Dokud dýchám... //6.část//

Sice chvilku trvalo než jsem našla stanoviště kam jsme měla jít //čti= přišla jsem poslední a ještě o půl hodiny později//. Všichni mí kolegové a kolegině líně polehávali v trávě nebo se zabavovali třeba broušením kunaiů.
„Jméno?“ pohodí směrem ke mně vlasy jakási zrzka a popadne hustě popsaný papír.
„Kushina Uzumaki!“ zahlásím. Zrzka ulehčeně vzdychne a udělá fajfku u mého jména.
„Když jste se konečně uráčila dostavit můžeme přejít k druhému úkolu a tím je rozřazení do dvojic v kterých budete plnit úkol. Protože je vás málo budete spojeni se skupinou H3 kde je jich taky málo. Takže pojďte za mnou.“ kývne a rozejde se. Znuděně ji následuji. „Protože neděláme rozdíly mezi pohlavími klidně můžete být v týmu dvě dívky nebo dva chlapci.“ říká nám, zatímco mává na vysokého blonďáka stojící u druhé skupiny. První co zachytím je temný, leč nadšený pohled. Pusa se mi sama od sebe roztáhne do širokého úsměvu.
„Ahoj Kushino!“ pousměje se Fugaku sotva dojdu tak blízko abych ho slyšela. Vesele mu odpovím a přisednu si vedle něj na kámen.
„Kde je Mikoto?“ zamrkám a očima hledám černou hřívu. Jediný co stačím poznet je blonďatý háro kluka co stojí uprostřed hloučku holek a něco zaujatě vypráví. Vždycky po chvíli pohodí hlavou takže se mu zlaté vlasy rozletí kolem modrých očí a vždycky když se usměje musím si zakrýt oči abych neostepla.
„Neprošla... jen já a Minato jsme se dostali.“ odpoví Fugaku a nespokojeně zamlaská při pohledu na toho blonďatýho pablba.
„Ticho, ticho, ticho!!!“ vykřikne ta zrzka co se mě prve ptala na jméno. „Budete rozdělený podle příjmení do dvojic. Pak se dozvíte zbytek.“ dořekne.
„Jak že se jmenuješ?“ zajímá se Fugaku.
„Kushina Uzumaki.“ odpovím bez zájmu.
„No... já Uchiha. To jsou obě U... mohli by jsme být spolu!“ řekne nadšeně.Hned na to se ale zatváří trochu rospačitě. Teprve teď mi to dojde.
„No jo!!“ usměju se ulehčeně.
„To by bylo super viď?“ přitaká nyní už zase sebejistý Fugaku. Nadšeně kývnu.
„Ták ticho ta zrzka a ten černovlásek!“ křikne ten blonďák u zrzky. Nabroušeně se otočím.
„Komu říkáš zrzko? Mam ČERVENÝ vlasy!“ zaprskám. Nenávidím když mi někdo říká zrzko.
„No tak klid. Tady na tu tabuli jsme vyvěsili dvojce. Tak se podívejte a pak se sejdeme u stanoviště číslo pět ano?!“ přeruší nás blonďákova kolegyně a oba odejdou. Zůstanu sedět. Všichni se totiž k tabuli nahrnou a začnou pořvávat jména. Opřu se rukama za zády a nastavím tvář slunci. Je krásně teplé a září tak že radši zavřu oči. Hned je ale zase otvírám protože mi něco stíní.
„Co je pako?“ zabručim k Minatovi. Založí si ruce na prsa a pohodí hlavou.
„Jsme spolu zrzko.“ řekne povrchně.
„Joo dobrej vtip!“ pousměju se. Nevypadá že by si dělal srandu. „Počkej... já jsem s Fugaku!“ vyhrknu a rozeběhnu se k tabuli. Prudce odstrčím pár holek co nemůže uvěřit s kým jsou a zabodnu prst ke svému jméno. Rychle přejedu řádek k druhému jménu. „Ne...“ vydechnu. Opravdu tam nehezkým písmem stojí Minato Namikaze. „Ne, ne, ne, ne, NE!!“ vyjeknu.
„Hele.. já jsem z toho stejně nadšenej jako ty!“ prskne Minato.
„Já s tebou prostě nebudu!“ zavrtím hlavou. Pár holek kolem mě zírá jako bych byla uplně blbá že právě s nim nechci být v týmu.
„Nějaký problém děcka?“ ozve se nad námi Aichi. Výhružně zvedne obočí a založí ruce na prsa. Oba se s Minatem sladce uculíme.
„Žádný!“ odpovíme najednou. Aichi se taky uculí, pak kývne a odejde. Hned nato se s Minatem začnem vraždit pohledy.
„Tak jdeme zrzko.“ zavelí Minato a s rukama v kapsách odchází.
„Ještě jednou mi řekneš zrzko a jsi mrtvej!.. Pako.“ procedím mezi zubama a pomalu se šourám za ním.
***
„Váš úkol je jednoduchý. Dostanete dva svitky, které musíte donést k věži uprostřed. Čím víc jich donesete, tím lépe. Takže jsou dovoleny všechny techniky. V cestě vám bude bránit les, zvířeta v něm a soupeři. Musíte dorazit k věži oba a to bez cizý pomoci. Je vám to jasné?“ vysvětlí nám nějaký sensei. Pak dostaneme dva svitky, které hned Minato zabaví.
„Připravte se ke svým stanovištím. Bedeme začínat!“