Jiný svět 03

         Ayame probrečela několik nocí. Nemohla se s toho vzpamatovat. Vždyť zabila člověka! Vůbec nespala, byla apatická, nemluvila, když ji něco otec poručil automaticky to udělala… Samozřejmě i tak ji denně mlátil.

         Uplynuli dva roky.
         Od onoho dne, kdy se vrátila domů z toho místa, kde ji napadl neznámí muž, se snažila svoji sílu rozvíjet. Naučila se pár kousků, akorát stále netušila odkud se ta síla v ní bere. Vždyť v našem světě neexistují kouzla. Její povaha však zůstala stejná, už se pořádně nevzpamatovala z toho šoku.
         Jednou ji zas otec naštval k nepříčetnosti a Ayame se bránila, ale měl mnohem více síly i když ji bylo už devět a pořádně ji zmlátil jako málokdy. Když skončil zase si dřepl k televizi. Ayame se odbelhala do své krabice a začala si umývat své rány. Měla mnoho modřin, řezných ran, nejspíše měla i zlomenou nohu v kotníku. Přesto by na ni nikdo nepoznal bolest.
         Najednou někdo zazvonil a protože si otec byl vědom, že to trochu přehnal s Ayame, tak se teda zvedl a otevřel dveře. Za nimi stál malý blonďatý kluk a nějaký postarší bělovlasý muž.
         „Co chcete?“ vyštěkl na ně.
         „Taky vás zdravíme. Jmenujete se pan Nara?“ zeptal se bělovlasý muž.
         „Podle toho co chcete?“
         „Takže jste. Mohl byste nám zavolat vaši dceru?“
         „NE! A okamžitě vypadněte!“
         „Ne pane, potřebujeme s ní mluvit!“ odporoval mu blonďatý chlapec.
         „Říkám VYPADNĚTE!!
         Ale to už bělovlasý muž odstrčil otce a vešel dovnitř. Hned jak vešel do tmavého, zatuchlého pokoje uviděl v rohu pokoje v krabici krčící se malou dívenku. Hned za nim šel blonďatý chlapec a nakonec nasupený otec.
         „Tohle je nezákonné. Vypadněte než zavolám policii!“
         „MLČTE!! Vy máte tak co mluvit o protizákonných věcech! Co jste ji proboha udělal?!“ Promluvil bělovlasý muž. „Naruto, skus získat její důvěru ať můžeme co nejdříve odsud vypadnout.“
         „Dobře Jiraiya-sama,“ promluvil chlapec jenž byl jmenován jako Naruto.
         Ayame nevěděla co se děje a co si má myslet. A když k ní pak šel ten blonďatý chlapec pocítila strach. Cítila z něho něco co bylo cítit i z muže, jehož před dvěma roky zabila.
         „Ahoj, já jsem Naruto a nemusíš se mě bát, jsem tvůj přítel. Chceme, abys šla s námi a poznala svůj osud,“ pravil Naruto.
         Ayame nevěděla jak to, ale když se dívala na toho chlapce, tak se nemohla ubránit pocitu důvěry.
         „No tak, neboj. Určitě nechceš už déle být s tímto… mužem,“ říkal dále Naruto.
         Ale Ayame pořád nic.
         „Naruto, vypadá to, že žila celý život jen tady. Bojí se neznáma,“ řekl Jiraiya, který dokázal odhadnout situaci, ve které se to ocitli. Tak tedy uvěznil bránícího se otce ke zdi jutsem a šel k Ayame.
         „Neboj se a pojď s námi. Nemusíš se bát. Půjdeme na pěkné místo, kde ti odpovíme na tvé otázky, které určitě máš.“
         „A-ale co on?“ A ukázala na otce.
         „On? Ten tu zůstane, neboj.“
         Ayame chvíli přemýšlela, ale pak ji napadlo, že by měla zkusit něco nového. Tak tedy kývla a zkusila se postavit, což se ji nejdříve nepovedlo, protože se podlomila její zlomená noha, ale pak se na ni postavila. Kulhavě se dobelhala k nim.
         „Správně, hodná, tak pojď za mnou.“
         Vydali se ven před bránu. Naruto se na ni ze zadu díval a bylo mu jí líto. Byla v žalostném stavu, její obydlí bylo stejné a musela si toho od jejího takzvaného otce dost vytrpět. Zřejmě neměla lehké dětství.
         Když stanuli před bránou, tak se Jiraiya zastavil a obrátil k Ayame. Ta se lekla, protože si vzpomněla na stejnou situaci před dvěma roky. Ale v jeho očích neviděla nenávist, jen starostlivost. Trochu se uvolnila.
         „Jakpak se jmenuješ?“ zeptal se ji Jiraiya.
         „Ayame, a kdo jste vy a co po mě chcete?“ ptala již odvážněji Ayame.
         „Já jsem Naruto a toto je Jiraiya-sama A přišli jsme tě odvést domů.“
         Ayame nechápala, vždyť tady byla doma. Jiraiya pochopil co se jí honí v hlavě a odpověděl: „Myslíme do tvého pravého domova. Ty nejsi odsud a on nebyl tvůj pravý otec. Ale to necháme na později teď se musíme přemístit. Neboj se bude to trvat jen chviličku.“
         Jiraiya začal dělat nějaké pečetě, ale jakmile to Ayame uviděla propadla panice. Opakovalo se to znova. Naruto ji zachytil a zmítající ji pevně držel.
