Blbá minulost čast3: noc

Když začalo představení, tak Satoshi přišel v kápi a zůstal ve stínu. Bohužel, to bylo za lví klecí a oni ho pustili. Takže, Satoshi lítal po celém stanu a lev se ho snažil dohonit. Diváci se tomu smáli.
„DO p***le, dělej něco, Ede, zastav to zvíře!“ zahulákal Satoshi a podíval se na Eda. Ed nakonec zvíře zkrotil.
„A tohle se musí stát zrovna mně“ pomyslel si v duchu.
„SATOSHI, TY DEBILE“ zařval na něj Tsubaki.
„No nic Ede, já už radši půjdu,“ řekl Satoshi a zdrhal pryč a

„Ten debil, já ho zabiju až se mně dostane do ruky. Zase má na sobě kápi a teď tohle. No nic začněte!“ vztekal se Tsubaki a klauni začali a Tsubaki v plánoval jak ublíží Satoshimu.

Půlnoc
„To zas něco jsi vyvedl, tatínek nemá s toho moc velkou radost,“ usmívala se Riku.
„Jo jasně, já vím proč myslíš, že jsem radši odešel. Když jsem naposledy tvého otce naštval, tak na mně letěl stůl,“ poznamenal Satoshi. Satoshi měl pocit, že někdo jde a rychle si nasadil kápi. Byl to Naruto.
„A do p***le, jestli mě odhalí, nebudu mít jinou možnost než ho zabít,“ pomyslel si Satoshi.
„Dobrý večer, nechtěl bych nějak rušit, ale kámoš je trochu plachej a chtěl by vás pozvat zítra na večeři,“ řekl Naruto a podíval se na Riku. Riku se chvíli dívala na Naruta.
„Hm kdo je ten kámoš?“ zeptal se překvapeně Satoshi.
„Uchiha Sasuke,“ odpověděl Naruto.
„Je ten, Uchiha co zabil Orochimara, toho šmejda Kabuta a Madaru?“ zeptala se překvapeně Riku a Naruto přikývl, i když tak trochu s dojmem, že zrovna snědl cosi kyselého.
„Kdybych tak byl mrtvý. Nechápu kde vzali to, že mně někdo porazil. Vždyť po té co jsem do sebe implantoval Orochimarovu tkáň jsem s nikým nebojoval. CO to sakra je? No sice jsem ji pak musel vytáhnout což mně málem stálo život, ale to je jedno,“ vztekal se v duchu Satoshi. Naruto si ovšem něco mumlal ve stylu, že Sasuke by to bez něj nezvládl, ale to zdá se Riku neslyšela zrovna teď nějak básnila o Sasukem, což Satoshiho k jeho překvapení taky rozčilovalo a proto se rozhodl odejít. Šel jsem a přemýšlel o Sasukem.
„Ne, Naruto, si musel dělat p***l, on a holky, to se snad blíži konec světa,“ pomyslel si Satoshi. Ještě chvíli šel, kdy kolem něj letěla židle.
„Hej šéfe mám jí přinést?“ zeptal se Satoshi což vynervovalo Tsubakiho ještě víc, takže běžel přímo k Satoshimu.
„Co mně chcete udělat, jsem jediný lékař u vás,“ usmál se chladně Satoshi a posunul si brýle.
„Ještě to tak blbečku, máš vůbec štěstí, že tě nechávám jít s námi. Tsunade mi navrhla, to že mi dá jednoho lékařského ninju, takže bys ztratil střechu nad hlavou,“ usmál se Tsubaki.
„No tak dobře, neříkal jsem vůbec nic,“ poznamenal Satoshi a nervózně se díval na Tsubakiho.
„Máš štěstí, že jsme tě tenkrát našli a dali ti střechu nad hlavou, teď by jsi nám měl být ještě trochu víc vděčnější,“ odešel s těmihle slovy Tsubaki.
„Ty máš štěstí, že nejsem to co jsem býval, jinač bych tě poslal za Sorou,“ pomyslel si Satoshi a podíval se na zem.

Chvíli přemýšlel co bude dělat spát se mu nechtělo a jíž brzy mělo začít svítat. Když uslyšel známi smích. Satoshi, se šel podívat co se děje. Uviděl Sasukeho, Naruta, Leeho a Riku. Riku, byla pěkně opilá.
„Kolik sake vypila?“ pomyslel si Satoshi a šel k ním.
„Sakra, věděl jsem, že by jsme jí neměli nikam pozívat,“ poznamenal Naruto.
„Co jste to s ní vyváděli? Chtěli jste aby byla povolnější nebo co?“ zavrčel naštvaně Satoshi.
„Ne ani bychom se nemuseli snažit. Ona pila sama,“ vysvětloval Sasuke.
„Jestli, lžete tak se o to dítě které porodí, jestli nějaké porodí postaráte vy tři a nepřejte si jejího otce,“ díval se na všechny tři Satoshi. Mezitím si všimla Riku, že je tady tak zamířila potácivě k němu a pokusila se ho obejmout.
„No nevím, pořád mluvila o nějakém Satoshim, těžko by nám dala,“ znervózněl Lee.
„Tak a dost, ještě to tak. Do háje s vámi,“ nadával Satoshi a vzal RIku do náruče „ no nic vezmu si jí na starost, vy běžte domů a vyspěte se.“

„Nezdá se vám nějaký známý mám pocit, že již jsem s ním několikrát mluvil. Určitě jsem s ním mluvil,“ řekl Lee, když Satoshi byl pryč.
„Taky mám ten pocit, že ho odněkud znám, ale odkud a kdo to je a proč má kápi pořád na sobě?“ přemýšlel Sasuke.
„Ať je to tak nebo i jinač, jestli ho známe, tak to bude určitě někdo ze Suny. Když tak napíšu Gaarovi, ten bude vědět, ale teď vím určitě jen tohle, Sasuke, tu holku nedostaneš, ta jíž je zamilovaná,,“ usmál se Naruto a Lee do něj praštil.
„Jsi hold debil Naruto, mně se libí, takže jí zaručeně dostanu já,“ usmál se Sasuke.

Satoshi jí položil na postel. Radši šel ke své maringotce. Riku se pořád smála a vzhledem k tomu jak se chovala dokázal by odhadnout, že by probudili jejího otce a Tsubaki by si mohl myslet, že jí naschvál opil aby byla povolnější. Stejně tak jak si to myslel u Sasukeho. Riku už pomalu usínala a Satoshi se rozhodl jít ven. Teď tu bylo krásně ticho. Satoshi, se díval na zem a přemýšlel.
„Tyhle rodině jsem hodně dlužen, nejenom, že mě zachránili, ale ještě mně dali střechu nad hlavou, opravdu mám štěstí, že jsem jím nikdy neřekl, jak se skutečně jmenuji, jinač by mně zabili. Ale to bych bral, vždyť jsem zabil Tsubakiho ženu a matku Riku,“ pomyslel si Satoshi a podíval se na nebe, už začalo svítat.