NETRADIČNÍ SOUBOJ 003 - SVĚT SE ZBLÁZNIL

Mezitím co v Sokolovně panovala horečná aktivita a Konohamaru se svým gangem terorizovali Konohu výlepem plakátů, v Tsunadině kanceláři zasedl výbor zvolený speciálně pro tuto akci.
„Tak fajn zatímco se děcka snaží v sokolovně my musíme obstarat ten zbytek. Takže potřebovali by jsme nějaký sponzory máte někdo nějakej nápad?“ zahájila debatu Tsunade a všichni přítomní v její kanceláři se hluboce zamysleli. Iruka šel až tak do hloubky, že usnul a probudila ho až pecka za uši od Izumy.
„No tak já bych teda věděl.“ ozval se Jiraya a naneštěstí nepostřehl varovný záblesk v očích Páté Hokage.
„Mám známý v jednom bezvadným nočním podniku a ti by nám mohli zajistit občerstvení s výtečnou dámskou obsluhou v backstagi a..“ a dál se však nedostal neboť ho Tsunade uzemnila dobře mířeným direktem na solar.
„Tohle bude normální kulturně masová akce a ne žádnej hampejz!“ okřikla ho a obrátila se k ostatním, „Takže další návrhy?“
„No já bych mohl zajistit pódium strýček je truhlář.“ ozval se nesměle Ebisu a ustrašeně se stáhnul do koutka s očekáváním výprasku.
„No konečně nejaký konstruktivní návrh.“ pochválila ho Tsunade a Ebisu si přihopkal pro odměnu ve formě poukázky na ramen zdarma.
Jak to viděli ostatní, s návrhy se roztrhl pytel.
„Zeptáme se v Ichiraku mohli by si tam postavit stánek!“
„V květinářství Yamanako můžeme zajistit výzdobu!“ zvedl oko od knížečky Kakashi.
„Kašleme na truhláře, kapitán Yamato udělá pódium hned a zadáčo!“ vykřikl Kotetsu a Ebisu zaplakal neboť jeho poukázka rázem změnila majitele. Šetřit se holt musí a zatímco mu Kotetsu s Izumou strouhali mrkvičku, Tsunade nestačila rozdávat.
„Škoda že zakázali tabákovou reklamu.“ zasteskl si v duchu Asuma, uhnul kolem letícímu kusu židle a zapálil si další startku.

Zatímco v útrobách Tsunadiny kanceláře panoval zmatek jako při výprodeji v Tescu, mladí v Sokolovně již nachystali vše potřebné. To znamená, že před vchod dotáhli stoleček s notýskem a za něj rozkládací rybářskou stoličku. Na ni usedl Shikamaru. Původně chtěl zapisovat Chouji ale řekněme že jeho.. ehm sedací část těla neměla zrovna odpovídající proporce a stolička ač vyztužená ušlechtilou ocelí neměla tak vysoký rámec nosnosti.
„Tak fajn můžem začít, kdo je první?“
To chtěl asi Shikamaru nejspíš říct. Sotva se však stačil nadechnout, ozvala se rána, klika klapla a dvéře vyletěly z futer. Za nimi hned v rychlém sledu následovaly dvě záhadné avšak velice povědomé postavičky. V hustém oblaku se moc poznat nedalo, jedno však přece. Dvě obrovská, hustá a nadýchaná obočí, která se při troše fantazie dala sčesat až na zátylek. Všichni začali tušit odkud nejspíš vítr vane. Všichni kromě Naruta.
„Jéžišmárjá to je Brežněv a jeho zlý dvojče! Spaste duši!“ začal řvát a s očima rozšířenýma hrůzou začal pobíhat dokolečka mávajíce přitom ručkama nad hlavou.
„Krucinál zavři kafračku a podívej se pořádně mantáku!“ zakřičel v nastálem zmatku někdo, následovala rána a Naruto odlítnul. To se jen udál další Sakuřin akt násilí na Narutovi a nikdo moc neprotestoval. Neměli ani kdy, poněvadž jakmile postavičky vykuckaly poslední smítka prachu z plic zamířili si to rovnou ke stolečku a flákly o něj něčím bílým až to stolek skoro nevydržel. No vím, asi už všichni více či méně tušíte kdo to asi může být. Ano správně, kdo jiný než Zelené Šelmy z Listové (jinak známí jako “Ti Divní ve Spandexu“) Rock Lee a jeho sensei Maito Gai.
„Četl jsem na ulici tento pamflet a já poháněn silou mládí tuto výzvu příjímám!“ zařval Leeho sensei a uštědřil stolečku další ránu.
