Panoš aneb ztracená princezna 2.díl-Kam padají hvězdy

„Ještě pořád tam chcete jít v těchto věcech princi? Chcete aby si o vás princezna myslela že jste se dal k vodníkům?“ vysmál se mu.
„Počkej to si ještě vypiješ!“
„Nemám žízeň!“ s takovými slovy se vypařil.
Sasuke se zarazil. Tohle už mi někdo řekl ale dál už to neřešil raději se umyl a převlékl. Poté vešel do pokoje a pohled mu padl na Saie který si v pohodě četl v křesle.
„Hele ty...Sii...byl si už někdy zamilovaný?“ posadil se na postel a i když se snažil vypadat co nejklidněji Sai poznal jak mu na jeho odpovědi záleží.
„Možná, jednou..zamiloval jsem se do řečí o člověku který se nakonec ukázal být úplně jiný a s láskou byl konec!“
„A to už si potom na svou vyvolenou nikdy nepomyslel?“
„Jestli je pomyšlení na lásku to že bolí srdce potom ji miluji stále!“
„Máš to jednoduší! Aspoň si můžeš vybrat mě byla láska předem určena!“
„To neříkejte princi! Každý má právo na lásku i bohatí i chudí! To že vám někdo předurčil ženu neznamená že vás nečeká láska! Copak vy jste nikdy nemiloval?“ Sasuke se zamyslel.
„A víš že ne? Od malička mě vedli k tomu jak se mám chovat k té kterou mi určili a tak, párkrát jsem se vyspal s naší služkou Karin ale to nic neznamenalo! Aspoň pro mě ne!“ vysvětlil.
„A pro ni?“
„To nevím! Možná si z toho vyložila něco víc ale Karin byla vždycky vypočítavá! Šlo jí o peníze a titul takže jestli se tomuhle dá říkat láska tak je do mne zamilovaná až po uši!“ Sai se musel zasmát.
„Vidíte dokonce jste i vtipný! To by v tom byl čert abyste se nezamiloval! Ale teď už musíme jít..večeře za chvíli začíná.“
Mezitím Hinata stačila zámek prozkoumat a dokonce narazila na takové zvláštní místo na střeše. Vypadalo to že se o to nikdo nestaral ale určitě tam někdo chodil tím si byla jistá! Teď ale musela na tu prokletou večeři a Sakuru tedy Saie nepotkala.
Konečně nastal čas večeře. Konečně se princ s princeznou setkali. Jenže Hinatu víc než prvorozený zajímal druhorozený syn a to samé měl i Naruto. Jak je jen možné že jsem si tak půvabnou a křehkou dívenku mohl splést se služkou? Jenže ty víš co to znamená Naruto..
Hinata se na něj usmála a on její úsměv opětoval. Ani prince Hinata nezajímala, bavil se s jejím panošem, vedli zrovna zajímaví rozhovor o lovu když je Orochimaru tedy král této země vyrušil.
„Tak princezno Hinato pověste nám něco o sobě!“ Hinata tedy začala. Sasuke jí moc nevnímal, naopak tomu Naruto si pečlivě zapamatoval všechno. Přišla mu tak dokonalá. Dokonce začal Sasukemu trochu závidět ale taky ho trochu nenáviděl za to že Hinatu ignoruje a radši se baví s jejím panošem.
„Co kdybychom se šli podívat do zahrady?“ navrhl král a všichni přikývli jen Sasuke se vymluvil na ospalost a odešel. Král nad ním jen zavrtěl hlavou ale do té zahrady přece jen šli.
„Princezno, moc se omlouvám za jeho chování! On to tak nemyslel je prostě jen zbrklý a nerozvážný!“ Hinata se jen pousmála a nechala to plavat. Nenápadně se zařadila po bok Saie.
„Ty si se princovi nějak zalíbil!“ špitla mu do ucha.
„Cože? To je blbost princezno a jestli se zlobíte tak promiňte neměl jsem to v úmyslu já za to vážně nemo...“
„To je v pořádku! Náhodou je to jen dobře! Musím ti večer něco říct! Doufám že pořád platí ten večerní sraz!“ Skočila mu Hinata do řeči a Sai přikývl. Poté se Hinata nenápadně (jak jinak taky) zařadila po boku Naruta a začala s ním živě o něčem diskutovat. Sai se tedy vytratil do svého pokoje. Spatřil prince jak sedí u okna a kouká se na hvězdy.
„Když jsem byl malí ptal jsem se rodičů proč padají hvězdy!“ vyrušil ho ze zamyšlení.
„A co ti na to řekli?“ zajímal se.
