Ztracená Uchiha - 3. díl

„Tak jsme tady!“ ječela Sasori a rychle proběhla východní branou Konohy. Kankurou s Temari ji znaveně následovali.
„Jak může mít tolik energie?“ povzdychl si mladý loutkař a dívka s vějířem na zádech jen pokrčila rameny.
„Proč jste…?“ nestačil dopovědět Kotetsu a Temari už odpovídala.
„Máme tady misi, tady jsou podklady od kazekageho a to šílené ztřeštidlo, co tudy právě proběhlo patří k nám.“

„Konečně jste přišli!“ vyštěkla na uvítanou Tsunade a Mizuki se nenápadně začala krčit za Shinem.
„Nemohl jsem jí najít,“ vzal to Shino hrdinsky na sebe a klidným krokem přistoupil k jejímu stolu.
„Výborně, tak hned po vaší misi očekávej trest,“ přikývla Tsunade, „a teď hezky poslouchejte. Dnes by měli dorazit lidé ze Suny z veledůležitými dokumenty a i když jste měli mít chvíli volno, vašim úkolem bude se o ně postarat.“
„To jim máme dělat chůvy?“ protočila Mizuki panenky.
„Přijdete pozdě a ty ještě budeš drzá? Odbudeš si svůj trest společně se Shinem! Tak co tady ještě děláte? Máte být už dávno u brány!“ zasyčela hokage. Ano, dneska opravdu neměla zrovna dobrý den a čekání jí na náladě příliš nepřidalo.
Mizuki se potměšile usmála, to bylo poprvé co je ráda za trest. Ne, že by ji bavilo dělat podřadné práce a ani za to nedostat zaplaceno, ale takto má jistotu, že minimálně den se bude smět motat okolo Shina a nikdo nebude moci říct ani slůvko. To si ještě neuvědomovala jaká přednáška jí za toto čeká doma.

„Sasori, co si myslíš, že děláš? Máme mít sraz u brány!“ nadávala Temari, když konečně nalezla svou kamarádku.
Sasori stála přímo před nyní již napůl zchátralou čtvrtí Uchiha a koukala přímo před sebe jako smyslů zbavená.
„Odpusť, ale něco mě hrozně láká podívat se jak to tady vypadá i víc,“ řekla jako by ani nemluvila ona, ba ani její hlas jí nepatřil.
„Sasori, děsíš mě! Vždyť ty jsi se nikdy nikomu neomluvila! Dobře, potom se tady budeme moci poohlédnout, ale nyní pojď.“
Sasori odtrhla oči od velkého znaku na zdi a zadívala se Temari přímo do očí.
„Zase jdeme pozdě?“ ušklíbla se a společně zamířili zpět k bráně.
„Nechápu jak se k nám může takto chovat!“ stěžovala si Mizuki.
„Nechápu, že jdeme opět pozdě,“ otočil se k ní Shino.
„Zvykneš si,“ prohlásila až nezvykle drze a vyplázla na něj jazyk.
„Stejně tady ještě nejsou,“ dostalo se jí odpovědi.

O deset minut později

„My nejdeme pozdě, my byli zdrženi,“ volala Sasori už z dálky.
„Hele, to je moje výmlu…“ začala se bránit Mizuki, ale větu již nedokončila, jen tam tak přihlouple stála a koukala do tváře neznámé dívce.
Sasori zamávala rukama a pak Mizuki jemně štípla do čela.
„Auuu, co to děláš?“ zaječela dívka naštvaně.
„Takže to není zrcadlo, to leccos vysvětluje, například ty krátké vlasy,“ brumlala si Sasori své dedukce.
„Vloudila si se do vesnice, ale nevěděla jsi, že jsem se včera nechala ostříhat,že?“obvinila ji Mizuki aniž by jí nějak moc vnímala.
„Co, jsi normální? To ty mě kopíruješ, ale já nemám tak roztřepené konečky,“ zuřila i Sasori.
„Nějak moc si dovoluješ, ne?“ začínala Mizuki běsnit a zběsile kolem sebe máchat rukama.
„Ale já si na rozdíl od tebe dovolovat můžu a…“ dál mlela Sasori, ale Kankurou jí rázně zacpal pusu.
„Zdravím Shino, nemůžu sice říct, že bych tě rád viděl, ale beru to jako příležitost vyzvat tě na souboj!“ usmál se na všechny přítomné a dál Sasori dusil.
Shino se už chytal na ráznou odpověď, ale byl také přerušen, tentokrát promluvila Temari: „Máme tady ještě ty svitky, tak bychom je snad měli předat páté a pak se někde v klidu ubytovat!“
„To asi bude nejlepší,“ přikývl po chvíli Shino a společně zamířili k Tsunade.

