Vyměnit-plínka-no jutsu aneb Kolik je potřeba ninjů k přebalení dítěte?

O tuhle povídku mi napsala Ivanescence a Yuki Kaze-san, proto je právě těmhle dvěma skvělým autorkám věnována . Jak jsem dostala informace, je Ivi zarytá Shikamarofilka, takže když jsem uviděla skvělý obrázek, inspiroval mě a já napsala tuhle humornou jednorázovečku. Požila jsem tam taky nějaké nápady z povídek od Yuki Kaze-san, hlavně co se týče přítelkyň Kankura a Gaary Holky, doufám, že se vám i všem dalším čtenářům bude líbit.

„Buáááááá, buááááá,“domem se rozléhal dětský pláč.
„Jestli to děcko neztichne, tak si mu asi něco udělám!“křikl naštvaně Gaara.
„Je sedm ráno a celá Písečná bude vzhůru!!“ztěžoval si dál Kazekage.
„Já za to nemůžu, Temari odjela na nějakou konferenci a té malé se po ní asi stýská,“povzdechl si utrápeně Shikamaru. Od té doby, co se jeho manželka vrátila zpátky do společnosti, byl vyřízený. Čím dál více, zůstávala pryč a jemu nezbývalo nic jiného, než se o jejich malou dcerku starat.
„Ale no tak Gaaro, je to jenom dítě,“klidnil svého bratra hnědovlasý muž.
„Ty v poslední době taky změkl, po tom, co si zjistil, že čekáte s Kazemi dítě,“podotkl rudovlasý mladík.
„A ještě mi řekni, že tys s Mari nikdy o dětech nepřemýšlel!“rozzlobil se Kankuro.
„No, já…teda hmmm…“
„Taky si změkl bratříčku, ženské si dokážou omotat kolem prstu každého chlapa, dokonce i Kazekageho,“usmál se Kankuro.
„Mari sama říkala, že na děti máme ještě čas a já ji beru za slovo!“odporoval svému bratrovi. Jejich rozhovor však přerušila další vlna pláče.
„Budeš tam muset zajít, táto…“podotkl se smíchem Gaara. Shikamaru, s pohledem typu „to je otrava“, se vydal do dětského pokojíčku.
„No ták, pročpak naše princezna pláče?“usmál se na děvčátko. To, jakmile poznalo svého tátu, radostně zatleskalo malýma ručičkama. Shikamaru holčičku zvedl do vzduchu a „létal“ s ní po pokojíčku. Najednou ho do nosu udeřil ostrý „pach“.
„Karuro-chan, snad jsi…..“řekl podezřívavě a pohlédl na holčičku. Ta vypadala, jako by byla na vrcholu blaha. Když však Shiki opatrně oddělal plínku, byl na jiném vrcholu….
Zacpal si nos a utíkal k oknu.
„Karuro-chaaaaan!!! Taková hezká holčička, ale tohle…to je….“nebyl schopen říct nic dalšího. Holčička ležela na přebalovacím stolku a převalovala se radostně ze strany na stranu, což způsobilo rozmazání obsahu plínky po celém tělíčku. Najednou se otevřely dveře a v nich stáli Gaara a Kankuro. Už, už chtěli něco dodat, zarazila je však jistá vůně, která se linula celým pokojíčkem.
„No teda….“oba dva radši taky rychle přiskočili k oknu.
„No nevěděl jsem, že děti můžou, no…“odmlčel se Kankuro, k tomuhle už nebylo potřeba cokoliv dodávat.
„Budeme ji muset přebalit,“poznamenal směrem k sourozencům Shikamaru.
„Budeme, my? Snad ty…“ohradil se Gaara.
„Musíte mi pomoct, švagři, prosím!!“zaúpěl černovlasý muž a opatrně se k holčičce přibližoval.

Nakonec se všichni tři opatrně se zacpanými nosy dostali až ke Karuro.
„Tak v první řadě bychom měli, sundat starou plínku,“poznamenal Shikamaru. Ani jednomu se však do tohoto nelehkého úkolu nechtělo. Nakonec přece jen Kankurovi nad hlavou zablikala žárovička a nápad byl tu. Opatrně, aby se plínky zbytečně moc nedotýkal, umístil na ni několik chakrových vláken. Pak plínku opatrně zvedl do vzduchu a pomocí vláken ji i zabalil a umístil do koše.
„Tak teď ji musíme vykoupat,“pokračoval v instruktáži Shikamaru.
„Vykoupat? No, jo ale neponeseme ji přece takovou dálku do koupelny, nemáte malou vaničku?“zeptal se Gaara.

Shikamaru neodpověděl, místo toho se dal do hledání, ovšem marně. Pak ho ale něco napadlo. Vylezl na půdu a slezl i s obrovským hrncem. Oba sourozenci pobaveně sledovali, jak do hrnce napouští vodu. Teď byl zase problém, jak holčičku přemístit do „vanno-hrnce“. S tím si však prozíravě poradil Gaara. Jeho písek zvedl holčičku do vzduchu a umístil do vody, potom ji zase vyndal a položil zpátky na podložku.
„Tak, teď ještě osušíme,“pokračoval Shiki a sušil děvčátko do osušky. Když už bylo dokonale suché, položili ho na záda a její táta jí nasadil čistou plenku. Děvčátko bylo z téhle „akce“ celé nadšené a mělo chuť si hrát. Všichni tři její „pečovatelé“ však byli unaveni. Nakonec to vyřešili kelímkem hotového ramenu, který byl u Shikamara a Temari nakoupený, kvůli Narutovým návštěvám. Karura spokojeně pojídala ramen a Gaara, Kankuro a Shikamaru se chystali na pivo.
„Teda, jsem rád, že zatím žádného potomka nečekám,“povzdechl si umučeně Gaara. Najednou se rozrazily dveře od kuchyně a do nich vběhla Gaarova žena Mari.
„Mari, děje se něco?“ vyskočil vyděšeně Kazekage ze své židle.
„Gaaro, já jsem těhotná!! Budou to dvojčata!“křikla na něj Mari.
Rudovlasý muž ztuhnul a zhroutil se k zemi. Jediná slova, která dovedl říct, byla:
„Dvojčata….plínky….“