Kikate klan 01. Zkáza klanu

Po Saigově smrti se klan Kikate rozhodl, uskutečnit vůli zakladatelů klanu. Svitek, který obsahoval toto tajemství, byl mnoho let ukryt v hrobce zakladatele klanu. Psalo se v něm o tom, že by se mělo na rodit dítě, které bude mít neuvěřitelnou sílu, dítě, které změní svět.

Narodilo se dítě. Holčička. Nikdo nepochyboval, že je to vyvolená, protože na sobě měla znamení deset. Rozhodli se, že poklad klanu ukryjí právě do ní. Použili řetízek od Kikate Saigi. Řetízek ukrývající démona, na kterého už se pomalu zapomělo. Juubiho.

Ležela v trávě a dívala se na čistě modrou oblohu. Najednou nad ní začali proplouvat krásné bílé mraky. Milovala tento pohled.
„Domono, pojď, za chvíli bude oběd.“
To byla její máma. Vstala a rozběhla se po zeleném koberci, ale najednou zakopla a spadla. Bylo to jen pětileté, malé dítě. Ovšem, se svými vědomostmi a zkušenostmi už byla na úrovni genina. Byla geniální. To si o ní mysleli všichni z klanu Kikate. Milovala svou rodinu a hlavně svého čtyřletého bratříčka. Agaky byl také geniální dítě, ale ne tak talentovaná jako Domono. Byl zbrklý, nepředvídatelný. Bylo poznat, že jsou to sourozenci. Na to, že byly v tak ranném věku uvažovali a pohybovaly se stejně.
„Už jsem tady mami. Co máme k jídlu?“ Měla obrovský hlad. Celé dopoledne trénovala.
„Nee-chaaaan!!!!“ Agaky měl obrovskou radost, že se sestra vrátila, skočil na ni a shodil ji ze židle, na kterou si právě sedla.
„Agaky dusíš mě. Slez ze mě.“ Křičela chlaptivě Domono a Agaky ji konečně pustil. Domono byla celá zelená.
„Agaky, nesmíš na sestru tak hrrr, je to stejně křehké stvoření jako ty nebo já a proti svým stiskům nemá sebemenší šanci.“ Smála se maminka, která to všechno viděla. Začali se smát i Domono s Agakym. Všichni se najedli a každý si šel po svých. Domono šla na akademii a Agaky zůstal sám. Rozhodl se, že se půjde projít po Konoze. Podíval se do obchodu pro ninji, do cukrárny, do zelinářství, no prostě všude. A najednou uvoděl v dálce Kakashiho, jak si to vykračuje směrem k Ichiraku. Běžel za ním, protože ho strašně rád s Domono provokovali, tak mu chtěl provést zase nějakou nekalost. Kakashi si objednal velkou porci, zatím co mu Agaky piloval židli svým pilníkem, který měl vždy po ruce.
„Hotovo! Prosím Kakashi- san!“ A když se natahoval pro porci..... PRASK! Židlička praskla a Agaky se dal na útěk. Kakashimu se všechno vyklopilo na hlavu, takže bylo zřejmé že dostal vztek.
„Agakyyyyyyyyyyyyy!!!!“ Zařval na celou Konohu, ale to už byl malý nezbedník dávno pryč. Kakashi se vydal za ním.
Agaky doběhl na nádvoří akademie, kde Domono právě skončila hodina.
„Agaky, co tu děláš? Já myslela, že tě hlídá má.....“ Už to nestačila doříct a bratr ji popadl za ruku a vlekl ji za sebou. Běželi dlouho něž se zastavili a schovali se.
„Co se to tu děje? Mám ještě hodinu! Agaky co tě to popadlo?!“ Prskala jako kdyby vypila zkažené mléko.
„Nee-chan, já jsem zase něco provedl Kakashimu. Nařízl sem mu židli a.......no vždyť víš. A teď mě hledá.“ Obě dvě se začali strašně smát. Domono věděla, co spolu s bráškou Kakashimu tropili za skopičiny.
„Ale ale, vy dva, to jsem si mohl myslet.“ Smích utichl. Sourozenci se podívali na tvář, kterou dobře znali. Byla to tvář pěkně naštvaného Kakashiho. Popadl je za oblečení a odvedl je domů.
Už byl skoro večer a Domono s Agakym večeřeli. Brzy se k nim připojili i máma s tátou. Ostatní členové klanu bydleli v domcích okolo. Klan Kikate byl velmi rozšířený po celé Konoze. Měl zabranou celou jednu čtvrť vesnice. Byl to velice mocný klan.
„UÁÁÁÁÁÁÁ. BUM, PRÁSK.“ Najednou se otřásla zem. Bylo slyšet, jak padají hradby kolem Konohy, u čtvrti kde byl Kikate klan. A taky řev jakéhosi podivného tvora a křik lidí. Domono vyběhla ven.
„Ne, to není možné.“ Vesnice byla napadena. Všichni se okamžitě dali do boje. Domono poznala ochranné čelenky. Byli to ninjové ze skryté Mlžné vesnice. A také poznala to hrůzostrašné vyvolané zvíře. Manda! Orochimarův summon.
„Tati to je Orochimaru!“ Křičela Domono na svého otce.
