Blázinec u Akatsuki aneb Peinův den šílenství

Zrzavý boss jménem Pein seděl spokojeně ve své malé kanceláří, kterou si zřídil teprve nedávno, aby měl chvíli klidu na papírování. Zrzek se s úsměvem zaposlouchal do toho nesmírně uklidňujícího ticha, který už týdny neslyšel a hodil si nožky na stůl.

„Peine!!!!" zařval kdosi a vletěl do malého kanclíku. Pein nestačil zjistil kdo ho vyrušil, páč spadnul ze židle a zapadl za štosy papírů, které celou předešlou noc seřazoval podle abecedy, ale teď leželi všude na zemi.
Pein se celý rudý vyhrabal z hromady a pohlédl na vetřelce, který měl být v příštích vteřinách mrtví. Tam však stála půvabná modrovláska. Pein nasadil okouzlující úsměv a tím nejmilejším tónem na onu dívku promluvil.
„Copak mé poupátko?"
„Peine, Zetsu mi vyplácal všechnu barvu na vlasy" zaječela a s bezmocným výrazem hleděla na zrzka, který měl co dělat aby se nezhroutil na zem.
„Konan´´ řekl poněkud vyšším hlasem než očekával „právě sem si díky tobě po*ral celou mojí včerejší práci, utrpěl jsem šok a praštil sem se do hlavy, což znamená že zítra na mé neodolatelné hlavě bude boule jako prase a mě má zajímat nějaká tvoje barva?" tentokrát už hřměl.
„Nechtěla jsem..." pokusila se uklidnit modrovláska svého koblíška ten ji však jen prstem ukázal na dveře a vražedným hlasem řekl ,,ven". Modrovláska okamžitě vycouvala. Pein se zhroutil na kolena, a zlostně pohlédl na papíry.
„No co, stejně jsou to jen nějaké cáry, co jsem našel včera v popelnici" zamumlal si pro sebe aby se trošku uklidnil.

Zvedl se a vyšel před svůj pokojík za účelem objevit něco v lednici, ale přerušil ho mučivý křik. Začal tedy hledat zdroj vřeštění. S otevřenou pusou se zarazil, sledoval Hidana, který měl v břiše zaraženou svoji kosu a vidle.
„Ježiš, kde si vzal ty vidle?" vyjel na něj Pein pořád s pusou dokořán.
„Jakej Ježíš? Jedinej je Jashin!!"zařval a vrazil si vidle ještě hlouběji. Ozvalo se praskání kostí, tkání, kůže a vidle vykoukli na druhé straně Hidana. „Vidle mi dal Zetsu, když dneska ráno sežral nějakého pocestného, nejspíše sedláka nevěděl co snima tak je mám teď já, doufám že seš věrněj Jashinovi" otočil svoji pozornost na zrzka, ten začal couvat.
„Jasně Hidane, jsem cokoliv co budeš chtít, dej tu vidličku dál ode mě" zapískal Pein. Hidan ho poplácal po rameni a chtěl se vrátit zpět ke svému odpornému rituálu, ale zarazil se, opět se otočil na zrzka, který byl bílý jako stěna.
„Pokud si věrnej Jashinovi, musíš mu darovat trochu své bolesti" zašeptal nebezpečně a přibližoval se k třesoucímu se Peinovi s vidličkou.
„J-já už j-jsem se mu dneska obětoval" vykoktalo Peiňátko, vypadalo to že to zabralo, nesrmtelný se vrátil ke svému trýznění.

Zrzek rychle vyplul s pokoje, a spěchal do kuchyně, ale opět ho přerušil nějaký hluk. Zastavil se, přemýšlíc zda má zjistit o co jde, nebo nepokoušet štěstí a jít si po svým. Ale už od malička byl zvídavý chlapec, navíc je to pokoj Kissameho, tak ho snad nic strašného nečeká. Hluboce se nadechl a s pocitem že je připravený na vše vešel. Ve dveřích se začal dusit a okamžitě dveře s prásknutím zavřel. Bez vzduchu začal lítat po chodbě sem a tam. Po několika desítkách minut se uklidnil, vyčerpaně se zhroutil na zem a vybavil si co vlastně viděl.
Stihl si všimnout za tu desetinu vteřiny, že všude v pokoji byli romantické svíčky, vůně s nádechem třešní, kvítky růže na zemi a na posteli v hrozivém obětí Kissame a Itachi. Peinovi se zvedl žaludek, zatřepal hlavou aby se zbavil vzpomínky. Nepomohlo to, raději se zvedl a odkráčel konečně do kuchyně. V lednici nic nebylo, takže tahle strastiplná cesta byla na nic. S pláčem padl na zem.

„Tobi is good boy, přinesl jsem vám kapesník" oběvil se vedle něj mužíček v masce a jak rychle se oběvil tak rychle i zmizel. Pein mačkal kapesník v ruce, náhle si uvědomil že to není jemný a hedvábný jako kapesník.
„Tobi?? Proč si mi dal do ruky jíl?"zavolal nechápavě. Odpovědí mu byl jen tlumený smích.
„Ne!!" stačil zakřičet, než se ozvala rána. Vzpamatoval se po několika minutách, celý černý, kuchyně v háji, všude bordel. V agonii šílenství se vzpřímil a začal se šourat do obýváku k televizi, u které se vždy uklidnil.
Ale televizi nenašel, i když si byl na 100% jistý že je ve správný místnosti.
„Sasory?" oslovil ninju, který kolem právě prošel.
„Ano šéfe?" poslušně k němu doběhl dřevěný chlapík.
„Kam zmizela má milovaná televize?" zeptal se se slzami na krajíčku.
„Zeptejte se Kakuza" odpověděl se smíchem a vytratil se raději pryč. Pein se obával nejhoršího.

„Kakuzooooooo" zařval přes celé Akatsuki sídlo. Po necelých třech vteřinách stál u něho maskovaný ninja.
„Volal jste mě?" řekl otráveně počítajíc balíček bankovek.
„Kde si vzal ty prachy?" vyvalil na něj oči zrzek.
„No prodal jsem televizi, beztak jste u ní seděl jenom vy tak co" řekl vítězně, pohled který mu Pein věnoval mluvilo za vše. Nadsvětelnou rychlostí zmizel z domu, z kraje, ze země samotné.
Pein se dnes podruhé svalil pláčící na zem. Uklidňovala ho myšlenka, že ho nic horšího už určitě nečeká. Opak byl pravdou. Dorazila k němu modrovlaská šťastná jako blecha.
„Peine, mám pro tebe překvápko" vzala zrzkovu ruku a položila ji na její bříško, odkaď dostal malý kopanec, pak další a ještě jeden.
Pein vyděšeně vyskočil.
„Trojčátka zlatíčko" zašeptala Konan a políbila zrzavého muže, který už byl daleko za hranicí
šílenství. Odhodil překvapenou ženu.
„Nééééééééééééééééééééééééééé" řval přes celou zemi, čímž popohnal prchajícího Kakuzu k rychlejšímu prchání.
Chudák Peiňátko do teď leží v psychiatrické léčebně v oddělení se zvýšenou ostrahou.