Kdo jsem? 05

Kdo jsem? – část 5

„Vzpomněl sis? No to je báječné. Stejně se mi ani jedno z těch jmen nelíbilo," řekla Kika, „a nevzpomněl sis ještě na něco jiného?"
„Ne, jen na tohle," odpověděl trochu sklesle, ale přes to měl radost.
„No to nevadí. Vypadá to, že jsi na dobré cestě, aby se ti paměť vrátila," povzbudila ho trochu Yuyu, když viděla jak je smutný a stále zmatený.
Jakmile dojedli, doprovodili neznámého, teď už Naruta k nemocnici aby se náhodou neztratil. Děvčata mu sice nabízela, aby přespával u nich, než se rozhodne co dál, ale to naprosto zamítl Kai sensei a domluvil mu dočasné přebývání v nemocnici.
Holky se s ním rozloučily a slíbili mu, že ho zítra zase navštíví.

Ale to ani nemuseli. Když druhý den šli trénovat na své místo k řece, tak ho Kai sensei přivedl s sebou. Pozdravili se a holky byli rády, že ho vidí tak brzo. Ale pak se zamračili na senseie a zeptali se ho podezíravě, proč ho vlastně přivedl. Ten odpověděl, že by prostě rád viděl jeho schopnosti, a že si ho vyzkouší. Na to se holky moc netvářili. „Senseei, co když mu ublížíte? Teprve včera se probral z bezvědomí a vy ho do něj chcete zase dostat," obvinila ho Kika. „Nebojte, holky, půjdu na něj zlehka," opověděl prostě sensei. To se, ale zase nelíbilo Narutovi: „To byste mě urazil, Kai sensei." Naruto ho tak oslovoval, protože prostě nevěděl, jak by mu měl jinak říkat.
Děvčata se na něj překvapeně otočila a zjistila, že mu na tváři pohrává široký úsměv. Čemuž se divila ještě víc. Naruto měl v hlavě guláš a byl zmatený, jen svými schopnostmi si byl naprosto jistý. Na to se Kai sensei taky trochu usmál. „Jsi připraven Naruto?" Naruto mu už sdělil, že si vzpomněl na své jméno. „Vždycky," řekl Naruto s jistotou v hlase a pociťoval radost a vzrušení z budoucího boje. Mohl s jistotou říct, že bojovat ho bavilo. Bylo to pro něj divné a zároveň velmi zajímavé, poznávat postupně sám svou osobu. Bylo to jako skládat puzzle, přičemž každý dílek představoval nějakou jeho vlastnost a celý obrázek osobnost. „Nejdřív si vyzkouším tvou rychlost a reflexi," upřesnil mu Kai sensei. Ale to už tam Naruto nebyl a stál za Kaiem s kunaiem v ruce. „Tak jak to vypadá, s mými reflexi? Kai sensei?" bavil se Naruto tím, jak ho zaskočil. Kai sensei nejdřív nic neříkal, protože oněměl úžasem. A stejně tak i holky, které to sledovali trochu z povzdálí. „To není možné. Vždyť on je o dost rychlejší než sensei," žasli. Kai se mezitím vzpamatoval, otočil se na Naruta, usmál se a v duchu si říkal, že to bude zajímavější, než myslel. Když Kai zjistil, že v boji na blízko ho Naruto převyšuje, přešli na ninjustsu. Asi dvacet minut proti sobě posílaly různé útoky. Ohnivé, větrné, vodní a zemní. Jen bleskový element nepoužili, protože ho ani jeden neovládal. Naruto ovládal tři elementy a z toho dva velmi dobře. A to větrný a ohnivý, tím třetím byla voda. „Ten kluk je vážně silný," konstatoval si potichu sám pro sebe Kai, ale nemohl si nevšimnout, že se Naruto drží trochu zpátky. „Naruto! Ukaž mi svou plnou sílu!" křikl na něj Kai. Naruto chvíli váhal, ale potom kývl na souhlas: „Ale musíte jít tak sedmdesát metrů ode mě. Jinak bych vás mohl zabít." Teď se Naruto tvářil naprosto vážně a tak všichni usoudili, že si nedělá legraci a tak opravdu všichni šli sedmdesát metrů od Naruta. Když byl Naruto spokojený s jejich vzdáleností, tak začal. Vytvořil dva stínové klony, které se okolo něj seběhli. „Proč udělal ty klony?" zeptala se Yuyu senseie, ale ten měl stejně překvapený výraz jako ona. Potom ale začali sledovat naruta s otevřenou pusou. V pravé ruce jeho pravého já se mu zformovala koule z čakry. Jeden klon okolo ní mával rukama, když k ní teprve ten druhý přiložil obě ruce. Koule z čakry se změnila. Zvětšila se, začala zářit jasně bílím světlem a vydávat hrozný skřípot. Vypadalo to neskutečně. Ještě nikdy nic takového neviděli. Najednou oba klony zmizeli a Naruto bez váhání udeřil s tou skřípavou koulí do země a zmizel odtamtud. Chvíli si říkali, že se nic neděje, ale hned nato došlo k obrovskému výbuchu a viděli, jak kousek před nimi rotuje obrovské množství zářivě bílé čakry. Kai tým stál na nohou a díval se na to s otevřenou pusou. Přičemž jim po čele začaly vyskakovat kapičky potu. Po chvilce ta obrovská rotující koule zmizela a po ní zůstal v zemi obrovský kráter. „Neuvěřitelná technika. Jinak to nejde popsat," vydechl Kai. Holky stále na kráter koukala s hrůzou v očích a začala Naruta obdivovat ještě víc. „To bylo naprosto úžasné!" rozplývali se. „To byla skutečně úžasná technika," potvrdil Kai holkám. „Pokud se nemýlím, tak to byla manipulace tvaru čakry zkombinovaná s manipulací podstaty čakry?" „Ano přesně tak, jmenuje se to Fuuton: Rasen Shuriken.“ „Dost mě to štve," konstatoval Naruto a všichni se na něj podívali. Koukal se někam do dálky a pokračoval: „Chci říct, štve mě to, že si tohle všechno pamatuju, ale takovou věc jako třeba odkud jsem, jestli mám nějakou rodinu nebo přátele, ne." Chvíli se na něj jen mlčky s pochopením dívali, až nakonec ticho přerušil Kai: „Co vlastně hodláš teď dělat?" „No, už jsem o tom přemýšlel. Vydám se do země Země. Protože odtamtud sem přitéká ta řeka, jak jste mi předtím už říkal. Někde jsem do ní spadnout musel. A jestli odtamtud pocházím, tak najdu někoho, kdo mě zná. Chtěl bych vyrazit už zítra. Nejpozději pozítří," vysvětlil jim Naruto svůj plán. Holky trochu posmutněli. Věděli, že tu nezůstane navždy, ale doufali, že se tu ještě nějakou chvíli zdrží. Ale najednou Miyu napadlo, jak to zařídit tak, aby s ním mohli ještě zůstat. „Sensei, sensei. Co kdybychom šli s ním? Kaina-samu určitě přesvědčíte, vždyť jste přátelé. Měli bychom to jako misi," sdělila mu svůj nápad Miya. Kai senseiovi to bylo celkem jedno a tak jim na to kývnul. A jak předtím holky říkaly, přesvědčit Kaina-samu nebylo nijak těžké. Rozhodli se, že na cestu vyrazí zítra ráno.