Pár týdnů: kapitola 04 - Nevrátím se tam!

Seděla nahoře nad kamennými portréty Hokagů a shlížela na vesnici. Už zde byla týden a za tu dobu nechtěně pojala víc ninjovských technik, než se většina dokázala naučit za celý život. I když oni na to měli podstatně delší čas než ona. Nikdo, ani Tsunade-sama, jí nedokázal říct, kolik času jí ještě zbývá. Mohly to být dny, týdny, možná dva měsíce. Nevěděla. A ani to nechtěla vědět. Dívala se na vesnici koupající se v západu slunce. Byl to jeden z nejhezčích pohledů, které kdy viděla. A které uvidí. Po tvářích jí pomalu začaly stékat slzy. Zavrtěla hlavou a otřela je. Už tu sedí moc dlouho, měla by se vrátit. Vstala a oprášila si kalhoty. Naposledy se ohlédla na zapadající rudé kolo a vydala se pěšinou zpět do vesnice.
Náhle získala pocit, že ji někdo sleduje. Věděla, že by naučené techniky měla používat co nejméně, ale musela zjistit, jestli se opravdu někdo skrývá poblíž, nebo je jen paranoidní.
„Byakugan,“ zašeptala a její oči získaly světle levandulovou barvu. Ve stínu stromů stál muž, jeho pohled se do ní zabodával tak, že musela rodovou techniku klanu Hyuuga deaktivovat.
„Už chápu, proč si tě Orochimaru tolik cení,“ pronesl hlubokým hlasem. „Mam tě přivést zpátky.“
„Já tam nechci,“ lekla se a udělala krok směrem od něj. „Už se tam nevrátim.“
„Škoda, mohlo to jít po dobrým,“ povzdechl si a tasil meč.
Rae na nic nečekala a rozběhla se po pěšině. Byla tam spousta kamení, běželo se jí špatně. Náhle jí do zad udeřil elektrický výboj a dívka upadla. Pokusila se zvednout, šlo to, ale motala se jí hlava a odřené končetiny jí bolely. Muž se k ní pomalu blížil, po jeho meči občas proběhly malé modré výboje. Mračil se.
„Ještě pořád můžeš jít dobrovolně,“ oznámil klidně.
„Nechci se tam vrátit,“ odmítla. „Chci svoje poslední týdny strávit tady...“
Neznámý jen překvapeně nakrčil obočí, ale svého úmyslu se nevzdal.
„Mam svoje rozkazy, jestli nepůjdeš dobrovolně, odvedu tě násilím.“
Jeho meč zajiskřil, jak do něj přidával další bleskovou chakru. Rae si vzpomněla na slabinu raitonu a poskládala pečetě, ani si nepamatovala, od koho se je naučila.
„Fuuton: Kirikaze.“ (živel vzduch: sekající vítr)
Pronásledovatele to na chvíli zastavilo, Rae se znovu rozběhla.
Už jen kousek, tam už jsou schody. Přinejhorším se z nich můžu skutálet, pomyslela si ironicky.
Do zad ji znovu udeřil výboj. Tentokrát musela na chvíli ztratit vědomí, protože najednou ležela na zemi a Orochimarův lovec jí na zápěstí měřil tep. Když si všiml, že se probrala, zamračil se ještě víc. Beze slova jí zkroutil ruce za záda, nasadil jí chakrová pouta a roubík a jako pytel brambor si ji hodil přes rameno. Nosem se téměř dotýkala rukojeti jeho meče.
Snažila se zachovat klid, věděla, že panikaření jí nepomůže. Zapnula Byakugan a pozorně si prohlédla strukturu jeho chakrového oběhu. Potom začala shromažďovat chakru do svých nohou.
