Proměna 03

KAPITOLA TŘETÍ

         Uběhlo pět let.
         Byli Vánoce. Krajina byla celá zahalená do překrásné bílé peřiny, jež se rozprostírala všude, kde jen oko dohlédlo. Všechna zvířata už dlouho spala zimním spánkem a ptáci odlétli do teplejších krajin. Proto bylo všude tak krásné ticho.
         Arisa se za ten čas dost změnila a dokonale všechny ve třídě poznala a to se s nimi bavila jen málo. Ne, že by se neměli rádi, jen stále málo mluvila. Ale pokrok byl, že byla sice málomluvná, ovšem aspoň nebyla už němá.
         Všem dala dárek, který je dokázal nejvíce potěšit. Shikamarovi dala krásný, modrý polštář s mráčky, aby se mu o hodinách lépe spalo. Sasukemu dala fotku jeho bratra Itachiho, na které stála vlastnoručně napsaná báseň, která měla Sasukeho odvrátit od pomsty - ta přece nic nevyřeší. Narutovi dala plyšáka s lístkem, na kterém stálo:

Ahoj Naru, ten plyšák umí přehrát nahrané zvuky, proto si ho prosím pusť, ale až doma.
Arisa

         Všichni ve třídě začali diskutovat o tom, jak to, že každý dostal snový dárek. Všichni se dožadovali odpovědi a Arisa jen řekla: „Ač s vámi moc nemluvím, tak vás poslouchám a sleduji a to mi dává prostor vás lépe vnitřně poznat.“

         Zrovna psali test a Arisa ho už měla napsaný. Tak se podívala po třídě. Byl to poslední test v roce a měl rozhodnout o známce většiny žáků. Viděla, že ještě všichni píší. Už nebyla tak mlčenlivá. Přátelské prostředí jí změnilo. Už se nebála mluvit, ale stále mluvila jen, když bylo nutné. Dávala více na sobě znát pocity, i když jen nepatrně.
         Podívala se vedle sebe na spícího Shikamaru a musela se trochu pousmát. Drkla do něj loktem a pískem na lavici napsala ‚Nejdříve test.‘
         Shikamaru se na ni pousmál a znuděně rychle zaškrtával odpovědi, aby mohl co nejdříve zase spát.
         Pak se podívala dál, až se zastavila pohledem na Narutovi. Ten se klepal trémou více než bylo obvyklé. Pak si vzpomněla, že vlastně neměl čas na učení. Plnil jeden úkol a musel ho splnit. Také věděla, že mu hrozí propadnutí.
         Tak kývla hlavou a na Narutově lavici se objevilo 1.C. Naruto nejdříve nepochopil, ale pak mu to došlo a po očku se podíval na Arisu a malinko se pousmál. Pak začal psát. Poté, co zaškrtl správnou odpověď, se na místě písek přesunul na další odpověď. Naruto tak vše zaškrtl a u dvou otázek zaškrtl špatnou odpověď, aby to nebylo nápadné.
         Po hodině k ní přišel. „Moc ti děkuju Ari, zachránila si mě.“
         Arisa s úsměvem přikývla.

         „Až budete vyzváni, půjdete do vedlejší místnosti. Test bude na techniku klonování,“ sdělil prostě Iruka na jejich poslední zkoušce.
         Nejdříve šel Kiba, pak Sasuke a pak Naruto. Protože tohle bylo jeho nejhorší jutsu, ve kterém už dvakrát neuspěl, byl dost nervózní. Sebral veškerou svou odvahu a odešel do vedlejší místnosti. Pak udělal techniku klonování a.... udělal jeden nepovedený klon. Naruto se na Iruku ani nepodíval a sklesle odešel.
         Arise ho bylo líto, ale už nemohla nic udělat, teď je to na komisi.
         Pak šla Sakura, Shikamaru a Ino a všichni to udělali. Dále šla Arisa.
         Předstoupila a pronesla techniku stínového klonování a udělala jeden klon. Už chtěl Iruka jít dál, když si všiml, že to není jen obyčejný klon, ale stínový klon. Ninjutsu vysoké úrovně, které nevytvoří iluzi, ale skutečné tělo.
         „Ale to je… stínový klon. Kde ses ho naučila?“ nechápal Iruka.
         Ale Arisa jen pokrčila rameny a šla dál.
         Ta má velký potenciál, pomyslel si udivený Iruka.