„Že hvězdy jsou jako lidé. Padají aby bylo místo pro jiné. Maminka, která zemřela už při porodu prý musela umřít abych já mohl žít...“
„Také jsem se ptal, a otec mi řekl že každá hvězda padá pro někoho. A že i pro mne jednou spadne! Od té doby je mím zvykem sedávat u okna a vyhlížet jí.“ usmál se.
„To děláte chybu! Vy tu svojí musíte nejdřív najít tady na zemi aby pak mohla spadnout ta na nebi!“ Sai se uložil na postel a koukal do stropu zatím co mluvil.
„A co když si ona najde mne?“ vyrukoval s otázkou.
„Jenže to nemůžete vědět a proto musíte hledat i vy co kdyby náhodou jste vy měl najít ji a nebo by to mělo být společné!“ nenechal se vyvést z míry. I když to byli takové ušlechtilé řečičky spíš spolu zápasili kdo bude mít poslední slovo a kdo bude mít na vrch. Jenže Sai měl vždy na něco odpověď a to se Sasukemu líbilo.
„A co říkáte na princeznu?“
„Je hezká ale moje životní láska to nebude!“ řekl a jeho slova zněli definitivně.
„To máte těžké, vždyť jste si jí ani nevšímal!“
„Za to Naruto, myslím že se mu líbí!“ řekl opět s úsměvem.
„Žárlíte?“ zajímal se Sai.
„Ne to ne, spíš bych mu jí přál! Víš Naruto žil vždy v mém stínu a to není tak úplně dobře! Kdyby to nějak šlo, přenechal bych mu jí!“ posadil se k Saimu na postel.
„Tak proč si nepromluvíte se svým otcem, jistě by to pochopil! Nevypadá jako někdo kdo by neuměl milovat!“ také se posadil.
„Je to složitější než si myslíš! Nepochopil by si to!“
„Můžu se o to pokusit!“
„Víš, mám tátu rád, ale on si prostě stojí za svím slovem, že prý už slíbil vašemu králi pro jeho dceru svého syna! A tak to prostě musí být!“
Sai se jen musel usmát. Vždyť řešení bylo tak jednoduché jak to že tak chytrý člověk na něj nepřišel?
„Čemu se směješ? Mě? No počkej!“ popadl polštář a udeřil do něj. Sai mu jeho údery oplácel. Až už byli oba znavení a udýchaní a hlavně rozesmátí.
„Vidíš s princeznou bych si prostě nikdy neužil tolik legrace třeba jako teď s tebou! Nikdy se do ní nemůžu zamilovat protože bychom nebyli kamarádi ale jen dva lidé popohnáni slibem!
„To máte potom těžké! Vy se ani nepokusíte s princeznou skamarádit! Radši byste jezdil po lesích a lovil zvěř!“ uhodil hřebíček na hlavičku.
„Od tebe to sedí! Vždyť ty bys to za nějakou princeznu taky nevyměnil!“
„No za princeznu možná ne pokud bych jí nemiloval!“
„No a já ji nemiluji takže zítra spolu vyrážíme a žádné protesty! Musíme Narutovi nechat prostor pro seberealizaci!“
„Ach ta solidarita, říkate že chcete pomoci princi Narutovi a zatím vám jde jen o to vypadnout od princezny!“
„A ty to nikomu neřekneš protože pojedeš semnou!“ zašklebil se na něj.
„Jistě, jistě! A teď mě omluvte ještě mám sraz s jednou dívkou a nerad bych jí nechal čekat!“
„Ale copak? Žeby se ti zalíbila některá z našich služebných?“
„Vtipkujete? Zatím jsem poznal jen Karin a takového staršího pána ale ten byl tisíckrát hezčí než ta namyšlená potvora Karin! Ptal jsem se jí kde jsou stáje a ona mi řekla že venku! Prostě ochota sama!“
„Vidíš jaké obětaví služebnictvo tu máme!“
Sai po něm jen hodil polštář a vyběhl z pokoje. Venku na něj už čekala Hinata. Konečně si mohl sundat svůj klobouk a být zase tou růžovlasou dívkou.
„Už jsem myslela že nepříjdeš!“
„Slíbila jsem to! Pojď!“ chytla Hinatu za rukáv a vlekla jí za sebou na jeden palouček kde byli překrásně vidět hvězdy.
„Vidíš! Támhle to je velký vůz a hned vedle toho je malí!“ ukázala.
„Páni, hvězdy jsou tak nádherné! Nikdy jsem je nebrala na vědomí! Kam vlastně padají?“ Sakura se musela usmát. Přesně o tom se před chvílí bavila s princem.
„Těžko říct, někdo si myslí že hvězdy padají pro člověka. Víš jako že někdo našel svou hvězdu, jiní si myslí že padají aby lidem plnila přání a další si myslí že každý tam nahoře má svou vlastní a ta když spadne že zemře aby udělala prostor pro jinou!“
„Takže si mám vybrat?“
„Přesně!“ obě se začali smát.
