Zrádce 3 - Nové informace; radikální změna plánů

Skrýš Akatsuki:

„Ku*va, zrovna když už se chystáme zaútočit na Konohu, tak ten devítiosacej spratek udělá tohle," nadával hodně nahlas Pein.
Zrovna procházel kolem obýváku, kde relaxovali všichni členové Akatsuki po náročných misích ze kterých se právě vrátili.
„Co se děje Peine? Takhle vytočeného jsem tě neviděl už...vlastně nikdy," chtěl vědět Kisame.
„Co se děje? Co že se děje?!" začal Pein rudnout vzteky. Než aby však něco vysvětloval, hodil mu Bingo knihu hledaných shinobi.
Kisame ji chytil a začal hledat něco co mohlo Peina tak rozčílit. Všechni členi pocítili zvědavost, tak se Kisamemu nakláněli nad zády a čekali jestli něco najde.
„Musíte mi stát za zádama? Není mi to zrovna dvakrát příjemný!" Vztekle se na ně podíval Kisame. Dotčeně se na něj podívali všichni přítomní: Konan, Tobi, Zetsu, Sasuke, Karin, Juugo a Suigetsu.
„Tak promiň že žijem," vztekal se Juugo.
Kisame si ho už ale nevšímal a vyjeveně nebo by se spíše hodilo trochu zděšeně koukal so Bingo knihy. Všem okamžitě došlo, že tam něco našel.
„Tak cos tam našel? Neschovávej to!" Rozkázala mu Karin. Když však viděla, že nijak nereaguje vytrhla mu knihu z rukou a sama se podívala.
To co viděli všichni přítomní je zarazilo. Přes půlku stránky měl svoji fotku Naruto. Na Sasukeho šli mdloby a aby to zamaskoval, řekl Karin:
„Přečti z čeho je obviněný."
„Ty ho znáš?"
„Jo, taky by se to tak dalo říct, ale jednoduše řečeno- byli jsme nejlepší přátelé, ale to ještě před tím než jsem odešel k Orochimarovi."
Karin se na něj podívala stylem: „to myslíš vážně?", avšak když zahlédla jeho výraz radši se tedy dala do čtení.:
„Uzumaki Naruto, hledaný ninja třídy S. Provinění: zrada vesnice a fyzický útok na Hokageho,..." následoval výčet všech jeho technik.

„To je teda něco, že někdo zaútočí na vůdce své vesnice, to bych ještě chápala, co ale nechápu je, proč se skoro všichni tváříte jako kdybyste viděli ducha?" A podívala se na Konan, Sasukeho, Tobiho, Zetsua, Peina, Kisameho.
Jako první ze vzpamatovala Konan.
„Protože tohle je Kyuubi no Jinchuuriki, dalo by se říct, že tenhle kluk patřil k nejlepším shinobi Konohy a nikdy by jí nezradil. Prohlašoval, že se jednou stane Hokagem."
„A nemůže to být jenom bouda, aby nás Konoha odradila od útoku?" ozvalo se odněkud z hloučku.
„Ne," promluvil už uklidněný Pein. „Podle mých špehů opravdu zaútočil na Hokage a poté uprchl z vesnice. Od té doby ho hledají skoro všichni jejich ANBU, ale nikde ho nemohou najít. Jako by se mo něm slehla zem."
„Aby taky jo, vždyť jim dokázal utéct už když mu bylo 12, tak proč by to teď mělo vypadat jinak," konstatoval Sasuke.
Všichni se na něj koukli jak na blázna, protože tón jeho hlasu zněl jako kdyby byl na svého bývalého přítele náležitě pyšný.
Sasuke zase jenom nahodil masku lhostejnosti a mlčel.
V místnosti bylo ticho jako v hrobě, které přerušil až Pein.
„Tohle nám radikálně změní plány. Budeme ho muset nejdříve najít a to zase zabere nějaký čas. Proto vy všichni teď nebudete dostávat žádně mise a půjdete hledat toho Jinchuuriki. ...Avšak, aby to zabralo míň času, půjdete po jednom."
Tou poslední větou zkazil Karin všechny plány, protože už si představovala jak putuje sama samotinká jenom se Sasukem.
„Krucinál," zavrčela si pro sebe tak aby jí nikdo neslyšel.
„Kdy máme vyrazit?" chtěl vědět Suigetsu.
„Nejlépe okamžitě," řekl Pein a sám se šel chystat na dlouhé putování.

