Naruto - objevení skryté síly (6. kapitola)

06. kapitola – záhadná akatsuki se představuje. Noví příchozí na scénu.

Všichni přítomní zmateně a poplašeně hleděli na dvě nové příchozí ženy, z nichž jedna byla Hinata. Ženy k sobě stály zádya se svěšenýma rukama navzájem třímaly své dlaně. Hinata stála čelem k ostatním přítomným, tudíž její společnice nebyla vidět, jelikož skoro splývala s Hinatinou postavou.
„H - H . Hinato! Co to má znamenat?! Jakože?! - Co se s tebou stalo?! Kdo je ta ženská?! A co s tebou udělala?!“ Zuřil Naruto a zlostí protínal pohledem malé vyčnívající části zalezlé ženy. Nervózně skřípal zuby a zatínal pěsti. Oči mu běhaly od vyčnívajících ramen neznámé k Hhinatiným očím a zase zpět. Nerozuměl tomu. Nedokázal pochopit, jak se Hinata, dívka která za něj málem položila život, mohla přidat na stranu zloduchů a barbarů.
Chvíli nastalo ticho, když všichni strnuli při prvním pohybu skryté ženy. Ruce obou přistávajících se rozpojily. Postava, zahalená v temně černém plášti, lesknoucím v záři měsíce, narušila klid látky pláště svou levou nožkou, kterou jemně posunula po rozpraskané zemině, aby se následně na ní otočila. Přenesla váhu. Zjevila se postava s dlouhými, černými vlasy. Zezadu vypadala stejně, jako Hinata. Neobuté chodidlo levé nohy se pomalu natočilo směrem k přistávajícím. Všichni s napnutím sledovali, kdo je ta záhadná žena. Ta se počala na své levé nožce otáčet, až skončila přesně vedle Hinaty, dotýkajíc se svým ramenem jejího. Její obličej však stále zůstával skryt pod maskou z černých obvazů, odhalující pouze jedno mrtvě bílé oko. Přes obvazy lehounce povlávaly dlouhé, černé, rovné vlasy, dokonale objímající dívčina ramena. Naruto si nedůvěřivě naštvaným pohledem prohlížel neznámou. Skoumal každý centimetr pláště i vlasů, když v tom narazil na značku zespod zvednutého cípu límce kabátu. Rudavý mráček, obšitý bílou nití lehounce svítil pod svitem couvajícího měsíce. Naruto zblednul.
„Hh? - Akatsuki? – Neměli být rozprášení? - Tak to ale znamená, že Hinata -“ Pomyslela si zděšeně Chiaki. Její ruka se přesunula k mašli na zádech.
„Neradila bych vám to, Chiaki-aneki (姉貴 - moje starší sestra).“ Ozvalo se jemným hláskem od neznámé Akatsuki. Všichni najednou zbystřili a postavili se do bojových pozic. Chiaki na ni znechuceně pohlédla a uchopila konec fialové mašle do rukou, načež zatáhla. Kimono se v tu chvíli od rozparku na nohou rozevřelo a odhalilo Chiakino tělo, oděné do černého korzetu, opásaného několika pásy kovových destiček. Kolem pasu měla tlustý kožený pásek, na kterém vysely dvě bambusové tyče a pár černých středně velkých kapsiček s výbavou. Na pravé ruce pak měla přivé jedno malé černé tanto bez záštity. Po obou vnějších stranách stehen měla připnuty dvě kapsičky s jehlicemi, jejichž upevnění navazovalo na ušlé černé nevelké kraťase. Lehce posunula ramena dolů a dozadu, načež z nich sklouzlo kimono na zem. Polkla a luskla. Rudé oči se zatřpytily, načež se duhovka levého oka počala hemžit jako tisíce moučných červů. Narovnala se a dlaně přiblížila k bambusovým tyčím.
Přes obvazy neznámé byl vidět jasný úsměv. Její i tak zvláštní oko jakoby najednou vyschlo. Zcela zmizela duhovka a po celém oku se zjevily černé žilky. Upírala svůj zrak přímo na Chiaki, zatímco Hinata jen sklesle stála vedle ní.
„Neji, co vidíš?“ Zeptal se Gai jen tak letmo, aniž by spustil oči z Akatsuki.