         „Ee, Jiraiya-sama, prosím, pospěšte si,“ zaprosil Naruto.
         Jiraiya tedy rychle dodělal své jutsu a pak je všechny chytl a Ayame už jen zažívala to, co kdysi. Nejdříve rozmazaný pohled, tma a pak zvláštní místo. Objevili se před obrovskou bránou do nějakého města. Zcela ohromena se zapomněla bránit.
         „Tak jsme tady. Toto je tvůj nový domov,“ sdělil ji Jiraiya.
         „Tak pojď, teď půjdeme k naší vůdkyni Tsunade-sama, aby ses ty i my něco dozvěděli.“
         Vešli do Konohy a Ayame se s úžasem rozhlížela po ulicích a domech úplně jiné kultury než na jakou byla zvyklá. Prohlížela si kolemjdoucí lidi a užasla nad tím, kde se to ocitla. Najednou v ní úplně hrklo. Na skále před sebou uviděla vytesané čtyři sochy. Zastavila se a v úžasu zírala.
         Jiraiya s Narutem se také zastavili a podívali se jejím směrem. Jiraiya se usmál a řekl: „To byli čtyři nejsilnější ninjové naší vesnice, s titulem Hokage. Mnoho toho pro ni udělali.“
         Ayame přikývla a šli dál. Došli k velké budově. Vešli do ní a šli dlouhou chodbou až došli ke dveřím. Jiraiya zaťukal a uvnitř se ozvalo: „Dále.“
         Tak vzal za kliku a vešli. Ayame se naskytl pohled na středně velkou místnost spoře vybavenou. Uprostřed byl akorát stůl, dvě židle a za stolem seděla docela mile vyhlížející žena s blond dlouhými vlasy. Skláněla se nad jakýmisi dokumenty, ale když vešli zvedla svůj pohled a usmála se na příchozí.
         „Á vidím, že už jste se vrátili z mise. Takže byla úsp…,“ když její pohled padl na zbědovanou dívčinu, zastavila se uprostřed věty. „Ale kdo jí tohle udělal??“
         „Její milovaný tatíček,“ řekl ironicky Naruto.
         „No to snad ne!“ vzkřikla Tsunade. Obešla stůl a přešla k Ayame. Ayame se trochu se strachem, trochu ze stydlivosti napůl schovávala za Narutem. „Neboj se, jen mi podej ruku.“
         Ayame se podívala na Naruta a ten na ni s úsměvem kývl. Tak se otočila zpátky na Tsunade a malinko postoupila dopředu, ale stále s ostychem jí podala ruku. Tsunade ji za ni vzala a přitáhla si ji blíže k sobě. Pořádně se na ni dívala s narůstajícím vztekem a starostí. Nakonec ji odshora dolů sjela rukama a s leknutím je dala zase zpátky k sobě. Podívala se na Jiraiyu a řekla: „Má četné řezné rány, pořádně nesrostlé zlomeniny a vnitřní krvácení v břiše.“ Otočila se na Ayame, „bolí tě to hodně?“
         Ayame se na ni udiveně podívala a řekla: „Ne.“ Trochu se zamyslela, „no možná trošku bříško,“ řekla nakonec.
         „No to snad ani není možné. Má takových zranění a jí bolí jen trochu bříško. Jiraiyo musíme ji vzít okamžitě na sál a podstoupit operaci,“ řekla směr Jiraiya. Pak přešla k již zmiňovanému a pošeptala mu: „Jinak umře.“
         Jiraiya se na ni zděšeně podíval ale hned to zamaskoval a kývl.
         „Dobře, takže Shizune,“ zvolala Tsunade a když přišla pokračovala: „svolej lékařské ninji, Ayame musí na sál, hned!“
         „Ano,“ odpověděla ji Shizune.
         „Tak pojď, nemáš se čeho bát,“ říkala k Ayame.
         Ta se odhodlaně vydala za Tsunade z místnosti. Naruto se otočil na Jiraiyu a zeptal se: „Co se děje Jiraiya-sama?“
         „Neboj se Naruto, bude v pořádku.“
         Ne příliš utišený Naruto se tedy odebral k odchodu, protože věděl, že více z něj nedostane. Utíkal k operačnímu sálu a čekal. Dlouho nervózně čekal a čekal a čekal. Už skoro spal, když ze sálu vyrazila Tsunade a spolek ninja mediků s Ayame na lehátku uprostřed.
         „Tak jak jí je? Je v pořádku? Co se stalo?“ jekal Naruto.
         „Naruto, uklidni se. Vše dopadlo dobře. Je v pořádku,“ klidnila ho Tsunade.
         Odvezli ji na pokoj a všichni kromě Tsunade a Naruta odešli.
         „Víš Naruto, jsi už velký a měla bych k tobě být upřímná. Ayame měla vážnější zranění než jsem zběžně zjistila. Potřebovala opravit většinu kostí a i většina orgánů na tom nebyla nejlépe. Některá zranění nebyla řádně vyléčena, takže konečný výsledek je ten, že umírala a na sále se objevilo spoustu komplikací. Ještě teď není mimo nebezpečí. Popravdě řečeno nevíme jestli se ještě někdy vzbudí. Buď procitne do tří dnů nebo…“