Dokud dýchám...//8.část//

„...srnka? Páni ty jsi fakt dobrej že jsi to uhádl a teď laskavě vypadni!“rozkřiknu se. Slyším jeho nádech ale v tu chvíli těsně vedle mojí hlavy proletí shuriken. Vypísknu vysoké C a když mě bohužel nic jiného nenapadá ponořím hlavu hluboko pod hladinu.
„Dohaj*lu!“ zaslechnu ještě Minatův výkřik a na průzračnou hladinu dopadne pár kapek jasně rudé krve...
„Á? Chlapeček se chce prát co?“slyším a pak následují už jen výkřiky. Musím mu pomoct. Pomaličku, docela tichounce vynořím hlavu. Kousek ode mě stojí dva kluci. Tak... patnáct, šestnáct víc asi ne. Minato leží na zemi a plazí se od nich pryč. Kluci se smějou a co chvíli do něho kopnou. Při každém kopu přimhouřím oko. Musí ho to asi bolet..! Potichoučku, pomaloučku sáhnu po kalhotech,...po tričku... po zbraních. Znovu se ponořím. Udělám pár znamení rukou a volně je spustím k tělu. Na konečcích prstů se mi začne otevírat kůže. Doslova. Prostě se mi pomaličku udělají do bříšek dirky. Voda se mi začne do rukou nasakovat. Po chvilce se díry opět uzavřou a já pomalu vypluju na hladinu. V rámci možností /a bolesti/ vylezu na břeh a klidně se postavým za kluky. Jsou tak zabrený do šikany mého kolegy že si mě vůbec nevšimnou. Minato je o něco bystřejší, ale sotva mě zmerčí začne křičet že to jsou blbci a jakoby se posovat dozadu. Ninjové jdou za ním.
„Už mam toho parchanta dost! Prostě ho propíchnu, vezmu mu ty svitky a konec!“ prohlásí ten co vypadá jako vystřiženej z reklamy na akne a vytáhne z pouzdra kunai.
„Nechte ho na pokoji srabi!“ křiknu abych na sebe upozornila.
„Cos to řekla holko?“ otočí se na mě beďarův kamarád. Taky krasavec mimochodem!
„Aby jste ho nechali srabíci!“
„Komu říkáš srabíku špunte? Máš snad nějakej problém?“ otočí se i beďaratej.
„Jo to mam! Když už chcete bejt frajeři vyberte si sobě rovnýho!“ Oba se prudce rozesmějí.
„Myslíš jako že jsi na stejný úrovni jako my jo?“ prská kámoš.
„Ne!,..“ schovám pláštěnku. „..jsem o hodně lepší!“ Beďar div nepadne smíchy na zem.
„To škvrně je zábavný.“ slintá. Protáhnu obličej v návalu nechutnosti.
:Nemůžeš si vzít bryndák? Jsi nechutnej! Ao budu zvracet!“ Beďar se okamžitě přestane smát, asi nejsem první kdo mu to řekl a nasupeně zatne pěsti.
„Dost řečí. Řekla sis o to holčičko!“ pronese skrze křivý zuby.
„Promiň? Co jsi říkal? Není ti rozumět, neřekl ti někdo o tý vymoženosti s názvem rovnátka?“ provokuju. Beďar ,div nevypustí páru, se otočí na kámoše a kývne. Ten se přestane smát a taky kývne. „Dost řečí! Jste oba mrtví... když jsme u toho kde je ten kluk?“ všichni tři se zahledíme na místo kde ještě před chvilkou ležel Minato. „To je jedno nejdřív zabijeme tebe a pak najdem toho kluky. Měla jsi smůlu holčičko, že jsi potkala zrovna nás! Stejně jsi na chunnina moc malá! Mělas radši zůstat u plenek a panenek!“ zamračí se beďar a vytáhne asi pět hvězdic. Dám si ruku ke rtům jako že zívám. Beďar zafuní naštváním a mrskne všechny zbraně na mě. Zvednu jednu ruku a z konečků prstů mi vystříkne průhledná kapalina. Druhou rukou stříkance nasměruji na hvězdice. Stačí pár kapek a hvězdice zdeformovaně padají k zemi. Beďar šokovaně mrká, zatímco kámoš se na mě rozeběhne. „Teď ti dám takovej úder že nebudeš vědět kam to bylo!“ řve. Kousek přede mnou vyskočí a chce mě kopnout. Těsně před tím než jeho noha dopadne na moji hlavu vymrštím ruku a zabloukuju jeho nohu.
„Co to bylo? Tomu říkáš úder?!“ pozvednu obočí. „Tak pánové, teď bych prosila vaše svitky a všechno bude zase v pořádku!“ promluvím hlasem letušky vysvětlující kde jsou vchody. Oba se podívají nejprve na sebe a pak na mě. „AhA...jasně... chápu... No dobrá půjde to po zlym!“ zamračim se a natáhnu proti obou ruce. Obět vystříkne spršla. Ani jeden na nic nečeká a utíkají.