„Hm - Její centrum chakry a veškerá její koncentrace se přesunula do toho oka. Nic víc vám zatím neřeknu. Musím počkat na první úder.“ Poznamenal. Gai jen zaskřípal zuby, čímž na chvíli prolomil ticho.
„Bude to silný protivník, to členové Akatsuki jsou. Ale proč hromadí chakru do oka? Má snad nějaké zvláštní Doujutsu? A vůbec – jaktože Akatsuki. Vždyť se nám je podařilo rozprášit.“ Přemýšlel Gai a začal se trochu strachovat z možného návratu hrozby. Pohlédl na Nejiho. Ten svým Byakuganem skenoval tělo ženy, ale bylo jasné, kam by se díval radši. Z jindy chladného, klidného a vyrovnaného nejiho najednou čišela nervozita. Strachoval se o Hinatu. Stejně jako ostatní nechápal, co se stalo. Hinata před několika dny opustila se svým týmem vesnici s tím, že jdou na diplomatickou misi a stejně jako Kiba a Shino se nevrátila. Co se tedy stalo? Najednou jeho dumání přerušil Narutův ukvapený hlas:
„Hinato! Proč jsi vyvraždila celou tu vesnici?!“ Vyhrknul na ni a po tváři mu stekla jedna slza lítosti. Ne ze smrti nevinných, ale z toho, co se z jindy tak nesmělé a tiché Hinaty stalo. Ta najednou zbystřila a svým bílým očkem pohlédla na Naruta. Na první pohled byl její pohled ostrý a plný nenávisti, avšak bylo za ním ještě něco jiného. Jiný pohled, který říkal:
„Pomoz mi.“ Naruto se ulekl a poposunul pravou nohu dozadu. Stále však sledoval Hinatiny oči plné vzteku a snažil se jim porozumět. Hinata se v tu chvíli, kdy Naruto ucuknul, lehce pousmála. Avšak na narutovu otázku neodpověděla. Naruto to s lítostí nechal běžet a dále ji upřeně sledoval.
Akatsuki po chvíli dalšího mlčení pohlédla na měsíc, který zacházel a znovu vycházel z rychle se pohybujících mraků, čímž házel na povrch lesa lehké stíny, které mizely v lesích. Přes obvazy šlo vidět opětovné mihnutí svalů. Žena se opět pousmála. Sklopila oko a pohlédla na Hinatu. Ta jí taktéž věnovala pohled a lehce pokývla.
„Tak začneme!“ Křikla neznámá. V tom okamžiku ostatní upřeli pohled na ni a připraveně čekali na to, co se bude dít dál. Pomalu zvedla ruce a spojila je před svým obličejem se vztyčeným ukazovákem a prostředníkem. Zavřela oko a nadechla se.
„Kai!“ Křikla a viditelné víčko se zalilo černou barvou. Rozpojila ruce, levou dlaní si chytla vlasy, načež je zvedla. Vztyčila ukazovák pravé ruky, kterou stále měla před obličejem. Nehet na ukazováku vzrostl a zašpičatil se. Chiaki odvrátila pohled. Neznámá si nehtem od čela až ke krku rozřízla obvazy na obličeji. Poté upustila vlasy a svěsila ruce. Kolem ní na prašnou zem popadaly cáry černé látky. Obličej jí zakrývaly vlasy a přes jejich stín šlo vidět jen jedno bíle světélkující oko, které se upíralo směrem k Chiaki. Ta polkla a koutkem oka pohlédla na ženu. Ta se uchechtla.
„Stále se bojíš mého pohledu?“ Otázala se s posměšným hlasem. Chiaki však strnule neodpověděla. Zlostí zatnula zuby, do obou rukou popadla bambusové hole, které následně konci spojila s lehkým pootočením a vzniklou tyč, stejně vysokou jako ona sama, zabodla do země před sebou. Poté pohlédla ženě do očí.
„Ne.“ Konstatovala vyrovnaně. Znovu bylo slyšet uchechtnutí.
