Narushi no makimono .. 0

"Bábi Tsunade! Proč jsi mě vyškrtla z mise s Kakashim a Shikamarem?! " Započal svou řeč Naruto a jako důraz na ni třísknul do Tsunadina stolu... 5. Hokage nevzrušeně zvedla hlavu a zadívala se na naštvaného blondýna.. "Mám pro tebe něco důležitějšího," řekla záhadě a podala mu obálku, Narutův vztek se zmírnil a jeho oči zvědavě nakoukly do oné obálky. Uvnitř byla fotka, na jejíž zadní straně bylo čitelně napsáno: mise třídy S... Naruto překvapeně pohlédl na Tsunade.
"Bábi! To má bejt vtip?!"
"Ta dívka na fotce se jmenuje Yokono Narushi.. Pochází z této vesnice a je jediná známá přeživší z jejího klanu... Určitě jsi už slyšel o tom, jak byl klan Yokono obávaný a rád zabíjel... Ta holka to má v krvi..." nedořekla..
"A co s ní mám jako dělat? To vypadá spíš na misi třídy C!" odfrkl znepokojeně mladý muž..
"Nech mě to dopovědět, Naruto a dozvíš se.. takže tedy... Její záznamy máme od jejího narození po její desátý rok života.. co dělala, jaká bývala a to jen díky tomu, že byla hlídána... Potom se vypařila, odešla z Konohy hned po dostudování akademie a poté už jen víme, že byla v Akatsuki do svých patnácti a následně potom se tři roky toulala a stala se hledaným ninjou třídy S... Je nebezpečná.."
"Proč myslíš, bábi?"
"Vysvětlím ti proč... přišla do Konohy před dvěma dny, obvykle si náš štít všimne nepřátel a ANBU hlídající Konohu ho zajmou, ale k ničemu takovému nedošlo.. dostala se přímo sem, kde ty stojíš bez toho, aniž by to někdo věděl... Nevíme, jaké má schopnosti, ale věřím, že ty jsi ten, kdo ji má hlídat, aby něco neudělala... uzavřela jsem s ní dohodu, ale nemůžu jí věřit.. proto povolávám tebe... Spřátel se s ní, to ti jde velice dobře, Naruto... dostaň z ní to, co ti bude připadat důležité, její schopnosti a minulost.. proč byla v Akatsuki a tak dále... Tahle mise je na poměrně dlouhou dobu, tak se snaž! .." dořekla Tsunade a pokynula mu, aby odešel.
***
"Vůbec se to tu nezměnilo... až na ten novej vytesanej ksicht na skále," ušklíbla jsem se kysele a zadívala se na obličej nynější Hokage... Zívla jsem a položila se na trávu, "vypadá to, že mě nechala sledovat, co?" pohlédla jsem nahoru na strom, kde seděl jakýsi blonďatý chlapec a zíral na mě.
"Pojď dolů!" V mém hlase zazněla nesmlouvavost a příkaz, ani se nehnul, zamračila jsem se a ukázala na něj.. Trhla jsem hlavou a naznačila mu, ať sleze, seskočil, ale držel si odstup..
"Kdo jsi?" zúžila jsem oči a prohlédla si ho, vypadal sympaticky, ale z nevysvětlitelného důvodu mě přiváděl k šílenství, respektivě mého démona zapečetěného uvitř mého těla... odstoupila jsem o krok dál a zamračila se.
"Měl bych se zeptat na to samé," jeho lehký klidný hlas se mi zaryl hluboko do mysli a donutil mého démona se probudit, nechápavě jsem se na něj zahleděla.
"Odpověz první..."
"Uzumaki Naruto," řekl jen a očima mě vybídl, abych se představila já, mezitím jsem se uklidnila a s ješitným a lehce arogantním výrazem na tváři pronesla: "Moje jméno není důležité, nemám za potřebí se zrovna tobě... představovat.." Úšklebek ozdobil můj nynější výraz, pohodila jsem vlasy, otočila se a bez dalšího slova odešla, zanechávaje tam prapodivného Uzumaki Naruta stát..
"Divný..." rozepla jsem si plášť, přehodila ho přes větev a opřela se o strom... Mé žlutozelené oči se požitkářsky zavřely a moje kůže vnímala vánek, který mě ovíval... Milovla jsem vítr. Zaslechla jsem zašustění a otočila se, znovu ten podivný Naruto!
"Co chceš?" odsekla jsem podrážděně a pohlédla na něj. Zazubil se a sednul si vedle mě, taktně jsem se od něj odsunula a odkašlala si.
"Na něco sem se tě ptala!"
Zvědavě si mě prohlédl, koutkem oka zavadil o můj Akatsuki plášť a velkou temně rudou katanu opřenou o strom, poté znovu stočil svůj pohled na mě. Celou tu dobu jsem ho upřeně sledovala a čekala na jeho odpověď; a konečně jsem zaslechla jeho hlas vycházející z jeho úst.. Donutil mě ho plně vnímat, tentokrát jsem na něj hleděla s nesnadno skrývaným zájmem.
"Nechceš provést po vesnici? Abys to tu lépe poznala..."
"Ne , znám to tu dobře," konečně jsem se donutila odvrátit pohled...
„Tvé jméno?“ zeptal se znovu, tentokrát jsem se na něj nepodívala..
„Ještě jednou se zeptáš a naštveš mě... Mé jméno pro tebe není důležité,“ vstala jsem a vzala si věci, „doporučuji ti se ode mne držet dál...pokud budeš stále takhle vytrvale otravný,“ hodila jsem po něm nepříjemným pohledem, „nebudu hodná a zabiju tě..“ otočila jsem se na podpatku a spěšně odešla..
Měla jsem namířeno přímo tam, kde to všechno započalo... Kde jsem se stala montrem.. Do čtvrti Yokono klanu..
Bylo to přes celou vesnici, procházela jsem se známými ulicemi a nejevila sebemenší zájem o okolí. To si mě ovšem prohlíželo. Prošla jsem okolo dlouhovlasého chlapce s byakuganem, hleděl na mě do té doby, dokavaď jsem mu nezmizela z očí.. Povzdechla jsem si a přidala do kroku..