Dokud dýchám... //10.část//

Vešli jsme s Minatem do budovy. Všichni na mě civěli, až to i mě, které nevadí pozornost bylo nepříjemné. Dokonce jsem se nachytala jak rozesílám vražedné pohledy a všechny a všechno okolo. Došli jsme až k malému okénku, kde Minato nahlásil naše jména a odevzdal všechny svitky, čítající již číslo deset a obdržel zelenou kartičku. Poslali nás hned pryč, protože za námi právě doběhli ještě dva týmy, včetně Fugaku a Zelené. Všichni čtyři jsme si sedli na lavičku, co nejdál od všech.
„Jsem Yuli!“ představila se zelená a podala Minatovi ruku. Tak zářivý úsměv jste ještě neviděli. Minato se ani neobtěžoval ruku jí oplatit, natož k ní zvednout ruku. Potichu jsem se pro sebe zašklebila. Yuli ruku zase stáhla, její úsměv však přetrvával.
„To jak jsi udělal ten vír to bylo... úžasný!“ vydechne a zatleská.
„To ne já, to Kushina!“ ukáže na mě a dál se zajímá o své boty. Mile se usměji a zamávám, Yuli se na mě ani nepodívá a dál slintá.
„Jsem si jistá, že bys vytvořil lepší!“ dál ten nacukrovaný obličej. Tak to ne holčičko! Naštvu se a už vstávám, ale Fugaku mě chytí a ať se kroutím, jak se kroutím, nic nepomáhá. Yuli si ani nevšimne, že jí hodlám zabít a nadšeně něco brebentí Minatovi, který jí očividně ani nevnímá.
„Všichni kdo mají mají červené kartičky, je nám líto ale neprošli jste, všichni se žlutými půjdou na levo, budete mezi sebou bojovat a pokud má někdo zelenou kartičku...?“ žena se dlouze rozhlédne po davu. Zvedlé ruce mám akorát já a Minato. „Tak vy jste přinesli tolik svitků, že už nemusíte bojovat a prošli jste druhým kolem!“ kývne.
„Kolik jste jich měli? My šest a mysleli jsme kolik toho není!“ vyzvídá Fugaku.
„My deset!“ řekne jako by nic zajímavého Minato.
„Fakt?“ nevěří Fugaku.
„Ale Fugaku!! Když je v tom týmu Minato, tak bylo jasné že jich bude hodně!“ uculí se Yuli. Vaří se ve mně krev, a zdá se že v Fugakovi taky.
„Tak děcka! Pohněte!“ vykřikne ta žena. Všichni se slezou k ní. My dostanem povolení dělat si co chceme, ale schodneme se!, že půjdeme koukat. Vylezu si hezky na balkon, abych dobře viděla a sednu si na oplocení. Žena jim něco vysvětluje, jsem ale moc daleko abych to slyšela a tak si znuděně vypichuji špínu z nehtů.
„...DOBŘE!“ vykřikne žena a všichni se rozejdou. Žena sáhne do mísy s papírky a dvěma ninjům cosi řekne, načež oni zvednou velké cedule, na nichž je napsáno Riuga Hisiho – Nansu Katakoge. Ani jednoho z nich neznám a tak se dál nimrám v nehtech. Zápas skončí jasným výtěztvím Riugi, který zmlátí Nansu tak, že ho musí odnést lékaři. Žena opět zašmátrá a vytáhne další dva lístečky. Na cedulích se oběví dvě nová jména. Fugaku Uchiha – Yuli Kuli.