„O nic se nepokoušej, budeš to mít pak horší,“ varoval ji naštvaně. Nenechala ho pořádně domluvit a vší silou jej kolenem kopla do hrudi. Ztratil rovnováhu a musel si kleknout. Škubla sebou a spadla z jeho ramene na prašnou pěšinu. Tiše zaklel a snažil se popadnout dech. Pokusila se odplazit, ke schodům to měla už kousek. Jenže s rukama za zády se to zdálo jako nekonečná vzdálenost.
„Rae! Jsi tady?“ zaslechla známý hlas. Chtěla odpovědět, ale roubík jí v tom zabránil. Neznámý muž se na chvíli zarazil, když se vzpamatoval z vyrušení, zmizel pryč a po chvíli zmizela i její pouta a roubík.
„Tady, Shino!“ zavolala a rozkašlala se, jak jí prach z cesty vniknul do úst.
„Rae, co se stalo? Proč se tady válíš?“ zeptal se Shino, když k ní doběhl. Jemně jí pomohl se zvednout.
„Já... byl tady,“ začala se třást, jako by si až teď uvědomila, co se stalo.
„Kdo tady byl?“ Shino se rozhlížel, ale nikoho neviděl.
„Nevím, někdo od Orochimara, chtěl mě odvést zpátky,“ do očí se jí nahrnuly slzy. „Bojovala jsem s ním, ale byl na mě moc silný, kdyby ses tu neobjevil...“
„Už je to v pořádku,“ objal ji. „Musíme to oznámit Hokage. A ty by ses neměla takhle toulat sama.“
„Když já chtěla vidět západ slunce, z vrcholu soch je nejhezčí,“ už se uklidnila.
Shino si povzdechl.
„Příště si aspoň s sebou někoho vem. Pojď, čím dřív to oznámíš, tím míň bude Hokage naštvaná, že rušíš takhle pozdě.“

Po oznámení onoho incidentu Tsunade rozhodla, že Rae bude mít u sebe stráž dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu a sama může jít maximálně tak na záchod nebo do koupelny. Také se nesmí vzdálit z vesnice a chodit na osamělá místa, jako je například vrch skály s portréty Hokagů. Na jejím hlídání se měl střídat tým osm, takže dny většinou trávila se Shinem nebo s Kibou a Akamarem na jednoduchých misích úrovně D ve vesnici a v noci spávala u Hinaty v sídle Hyuuga klanu. Občas zahlédla některého z ANBU, ti ji měli sledovat, zatím však nijak nezasahovali. Třetího dne od přepadení, zrovna byla s Kibou a Akamarem na obědě v Ichiraku Ramen, tam potkala hlučného blonďatého ninju, jehož kombinéza vypadala, skoro jako by si ji vypůjčil od Technických Služeb.
„Čau Kibo, dlouho jsme se neviděli!“ zavolal, hned jak psovoda uviděl.
„Nazdar Naruto, jak se vede?“ zeptal se Kiba.
„Zrovna jsem se vrátil z mise,“ začal s vyprávěním, ale pak si všiml Rae. „To je tvoje nová přítelkyně?“ zatvářil se překvapeně.
„Moje ne, Shinova,“ odpověděl Kiba pobaveně. Rae se trochu začervenala, Naruto se na něj podíval podezřívavě, jestli si nedělá srandu.
„Jsem Terri Rae, těší mě,“ podala mu ruku.
„Uzumaki Naruto,“ představil se. „A brzy se stanu Hokagem!“ prohlásil sebevědomě.
To už si ho všiml i majitel baru a postavil před něj misku plnou jeho oblíbeného ramenu, takže na pár vteřin zmlknul. Pak se ale rozhovořil o misi a nezapomněl vyzdvihnout okamžiky, kdy dle jeho názoru zazářil. Rae začalo jeho vytahování lézt na nervy.
„Co kdybych ti ukázal svojí super techniku? Vsadim se, žes takovou ještě neviděla,“ navrhl, jen co dojedl.
„Hm, tak jo,“ souhlasila s úsměvem.
„Tak pojďte za mnou,“ zazubil se a zamířil k jednomu ze cvičišť. Rae, Kiba a Akamaru ho následovali.
