Krutý osud Ho no Shagara 12

Tímto stylem probíhala Shagařina celá příprava na závěrečné zkoušky, které se kvapem blížily. Ani se nestačila otočit a už se přípravy řítily do očekávaného finiše a začínalo přituhovat. Nyní bylo pozdě na sypání si popela na hlavu. Musela jednat. Celé dny proseděla zavřená doma mezi čtyřmi ne příliš vábně vyhlížejícími zdmi a tůrovala svůj mozek co to dalo. Nervní byla jak pes před hárající fenou, ale to nedávala na venek příliš znát.
V duchu si říkala: „Sakra jestli se přijde na to, že mám mnohem větší schopnosti než jsem udala, tak to bude zlé. Začnou se vyptávat kde a kdy jsem je získala a od toho je jen malý krůček k odhalení mého spojení se Zabuzou.“
Ano a už nastal den s velkým D. den kdy se z malých nevyzrálých dětí stávají skoro dospělý jedinci.
Shagy vstala někdy v hodně časnou hodinu, celá pobledlá s žaludkem na vodě se s obtížemi vypotácela před dům a vydala se luftnout posledního čerstvého vzduchu před vypuknutím onoho nepatrného nervy drásajícího ale přelomového okamžiku. Nyní se rozhodne vše.
„Hm jakpak asi dopadly písemky?“ přemítala v hlavě. „Nějak mě moc nebavily, ale nakonec jsem se přemohla a napsala jsem ke všemu něco, tak snad se mi ta námaha vyplatila,“ ukončila proslov ke svému skeptickému já.
Z nervozity stihla obejít celou Konohu dvakrát, a poté ještě dlouho kroužila okolo školní brány a v očích se jí zračila čirá smrt. Pomocí nějakých vyšších sil se dopotácela do správné třídy těsně před začátkem.
Po Irukou přečteném zadání praktické zkoušky, se shagy málem skácela k zemi.
Jediné co jí nyní znělo v hlavě hlasitou ozvěnou, bylo Klony. V myšlenkách jí běželo: „Sakra, já umím jen ohnivé klony. Tady mi asi výmluva náhlé bolesti čehokoli neprojde.“
Přestávala vnímat svět kolem sebe a začala propadat panice, z níž jí vytrhlo až: „Další na řadě je Shagara.“ Leknutím sebou trhla. Ihned jí prostoupil pocit totální hrůzy a beznaděje. S děsem v očích se odšourala, co nejpomaleji to šlo, do zkušební místnosti. Cestou si představovala ty nejhorší možné scénáře.
Když skončili peripetie s ověřováním jestli náhodou někoho nenapadlo se prohodit, dostala Shagy volné pole působnosti. Ze začátku její počínání připomínalo spíše člověka trpícího zácpou. Po chvilce při pohledu na pobavené zkoušející se naštvala a přestala s pantomimou ochotnického divadla a rozjela šou ve velkém.
Nashromáždila svojí druhotnou červenou chakru, a už to jelo. Naše zprvu pobavená porota, vypadala drobátko znepokojeně, ba dokonce jako by jim v obličeji probleskl strach. Shagy vytvořila pečeť, pěkně z plných plic zařvala příslušnou formulku a roztančila své artistické vystoupení „Já a moje klony“ Místnost se náhle proměnila v cirkusovou manéž plnou chrličů ohně, artistů metajících přemety a samotné Shagy, která prováděla gymnastické kreace, jako by byla z gumy.
Chvilku se porota udiveně a zároveň ustaraně nad tím kam až tato fraška může sklouznout, pokud ihned nekompromisně nezasáhnou.
V tu ránu se jedna nevrlá zkušební komisařka vzchopila a vřeštěla. „To už by snad stačilo! To snad nemyslíš vážně, tohle extenpore!“
Shagy se po těchto slovech zatvářila, jako když malému dítěti berete jeho nejmilovanější hračku a okamžitě stáhla své klony ze scény. V ten okamžik celou místnost osvítila žhavě žlutočervená zář plamenů, kterou se loučili klony se světem.
Celá porota lapající ze všech sil z šoku po vzduchu, sebrala odvahu a jednohlasně se zeptala: „Co to bylo.“
Shagara s nevinným výrazem spícího novorozence odvětila: „No klonovací technika. Nebo snad né?“
Po Shagařině odchodu dala porota hlavy do hromady a nastala dlouhá, vážná porada.
„Tohle přece nemůžeme uznat,“ namítl jeden
„No ale zadání splnila a klon vytvořila nejeden,“ namítal druhý.
„Ale né v požadované formě!“ Řval na něj ten první.
„V jaké požadované formě. V zadání není nic o tom jak má být dosaženo výsledku!“ Vyjel nerudně po porotci.
Když první zjistil, že si, proti skálopevně přesvědčenému sokovi, své tvrzení neobhájí ani prachsprostým prohlášením Shagary za obávanou hrozbu pro vesnici a také nikdo vlastně pořádně neví odkud přišla a to by se mělo pořádně prošetřit, utnul konverzaci následovně: „Tak jí tu zkoušku uznáme, ale jen pod podmínkou, že nebude zařazena do týmu. Stejně je tu navíc,“ dodal se samolibým vítězoslavným úsměvem.
Radili se co s tím značně dlouho, zdálo se všem nalepeným na dveřích lačných po výsledku.
Náhle se rozrazily dveře a zvědavci přilepení k nim se s bolestnými výkřiky rozlétly, jako po předávkování redbulem, po chodbě. Ven vyšel druhý porotce a přetlumočil slova nekompromisního prvního.
Shagaře se honilo hlavou: „Právě jsem udělala zkoušky měla bych se radovat, ale proč tomu tak není? Proč cítím v jeho slovech neupřímnost ba dokonce skrytou zradu?“

Ending
Zkoušky jsou nervy drásající chvíle.
Nyní ukáže se míra snahy a píle.
Zkoušející jsou zatím v plné síle.
Z dálky vypadají dokonce i mile.

Začíná to ve mě vřít a bublat.
Ač jsem nic nesnídala nemám hlad.
Najednou příjemný je mi chlad.
Špatnou předtuchu nemohu udolat.

Návaly horka na mě začínají jít.
Nervy v kýblu začínám mít.
Celý rok jsem se musela dřít.
O dnech volna mohla pouze snít.

Při pohledu na porotu zblízka,
se mi v hlavě zrodila myšlenka.
Co kdybych se pořádně blýskla,
Ať jim na mě zůstane vzpomínka.

Stres ze mě velmi rychle opadá.
Zhosťuje se mne dobrá nálada.
Přemýšlím co provést se tu dá.
Artistické představení dobré se zdá.

Porota jen bezmocně očima koulí,
pod tíhou běsů co se na ně valí.
Takový kanadský žertíček malý,
ale asi se nebaví, spíše jsou zoufalý.

Radili se dlouho nad mým osudem
Bílá pomalu jak stěna jsem.
Porotce vykoukl, aby verdikt řekl jen.
Mě v tu chvíli splnil se sen,
tak proč šťastná nejsem.