Jinchuuriky: Kapitola pátá - Zůstat stát

Jen co se Ichimei probrala, nejradši by šla někam spáchat harikiri. Chvíli trvalo, než si uvědomila, z čeho má tak špatný pocit, pak ji to ale okamžitě trklo – Hokage. Zaúpěla a sekla sebou zpět do peřin.
Tak na tohle si dám ještě pět minut.
Pět? Jenom pět? V hlavě se jí rozléhal ospalý hlas.
Aaa, buď ticho...

Mezitím se Hokage ve své pracovně právě probírala s hlavou podepřenou o štosy papírů. Její reakce byla velmi podobná té Ichimeině. I když za to zřejmě mohly prázdné lahve saké pohozené po celé místnosti. Ozvalo se zaklepání na dveře.
„Dále,“ zahučela Tsunade a potřásla třeštící hlavou.
Včera jsem to vážně přehnala...
Dovnitř vstoupila Shizune a vytřeštila oči na nepořádek v místnosti – láhve saké byly vážně všude.
„Ts-Tsunade-sama! Co jste -“
„Ticho!“ zahřměla Tsunade varovně, jelikož moc dobře věděla, co hodlá Shizune říkat. „Cos chtěla?“
„No, už jste měla být kvůli té Deštňačce na cvičišti...“
Tsunade na ni vytřeštila hnědé oči – na tohle úplně zapomněla...i když právě proto se včera tak příšerně opila. Rychlostí blesku vyletěla zpoza stolu a Shizune jí stova stačila uhnout z cesty.

Když Ichimei konečně vylezla z postele, neměla absolutní ponětí o čase a v klidu strávila v koupelně asi dvacet minut. Když se vrátila zpět do předsíňky, ve které měla skříň, konečně si všimla rozvážného klepání na dveře. Na čele se jí ukázala nepatrná vráska, o chvíli později ale obrátila klíčem v zámku a otevřela dveře. Na prahu stál Kakashi, tvářil se nepatrně sklesle.
„Kakashi-san! Stalo se něco?“
„Nic, až na to, že tu klepu asi deset minut. Ale dveře jsem nevyrážel, protože jsem slyšel sprchu.“
Ajaj...to znamená, že mám...zpoždění?!
„Ale jste tu brzy, že ano?“
„Ne, obvykle chodím s menším skluzem...“
Sakraaa!
Nojo, holka, holt smůla...tak pohni, chci vidět, co ta prsatice udělá!
Co udělá MĚ!
Detail, holka, detail...
Ichimei v duchu vraždila onen vnitřní hlas co slyšela a okamžitě vystřelila z předsíňky do pokoje, připla na sebe všechno ninja vybavení co našla, okolo čela si v rychlosti stylem, jakoby to dělala potisící, obvázala čelenku Deštné, a o pár vteřin později byla zpět. Kakashi na ni vyvaleně zíral.
„No, tohle bylo dost rychlé. Předpokládám, že se ti ta část paměti potřebná pro boj už vrátila.“
To si Ichimei ani neuvědomovala.
„Asi ano...“
Dobrý!
Nojo, tak nekecat a makat!
Hele, ty už mlč! Jediné co děláš je, že mě neustále buzeruješ!
A co mám asi dělat?! Já nemůžu nic moc, leda tak zkoušeť tě utopit. Sice mě slyšíš, ale ten týpek očividně použil moc dobrou pečeť.
Pečeť? Takže tebe slyším díky ztrátě paměti?
Kdyby to bylo vidět, obrátil Tříocasý oči v sloup. Ježiši, co to je za nechápavce?!
Hej, já to nemůžu vědět! Jediná pečeť, o které vím, se mnou související, je ta na mé paměti.
No, to je fakt...ale aj tak, samozřejmě že ne!
Sakra tak co seš?
Hlavou se jí rozlehl hrozivý smích.
Já jsem démon.
CO?!
Heh...Poté se odmlčel a neřekl ani slovo. Ichimei z toho byla hodně vyděšená.
„Děje se něco? Jestli ne, radši půjdeme, Hokage-sama už čeká“
„Já...jasně.“ Rusovláska přejela nervózně prstem po okraji čelenky. Kakashi přimhouřil oči, když si toho všiml.