„Výborně.“ Šeptla, načež si lehce prsy odsunula dlouhou ofinu z obličeje a zastrčila ji za ucho. Na přítomné v tu chvíli vykoukla tvář netvora. Popálená a zjizvená dívčí tvářička s levou tváří naprosto pryč, bez pravého oka. Bylo naprosto zřetelné, kde má a nemá obličejové svaly. Některé jí dokonce šli vidět. Všem v tu ránu okamžitě proběhla hlavou myšlenka, ve které si představovali rozdílné scénáře, které mohli nebožku takto zohyzdit. A nejen z toho hrůzného zjevu, ale i ze samotné představy situace všem proběhla mráz po zádech. Žena se pousmála. Velmi ji pobavil děs všech okolo. Až teď šlo vidět, že levá tvář se nehýbe. Jen pravé líce pronikaly v polovičním úsměvu. Jediná Chiaki se nezalekla. V jejím výraze byl pocit nejistoty a jisté viny.
„Pamatuješ si, jak se to stalo, že ano?.“ Otázala se Chiaki šeptavým hláskem.
„Moc dobře víš, že já jsem za to nemohla.“ Pokračovala.
„A ty moc dobře víš, že za to mohli všichni.“ Oponovala jí, načež pomalinku zvedla ruce a předpažila. Všichni se vzpamatovali a s napnutím, naprosto připraveni, vyčkávali. Neznámá pokrčila lokty a před obličejem počala neuvěřitelnou rychlostí dělat pečetě. V té chvíli kolem jejího oka počala tmavnout kůže. Postupně se nesmyslné skvrny seskupily do tvaru lehce zakroucených slunečních paprsků, jejichž střed bylo samotné oko. Přestala dělat pečetě a skončila u tygra.
„Katon: nakaru no keisei!“ (要素火 : 地獄 サイレン - Živel oheň: peklo sirén) Najednou se nad všemi zjevila z ničeho ohromná masa ohně, která v okamžiku spadla dolů, stejně jako napalmový nálet. Všichni naštěstí hbitě uskočili. Oheň dopadl na zem, a co mohl, zapálil. Všichni v pořádku dopadly na neplanoucí místo, jen jediná Chiaki byla zahalena v oblaku kouře, vznášející se ve výšinách. Neznámá se usmála.
„Chiaki, to jsi nemusela! Zničíš ji jen kvůli mé porážce?! To je velmi hloupé!“ Křičela směrem k oblaku. Všichni hleděli vzhůru a s napětím sledovali oblak kouře. Ten se najednou pod náporem něčeho neznámého naprosto rozehnal. Zjevily se dvoje nohy, dvoje hlavy, čtvery ruce a dvoje těla. Z jednoho těla vystupovala v pozadí dvě stříbrně světélkující křídla. To ta křídla rozehnala máchnutím kouř. Chiaki vysela ve vzduchu, jako malé dítě, které drží jeho matka. Avšak místo matky odhodlanou Chiaki třímal v náručí světlovlasý chlapec, oděný do bílého roucha.
„Jste v pořádku, Chiaki-sama?“ Tázal se starostlivě. Chiaki jen kývla.
„Děkuji ti, Awaii.“ (光 – světlo) Uculila se na chlapce s křídli. Ten ji s lehkým mácháním snesl dolů a postavil na bezpečné místo mimo hořící pole. Poté znovu vzlétl a strážil svou paní z výšin. Gai se k Chiaki potichu přikradl.
„Chiaki-san, co to je za chlapce? Vypadá celkem vytrénovaně.“ Tázal se a jeho oči se blískaly štěstím při pohledu na chlapcova vypracovaná stehna. Chiaki sledovala Akatsuki z druhé strany ohnivého kruhu.
„To je můj summon.“ Konstatovala a rozeběhla se po obvodu kruhu směrem k neznámé. Awai ji z vrchu následoval. Gai tam jen stál a nevěřícně zíral.
Tajemná Akatsuki napínavě sledovala padající oheň a když viděla, že se všichni vyhnuli, jen zlostí sykla. Poté promluvila k Chiaki a následně pohlédla na Hinatu.
„Hinato, svolej je.“ Konstatovala a sledovala již k ní běžící sokyni. Hinata aktivovala Byakugan a zmizela v útrobách lesa.
Naruto sledoval děj z trošku větší vzdálenosti, ale okamžitě zahlédl, že se sestavení přítomných změnilo.
„Hinata.“ Vydechl a rozeběhl se do lesa, načež běžel směrem, kterým Hinata. Neuběhl však daleko a někdo jej zastavil. Pevná ruka stiskla jeho krk, čímž jej přinutila zastavit. Pokoušel se dostat ze sevření, aby bylo to marné.
