Blbá minulost část1. jedeme do Konohy

Lidé mají rádi představení a zvlášť, když takový cirkus přijede k nim. Celý večer se lidé od cirkusu snažili bavit lidí, jenže někdy se to doopravdy neobešlo bez bolesti. Mladý, třiadvacetiletý Satoshi Myuri, byl dost naštvaný celý noc musel léčit zranění. Zrovna začalo svítat Satoshi měl brýle a šedé vlasy. Už doléčil poslední zraněného klauna, na kterého se vrhlo zvíře. A šel si lehnout.
„To je děs,“ řekl si v duchu a podíval se na zem. Pomalu šel do své maringotky a šel spát. Brzo do něj ovšem začal někdo šťouchat.
„Hej probuď se,“ ozval se krásný dívčí hlas. Satoshi se probudil až, když mu někdo vrazil. Satoshi si nasadil brýle.
„Co to k***a bylo?!“ zeptal se naštvaně Satoshi. Satoshi se naštvaně podíval na člověka který se usmíval. Byla to osmnáctiletá modrovláska, měla krásné zelené oči i hlas. No vypadala přímo andělský, ale pod tou andělskou tváří se skrýval pěkný ďábel. Byla to dcerou šéfa Tsubakiho Morina. Rodina Morinu vedli tenhle cirkus. Cirkus byl pojmenován po nich.
„Co se děje, Riku?“ zeptal se naštvaně Satoshi. Satoshi upřímně nesnášel Tsubakiho a Riku, jediný důvod proč zůstal s nimi byl jen ten, že neměl kam jít. Riku, jinač byla strašně rozmazlená a chtěla všechno nebo byla zlá. Jako ninja uměl dobře léčit, dokonce svým způsobem dokázal být i lepší než Tsunade. Jednou proti ní bojoval, ovšem objevil se tam Uzumaki Naruto a ten ho dostal.
„Hej tatínek tě říká abych tě probudila a řekla, že pojedeme do Konohy. Konečně jsem tatínka přesvědčila abychom tam jeli. Chtěla bych vidět hrdinu co porazil Madaru,“ řekla Riku.
„Uchiha Sasuke, nechápu co na něm ty holky vidí. Pěkně odporný zrádce, alespoň jsem pak mohl začít žít díky němu jiný život, ale smrt Orochimara mu neodpustím,“ pomyslel si Satoshi.
„Jo ještě něco nevadí, že jsem tě viděla nahého?“ zeptala se Riku s úsměvem.
„Jo dob……HEJ JDI PRYČ JÁ SE MUSÍM OBLÍCT!“ zařval Satoshi. Riku se usmála a šla pryč.

Brzo nastala noc a celý cirkus se dal do pohybu.
„A to víš určitě, že tě tam příjmou?“ zeptal se Satoshi naštvaně. Tsubaki byl čtyrycetiletý starý chlap. Jeho manželka zemřela jíž dávno.
„Ano jistě. Chtějí nějaké představení a ty tentokrát půjdeš na představení. Riku chtěla aby ses díval. To výš má holčička ukáže své číslo,“ řekl pyšně Tsubaki.
„S vaším dovolením, pane. Já radši zůstanu ve stanu první pomoci,“ usmál se nervózně Satoshi.
„Ale prosím tě, celou dobu co tu jsi ses ani jednou nepousmál a já chci abys viděl představení mé dcerušky,“ usmíval se Tsubaki.
„Sakra, toho asi nepřesvědčím, to abych si zas dal kápi. Nikdo mně nesmí poznat, jinač zas nebudu v klidu žít. Všichni si přece myslí, že jsem mrtvý,“ pomyslel si Satoshi a při tom dostal tik.
„Jo a nechci abys na sebe vzal kápi jako v Suně,“ řekl vážně Tsubaki.
„COOOOO?????!!!!!!!“ ZAŘVAL Satoshi tak že to slyšel každý a zvířata zas začala divočet v klecích.

Satoshi se naštvaně vracel do své maringotky. Zrovna koně si dávali pauzu.
„Sakra a co teď. Budu muset použít jiné věci, neumím až tak moc dobře měnit podobu,“ pomyslel si Satoshia nadával. Riku ho vždycky štvala, ale teď to přehnala a navíc to co po něm Tsubaki chce jen naprostý nesmysl, takový Sasuke nebo Naruto, vlastně kdokoliv s kým bojoval nebo spolupracoval by ho i hned poznali. Věděli by, že on je Yakushi Kabuto.