Dokud dýchám... //11.část//

Mrknu na Fugaku. Očividně je mu to jedno, to Yuli si div nesní ruku jak zuřivě si chroupe nehty. Oba dojdou k ženě.
„Můžete začít!“ vykřikne a uskočí stranou. Fugaku stojí a kouká na ní. Yuli mrká jako o život. Nakonec vytáhne ruku a vyhodí kunai Fugakovi k nohoum.
„Květinový stín!“ vykřikne a lísteček na kunai vybuchne a zahalí ho do maličkých modrách lístečků. Chvíli stojí, ale najednou usykne a z tváře mu začne stékat pramínek krve. Najednou jako by zakopl zakloní se dozadu a na břiše se mu oběvý obrovská trhlina. Krev se rozstříkne po podlaze a ticho protrhne dlouhý výkřik.
„Fugaku!“ vypísku a přiložím si ruku k ústům. Fugaku se napřímí, udělá několik pečetí a přiloží si ruku k ústům.
„Katon: Goukakyuu no Jutsu!“ vykřikne a z jeho úst se vyvalí obrovské množství ohně. Lístečky poletující kolem něj jsou ázem na prah a Yuli stojí přímo před ním. Udělá několik pečetí a znovu ruku přiloží.
„Ohnivé jehli!“ z ústmu mu vyletí proud ohně, který se hned rozdělí a začnou z něj létat jehli. Pootevřu pusu. Těch jehel je asi tak pět set. Yuli se jim nemůže vyhnou i kdyby vyskočila. Jsou úplně všude. A to to Fugaku hned zopakuje, takže dívka není před jutsu ani vidět. Jehli narazí do svého cíle a arénu zakryje černý, hustý dým.
„Ano!“ vykřiknu vesele a zatnu pěst. Fugaku se pousměje, ale skoro v tutéž chvíli se zamračí.
„Uf.. skoro jsi mi upálil vlasy!“ usmívá se Yuli. „No... tak co bude dál?“
„Jak to udělala?“ nechápu.
„Tak a teď si trochu pohraju já!“ zazubí se a zmizí. V tu chvíli Fugaku odlétne asi dva metry dozadu, ale naštěstí přistane na nohy. Hned ale dostane ránu do zad a spadne na kolena. „Ty se vůbec nebráníš! To není žádná zábava!“ zjeví se za ním Yuli s rukama na prsou.
„Vážně?“ prskne a ožene se po ní kunaiem. Stojí pořád na místě, kunai jí jednoduše projede. „Ale... jak to?“ vykulí oči Fugaku. Yuli pokrčí rukama a dá mu pěstí. Odletí a chvilku neží na zádech. Ztěžka se zvedne a vytáhne dva kunaie. Yulim s ušklíbne a zase zmizí. Fugaku ostražitě stojí. Kopne ho do boku, prohne se ale ožene se kunaiem. Nic... zasáhne jen vzduch. Další kop, do obličeje ho odhodí až an blízkou zeď. Pomalu se zvedne, ale kouká do země.
„No... už mě to přestává bavit. Vyřídím tě hned teď.... aby ses netrápil!“ usměje se. Fugaku nic neříká a tak zmizí. Chvíli se nic neděje. Najednou Fugaku prudce vypálí pěstí nalevo od sebe. Ozve se výkřik a na podlahu přistane pár slin. Yuli mu visí na ruce.
„J-jak... jak jsi to udělal a... t-tvoje oči!“ Fugaku na ní kouká a ona má ve tváři vyděšený úsměv.
„Teď já skoncuju s tebou! Aby ses netrápila!“ zavrčí a rukou si jí nadhodí. Sotva vylétne z jeho paže, jeho noha jí tvrdě přistane na břiše. Vyprskne další sliny a odletí kousek od něj. Dopadne na podlahu a ještě kousek po ní jede. Pak se zastavý a zůstane bezvládně ležet.
„Vítězem je Fugaku Uchiha!“ vykřikne ninja a zvedne mu ruku. Vykřiknu a začnu tleskat. Fugaku an mě zamrká... a zpadne na zem. Vykřiknu znovu a seskočím z balkonu.
„Fugaku... Fugaku!“ doběhnu k němu. Minato už se nad ním naklání, stejně jako ninja. Pootevře oči. „Jsi v pořádku?“ usměje se.
„Kushino já to dokázal!“ kouká na mě. Trochu zavrtím hlavou aby poznal že nevím o co jde. „Já vyvolal sharingan! Mou kekei genkai!“ usmívá se. Taky se usměju. On ale zase upadne do mdlob.