Asi nějaký zvyk, když se bojí, možná obává...její paměť byla opravdu zapečetěná velice rychle...mohlo by se stát, že se vrátí, nebo bude nenávratně poškozená...

Tsunade podupávala netrpělivě nohou o zem, vyhlížela na cestu zpoza stromů.
Kde vězí? Aa, ta hlava tak bolí... ze vzteku práskla do nejbližšího stromu, až ho rozpůlila vejpůl. Očividně si tím ulevila a dál netrpělivě čekala. Shizune opodál z Hokage trochu mrazilo – dnes měla snad ještě horší náladu než předchozího dne. Pohlédla v dál, na sochy Hokágů vytesané ve skále.
Ta holka je ještě malá...naši ninjové v jejím věku jsou silní, ale nevím, co čekat od ní...Tsunade-sama se ale očividně chystá být dost tvrdá...
Shizune si povzdechla a pohlédla zpět na Pátou.
Něco v tom svitku Hokage pořádně rozrušilo.

Ichimei s Kakashim běželi po Konoze. Proti nim zrovna šel celý nastoupený tým deset. Kakashi zpomalil, čehož si všimla Ichimei a okamžitě udělala totéž. Ke čtveřici lidí došli krokem a zastavili se. Plavovláska měla hlavu sklopenou k zemi, když ale na okamžik pohlédla na Ichimei, všimla si rusovláska, že má zarudlé oči.
Brečela...?
Ichimei obrátila pohled na další dva v jejím věku. Jeden měl nesmírně znuděný výraz, druhý byl pomalu širší než delší.
T-to je ale...tlusťoch...
„Kakashi,“ ozval se poslední, nejvyšší člen týmu, zcela zřejmě velitel, „je mi líto Sakury.“
V Ichimei hrklo. Pamatovala si jméno mrtvé dívky, kterou nesli cestou do Konohy...konečně pochopila ten výraz v tváři plavovlásky, i zarudlé oči...stejně se tvářil i Naruto. Ztratili někoho drahého? Jistě, ztratili Sakuru...
Ichimei potřásla hlavou a odvrátila od nich pohled, teprve pak si všimli i jí.
„He, kdo je to, Shikamaru?“ tlusťoch ďobal do mladíka s culíkem, ten jen zavrtěl hlavou.
„Co já vím...to je problematické! Kdo jsi?“
Ichimei zase zvedla hlavu, v tu chvíli si tým deset všiml odlišného znaku na její čelence.
„Ty jsi z...“
„Deštné?“ doplnil Shikamara Asuma. Ichmie rozvážně přikývla.
„Co dělá -“
„To teď není důležité...jdeme pozdě,“ vysvětlil Kakashi a vzápětí zase vyrazil po cestě vpřed.
„Ka-Kakashi-san, počkejte na mě!“ Ichimei vyrazila za ním, sama byla překvapena vlastní rychlostí, když Kakashiho během chvíle dohnala.

Když konečně doběhli na cvičiště rozhlédli se okolo, ale Hokage nikde neviděli.
„Jsme tu správně?“
Maskovaný šedovlásek jen přikývl.
Že by se Hokage-sama také zpozdila? Podivil se v duchu.
„JDETE POZDĚ!“ S tím se k nim se přiřítilo něco zelenošedého s blonďatými culíčky a vši silou to prásklo do země. Ta se vzápětí celá rozpraskala a trhliny se k nim rychle přiblížily.
Ajaj...
Skoč!
Kam?
Do vzduchu, proboha!
Vždyť -
Tak skoče, dělej!
Hai, hai...
Ichimei vyskočila jak nejvíc mohla, a v tu chvíli, kdyby byl údiv závaží, udělala by při pádu díru do země. Vyskočila o moc výš, než čekala, víc než stejně uskakující Kakashi, ladně přistála na vrcholku vyčnívajícího kamene, nejvíš z rozvrásněné půdu, kterou Hokage ničila. Kakashi mezitím zmizel pryč.
Takže zkouška začala? Achjo...
