Pocit k nezaplacení

Sakura si zrovna do tašky házela potřebné bylinky a jiné medické pomůcky, aby mohla pomoct v Písečné vesnici, kde, jak zjistili, zrovna řádila velmi ošidná nemoc. Zprávu napsal Gaara, který je kazekage a žádal o co nejrychlejší pomoc. Podle údajů zemřelo ve vesnici už dvacet lidí a dalších šedesát je nemocných. Sakura raději ani nehádala, kolik lidí ještě zemře a onemocní, než tam přijde. Tsunade požádala, jestli by s ní mohla jít i Ino, takže se nebude během cesty nudit.
"No tak dělej, Ino," zavrčela Sakura a dala ruce v pěst. "Nemáme času nazbyt."
"Jojo," vyběhla z bytu Ino a hodila po ni zlobný pohled. "Měla sis vybrat někoho jiného! Už jsem si nachystala jiné plány."
"Hm," zabručela Sakura a rychlým během si to zamířila ven z vesnice. Musela však prudce zabrzdit, když ji do cesty vstoupil Naruto. "Nemám teď čas, Naruto," snažila se ho obejít, ale on byl neodbytný.
"Jdete za Gaarou?" zeptal se ninja a ještě hodil pozdravný pohled na Ino.
"Jo," přitakala Sakura. "Musíme jít!"
Naruto vytáhl z kapsy malý váček. "Dej mu prosím tě tohle," vložil jej Sakuře do dlaně. "Jenom, ať to otevře až Gaara. Je to speciálně pro něj a vyřiď mu ode mě pozdrav. Já teď taky jdu na misi, takže k bráně můžeme doběhnout všichni spolu."
Sakura věcičku schovala do kapsy a kývla. Trojice se vydala k bráně, kde čekal kapitán Yamato a také Kakashi Hatake.
"Zdravím," mávnul Yamato a podíval se na Naruta, který se opět šíleně zubil.
"Kam jdete, kapitáne?" zeptala se Sakura.
"Jsme na stopě Akatsuki," odpověděl Kakashi. "Ještě by měl dorazit Sai a můžeme vyrazit. Vám hodně štěstí, Sakuro a Ino."
"Díky," řekly najednou dívky a krátkým mávnutím se vydaly na dlouhou cestu skrze les, která křižovala pustou poušť. K večeru musely najít jeskyni a schovat se protože řádila písečná bouře. Sakura aspoň využila volna a připravovala různé protilátky, léky a vitamíny pro nenakažené. Měla však strach, jak to bude ve vesnici už vypadat.
"Nad čím dumáš?" ozvala se Ino, když přihodila do malého ohně pár klacků.
Sakura vzdychla a zadívala se do plápolajících plamínků. "Nad Písečnou. Jen doufám, že ještě není pozdě."
"Neboj," usmála se Ino. "Zítra tam budeme a můžeme začít a nemysli si, že Písečná nemá mediky jako jsme my."
"Jo," opětovala úsměv Sakura.

Ráno se písek usadil snad ve všech štěrbinách, které našel. Dívky si musely vyklepávat špínu z oblečení a dost u toho nabručely. Po očistě se co nejrychleji vydaly do nedaleko ležící vesnice. Jenom doufaly, že na nikoho cestou nenarazí.
Uběhla hodina a Sakura mohla využit všechny svoje léčebné schopnosti, co měla. Jak se bála, tak nemoc byla vysoce nakažlivá a smrtelná. Gaara byl velmi rád, že se holky objevily a hnedka je zaúkoloval. Ino si vzala na starost méně nakažené.
"Jak se to vůbec vyskytlo?" ptala se Sakura Gaary na různé podrobnosti.
"Nemám tušení," zavrtěl hlavou a krátce si otřel oči. Černé linky měl už tenčí, protože mohl po mnoha letech spát. Teď v něm nesídlil bijuu a nemusel se bát zajetí, ale zvyk je zvyk. Často se v noci budil.
"Testovali jste vodu, potraviny?"
"Ano, ale nikde nic nebylo nalezeno. Nikdo nedokázal přijít na příčinu a mě to dost štve. Zemřelo už dost lidí a nechci počítat další mrtvé."
Sakura se na Gaaru mile usmála. "Neboj, udělám vše, co budu moct."
"Díky," položil ji Gaara ruku krátce na rameno a pak odešel.