„Já vím! Běž dovnitř! Ochraň bratra a matku!“ Vykřikl a rozběhl se bojovat. Všichni členové klanu bojovali. Pomáhali i Konožští ninjové. Přišel dokonce i Hokage. Všude byl chaos, zmatek a stříkala tu krev ze všech stran. Umíralo se tu. Domono vběhla do domu. A uviděla jen postavu, kretá stála za zády její matky. Poznala v ní mužské rysy. Vytahoval kunai a jedním dlouhým, rychlým pohybem její matce podřízl krk. Všude byla krev.
„Neeeeeeeeeeee!!!! Mami!!!!“ Vytryskly jí slzy. Moc milovala svou maminku. Nechtěla uvěřit, že o ni přišla. Začala mít strach. Obrovský strach.
„Tak tady jsi. Pro tebe mě Orochimaru- sama poslal.“ Ninja se začal smát. Nebyl to normalní smích, byl to smích tak odporný, až z toho Domono ztuhla krev v žilách. Nevěděla, co má dělat. Chtěla utéct, ale uviděla svého malého bratříčka, jak leží v koutě a klepe se strachy. Viděl matčinu smrt.
„Agaky, uteč! Běž!“ A vrhla se na ninju. Byla mladá, ale silná. Vždy s sebou nosila alespoň jeden kunai. Byla vyděšená z matčiny smrti, nevěděla jestli to zvládně. Ale musela to zvládnout, pro Agakyho, pro otce, pro všechny členy klanu. Ninja se vzpíral a snažíl se dívku shodit na zem. Ale Domono vytáhla ten kunai a zabila ninju stejným způsobem, kterým zabil on její matku. Po chvíli byl ninja mrtvý. Vykrvácel. Nečekal že dítě bude tak silné. Podcenil ji a proto zemřel.
Rozběhla se za Agakym. Utíkala jak nejrychleji mohla. Strach z ní pomalu opadával. Doběhla na zahradu a viděla jiného ninju jak bere jejího bratříčka pryč.
„Agaky! Vrať ho!“ Ne, něco je špatně, to pro ni si přišli, ne pro Agakyho, pro ni. Vyběhla za neznámým.
„To mě máš přinést! Pusť ho!“ Ale to už ninja neslyšel a zmizel. Najednou zaslechla tatínkův křik. Byl to výkřik plný bolesti. Měla o něj strašný strach. V mžiku byla u něj. Přiběhla a viděla všechny, které znala a milovala mrtvé. Skoro všichni byli mrtví, nebo na pokraji smrti. A také viděla ninji, kteří tohle způsobili, živé. Stále se bojovalo. Všichni umírali, i nepřátelé, i její milovaní. Deset ninjů s Mlžné se vrhno na dívku. Domono nevěděla, co má dělat. Bylo jich tu moc. Ale najednou se před ní objevil táta.
„Neboj holčičko! Já tě ochráním!“ Zařval a vrhl se na ninji. Lehce je pobil, byl to přece vůdce klanu. To ovšem nebylo všechno. Jeden ninja se dostal pár metrů za Domono a hodil po ní několik kunaiů a shurikenů. Její otec nemohl dopustit, aby jeho dcera zemřela. Vrhl se do střel. Pár jich odrazil, ale pár se jich zabohlo do jeho hrudi. Padl na kolena.
„Neeeeeeeeeeeee! Otče! To neeee!“ Rozběhla se k otci.
„Hol... holčičko, j- jsi v pořádku? Ano, dokázel jsem to. Z- zachránil jsem tě.“ Byl celý od krve.
„T- tati. Ne, neumírej. Prosím. Neopouštěj mě!“
„Kap, kap, kap.“ Na otcovo tělo padaly kapičky Domoniných slz.
„Teď mě pozorně poslouchej dítě. Musíš se postarat o zbylé členy našeho klanu. Spoléhám na tebe Domono.“ Zavřel oči a poklesla mu ruka. Zemřel.
„Tati?“
„..........“
„Tati!!!!!!!!!! Neeeeeeeeeeeeeeeee!“ V Domono se začala vařit krev. Pomalu z ní stoupala nafialověná chakra patřící démonovi. Vším okolo prostoupila tlaková vlna.
Ninjové, jak mlžní tak z listové, se otočili. Viděli malého démona. Domono, napůl změněnou v tygra a celou obklopenou fialouvou chakrou. Měla vztek. Obrovský vztek. Rozběhla se. Byla tak rychlá, že ji ninjové nestačili pozorovat. Zastavila u místa, kde bylo nejvíc nepřátelských ninjů. Natáhla ruku. Fialová chakra ruku pohltila, napřáhla se a vší silou udeřila do prvního ninji. Ten skončil, až tam daleko v hradbách. Monstrum využilo své rychlosti a začalo se pohybovat straně rychle. Všichni okolo padali na zem. Buď byli mrtví, nebo měli rozdrcený hrudník a čekala je jistá smrt. Už to nebyla ta malá holčička, ale vraždící monstrum plné nenávisti a zloby!
„Ááááááááááááááááááá!!“ Narůstal jí čtvrtý ocas. Ve stejnou chvíli, se tu shromáždili jouninové společně s Hokagem.
„Kuchiose no jutsu!“ Hokage přivolal veliký pečetící svitek. Jouninové si stoupli do kruhu kolem démona, uklidnili jeho chakru a vrátili dítě do půvosního stavu. Bylo to jen tak tak. Tělo jí kleslo vyčerpáním a omdlela. Bylo toho na ní moc. Démon jí málem celou pohltil.
Druhý den ráno se probudila v nemocnici.