„A já jako věrný následovník svého senseie se hlásím taky. Spolu s naší mladistvým nadšením překonáme všechny překážky, která na nás sladké mládí nachystá!“ a bouchnul si taky. Tohle už však bylo příliš a stolek se odebral do věčných lovišť, kde se nohy nerozvržou a červotoč nehryzá.
„Sakra co je s váma vy blbouni vy musíte být úplně prdlí!“ zaprskala Ten Ten a vykročila že ji vyčiní. Kiba mezitím plakal nad zničeným stolkem.
„Takovej krásnej byl. A za rozumnou cenu! Tohle mi na reklamačním v IKEI nevezmou.“ řekl a s očima plnýma slz sledoval jak poslední třísky odpadávají na podlahu. Ach ano krutý osud si často vybírá svou daň i na těch nejcitlivějších místech a pokud máte kolem sebe dva magory v zeleným spandexu, tak to platí dvojnásob.
No každopádně hned potom co ty dva Ten Ten uzemnila a oni slíbili, že Kibovi koupí stolek nový, mohlo se pokračovat.
Akorát nebylo na čem zapisovat, ale jelikož jsou naši shinobi mistry improvizace a kapitán Yamato šel zrovna kolem, bylo hned všechno vyřešeno. Děvčata se k němu hned začala lísat jako kočka k někomu kdo nese půl litru smetany a sladkými hlásky počala chválit jeho umění a jestli by prý nemohl udělat názornou ukázku. Třeba tím, že udělá takovej menší stolek. No to víte, nejdřív se mu rozklepaly kolena, ale nakonec se vzchopil. Přece jenom když se po něm plazí tolik roštěnek.. V rychlosti udělal pár znamení a bum: stolek byl na světě. Kapitán se sice trošku divil, že si ho po tomhle kousku děvčata zničehonic přestala všímat, nicméně byl spokojen a s posilněným egem pokračoval ve svých záměrech.
„Takže to bysme měli, teď to ještě dát nějak do kupy a můžem sestavovat zkoušecí rozvrh. Akorát sme dali dohromady jenom čtyři kapely sakrapráce.“ povzdychl Shika a začal přemýšlet co s tím. Sotva však stačil dát dohromady tři strategie s deseti tahy dopředu kdyby to náhodou nevyšlo, kde se vzal, tu se vzal.. stál před nimi. Ne nebojte se žádný kouzelný šotek nebo nedej bože Harry Potter. Samozřejmě, byl to Kakashi, kdo jinej.
„Nazdar mládeži nesu vám zprávu od Tsunade.“
„Prosím ať řekne, že se ta kravina ruší.“ úpěnlivě v duchu zadoufal Shikamaru.
„Jo a co nám bábi chce? Nějáká mise? Vypukla válka? Nebo někoho unesli? A co nějáká mise?“ začal hned Naruto se zápalem jemu vlastním poskakovat kolem svého senseie dokud ho Ino nepřetáhla nohou od stolu přes hlavu.
„Kristovy oči, teda chci říct ježkova noho, nebo to je sakra jedno, to ho musíte furt mlátit po kebuli? Vždyť to na něm zanechá následky!“
„Ts to by nikdo nepoznal.“ ušklíbl se Sasan, uznale mrknul na Ino a ostatní začali přemýšlet jestli Sakura náhodou nevybuchne vzteky. Podle rychlosti střídání barev v jejím obličeji, které připomínalo porouchaný semafor k tomu očividně neměla daleko a tak kdekdo pro jistotu vytáhl foťák. Takováhle švanda se totiž nevidí každý den, ale když na to dojde tak to stojí za to.
„Nj ty seš zase chytrej jak rádio Jerevan.“ loupnul po Sasukem zlobným pohledem Naruto zatím co mu Hinata (bůhví kde se to v ní vzalo) zamačkávala bouli na hlavě. Chtěl ještě něco dodat, avšak předešel ho Neji.
„No tak už to řekněte Kakashi-sensei nemám tolik času na půl osmé mám solárko.“ načež si ho přezíravě přeměřil a odfouknul si pramínek vlasů z čela. Záviděl totiž Kakashimu jeho popularitu u děvčat a ačkoliv taky neměl o fanynky nouzi, přece jen ještě ani zdaleka nedosáhl jeho úrovně.