„Neji, pust mě!“ Křičel. Neji jej pustil a suše konstatoval:
„Když za ní poběžíš, nic tím nezměníš.“ To už však naruto běžel dál. Neji se otočil a běžel za ním.
„Pleteš se. To nebyla Hinata.“ Odpověděl mu potichu.
Chiaki běžela rychlostí a ladností laňky, která právě utíká před pronásledovatelem. Najednou se odrazila a vyskočila. Při provedení pár přemetů se dostala až na místo, kde předtím stála a dopadla na špičku své zabodnuté bambusové tyče. Přičupla si na ní a uchopila její konec do ruky. V tu samou chvíli ji pod pažemi uchopil Awai a už ji nesl k ženě, která se v tu chvíli stala její sokyní. Chiaki po očku pohlédla na svou tyč. Lehkým pohybem ruky pootočila první část do prvního srůstu, cukla a vyhodila tyč do vzduchu před sebe. Za letu se všechny srůsty hole v tu chvíli rozdělily a odhalily tenký ostnatý řetízek. Ve spojení dvou tyčí se objevilo kovové madlo a na každém konci se vysunul kovový bodec. Awai Chiaki hodil oproti letící připravené zbrani. Chiaki ji uchopila do rukou a dopadla přímo před neznámou. Uchopila madlo oběma rukama, pootočila s ním a rozdělila obě části od sebe. V tom samém momentě švihla pravou rukou, avšak žena byla rychlejší, než kovový bič a chytla do dlaně těsně před svou hlavou ostrý bodec.
„Tohle nebylo moudré.“ Konstotovala, svěsila ruce a pozvedla levou, volnou, ruku v lokti, načež zvedla dlaň. Chiaki věděla, co příjde a tak využila uchopeného bodce jako středu kružnice a skokem se dostala za ženu.
„Je konec, Kiro.“ (キラ – světlo) Šeptla a trhnutím druhé ruky, upuštěním madla a uchopením bodce chtěla svou sokyni zabít.
„Kdepak, Chiaki, sestřičko. To ej teprve začátek.“ Oponovala jí, sklonila hlavu a do cesty útočícímu bodáku nastavila špičku druhého. Ty se o sebe navzájem zlomily. Kira však nečekala na další tah a silným kopem odpálkovala Chiakino tělo do útrob lesa. Otočila se.
„Nejsi tak silná, jak jsi bývala.“ Poznamenala opovrhovavě, když v tom její tělo následovalo Chiakino a na její místo dopadl Gai.
„Ona možná ne, ale já ano!“ Vykřikl sebejistě.
Když v tom se Gaiovo tělo zahalilo v oblaku kouře. Ten se po chvíli rozplynul a kolem něj stálo zbývající osazenstvo týmů, Sakura, Mia, Lee a TenTen.
„Kde jste byli tak dlouho?“ Tázal se Gai a když viděl, že Lee se chystá omlouvat, ukázal prstem na nepřítele.
„Soustřeď se.“ Upozornil jej. Lee jen kývnul.
„tak, jdeme na ni! Musíme ji dostat!“ vykřikla s elánem Mia a už se chystala vyběhnout a ostatní s ní, když v tom každého z nich něco uchopilo a zastavilo. Všichni se ohlédli. Uzřeli partičku neznámých ninjů, z nichž jeden měl předpažené ruce a ze stínu, který vrhal měsíc a oheň uchopil všechny přítomné stínovými pažemi.
„Cože? Nara?!“ Proběhlo Sakuře hlavou.
„My jsme vaši soupeři.“ Konstatoval neznámý Nara.
Kira se s bolestí vyprostila z útrob stromu, do kterého ji Gai vkopl. Zaslechla známý hlas.
„Konečně jsou tady.“ Šeptla.
„Kdo je tady?“ Ozval se hlas za jejími zády a ona ucítila studenou špičku jehlic na svém zátylku.
„Jednoduše, zkáza tvých žáků.“ Usmála se a s lehkým výpadem se otočila. To už ji však zezadu pacifikoval gai, který se potichounku vykradl v nastanulém zmatku.
„Ano a tvá zkáza jsem já.“ Poznamenal, zatímco Chiaki skládal k zemi. Najednou jejich těla pohltila stříbřitá záře křídel.