Předání proběhlo bez větších problémů a tak se všichni přítomní po chvíli kolébali ven.

„Mizuki!“ ozval se ječící hlásek a v zápětí Sasori blondýnka přistála kolem krku a způsobila jejich pád.
„Co to vyvádíš ty blbá blondcko?“ obořila se na ní naštvaně a zvedala se ze země.
„Ino, já jsem tady!“ upozornila Mizuki.
Ino na ty dvě nechápavě koukala a nechápala co se děje.
„Vstávat!“ máchla jí Mizuki rukou před očima až sebou Ino cukla.
„Vy jste příbuzné?“ nechápavě se na svou kamarádku podívala.
„Snad ne,“ ozvala se Sasori a Mizuki jí věnovala další ze svých naštvaných pohledů.
„Kde teda budeme bydlet?“ ozvala se znaveně Temari a nenápadně se pokoušela ukončit další spor, ještě než naplno vypukne.
„No já vlastně nevím většina hotelů je přeplněných,“ zamyslel se Shino nahlas.
„Temari nechceš přespat u nás?“ nabídla se Ino a zadívala se na culíkatou dívku.
„To by bylo skvělé,“ vytvořila Temari úsměv také, i když mírně hraný. Věděla, že si jí Ino chce ohlídat, aby náhodou nešla ven s někým neznámým, ale přesto se rozhodla, že je lepší mít nepřítele přímo na očích a vědět tak o každém jejím kroku.
A tak se obě dívky vydaly na cestu ke květinářství.
„Fajn, tak já si vezmu Kankura a ty… jak, že se to jmenuješ?“ zadíval se Shino na Sasori.
„Sasori, jsem Sasori,“ usmála se na něj a Mizuki, by jí za ten úsměv nejraději roztrhla na deset malých s dudlíkem.
„Zajímavý jméno, kdyby něco já jsem Shino a toto je Mizuki,“ konečně všechny představil a pak se opět obrátil k Mizuki, „Sasori bude spát u tebe a ráno se sejdeme před budovou hokage.“
„Tak to teda ani náhodou, já ji u sebe nechci,“ začala Mizuki protestovat.
„A ty si myslíš, že chci Kankura? Ale je to mise a my ji musíme splnit!“ rozhodl Shino a mírně podrážděně se vydal na cestu.
„Tuto noc jeden z nás nepřežije,“ zašeptal Kankurou, mávl Sasori na rozloučení a pomalým krokem zamířil za Shinem.
„Tak fajn, jde se,“ zahučela Mizuki a společně, tedy každá otočená na jinou stranu, zamířili k jejímu domovu.

V zámku cvakly klíče a dveře se slabým skřípotem otevřely.
„Tady společně s mým otčímem bydlíme, tak se tady koukej chovat slušně,“ ušklíbla se Mizuki a pokynula Sasori aby vešla.
„Neboj, já budu, ale o tvém vychování mám dost velké pochyby,“ úšklebek jí vrátila a vešla dovnitř.
„Co tím chceš říct? Jestli máš nějakej problém, řekni mi to na rovinu!“ vyjekla Mizuki.
„Já, to ty se ke mě pořád chováš jak k nějakému odpadu, to si myslíš, že když člověk nemá rodiče a má šílené klučičí jméno, je něco míň?“ podívala se na ní se vztekem v očích.
„Já taky nemám rodiče a co mám dělat?“
„Ty, ale máš aspoň někoho, máš člověka, který se tě ujal, ale já jsem sama!“
V tom se opět ozvalo bouchnutí dveří.
„Mizuki, už jsem doma, jak jsi se celý den měla?“ zaslechly dívky hlas ode dveří a vzápětí do dveří vstoupil Kakashi. Zůstal stát s otevřenou pusou a koukat na dvě dívky před sebou.