Den se táhl za dnem a obě medičky měly neustále spoustu práce. Sakura zastávala nejvíce práce a tak jednou, když ošetřovala zraněného, prostě zkolabovala. Naštěstí byl u toho Gaara, který ji včas zachytil, než dopadla tvrdě na zem. Její práce se ujal jiný medik a kazekage Sakuru odnesl do pokoje, ve kterém přebývala, ale naspala zde nanejvýš pět hodin z celého týdne. Pro jistotu nechal poslat pro nějakou tu vodu a jídlo, aby mohla nabrat sílu, až se probere. Celou dobu zůstal u ní a strachoval se o její zdraví. Neměl tohle dopustit. Měl být tvrdší a prostě ji poslat se vyspat.
Uběhlo několik hodin, než Sakura otevřela oči. Nejdřív nechápala, kde je, ale pak zahlédla Gaaru a tak si vydedukovala, že je stále v Písečné vesnici. Ucítila slabý závan vůně jídla a tím směrem natočila hlavu. Měla hlad, ale jakoby ji chuť na jídlo přešla.
"Už jsi vzhůru?" zeptal se Gaara.
"Jo," přikývla Sakura. "Co se stalo?" chytila se za hlavu.
"Upadla jsi do bezvědomí, když si léčila jednoho muže," odpověděl Gaara.
"Cože!" vykřikla Sakura a už se chystala na nohy, ale Gaara byl v jedné sekundě u ní a mírným tlakem na ramena ji opět položil na postel.
"Nenamáhej se. Udělala jsi pro můj lid mnohé a chvilka odpočinku je pro tebe více než příhodná," snažil se mluvit klidně.
"Jak mu je?"
"Komu?"
"Tomu muži," upřesnila Sakura.
"Aha," pochopil Gaara. "Je v pořádku. A vyřizuje ti vzkaz s velkým díky."
Sakura se mírně usmála. Nejvíce ji těšilo, když nemocní opět mohli chodit po vlastních a smát se a ještě víc, když ji vyléčený poděkoval. "Měla bych pokračovat v…"
"Ne," zavrtěl hlavou Gaara. "Nemoc už ustupuje z celé vesnice a většina mediků díky tobě má lék, takže vše se opět vrací normálních kolejí. Sakuro, musím ti z celého srdce poděkovat. Udělala jsi toho tolik, že ani nevím, co ti dát," zesmutněl trochu.
Sakura se mírně usmála. "Já vím, co mi můžeš dát."
"Co?" pozvedl hlavu kazekage.
"Své přátelství," mrkla. "To je nejcennější, co člověk může mít, a doufám, že to chápeš."
"Jo, chápu," usmál se Gaara. "Kdysi mi to vysvětlil Naruto trochu netradičním způsobem."
"Jej," vyjekla Sakura.
Gaara pozvedl neviditelné obočí.
"Zapomněla jsem ti něco dát," sehnula se pro svou tašku pod postelí. Chvíli v ní bloudila rukama, až vytáhla malý váček. "Tohle ti posílá Naruto. Nevím, co v tom je, ale říkal, že to máš otevřít až ty."
Gaara si od ní balíček vzal a prohlížel si ho ostřížím zrakem. Ve vnitř bylo něco tvrdého a podle doteku vytvarované. Nakonec zatáhl za šňůrku a odkryl tak překvapení uvnitř. Málem se mu zalily oči slzami, když se díval na dárek. Dokonce i Sakura zalapala po dechu. Byla to malá soška z kamene, kterou Naruto vytvořil při svém trénování chakry. Zobrazovala Gaaru a Naruta, jak si podávají ruku a oba za ramena držela Sakura. Bylo to velmi skutečné, že kdyby byla soška barevná, člověk by si myslel, že to jsou lidé v dáli.
"Vyřiď Narutovi, že mu děkuji. Nemám slov, co na tohle říct. Ale jak jsi mi řekla. Cenný dárek on ode mě dostane přátelství, které jsem dal už tobě," usmál se a znovu upřel pohled na miniaturní postavičky.
Sakura se musela jenom pousmát, protože sama nedokázala udržet slzy. Jenom se naklonila ke Gaarovi a objala ho jako přítele. On byl překvapený jejím počínáním, ale po chvíli ji ovinul ruce kolem pasu. Tak tohle je opravdové přátelství. Tak se vyjadřuje. Objetím, slzami, úsměvem a na dálku, když člověk cítí, že tam někdo je. To je pocit k nezaplacení.