Sasuke:
Sasuke kráčel sám po lesní cestě. Přemýšlel nad tím co jeho nejlepší přítel zamýšlel tím, že zradí vesnici. Ano, stále považoval Naruta za svého nejlepšího přítele, ale nikdy by to před členy Akatsuki ani nikým jiným neřekl nahlas. Přece by se pan Velký Uchiha k něčemu takovému nesnížil.
„Uvidíte! Jednou ze mě bude Hokage a donutím všechny aby mě uznávali!" Vzpomínal Sasuke nad tím co Naruto jednou řekl. Vždyť tohle se tomu naprosto příčí.
Zastavil se a podíval se na oblohu, která byla dnes bez jedinného mráčku.
„Copak máš zase v plánu?" řekl si do větru.

Mezitím Naruto

„Naruto, dáváš do těch útoků málo chakry," komandovala ho Kyuubi.
Zrovna byli uprostřed tréninku a Naruto už byl značně na dně.
„Copak vypadám, že se tady vopaluju? Jak vidíš, tak už nemůžu. Jsem úplně vycuclej a ty po mě chceš, abych do toho dával ještě víc chakry? Ses zbláznila, ne?" Remcal celý upocený Naruto.
„Je to pro tvoje dobro. Aspoň si tím prodloužíš svojí vlastní výdrž a zvedne se ti hladina chakry."
Nicméně Naruto vypadal, že každou chvíli zkolabuje, tak se nad ním Kyuubi slitovala:
„Ještě naposled a pro dnešek tě nechám napokoji."
„Slibuješ?"
„Jo, a teď už dělej."
Naruto splnil úkol co mu Kyuubi zadala a vyčerpaně si lehl do trávy. Aby neusnul začal se Kyuubi vyptávat jak to bude vypadat až se jejich chakry spojí.
„No, až budeš schopný ovládnout všechnu mojí sílu, budeš muset strhnout pečeť, která je na té bráně."
„CO? A můžu ti věřit?"
„Pokud nebudeš chtít umřít rukou Akatsuki, nic jiného ti asi nezbyde," zasmála se.
„A potom?"
„To je překvapení, ale..."
„Ale? Určitě je v tom nějaký háček! Jako ve všem. Tak dělej a vyklop to."
„Tím, že se naše chakry promíchají, tak budeš mít...dvojbarevné oči." řekla nervózně.
„Jak dvojbarevné?"
„Mno, vždycky když jsi použil trochu víc mojí charky, tak se ti změnily oči, žejo?"
„Jo"
„No, tak teď to bude podobné, až nato, že budeš mít jedno oko modré-jak je máš teď a druhé oko bude vypadat jako moje. A umě to bude úplně stejně."
„A proč to tak musí bejt?"
„Díky tomu se budeme moci ovládat."
„Ovládat?"
„Jo. Aby se nám moje charka nevymkla kontrole, tak ta tvoje jí bude řekněme držet na uzdě."
„Aha, myslím, že to trochu chápu."
„Jen aby. Stejně se ti to do zítřka vykouří z hlavy a ty se mě nato budeš znova ptát."
„Nene! To vůbec není pravda!"
„Chceš se vsadit?"
„Radši ne, vždycky prohrávám!"
„Tak fajn. Jo a kousek odsud je jezírko, tak se tam můžeš vykoupat." Řekla mu směr a odmlčela se, aby se Naruto nezačal zase vztekat, že se nemůže ani vklidu vykoupat.

Konoha:
„Tsunade-sama, vypadáte nějak zamyšleně. Děje se něco?" Ptala se Shizune a otočila se k ní i Sakura, protože jí v hlavě vrtala ta samá otázka.
„Přemýšlím nad tím jak na mě Naruto zaútočil."
„Eh?" Vypadlo ze Sakury a Shizune.
„Byla jsem tak zaražená, že jsem se nebyla schopná ani pohnout. Ten kunai mi mohl hodit klidně na hlavu, ale on mířil jenom na břicho. A ke všemu do místa, kde to nebylo smrtelné zranění."
„Tím myslíte, že vás nechtěl zabít?"
„Tak nějak. Když si dělal ten škrábanec na čelence, řekl, že je to jenom pro dobro vesnice. A tak si myslím, že prostě musel něco udělat, ale věděl, že já bych mu to nikdy nedovolila. Řekněme, že mu prostě nic jiného nezbylo."
„Ale co by to mohlo být, že o tom nikomu z nás neřekl?" přemýšlela nahla Sakura.
„To se nedozvíme dokud ho nechytíme a nevyslechneme nebo se v nejlepším případě sám nevrátí." ukončila debatu Tsunade.