„Poroz hoši, je to kyselina! Asi by to trochu pálilo!“ ušklíbnu se a dál se snažím trefit.
„A mám tě!“ vykřiknu když kámoš zakopne a spadne. Ještě se po břiše snaží odplazit. Zavrtím hlavou, pak na něj namířím ukazovák a vystříknu smrtící kapalinu. Sotva ne něj dopadnou první kapky, rozplyne se v hustém dýmu který mě doslova pohltí. Pridce se rozkašlu a snažím se rukama mlhu odehnat. Výsledek je takový že se kolem mě vytvoří několik malinkatatých tornádek takže se ještě málem udusim. Najednou mě kdosi chytí za ruce a krubě mi je prirazí k zádům.
„Hey!“ vykřiknu ale to už dostanu tečku přímo do oka. Zaúpím bolestí, to ale cítím číci koleno v žaludku který mi posune svůj obsah až do krku. Cítím jak mi po bradě stéká něco studeného a mokrého. To něco bude asi krev protože ji mám i v ústech. Znechuceně vyplivnu, naneštěstí plivanec strefí mého protivníka, který to pochopí jako provokaci a do mého břicha letí další rána.n „Au!“ vykřiknu a křečovitě setnu zuby.
„Nechtěla jsi se prát?“ hlas, podle prskání, patří nejspíš beďarovi. „Až s tebou skončímě ty tvoje rovnátka už si nebudeš mít kam dát!“ sotva to dořekne, ten za mnou vykřikne a pustí mě.
„Dario?“ Optá se beďar ale to už slyším i jeho výkřik.
„Větrný styl: větrný výbuch!“ ozve se a do mě narazí prudká vlna ledového větru. Dám jednu nohu víc dopředu a přikrčím se. Kouř se ještě ani nestačil rozptýlit a už vidím že uprostřed vychřice stojí kluk, trošku starší než já, světlé modré oči soustředěně zavřené a blonďaté lokny poletující kolem prstů skřížených před hladkým obličejem.
„Minato!“ vykřiknu skoro nadšeně. Pomalu otevře oči a klidným krokem jde ke mně. I když je to blbec, nesnášim ho a je to barbína musim uznat že když je naštvanej tak mu to sluší. Navíc když mu vítr cuchá jindy urovnané vlasy. Minato se najednou zastavý udělá pár znamení rukou a skříží je před obličejem.
„Větrný styl: ledová dýka!“ vykřikne a rozeběhne se ke mně. Polekaně sebou trhnu když vítr sfourmulovaný do ostří zapíchne těsně vedle mě. Za mnou cosi zachroptí a když se otočím, vidím beďara s kunajem v ruce na kost zmrzlého. Minatova ruka pustí „vítr“ a on ji strčí do kapsi.
„Nějakej problém zrzko?“ nasadí obvyklí znuděný výraz.
„No.. já jsem...“ začnu ale on mě přeruší.
„V pohodě! Tušil jsem že budeš potřebovat pomoct!“ ušklíbne se.
„Jak pomoct? Měla jsem to pod kontrolou krásko!“ vybuchnu.
„Ale prosim tě!!“
„Jo? A kde jsi byl ty? Normálně jsi zdrhnul ty srabe!“
„Cože? Jakej srab! Chtěl jsem jen ochránit ty svitky!.. kdybys tam nepřišla bylo by to v pohodě!“
„Jo?? Haha to jsem viděl! Poslední chvíli než jsi zdrhnul jsi ležel zmlácenej na zemi pokud si pamatuju!“
„Chtěl jsem od tebe odlákat pozornost ty blbko!“
„No to určitě! To ti budu věřit pitomče!“
„Zrzko!“
„Krásko!“
„Ochechule!“
„Blondýno!“
„Ehm...“ oba s Minatem nadskočíme a s kunaji v ruce se otočíme na Fugaku, který stojí s nějakou malou, zelenovlasou holkou kousek od nás. „Jste trochu hluční!“ upozorní a zelená kýve.
„Za to nemůžu že ta siréna je tak uječená!“ obhajuju se a ukazuju na Minata.
„JÁ?“ zvedne teatrálně ruce na prsa. „To ty seš ta uječená zrzko!“
„Varuju tě blondýno!!“
„Chceš se prát? Tak fajn pojď si!“
„Hele vy dva nechcete toho nechat?“ snaží se Fugaku.
„Ne!“ vykřikneme oba.
„To se chcete zabít?“
„JO!“ Fugaku rezignovaně zavrtí hlavou, kývne na zelenou a oba odskáčou.
„Aspoň ty svitky bys jim vzít mohla!“ prskne Minato. Vypláznu na něj jazyk a seberu Dariovi oba svitky, načež mi je Minato zabaví a oba vyběhneme do lesa.