„Co si my vlastně chtěla?“ vzpomněla si Sakura.
„Víš Saky, asi jsem se zamilovala!“ povzdechla si.
„Do prince? To je přece dobře ne?“ Sakuru bodlo u srdce, proč ale?
„Ano do prince!“ znovu Hinatino povzdechnutí a opět ta strašlivá bolest v Sakuřiném srdci.
„Jenže né do prvorozeného ale do druhorozeného!“ Sakura se znovu usmála když si vzpomněla na Sasukeho slova a ta bolest najednou byla pryč.
„Tak mu to hlavně dejte najevo! Přece byste nechtěla přijít o takovou příležitost!“ Hinata chtěla něco namítnout ale zaslechla volání své matky, takže musela jít. Sakura ještě chvíli seděla a pak se rozhodla že se také vrátí. Jenže narazila do něčí hrudi. Zvedla oči aby spatřila jeho tvář. Ve tmě nebyla tak docela dobře rozlišitelná ovšem ty jeho oči jí hned ujasnili kdo to je. Poté si uvědomila že nemá na hlavě klobouk.
„Heleme se..maličká...co tě přivádí sem? Snad ne já?“
„Vy by jste mě rozesmál.. jste ten poslední kvůli kterému bych sem šla! Čekám na jednoho mládence. Jmenuje se Sai!“ lišácky se usmála.
„Ty jsi jeho dívka?“
„Vlastně se to tak dá říct!“
„A já si myslel že má vkus!“ na rtech mu pohrává škodolibí úsměv který je odměněn fackou.
„Hele víš ty vůbec koho to fackuješ?!“ obořil se na ní.
„Prince a má být?“ povytáhla obočí.
„Mohl bych tě dát zavřít za urážku na cti a další věci!“
„Jen si poslužte ale myslím že se to stejně nestane!“
„To jako proč?“
„Protohle!“ kopla ho do holeně a utekla. Sasuke se svalil na zem bolestí a když vstal už byla hodně daleko. Aspoň si to myslel. Zatím se jen schovala za nejbližší keř a nandala si klobouk. Poté počkala na nejvhodnější okamžik a opět jako Sai se vydala princovím směrem.
„Sakuro?“ rozhlédl se.
„Princi? Co vy tu?“ dělal nechápajícího.
„Střetl jsem se tu s tou tvou dívenkou! Je pěkně drzá a ještě k tomu nebezpečná! Kopla mě do holeně a utekla!“
„Asi měla důvod! Sakura věčinou lidi bez důvodu nenapadá!“
„Hmm teda Sai myslel jsem si že máš lepší vkus!“
„Krásnější dívku neznám! Ty její růžové vlasy a věčně optimisticky zelené oči mě prostě upoutali! I kdyby se vám zdála ošklivá musíte připustit že je daleko hezčí než Karin!“
„To tedy nevím!“ odsekl a šel pryč. Sai měl vlastně pravdu i Sasukeho na té dívce něco upoutalo. Ta její nebezpečnost, nezkrotnost a drzost...páni...taková dívka se nepotká jen tak snad jen jednou za život. Jistě že byla tisíckrát hezčí než Karin jak to že kdejaký panoš má štěstí na tokovo dívku a já se musím spokojit s Karin! Kde je spravedlnost? Najednu stranu...Ta Sakura tě nenávidí a ty jí taky tak o co jde? Stejně by mě ale zajímalo jaká je asi v posteli! Najednou se za ním objevila nějaká postava.
„Na to ani nemysli!“ řekla ledovým hlasem. Opět to byla ona, Sakura.
„Čteš mi myšlenky či co?“
„Ne ale z tvého výrazu je jednoduché odhadnout na co myslíš!“
„Tak schválně!“
„Myslíš na to jaká bych asi byla v posteli!“
„Prosím tě jak tě to mohlo jen napadnout? Já bych si o tebe neopřel ani žezlo natož se s tebou vyspat. Určitě si jen nějaká služka, to je pod mojí úroveň víš! Za prvé jsou i hezčí služky a ze druhé s jednou jsem to zkusil a jako nic moc!“
„To máte těžký, když jen s jednou, nemáte to s čím porovnat! A dávejte si bacha nezáleží na titulu ale na člověku samotném!“ A zase zmizela. Tentokrát už se nevrátí a Sasuke to věděl jenže měl takové nutkání..potřeboval..prostě ještě jí musel spatřit i kdyby jen jednou. Neví co by jí řekl ale to mu bylo jedno musel jí za každou cenu vidět věděl kdo ho k ní může dovést!