„Hej ty, Ichimei,“ Ichimei konečně zrak obrátila na Hokage, „abys zde zůstala, mám podmínku – musíš se stát jedním z našich ninjů. Nyní tě otestuji, a pak teprve uznám tvou sílu jako dostačující!“
Uvidíme, co si vzpomněla. Dnes by si již měla vybavovat všechny své ninja znalosti...možná je příliš brzy, ale určitě si tím spíš vzpomene.
„Máš status Chuunnina, tak mi ukaž, co Chuunin z Deštné umí!“
„Chuunin? Co to je?“
Kakashi si ve větvích stromů povzdychl. Očividně jí ještě ta část se znalostmi schází...v tom případě má jen instinkty a schopnosti, ale neumí je používat? Tohle bude pro ni velice těžké...
Hokage přimhouřila oči. „Nevíš? Uvidímě. Tak se připrav, nebudu tě šetřit!“
Ale ne, Hokage to vážně myslí vážně...Kakashi obě sledoval, aniž by o něm jediná věděla.
Ona ze mě chce udělat...omeletu!
Nechtělas říct sekanou?
To chceš rěšit něco takového zrovna teď?
Ani ne...tak se snaž, holka, ať tě nemusím léčit.
Léčit? Co?
No, neříkal jsem ti, že mě ten týpek dobře zapečetil? Ne že by se mi to líbilo, ale je to celkem sranda. No, a díky tomu tě můžu svou chakrou léčit.
Chakra? A to je co? To je něco jako Chuunin?
Škoda, že ti neumím vrátit paměť...neměla bys tak blbý otázky...
Vzápětí už musela uhýbat další Tsunadině ráně.
Jak to dělá, že má takovou neuvěřitelnou sílu?
Co já vím...asi to bude její Chakrou, ale jak to dělá, to nevím.
Tak ty jsi démon, co nic neví? Umíš vůbec něco, že tě do mě zapečetili?Myslí se jí rozlehl hlasitý řev a v tu chvíli zároveň viděla útočící Tsunade a zároveň nějaké místo utápějící se v nekonečné černi, uprostřed nějž bylo něco obrovského.
Jak se opovažuješ...!
Hej, tak nebuď tak naštvanej, usmiřovala si ho hned, zatímco úspěšně s jistou obratností uskakovala každé Tsunadině ráně. Takhle se dostali až k řece.
Výborně. Chceš vidět, co umím? I když skrz tebe to bude dost slabé.
Mo-moment, co se chystáš udě-
Bezmyšlenkovitě zvedla levou ruku a okolo se zvedla hustá mlha.
Kakashi už viděl jen postavy tonoucí v mlze.
Co to bylo? Neudělala žádnou pečeť, žádné jutsu, tak kde se vzala ta mlha?
„Mlha...“ Tsunade se rozhlížela okolo, ale nikoho neviděla. Takový laciný trik, ale zabírá...
Mlha...ale jaktože vidím Hokage?
Nevšimla sis, že se změnila barva tvých očí? Zvykla sis na moji chakru překpapivě rychle. Tříocasý byl zjevně stále ještě nabručený, nicméně nyní už ho Ichimei neviděla.
Ano, všimla...takže, za to můžeš ty?
Jasan, holka! Konečně ti něco došlo. A právě proto můžeš vidět skrz tuhle mlhu. A dál...
Tentokrát zvedla obě ruce.
Jak to-
Ty se bojíš, a díky tomu můžu chvílemi ovládat nějakou část tebe – i když jak vidíš, hodlám ti pomoct. Takže mě nech!
Ichimei na to nic neříkala, ale přestala se vzpírat a nechala ho volně pracovat, když z okolní vlhkosti vzduchu nasával dvě koule vody. Když měli velikost tak, že se akorát vešly do Ichimeiny dlaně, zastavil se.
Tak dělej, holka, hoď je!
Já – co? Hodit? Hodit vodu?!
Prostě to udělej! Co bys na tom pořád řešila?
Fakt, že to přeci nejde.
Ježiší, dělej!
Ichimei si povzdychla a napřáhla se.
Tsunade se rozhlížela okolo, neslyšela ale ani její dech.
Naštěstí pro mě, má tohle jutsu slabinu.