„Fugaku!“ zatřsu s ním.
„Neboj se! Bude v pořádku! Jen je vyčerpaný!“ chytí mě za ruku ten ninja. Fugaku naloží na nosítka.
„Můžu jít s ním?“ otážu se. Doktoři se chvilku domlouvají ale nakonec jeden z nich kývne. Odnesou ho do jedné místnosti, až úplně vzadu a položí ho na volnou postel. Jedna doktorka udělá pár pečetí a položí rudě žhnoucí ruce na jeho hruď.
„Nemusíš se bát! Bude v pořádku!“ usměje se a vyndá pár obvazů.
„Peyo-san! Pojďte honem! Těžké zranění!“ strčí hlavu do dveří nějaký muž.
„Prosím zavaž mu to!“ podá mi obvahy a zmizí. Zoufale se na ní podívám.
„Sakra... kde to jsem?“ posadí se Fugaku a chytí se za hlavu.
„Na ošetřovně! Svlékni se! Teda tričko!“ mrknu na něj. Zatváří se vyjeveně. „Musím ti zavázat rány!“ kývne a udělá co říkám. Na břiše má několik šrámů a skoro všude modřiny. Rozdělám fáč, kousek odstřihnu, namočím do dezinfekce a trochu mu je vyčistím. Občas trošku sykne, ale jinak se ani nehne. Vyhodím ten kousek a pomalu mu to zavážu.
„Tak hotovo!“ usměju se a vstanu.
„Děkuju... jsi rozená medička!“ ušklíbne se a vstane taky. Zamotá se mu ale hlava a on málem spadne. Podepřu ho a zakroutím hlavou.
„Koukej si lehnout! Musíš si odpočinout!“ nakážu.
„Ano mami!“ křikývne.
„Hele to nebylo vtipný!“ zamračím se začnu ho pohlavkouvat.
„Počkej... počkej. Jsem pacient!“ brání se, ale směje se. Přestanu.
„Co je to za schopnost ten Sharingan?“ sednu si na postel. Sedne si taky.
„No...sharingan je //bla bla bla//. Nikdo neví kdy a jestli se vůbec oběví! Proto mě to tak vyčerpalo. Bylo to poprvé.“ sahne si rukou na oko.
„Páni... to je skvělý! Taky bych chtěla mít takovou schopnost!“ zabručím a podložím si rukama obličej.
„Ty žádnou nepotřebuješ! To tornádo co jsi udělala... to by nezvládl ani Minato a to je nejtalentovanější genin v Listové!“ usměje se.
„Vážně?“ rozzářím se. Kývne. „No..tak já děkuju!“ usměju se.
„Nemáš za co!“ zavrtí hlavou. Chvilku na sebe koukáme. Potichu. „Kushino já..“
„Kde jste? Už to skončilo!“ vrazí do dveří Minato.
„Jak to?“ nechápu.
„Bylo málo lidí co prošli!“ pokrčí rameny. „Jé já.. nevyrušil jsem vás v něčem?“ ušklíbne se.
„Ne!“ odporuje oba. Minato má pořád na ústech ten úšklebek, ale nic víc neříká. Vrátíme se do arény. Jak tak koukám prošlo všeho všudy šest lidé, včetně mě a Minata.
„No... vy ostatní můžete jít! A vy co jste prošli si u hlavního okna vyzvednete papíry ohledně druhého kola a vašeho protivníka!“ kývne žena a pošle nás ven. Pěknou chvíli stojím ve frontě než se na mě dostane řada.
„Jméno?“
„Kushina Uzumaki!“
„Tady!“ muž uvnitř mi podá dva svitky. Na jednom je nápis PRAVIDLA a na druhém SOUPEŘ. Rozbalím druhý a nahlas přečtu.
„Yoshiro Nawasaki.“
„Och tak to ty jsi ta Uzumaki!“ ozve se za mnou.
„A doprkýnka!“ pípnu. „Ty jsi Yoshiro?“
„Jo to jsem já! Budu se na náš zápas těšit!“ usměje se. Bože... za co? Yoshiro má asi dva metry, svaly má snad i na vlasech a v ruce drží obrovské kladivo. „Mimochodem mám vodní podstatu!“ dodá s úšklebkem a odejde.
„A doprkýnka!“ zpadne mi hlava.
„No Zrzko, máš co dělat!“ ušklíbne se Minato.
„Díky!“ špitnu a plouživým krokem se rozejdu ven. Buď ze mě bude placka a nebo nebudu chunnin... pěkný vyhlídky!