsi v pořádku?“ Anko nevěděla, co se stalo. Seděla u dívky celou noc. Dívka se na ni nechápavě podívala a začala se rozhlížet po pokoji. Vypadalo to tu jako v nemocnici.
„Kde to jsem?“ Podívala se na Anko, která měla kruhy pod očima a vypadala pěkně ospale.
„No, po tom, co tě ten blbec zbil, jsi omdlela, tak jsem tě odnesla do nemocnice.“ Usmála se na ni.
„Díky moc, ale já už jsem v pohodě.“ Dívka se pokusila vstát, ale celým tělem jí projela strašná bolest. Zasténala.
„No tak! Ty jsi nějaká divoká. Ještě musíš ležet. Ta zranění jsou pořád velmi čerstvá. Tak dva dny si tu poležíš. A ještě jsi mi ani neřekla, jak se jmenuješ.“ Dívka se na Anko znovu podívala. Byla ráda, že tu není sama, že si má s kým povídat.
„Jmenuji se Domono.“ Po dlouhé době byla Domono šťastná. Nebyla sama, ale s někým, kdo se o ní zajímal.

„..........no víte. A tak jsem se stal obchodníkem.“ Starší muž právě dovyprávěl.
„Už jsme skoro na místě.“ Jouninové a starší chlapík se zastavili a šli normálním tempem. Za pár minut dorazili na místo určení. Do městečka kousek od Konohy, kam měli Kakashi, Genma a Aoba bezbečně doprovodit bohatého obchodníka. Zastavili se u hlavní brány městečka.
„Děkuji dobří muži. Tady máte tu sumu, na které jsme s Hokage- sama domluvili. Mějte se!“ Zvedl svůj klobouček a kráčel si to směrem k horkým pramenům.
„Trošku skrblík ne? Za ten servis, co u nás měl, by měl něco přihodit.“ Zasmál se Genma a podíval se na Kakashiho.
„No to jsi uhodl. Ten by nám přihodil leda tak velký prd.“ Všichni se začali smát. Zašli si na něco malého k snědku. Potom se rychle vydali domů. Kakashi spěchal za Anko, Genma si musel něco vyřídit u Hokage a Aoba vlastně nikam nespěchal.

Anko spala. Byla unavená a tak si u Domono chvíli zdřímla. Probudilo jí okno, které třísklo o zeď díky průvanu. Rychle se probudila.
„Ha! Ha! Co se děje?!“ Leknutím se hyperaktivně hned postavila a rozhlížela se po pokoji. Okno bylo dokařán a postel prázdná.
„Postel je prádzná. Hmmmm, tak to si můžu ještě chvíli zdřímnout.“ Sedla si, ale najednou zase rychle vstala a zařvala.
„Aaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaaa! Cožeeeeeeeee?! Postel je prázdná?! Kam se to hyperaktivní dítě podělo?! Já se z ní zblázním!“ Skočila na rám okna, vyskočila z něj a rychle se vydala Domono hledat.