Tsunade vší silou práskla zaťatou pěstí do země. Ichimei se zapotácela a obě koule vody se v příští chvíli rozprskly a zem.
Dávej pozor! Hřměl na ni vyčítavě hlas Třícasého.
„J-jasně...“
A mluv se mnou jen tak jak doteď, vždyť se prozra-
Jenže v tu chvíli už musela znovu uskakovat před Tsunade, která si její pozice všimla díky rozptýlení mlhy po dalším rozbouchnutí země a také podle slova, které před chvílí Ichimei řekla.
Ajajaj...
Stačila další ráně uhnout tak tak, zatlá pěst nabručené blondýni se prohnala těsně okolo její tváře a chakra, která se od ní oddělovala, ji pořezala na tváři.
Ichimei uskočila ještě o několik kroků dozadu, než si obezřetně hřbetem ruky otřela krev z tváře. Zabodla oči do Tsunade jako dva zelené špendlíky. Právě si na něco vzpomněla.
Chuunin...je hodnost ninji, že ano?
Jasan! A už o něco lepší než geninové, se kterýmas semka přišla.
To ano...přesto...ona je kage. Silou by měla převyšovat Jounina jako je Kakashi-san.
Hej, já většinou žiju v jezeřích a vodách, nezkoumám strukturu uspořádání světa ninjů, ohradil se Tříocasý.
Já neříkám, že to máš vědět...říkám, na co jsem si zrovna vzpomněla.Opatrně se rozhlédla okolo. Za sebou měla nyní les. Za Hokage byla rozpraskaná zem.
V boji nablízko je nebezpečná, přesto to jinak nevyhraju...
To se chceš nechat rozmlátit na kaši?!
To teda opravdu ne! Nejsem vůl!
Jsi, když o tom vůbec uvažuješ!
To říká ten pravej, zalezlej kdesi ani nevím kde! Jak mám vědět, že nejsem schizofrenní?!
Protože ti to říkám!!
Proč bych ti ale měla věřit?
Krucinál holka, už mě vážně štveš. Uhni!
Ichimei se vrátila pohledem k Hokage, která se přiřítila k ní během chvíle, ve které čekala, že to nestihne.
Aj...už myslela, že je po ní, když si na poslední chvíli ještě jednou očima přeměřila vzdálenost mezi ní a Hokage a stačila uhnout. Vzápětí vyrazila vpřed, jelikož to, na co si vzpomněla, nebylo všechno. Udělala několik pečetí a prudce narazila rukou do země. O okamžik později ze země vyrazila řada ostrých bodců, které vyletěly vzhůru do vzduchu a začaly se vrazet k zemi a zabodávaly se hluboko mezi půdu. Obrys Hokage se mezi nimi ztratil. Ichimei s kapkou úžasu sledovala své dílo.
Tohle bylo...jutsu...s chakrou země, že?
...překvapuješ mě, myslel jsem, že docela nic neumíš...cos říkala?
Aaa, jak mě můžeš neposlouchat?! S kým jiným bych asi mluvila?
Co já vím, třeba s tou kočkou.
Kočka? Kde? Ichimei se spěšně rozhlédla.
TSUNADE! Ne kočka jako zvíře! To bych se rovnou mohl chodit dívat na Nibi no Nekomata.
Co to je?
Spíš kdo. Je to další démon stejného druhu jako já...akorát slabší než já.
Jak to víš?
Holka, teďka se laskavě soustřeď na něco jinýho, jo? V duchu poukázal na Tsunade, vyhrabávající se zpod hliněných bodců. Možná ti to řeknu pak.
Ale -
Ticho a bojuj!
...jsi otravnej, víš o tom?
A co mám říkat já?! Já nemůžu odejít, ledaby tě tahlensta Hokage milostivě zabila!
...a to proboha proč?
Buď už ticho, nebo tě z té tvé nepozornosti vážně odkrouhne.

Kakashi se už raději ze své první pozice několikrát přemístil a nyní sledoval bojující dvojici čím dál obezřetněji. Ichimeino jutsu mu připomnělo jedno, které už od ninjů z Deštné viděl, ale které nikd nestačil zkopírovat. Obvykle by takové jutsu mělo spotřebovat spoustu chakry, ale ninjové z deštné nějak přišli na jeho obměnu, kdy jí spotřebovávají minimum. Chvíli uvažoval, než si stáhl pásku z druhého oka, které se červeně zalesklo.