„To se divim, že ses nechala ukecat, seš první, kdo ho s jeho novýma technikama neposlal k šípku. Teda kromě Konohamara,“ zakroutil Kiba hlavou.
„Nezapomeň, že tu jeho techniku už umim,“ řekla polohlasně. „Štve mě, jak se vytahuje, potřebuje lekci.“
Kiba se jen uchechtl a pohlédl na Naruta. Ten si jich všímal jen tolik, aby věděl, že jdou za ním, absolutně nevnímal, co si povídají.
Na prázdném cvičišti okamžitě vyvolal jeden z klonů a po chvilce v pravé ruce zformoval Rasengan. Udeřil s ním do jednoho stromu, zůstala po něm díra dvakrát větší než jeho pěst.
„Dobrý, co?“ zazubil se.
Rae s naprosto neutrálním výrazem jeho činnost zopakovala a chudák strom v sobě nesl už dvě díry. Tohle nepřežije, pomyslela si dívka. Pak se podívala na Naruta s výrazem to-mělo-být-všechno?
„Jak jsi to udělala?“ oranžový ninja nechápal. Kiba se kousek od nich bavil jeho zmatkem.
„Přesně jako ty, mam to zopakovat?“ zeptala se nevinně.
„Ale tuhle techniku uměl jen Ero-sennin, Čtvrtej Hokage a já!“ vyhrkl.
„Tak teď už i já,“ pokrčila rameny. Nevěděla proč, ale docela ho to namíchlo.
„Hej, dáme si souboj, teď hned, kdo je lepší,“ navrhl.
„Proč ne,“ otočila se k němu čelem.
„Kibo, ukliďte se s Akamarem stranou!“ zavolal na mladého Inuzuku.
„Neřvi na mě, slyšel jsem vás,“ zavrčel Kiba. „Ale nemyslim si, že je to dobrej nápad. Rae, Hokage a Shino mě zabijou, jestli se ti něco stane. A jestli ne, tak Hokage zabije tebe.“
„Nedělej si s tim starosti, nějak to vyřešim,“ odpověděla mírně. „Tenhle chvastoun potřebuje lekci.“
„Neříkej mi chvastoun, ty... Ani nevim, kde ses tu vzala!“
„Na tom nezáleží. Začneme?“
„Tajuu Kage Bunshin no jutsu!“ (vícečetný stínový klon)
V mžiku Rae obklopily desítky Narutů. Několik z nich zaútočilo. Aktivovala Byakugan, ale ten jí v rozeznání moc nepomohl, všechny klony měly naprosto stejný chakrový oběh. Pomocí Juukenu útočníky změnila jen v obláčky dýmu. Naruto byl překvapen, že u ní vidí Byakugan, i když není Hyuuga, ale rozhodl se nechat vyptávání na později. Znovu a znovu útočil a ona jeho klony stále úspěšně likvidovala. Využil toho, že je zaměstnaná klony a zformoval v ruce Rasengan.
Rae najednou zjistila, že pozná rozdíl mezi klony a originálem, ten se chystal zaútočit pomocí stlačené rotující chakry. Podvědomě poskládala tři pečetě a nad bojištěm se rozlehl kravál, jako by odněkud vylétlo tisíc křičících ptáků.
Vrhli se proti sobě, když se jejich techniky setkaly, nastal výbuch. Po chvíli se prach usadil a Kiba se vrhl ke kašlající Rae.
„Seš v pořádku?“ zeptal se ustaraně.
Přikývla.
„Nevěděl jsem, že jsi už potkala Kakashiho.“
„Kakashiho? Nepamatuju si na to. Kdo to je?“
„Muselas ho někdy potkat, jedinej, kdo umí Chidori, tu techniku, cos teď použila, je on a...“
„Hej!“ přerušil Kibu přibíhající Naruto. „Jaktože umíš Byakugan a Sharingan?“