Sakura no kami - sama ep. 1: Smrt

Všechno to začalo mou smrtí. Nikdy jsem nečekala, že po tom, co můj život skončí, začne nový život, který bude ještě smutnější a osamocenější, než byl ten minulý. Nechci, aby tato legenda, jestli se dá nazývat legendou, zůstala zapomenuta, a tak vám ji teď budu vyprávět. Začalo to tím, že jsem se narodila, a moje dětství proběhlo jako každé jiné. Byla jsem nešťastná, ale našla jsem si kamarádku jménem Ino. Bylo to s ní fajn, pak jsme se sice pohádaly a staly se z nás rivalky, ale vždycky jsme si rozuměli ze všech nejlíp. Pak jsem byla zařazena do týmu sedm. Byl tam Sasuke, do kterého jsem tehdy byla šíleně zamilovaná, ale taky Naruto, který mě vždycky dokázal podpořit i když jsem ho brala jen jako mladšího bráchu. Prožili jsme spolu spoustu dobrodružství, jenže pak Sasuke odešel hledat sílu, a to mě zlomilo. Naruto potom odešel taky, a já zůstala sama. Nikdo mi nepomohl…. Byla jsem nešťastná. Po několika letech se Naruto vrátil a zase mi ukázal chuť přátelství. Potom jsme dostali misi a s ní i nového člena týmu, Saie. Myslím, že i přes jakési potíže jsme se stali přáteli. Jenže potom… Potom jsme potkali Sasukeho. Nedokázala jsem nic, když jsem ho zase uviděla. Nakonec to nějak dopadlo. A pak, jednoho dne, začala má cesta ke smrti. Zemřela jsem v Konoze, a teď vám ukážu jak.

Konohamaru se vracell z mise, když uviděl u bran Konohy jásající dav. Poté, co se prodral doprostřed a našel Udona, se dozvěděl, co se to děje.
„Sasuke Uchiha se vrátil do Konohy!! Vyvraždil Akatsuki a teď ho godaime přijala jako hrdinu!! Všichni ho oslavují.“ Konohamaru se po této větě nevěřícně rozhlédl kolem. Po chvíli našel Naruta, jak poplácává lhostejného Uchihu po zádech. Sakuru nikde neviděl, a tak šel spát.

Ráno
Sakura došla před budovu Hokage. Uviděla tam Sasukeho a pozdravila ho. Sasuke se na ni znechuceně podíval.
„Neotravuj.“ Sakuře vyhrkly slzy do očí, když jí muž, kterého stále milovala, takto odbyl. Sasuke k tomu ještě dodal.
„Jsi stejně otravná jako vždycky. To nikdy nedokážeš držet klapačku, ty krávo jedna?!?“
„Sa-sasuke,“ vykoktala Sakura. Aby ji její milovaný neviděl plakat, utekl a zůstala sama se svými myšlenkami. Vhoupla se na nejvyšší střechu v Konoze, dívala se dolů na chodník a přemýšlela.
To jsem tak špatná? Co jsem kdy Sasukemu provedla... proč je na mě pořád takový? Že si mě nevšímá, to pochopím, ale proč mě tak uráží? Nechápu to... to jsem pro něj tak nedůležitá, Vždyť jsme spolu byli v jednom týmu... Vycházeli jsme spolu dobře... Tak proč..? Proč mnou opovrhuje? Jsem snad otravná? Nebo pitomá? Už nemá cenu žít... Když mě Sasuke nenávidí... Ale jestli zemřu, Naruto bude smutný!! I když... Teď má mnohem radši Hinatu a mě už si moc nevšímá.... A godaime, ta poslední dobou říká, že se vůbec nezlepšuji... Kakashi-senseie jsem neviděla už dlouho, i když tomu na mě asi nezáleželo nikdy. Vždyť jsme se skoro neznali! A Lee... Ten stejně věnuje veškeré své úsilí síle mládí, a s Gai-senseiem jsou velmi dobrá dvojka... Kéž bych já měla někoho takového... Chouji má Shikamara, Lee Gaie, Naruto Sasukeho, TenTen Ino a Hinata Hanabi.... Copak já nikoho nemám? Nikoho, komu bych mohla svěěřit nějaké tajemství? Nikoho, o koho bych se mohla v těžkých chvílích opřít? Někoho, kdo by mě ve smutku podpořil a v radosti se smál se mnou? Nejspíš ne... Život tak nemá cenu....
Sakura skočila.
Sbohem....
Dopadla na chodník. Několik lidí zaječelo a ti více duchapřítomní se šli podívat, jestli jí mužou pomoci sanitkou, nebo pohřebním vozem. Potom zavolali Godaime, a ta o tři dny později položila květinu na hrob vykopaný pod třešňovým stromem. Hlína dopadla na to, co kdysi bývalo slavnou kunoichi, a nad Sakurou se zavřela zem.