Ichimei vyskočila před Hokaginou ránou a ve vzduchu se několikrát přetočila, aby změnila směr svého letu a dopadla Hokage na záda, kde se okamžitě přilípla chakrou. V rychlosti udělala tři pečetě a pustila se Tsunadiných zád, čímž ji na okamžik vyvedla z rovnováhy. Poté svým jutsu, které oběti při kontaktu se zemí přichytávalo končetiny a zabořovalo je hluboko do hlíny, Tsunade v zemi na chvíli uvěznila, ale raději si držela dostatečný odstup k rychlému úniku. Ačkoliv, když se na ni Tsunade obrátila, vítězoslavně se usmívala. Přitom ale v duchu debatovala.
Jak ji mám přesně porazit? Nemůžu jim zaít kage, a ani si nemyslím, že by se mi to podařilo.
To se jako ptáš mě? Něco vymysli, ty jsi tu ninja. Já jsem démon, mě je jedno, jestli ji zabiješ nebo ne.
Hele, je vůbec něco, co ti jedno není?
Hm...jo. Jestli tě zabijou, já se osvobodím a oni mě tu zase zapečetí, asi se vážně nas**u.
...a něco ještě jinýho?
Když se takhle blbě vyptáváš.
…a?
Jak jako „a“?! Nemáš NÁHODOU něco jinýho na práci, holka, hm? Tak dělej!
Tsss.Ichimei položila ruce a zem. Půda okolo Tsunade se pevně stáhla, až jí z plic vytlačila trochu vzduchu. Ichimei na ni ale vyzívavě hleděla.
„Jste spokojená?“
Blondýna zabořená až po ramena v hlíně tiše zuřila. Tahle pozice jí byla nanejvíš nepříjemná. V duchu si scénář plánovala úplně jinak.
„Jediné, co umíš, jsou ninjutsu?“
Tahle holka...perfektně uhýbá a umí dvě techniky úrovně B a výš. Zatím. Přeci jen...
Ichimei se zamračila.
Ninjutsu...jsou ninja techniky používající chakru?
Vzdávám to. Ty jsi totální pako, holka. Vždyť to máš i v názvu!
To taky klidně může znamenat něco jinýho...
Ne, nemůže. Ninjutsu jsou ninja techniky, genjutsu iluze a taijutsu techniky boje nablízko.
Neříkals tuhle, že jsi démon, a že já jsem ten, kdo by tohle měl vědět?
Ale neříkal jsem ani, že to nevím. Jen, proč bych to asi měl vědět.
Lháři.
Pako.
Zapečetěnče.
Bezpamětníku.
...však já na něco přijdu.
Až naprší a uschne, holka.
Ichimei se pohledem vrátila zpátky k Tsunade. Bylo ji jasné, že blondýna vymýšlí taktiku, právě proto se ještě ani nepokoušela osvobodit. Ichimei do země vyslala ještě více chakry, tudíž země Tsunade ještě víc zmáčkla. Hokage proti své vůli zalapala po dechu.
„A kdyby, tak co? Zrovna se nemůžu vzpomenout, jestli umím i něco jiného.“
Tsunade se sice stále mračila, v duchu jí už ale dala za pravdu.
Z jejích pohybů bych řekla, že si na všechno vzpomněla během boje. V tom případě je to dobrý výkon. Avšak...odhad, s jakým prohlédla můj způsob boje, aniž by o něm co věděla, jen podle jediného škrábnutí je opravdu dobrý.
Přesto, Hokage se nemohla smířit s tím, že se odsud nemohla dostat.
Můžu se bránit sebevíc, ale moje síla jakoby se ztratila. Nějakým způsobem anuluje moji chakru. No...nenechám se přeci rozmáčknout. Blondýna s povzdechem na chvíli odhodila svou hrdost. Přimhouřila oči a vzhlédla.
„Dobře.“
Ichimei se spokojeně usmála a uvolnila sevření okolo Tsunade. Už jí to nikdo nevezme. Vyhrála. Právě získala...nový domov.