Láska?Nic pro mě 8

Sayuri:
První hodinu sme se Shikim strávili nepřítomným malováním toho, co člověka zrovna napadne a povídáním.Kecali sme o všem možným.Dozvěděla sem se že se přistěhovali do Tokia teprve před týdnem.
,,A nechtěl bys to tady trochu ukázat?'' zeptá se jen tak mezi řečí.
,,No thele to bych byl moc rád'' odpoví Shikamaru a mile se na mě usměje.
Sasuke to naše štěbetání ani moc nevnímal.Byla sem ráda že hned nevyšiluje, ale věděla sem že přednášky se ještě v bližší době dočkám.Zakroutila sem hlavou, abych Sasukeho vyhnala aspoň nachvilku z hlavy.Povedlo se.Zbytek první hodiny sme strávili kecáním o nočních klubech v Tokiu, o módě, hudbě a podobnýma věcma.Taky mi řekl že má moc rád styl
visual-kei a čekal na moji reakci.Ta byla samozřejmě kladná, protože V/K miluju úplně nejvíc ze všech stylů.Nastala asi desetiminutová přestávka.To přišel Sasuke a vytáhnul mě ven na školní dvůr.Tam sem se podle mého očekávání dočkala výslechu.
,,Co ste si to tam pořád štěbetali že si se pořád usmívala jak o závod..?'' zeptal se najednou Sasuke.
,,O čem by sme měli?'' odvětila sem ,,kecali sme o všem možným'' dořekla sem a vyplázla na Sasukeho jazyk a začala se smát tomu, jak zrudl.
Přestávka skončila snad ještě rychleji než začala.Všichni se z chodeb a ze dvora líně loudali za otravným a hlasitým zvukem zvonku do svých tříd.Shikamaru dodělával svůj výtvor přes celou přestávku, takže byl už skoro hotový.Narozdíl ode mě.Nechtělo se mi to dodělávat, tak sem poprosila Shikiho, jestli by nebyl tak ochotný a nepomohl mi s tím.Moc rád souhlasil a dali sme se do práce.Mezi tím co Shiki vybarvoval cosi na mém výtvoru, co mělo asi připomínat nějaké zvíře bo co, sem si detailně mohla prohlédnout jeho dokonalé tělo a pleť.Měl nádherné tmavé oči, svůdné rty, ale nejhezčí na něm byl stejně asi zadek.V duchu sem se smála svým úvahám a radši sem se rozhodla že Shikimu pomůžu.

Kaori:
Nevim jak, ale zatím sem tuhle hodinu zatim přežila.Myšlenkama sem byla někde mimo, ale rozhodně ne ve škole.
,,Hehej Kaori?žiješ?'' drcnul do mě Deidara, což mělo za příčinu, že sem sebou sekla ze židle na zem jak sem se lekla.Jak sem tak sebou švihla tak mě to aspoň probralo.Sedla sem si zpátky na židli a začala sem se smát.Dei na mě jen koukal s otevřenou pusou a pochvičce se otočil na mě.Já sem na něj jen kývla že je to normální a dál sem si hleděla svýho.
,,Kaoriii!!Sem se tahle barva nehodí!!'' probral mě ještě víc Deidara.Škubla sem sebou a koukala na tu spoušť.
,,No a kdo za to asi může?!'' vyštěkla sem na něj.
,,No kdo?Kdo tu do mě už druhou hodinu hučí co dělám špatně a co zas ne?!''ječela sem na něj.Ale zatím asi potichu, protože okolí zatím nevnímalo.Deidara jen seděl se založenýma rukama a sledoval moje veledílo.Zase začal něco plácat, ale to já už sem nevydržela.
,,Baka!!'' zaječela sem na něj a při tom sem se ohnala štětcem, který byl momentálně od červený barvy.A ta barva chudák skončila přímo na Deidarově krásné blond ofince.Ztuhla sem.Deidarovi se zúžili oči vztekem.
,,Kaoriiiiii'' začal histericky ječet Deidara a já pochopila , že asi bude nejlepší zdrhat.Sensei si nás nevšímal.Měl si klidně mp3 v uších a něco sepisoval.Toho Dei využil a hnal mě s křikem nejrůznějších nadávek na chodbu.Tam sme se honili dokolečka asi deset minut.Já sem pak popadla koště a zaujmula bojovou pozici, jak sem to okoukala z telky.¨
,,Já mám koště a nebojím se ho použít!'' vřískla sem na něj a zablýsklo se mi v očích.
Deidara se rychle rozhlédl po celé chodbě, jestli tam není nějaký předmět, kterým by se mohl bránit proti mému koštěti.V rohu naproti sobě uviděl další koště.Udělal jeden velký skok a koště třímal v ruce.Byl zřejmě dobrý na atletiku.Zamyslela sem se.Ale ne na dlouho.Všimla sem si, že a blonďatá věc se jen tak nevzdá a už si to na mě šinula s koštětem v ruce.
,,Já mám taky koště a nebojím se ho použít'' opičil se po mě a nepřestával běžet.hrozně bych se mu smála, kdyby mu podjela noha a on se rozplácnul na naší už tak dost nablýskané školní chodbě.Ale pro moji smůlu se nic takového nestalo.když byl Deidara tak tři kroky ode mě, napřáhla sem se vší silou a dala mu parádní kosu koštětem.Pak sem ho ještě přetáhla přes nohy a do zad.Když se zvedl, všimla sem si, že mu stéká pramínek krve z pusy.Asi sem na tom byla podobně.Ale nevěnovala se tomu moc pozornosti a radši se soustředila na náš ''boj''.
,,Braň se dokud můžeš'' snažila sem se ho vyprovokovat, ale ten se jen tak nedal.jestli něco uměl dobře, ta zachovat chladnou hlavu snad v každé situaci.Ani teď tomu nebylo jinak a to mě trochu vytočilo.Ale nechala sem ho ať si hraje.V mojí hlavě se sic rodily nápady na parádní chvaty, co sme se učily se Sayuri jen tak z nudy.Ale jak si každý náhodný chodec mohl všimnout, tak sme se jen honili jak malý děcka po chodbě a řvali po sobě sprostý nadávky.trvalo to ještě asi pul hoďky, ale pak už sme nemohli ani jeden tak sme to vzdali.Musela sem ale Deidarovi koupit novej speciální šámpón na vlasy a umet mu tu červenou z hlavy.Rozmlouvala sem mu to, že mu to s tou červenou na hlavě docela sluší, ale když po mě hodil jeden ze svých výrazů, bylo mi docela jasné že to nemá cenu.
Po škole sme se dohodli se Sayuri a s klukama, že jim ukážeme město a zaskočíme na něco dobrýho do cukrošky.Všichni souhlasili, tak sme po škole vyrazili.No výlet do města v tomhle složení je docela vražedná kombinace nemyslíte?