DVĚ VERZE sláva a pohrdání

Na krajinu padla noc, přikradla se stejně náhle jako hrůzný čin který byl skryt ve tmě. Jen já a hvězdy rozeseté po temné noční obloze byly svedky tohoto příšerného činu.
Stojím v tichu na opuštěné cestě poseté mrtvými těli a potřísněné krví bojovníků Orochimaru-sama. Proč museli zemřít? To nikdo neví. Na snadě jsou dvě verze, dva různé pohledy na danou situaci.

Sláva

Venku byla plískanice, že by ani psa nevyhnal, ale jeden team tvořený Narutem, Nejim, Shikamarem a Pakunem musel vejít do té sloty s nelehkým úkolem. Naruto dal přeci Sakuře slib: "Já přivedu zpátky Sasukeho i za cenu svého života."
Naruto uháněl za pakunem div se neztrhal.
Velitel teamu Shikamaru za ním jen líně volal: "No tak se už konečně zastav! Kam ten spěch? Začíná se stmívat, najdeme si místo k přenoc. V tom ho Naruto řvouc: "Já ještě nejsem unavený! Proč chcete teď odpočívat?! Musíme jít dál a najít Sasukeho!" přerušil.
Shika mu otráveně odpověděl: " To je dost možný, ale velitel jsem tu já, takže se utáboříme."
Naruto právě chtěl něco namítnout, ale už to nestihl. Kolem něj prolétl cizí kunaj a on se mu jen tak tak stihl vyhnout.
"Naruto zatebou!" zařval Neji a Shika tím směrem hodil dva kunaje.
Naruto se otočil a spatřil dva podivně vyhlížející chlápky s fialovýma mašlema, kteří vypadali spíše jako by právě opustili cirkus, ale bohužel zdání klame. Oba se obratně a s elegancí baletky vyhnuli hozeným kunajům. Jeden z nich se užuž sápal po Narutovi. Náhle a nečekaně mu skočil do cesty Neji a zasypal ho svýmy šedesáti čtyřmi údery Naruto se mezi tím vzpamatoval a rasenganem odmrštěním zneškodnil druhého.
Najednou na ně začal ječet Shikamaru, držíc v šachu svým stínovým spoutánním dalších osm útočníků, aby mu šli místo lelkování pomoct.
Hoši rychle přispěchali jako jeden muž a v mžiku bylo po starostech a zavládl klid a mír. Jen pohled na deset mrtvol, roztoušených všude kolem, trošku kazil tento přenádherný okamžik úplného ticha narušovaného pouze šuměním deště.
Celí team byl velmi vyčerpán na to aby mohl dále čelit nástrahám lstivého Orochimara, proto se vrátil zpět do vesnice s nepořízenou.
Naruto okamžítě po propuštění z nemocnice všeem na potkání vyprávěl tuto příhodu, všichni na něj jen obdivně koukali a čas od času z toho utržil i nějaký ten rámen zdarma.
-

Pohrdání

Celý den se blýskalo a z oblohy se zpouštěly silné proudy vody, připomínající provazy. Tento den byl jako vystřižená scéna z hororu. Naší známé dvojici Oro a Kabuto se nic nedařilo. Při přípravě důležitého pokusu selhal technika nebo lidský faktor některého z Oro poskoků. Tento experiment potřeboval k uskutečnění mnoho času. Také potřebné suroviny se nesháněly zrovna nejlépe, proto se při každém sebemenším pochybení Orochimaru rozvzteklil doběla a ubohý hříšník zkonal ve velmi bolestivých mukách, jichž se s potěšením zhostil sám Orochimaru. Jeho duše se tetelila blahem když k jeho uším dolehly prosby o smrt, přerušované bolestnými výkřiky mučeného, které se rozléhaly po celé pevnosti.
Zrovna když se Oro bavil mrzačením jednoho ze svých poskoků, se z laboratoře ozvala ohlušující rána, poté se od tamtud vyvalil hustý temně černý dým.
Orochimaru okamžitě všeho nechal a mastil to třetí kosmickou do laborky. Zde spatřil neuvěřitelnou spoušť, kterou měl na svědomí výbuch způsobený smícháním chemikálií ve špatném poměru, všechny přístroje i se dvěmi pracovníky byly rozmetány na kusy po celé místnosti.
Orochimara pohltilá nevídaná zlost. Začal okamžítě řvát, až se skála nad nimi otřásala: "Tohle neni možný! To je snad moje noční můra! Jak může být někdo tak neschopněj a zmršit takovou primitivnost." Oči se mu vzteky podlili krví a jeho normálně běloschvoucí obličej zrudl. Všech přihlížejících se začal zmocňovat panický strach a dali se na útěk, ale to jim nebylo nic platné. Oro s Kabutem se vrhli ihned za nimi a brzy byly uprchlíci dostiženi. Poté nastala krvavá jatka. Hlouček prchajících zasáhl déšť kunajů, tento útok je donutil spomalit. V tomto okamžiku si uvědomili, že stojí tváří v tvář smrti. Vysílení během se již nedokázali bránit. Stali se pro Orochimara a Kabuta snadnými obětmi. Jakožto na bezbrané loutky se na ně vrhli a bez sebemenšího zaváhání je skryti ve tmě pobili. Pouze záře hvězd byla svědkem hrůzné scény. Prašná cesta byla pokryta mnoha bezvládnými těly. Ještě teplá krev se nestíhala vsakovat do prochladlé země. Orochimaru pohlédl s kamenou tváří na tu spoušť a s pocitem velkého zadostiučinění, majestátně odkráčel zpět do své pevnosti.
I Orochimarovi věrní se ošklíbali nad touto ohavností. Nastává tedy otázka. Dvakrát zemřeli stejní lidé liší se pouze ti kterí je zabili, proč jedni byli oslavováni a druhý je zatracován? Co určuje chvíli, kdy je hříchem zmařit lidský život a kdy naopak hodno slávy? Je vůbec někdy správné připravit někoho o život?

Kdo válkou chce za každou cenu žít
a lidi neustále s radostí bít.
Ten kdo se rád nechá nazývat rváčem.
Sílu svou dobýjí lidským pláčem.
Nářek druhých je mu hudbou rajskou.
Válku považuje za dívku hezkou.

Jedni ho neustále obdivují.
Za boha lidstva považují.
Druzí jeho stil života zatracují.
Raději se před ním moc neukazují.

Ale kde jest pravda vážení?
Že jednotný názor na to není?
To jest pravda převeliká.
Každý jinou pravdu říká.
A přitom všichni pravdu mají
i když ti různé odpovědi dají.