Rapunzel po Narutofilsku

Za sedmero horami, potoky a lesy, bylo malé království jménem Konoha. A tam žil jeden velice nepovedený manželský pár. Pořád se hádali, talíře lítaly skoro denně. Nenáviděli se, ale na rozvod byli moc líní. A o to víc se nenáviděli, když manželka zjistila, že je těhotná. Muž byl na oběšení, ale nechtělo se mu chodit pro provaz, a tak šel radši do hospody. To ale neměl. Jeho nejlepší kamarád se mu po pár skleničkách saké přiznal, že spal s jeho ženou, a že to dítě může být i jeho. Podobně se mu přiznalo dalších deset chlapů. Mužovi z toho bylo nanic, měl se přece jenom oběsit! Vyšel z hospody - mimochodem byl už úplně namol - a chtěl se pomalu vrátit domů. Cestou ale narazil na zvláštní hospodu, kterou nikdy dřív v Konoze neviděl. Tak šel dovnitř a objednal si další alkohol. Neměl ale peníze, a tak mu lstivá hospodská Tsunade navrhla: „Nemusíš mi platit, stačí, když mi dáš své prvorozené dítě.“
Muž souhlasil, vždyť to dítě nemusí být ani jeho! A tak se potom doplazil domů.

Za několik týdnů jeho žena porodila. Ale, co to, panebože, porodila? Bylo to dítě nebo had? Nejistí rodiče tomu skřítěti nakonec dali jméno Orochimaru a už se těšili, až si pro něj Tsunade přijde. Tsunade přišla asi za hodinu, tak jí dítě ihned strčili a ještě poděkovali. Když Tsunade pohlédla tomu dítěti do obličeje, zbělala strachy! A tak ho radši zamkla do černočerné věže daleko od vesnice. A jak roky utíkaly, Orochimaru tvrdnul ve věži a stárnul a ošklivěl a stárnul a ošklivěl... a nudil se! No vyjmenujte mi alespoň deset aktivit, který můžete dělat v černočerný věži...

Jednoho příliš slunného a horkého dne jel na svém spanilém oři ještě spanilejší princ Kabuto.
A tu najednou zaslechl zvuk, který by se dal přirovnat zvuku skřípění pneumatiky o štěrk. To si Orochimaru zpíval, abyste věděli! Kabuto se do toho zvuku zamiloval, a tak se vydal směrem, kterým se tento skvostný zvuk rozléhal. I došel až k černé věži. A když se tak na ni díval, vzpomněl si na svojí oblíbenou pohádku z mládí a zvolal: „Rapunzel, Rapunzel, spusť dolů své dlouhé vlasy!“
„Já se nejmenuju Rapunzel, ty k***te!“ ozvalo se z věže. „ Adlouhý vlasy taky nemám, maximálně mastný... a proč tě vlastně zajímaj moje vlasy, ty perverzáku jeden?!“
Kabuto se už chystal vzít nohy na ramena, ale z věže už zase zazněl ten hlas.
„Ale počkej chvíli, něco ti tam přece jenom dolů hodím!“ rozmyslel se Orochimaru a vyplázl svůj dlouhý jazyk až dolů ke Kabutovi. Kabuto byl sice zprvu zaražený, ale pak se hned pustil do šplhání.
„Nejde mi to!“ zvolal k věži.
„Suzouva!“ huhňal Oroxicht.
„Cože?“, opět Kabuto.
„Suzouva, likám!“ řval Orochimaru.
„Cože?“
„Opldele!“ neudržel se Orochi.
Ale Kabuto se jen tak nevzdává - to asi okoukal od Naruta - a tak, si plivl do dlaní a nakonec se mu to povedlo!

„Seš chlap nebo ženská?“ zeptal se Kabuto, jen co vylezl nahoru.
„Já ti ani nevim,“ odpověděl Orochimaru tím nejskleslejším hlasem.
„Tak to můžeme rychle zjistit!“ podotkl Kabuto s mírně úchylným úsměvem a vrhl se na Orochimara.

Nakonec tedy zjistili, že Orochimaru je chlap jak vyšitej a že Kabuto je gay. A pak spolu žili dlouho a měli největší chov hadů na světě. A zlé čarodějnici Tsunade navždy sklapla čelist.
A z toho plyne ponaučení: Láska nezná hranic!

A zazvonil zvonec a pohádky je konec!