         Všichni se pak shromáždili venku na zahradě, aby dostali své čelenky se znakem Konohy a stali se Geniny. Iruka je všem rozdal až na jednoho.
         Naruto seděl opodál na houpačce a smutně na ostatní koukal. Arisa se na něho smutně podívala a šla k němu.
         Naruto se díval jak k němu pomalu míří. Stále se díval, když ho objala a hned zase šla dál. Pak mu to docvaklo. Vždyť ho právě objala ARISA??? Ta, která se nijak citově neprojevovala a objala zrovna JEHO!
         Hm je více citlivější než jsem si myslel.
         Naruto už to nemohl vydržet a zmáčkl plyšáka. Z jeho nitra se ozvalo:

         Nastal večer a u Hokage nastal mumraj. Arisa zrovna šla okolo, když zaslechla jak Tsunade všechny dospělý ninji burcuje.
         „Musíte ho najít, kdyby se ten svitek dostal do rukou nepřátelského ninji, byla by Konoha ohrožena!“ velela Tsunade.
         „Nikam daleko se s ním nedostane!“ zahrozil Chouza.
         „Svitek Pečetí je nebezpečný a byl zakázán předchozím Hokagem. Pokud se špatným způsobem použije... Nemůžeme ho nechat odnést ho mimo vesnici. Doveďte zpátky Naruta!“ zakončila Tsunade.
         Když to Arisa uslyšela udělala pár pečetí a okolo ní se zavlnil písek, který se záhy rozptýlil do všech stran. Chvíli se tak se zavřenýma očima soustředila. Pak se písek vrátil zpět k ní a obalil jí tělo.
         Otevřela oči, tak fajn, jdu za tebou, Naruto. A vzápětí okolo ni zavířil zezdola nahoru písek a vzápětí zmizela. Objevila se v lese, kde se zrovna Naruto bavil s Irukou. Tak se schovala za strom a naslouchala.

         Tak on tady trénoval. Tak moc, že vypadá takhle bídně? přemýšlel Iruka.
         „Ukážu vám jednu techniku ze svitku. A když to zvládnu, tak mám maturitu zajištěnou, ne?“ konstatoval Naruto.
         „Kdo ti to řekl?“ zeptal se Iruka.
         „Mizuki-sensei a řekl mi i o svitku.“
         „Mizuki?“ zamyslel se Iruka.
         „Působivé, že jsi ho našel...“ řekl úlisně příchozí hlas Mizukiho. „Naruto, dej mi ten svitek!“ přikázal.
         „Naruto! I kdyby tě to mělo stát život, tak mu ten svitek nedávej! Je to nebezpečný svitek, který má v sobě zapečetěná zakázaná Ninjutsu. Mizuki tě akorát využil, aby se k němu dostal,“ řekl zoufale Iruka.
         „Asi bych ti měl říct pravdu,“ pokračoval Mizuki. „Před dvanácti lety tu v Konoze zavedli jeden zákon,“ začal vyprávět Mizuki.
         „Jaký zákon?“ zeptal se Naruto.
         „Zákon, o kterém ti nikdo nesměl nic říci.“
         „Mě? Proč zrovna mě?“ divil se Naruto.
         „Ne! Nesmíš! Nedělej to Mizuki!“ řval Iruka.
         „Zákon, že ti nikdo nemá říct pravdu o tom, že ty jsi Devítiocasý liščí démon,“ triumfoval Mizuki. „Nebylo ti divné, že tě všichni nenáviděli?“
         „Naruto, neposlouchej ho. Já vím, že musíš hodně trpět. Být tak osamělý... Kdybych odvedl lepší práci, tak by ses nemusel tak cítit,“ vcítil se do Naruta Iruka.
         Nyní se toho stalo dost naráz. Mizuki zaútočil na Naruta, ale Iruka mu skočil do rány. Naruto pln zoufalství utekl. Iruka i Mizuki pospíchali za ním, každý z jiného důvodu.
         Zavířil znovu písek a Arisa plna smutku zmizela. Objevila se znovu na místě, kde se Naruto zastavil. Schovala se zase za strom a sledovala nové události. Viděla jak Naruto strašně trpí jak se dozvídal o své minulosti. Slzy mu tekly proudem a nejdříve nevěděl co dělat.
         Pak se stalo něco neuvěřitelného. Arisa nemohla uvěřit vlastním očím, když viděla, že ten kluk, který na tom byl tak bídně se svými schopnostmi, udělal techniku ‚Multistínového klonování‘. Takže udělal tisíc klonů a pak zničil Mizukiho.
         Pak sledovala skoro se slzou v oku jak Iruka Narutovi dává čelenku na důkaz zvládnutí maturity.
         Teď ví, že Naruto byl celý život sám a lidi ho nesnášeli. A nyní tu vidí jak konečně někdo Narutovi dává svou lásku, jako by byl jeho vlastní otec. Tak podobní jsou až na to, že ji ještě nikdo lásku neprojevil.
         Poté udělala zase pár pečetí a v závěji vířícího písku zmizela. Než se tak stalo úplně, Naruto s Irukou slyšeli menší hluk a otočili se tím směrem právě ve chvíli kdy mizela, takže viděli poslední zbytky rozvířeného písku.
         „Arisa?“ řekl potichu Naruto.
         „Co?“ zeptal se Iruka.
         „Ale nic.“
         Pak se oba sebrali a vydali se na rámen.