„Ohayoooo bytečku! Jsem domaaaaaaaa! Ale rychle tě opustím, takže si nedělej iluze.“ Bleskurychle se převlékla z nemocničního do svého oblečení a vydala se ven. Šla rychlým krokem, ale za moment se rozběhla, protože nesměla zmeškat rozdělování geninů do týmů. Když doběhla před dveře akademie, bylo přesně osm ráno. V tuto dobu začínala první hodina. Domono vešla do dveří, proběhla hlavní chodbou a hned do těch pátých dveří na pravé straně vstoupila. Vlastně ne, nevstoupila, vtrhla tam jako hurikán. Iruka- sensei ještě nebyl ve třídě. Měla velké štěstí, jinak by mu zase musela vysvětlovat, kde byla, ale dneska jí žádná normální výmluva nenapadla.
„Ohayoooo všichni!“ Pozdravila a posadila se na místo. Bohužel seděla v izolaci, protože dělala rambajs v hodinách a Iruka- sensei už to nevydržel a posadil jí tam. Neuběhly ani dvě minuty a Iruka vešel do třídy.
„Dobrý den žáci.“
„Ohayoooo Iruka- sensei!!!!“ Posadili se a Iruka chvíli něco zapisoval. Potom vstal a na tabuli napsal nějaké příklady, co si měly děti počítat, něž se vrátí. Domono tomu nevěnovala absolutně žádnou pozornost. Myslela jen na ten okamžik, kdy se budou přidělovat Jouninové s jednotlivým týmům.
„Bum!“ Něco jí přistálo na hlavě. Bolelo to. Byl to míč. Děti čekaly, něž se Iruka vrátí, ale nebavilo je počítat nějaké ty příklady. Tak se rozhodly, že si půjčí míč, který používají na hodinu sportu.
„Kterej inteligent to hodil?“ Zeptala se trochu naštvaně Domono. Nikdo se neozýval.
„Fajn, tak jak chcete, dokud se mi někdo nepřizná, tak vám ten míč prostě nedám.“ Zasmála se Domono, sedla si a čekala, jestli její plán výjde. Najednou se přihlásil Kiba. Jak to Domono uviděla, objevila se za ním. Byla zatím jen genin, ale schonosti už měla výš. Byla nejlepší z ročníku a proto si na ni nikdo nedovoloval.
„Mno....ehm....promiň já nechtěl.“ Omlouval se. Dívka se usmála a podala mu ten míč. Chvíli se dívala, jak hrají, ale za chvíli si šla sednout. V tom okamžiku, kdy se chtěla posadit, se otevřely dveře.
„No co to taky vyvádíte?! Máte už spočítané ty příklady?!“ Vztekle křičel Iruka.
„Jen je nech, ať se vyblbnou.“ Smál se někdo za ním. Potom vešli do třídy. Jouninové, kteří měli přebrat týmy společně s Irukou.
„Dobře Asuma- san. Tak a teď se hezky posaďte na svá místa. Já přečtu rozdělení týmů.“ Všichni se posadili. Ve třídě zavládl klid a napětí.
„Tým deset: Nara Shikamaru, Akimiki Chouji a Yamanaka Ino. Váš sensei bude Sarutobi Asuma. Tým osm: Izunuka Kiba, Aburame Shino a Hyuuga Hinata. A váš sensei.....á tady to je, Yuuhi Kurenai. Tým číslo sedm: Uchiha Sasuke, Uzumaki Naruto a Haruno Sakura. Váš jounin se sem za chvíli dostaví. Četl dál, ale Domono tam prostě nebyla.
„Tak přečetl jsem všechny?“ Zeptal se Iruka šťastný, že už skončil.
„Ne, mě jste nečetl!“ Domono byla naštvaná, že její sensei není Kakashi.
„Ano, Domono. S tebou si promluvím potom. Vydrž chvíli.“ Iruka odešel k ostatním týmům a Domono tam zůstala na chvíli sama. Všichni, kromě týmu sedm už odešli.
„Aaaaaaaaaa kde je ten náš sensei! Už se nemůžu dočkat!“ Zamumlal Naruto.
„Pche.“ Je to blbec. Pomyslel si Sasuke. Začali se s Narutem hádat a Sakura, jako vždy, bránila Sasukeho. Domono je absolutně nevnímala. Myslela jen na to, co s ní můžou zamýšlet. V té chvíli vešel do místnosti Iruka.
„Takže Domono,pojď sem. A nebo já půjdu za tebou.“ Iruka se usmál a šel za ní.
„Ty jsi byla nejlepší z ročníku. Budeš samostatně trénovaná. Jsi velmi nadané dítě. Budeš mít svého senseie a budeš v týmu sama. Za chvíli by měl dorazit. Počkej tu na něj. A zatím se měj!“ Řekl a rozběhl se pryč. Tým sedm tu pořád byl. Asi je bude muset poslouchat znovu.

„Ach jooooooooooooo. Byla jsem už všude a nikde není.“ Vzdychla si Anko a posadila se na zítku u hlavní brány. Na chvíli přestala myslet na tu střeštěnou holku a vzpoměla si na svou lásku. Kde asi teď je? Říkal, že se ještě dnes vrátí. Podívala se do dálky. Uviděla tři postavy, které se pomaličku blížily k bráně. Jak se přibližovali, rozpoznala v nich Kakashiho, Genmu a Aoba. Vstala s čekala, než ti tři dorazí. Ale jeden z nich začal rapidně zrychlovat tempo. Sprintoval k Anko a ta poznala, že je to Kakashi.
„Ahoooooooooooooj lásko!!!! Podívej co jsem ti přinesl!“ Viděla květiny, s kterými Kakashi mával tak, že se začínaly rozpadat. Strašně rychle se přibližoval. Anko věděla, co chce Kakashi udělat. Počkala si, až bude kousek před ní.
„Pusuuuuuuuuuuuuuu!“ V plné rychlosti na Anko skočil. Jak očekávala. Těsně před tím uhnula a Kakashi se najednou ocitl asi sto metrů od brány. Genma a Aoba ani nedošli k bráně, protože se skáceli smíchy, když to viděli.
„Já ti říkala, ať mi tohle neděláš.“ Kakashi se sbíral ze země a rychle přiběhl ke své milované. Ale tentokrát neskákal. Raději. Objali se. Anko dala Kakashimu velikou pusu na tvář a usmála se na něj.
„Jak ses měla doma? Beze mě?“ Usmál se Kakashi.
„No ani se neptej. Ten dárek byl opravdu nádherný. Děkuji.“ A dala mu ještě jednu.
„Hej vy dva! Otočte se! Nebo ještě líp! Běžte hezky po svých.“ Podíval se na Genmu a Aobu, kteří právě vstali ze země.
„Jak poroučíte.“ Genma se uklonil a oba se hned vypařili.
„A teď máme chvíli jen sami pro sebe, lásko.“ Byl šťastný, že je zase doma, se svou milovanou Anko.
„Ehm.... Kakashi....musím ti něco říct......