„No tak když už jsem u toho.. Tsunade poslala taky zprávu do Suny ať nám sem někoho pošlou. Prý z toho chce udělat multikulturní mezinárodní super šou. Jó a zkoušet budou tady. Sokolka v Suně neexistuje od té doby co nutili Gaaru navštěvovat spartakiádní cvičení.“ sdělil jim a jak se objevil, tak i zmizel.
„No super.“ začal se rozčilovat Neji, „Jak originální, ti aby se zase někam nenacpali. Žádná větší akce se bez nich prostě obejít nemůže. Pokaždý když se něco děje tak proč do toho nezatáhnout taky Písečnou. Ach jak já nesnáším tyhle zaběhlý klišé! Z toho aby člověk dostal migrénu.“ zabrblal si ještě a začal si třít spánky. (Omlouvám se Neji ale co bych to byl za nelidu kdybych nedal Shikovi možnost pokecat s Temari? )
„To jo. Navíc, kdo z Konohy se asi tak půjde podívat na Gaaru, když se ho všichni bojí jako čert kříže? Leda že by šlo o jeho veřejnou popravu, ale to nám Gaara asi nedovolí.“ zadumal se Naruto a všichni museli uznat, že zase pro změnu přednesl celkem inteligentní názor. Snad až na tu popravu, ale nemožnými cíli se nemá cenu moc zabývat.
„No každopádně tímto se to vyřešilo samo.“ pravil Shika spokojeně i když mu bylo trošku líto nevyužitých strategií. Na druhou stranu se však nemusel otravovat s jejich realizováním. Sice věděl koho pošlou, ti v Suně zrovna fantazií neoplývali. Znamenalo to sice zase setkání s tou otravnou ženskou, nadruhou stranu mu ale ještě zbývá asi hodina pozorování těch krásných bílých chuchvalců kondenzujících par na obloze.
„Tak nic já už musím jít.. mraky.“ zaševelil zasněně a se zamlženým pohledem vyrazil k východu.
„Hej Shika a co ten rozvrh?!“
„Jojo mraky.“
„No to máš recht, fakt máme mraky starostí, ale co s nima uděláme?“ avšak to už byl Shikamaru dávno pryč.
„No tak co se dá dělat, ráno moudřejší večera asi pujdu domů.“ zazíval Kiba, který už překonal ztrátu svého stolku a s Akamarem se vydal k východu. Ostatní ho taktéž následovali ven před Sokolovnu, kde se začali rozcházet.
„Hej Ino nechceš doprovodit domů?“zaznělo v jednu chvíli a všichni ztuhnuli. Hlavně Sakura, která spíš zkameněla. Tohle nikdo ve svým životě nečekal, to by si spíš vsadili na to, že Naruto udělá doktorát z medicíny a získá Nobelovku za chemii, nebo že Kakuzu daruje umírajícímu žebrákovi desetník a nenapíše mu to na kontokorentní úvěr se stoprocentním navýšením splátek. Sasuke že nabídl Ino ať s ní jde domů? To je ta největší událost od té doby co se zjistilo, že továrny na jaderné zbraně v Iráku byly vlastně továrny na zpracování velbloudího mléka. Ino na chvíli ztratila řeč, ale jakmile si uvědomila o co jde, ihned souhlasila než si to Sasuke rozmyslí. A Sakura? No, její nepublikovatelné myšlenky ani nebudu uvádět, stejně by to byla jen samá hvězdička s křížkama. Když však přestála ten největší nápor na nervy obrátila se na Naruta, aby si trošku pozvedla náladu neboť věděla, že Naruto příležitost udělat jí doprovod neodmítne. Ale ať hledala jak hledala nikde ho najít nemohla.
„Jó Naruto? Ten už dávno odešel s Hinatou prý mají ještě něco na práci.“ potuleňe se zahihňala Ten Ten. Po téhle podpásovce už začali ostatní přemýšlet, jestli nejsou už od začátku chycení v nějakém genjutsu. Když se však po sérii výkřiků KAI! nic nezměnilo, nezbylo jim nic jiného než akceptovat šílenou realitu.
„Panebože ten svět se fakt zbláznil.“ povzdechla si Sakura a ostatní jen kývli neboť cítili totéž. Od této chvíle svět jak ho znali předtím přestal existovat a oni se museli smířit s tím, že nic už nebude tak jako dřív. (Troška postapokalyptického melodramatu )
„No nic už asi půjdem ne? Nic zajímavýho už se asi stejně nestane.“ prohodila Ten Ten do éteru a měla se k odchodu. Uprostřed kroku se však zastavila a jen tak mimoděk prohodila.
„Jo a Neji už máš být pět minut na solárku.“
„A do pytle!“