Jednou mě přivede do hrobu...

Bylo to ráno jako každé jiné. Otevřel jsem pravé oko a pokusil se o něco jako úsměv. Jeden důležitý člověk mi totiž kdysi řekl, že když začnete den s úsměvem, nemůže se vám nic zlého stát. Ach, senseii, kdyby to tak doopravdy fungovalo...
Skulil jsem se z postele, dopadl na ruce a pro zahřátí udělal pár kliků. Bez trošky pohybu a studené sprchy se prostě pořádně neprobudím. Různé rituály jsou součástí života každého člověka; já ty své nezměnil už pěkných pár let.
Pohled do zrcadla v koupelně mě ujistil, že moje vlasy nebudou nikdy vypadat normálně - trčely do všech stran jako bodliny přestárlého dikobraza. Takové přirovnání jednou použil Obito; trapný humor, to bylo vždycky jeho. Mě by nikdy ani na chvíli nenapadlo uvažovat o tom, jestli jsou staří dikobrazi šediví...
S povzdechem jsem sáhnul pro svou černou masku a zamířil do skříně pro zbytek oblečení.
I přesto, že se nezdržuji snídaní, vypravit se mi trvá celou věčnost a pořád chodím pozdě. Ještě že naše Hokage pro mě má pochopení... No, občas mě sjede takovým pohledem, že si připadám jak malé děcko, které právě pokárali za to, že kradlo u sousedů jahody. Ale dnes neměla čas se mračit, protože když jsem vešel do její kanceláře, právě s někým mluvila. K mojí smůle to byl člověk, který mi po Gaiovi nejvíc pije krev - Mitarashi Anko!
Obrátila se ke mně a v místnosti se rázem značně ochladilo. Pokud se pohled Tsunade-sama dá popsat jako vražedný, tahle kunoichi umí nahodit výraz, za který by se nemusel stydět nejeden nukenin třídy S. Mě však tak snadno nezastrašíš, holka.
"Oi!" zamával jsem a zavřel za sebou dveře.
"Konečně jsi tady," řekla Godaime, zatímco se pokoušela srovnat nikdy nemizící hromady papírů na stole. "Mám pro vás misi."
Při slovech "pro vás" jsem mírně zezelenal; ještě že to pod maskou není vidět. To jako JÁ mám jít někam s NÍ?! Tak to vidíte, senseii, ranní úsměv opravdu od zlého neochrání.
Pátá pokračovala: "Kolem vesnice se údajně pohybuje několik špionů Akatsuki. Chci, abyste je našli a zneškodnili. Tiše, rychle a nenápadně, nikdo o tom nemusí vědět. Nechci zbytečně šířit paniku. Nějaké dotazy?"
Anko se kysele ušklíbla a sebevědomě si popotáhla tu příšernou koženou sukni. Vážně nechápu, jak v tom může chodit, natož bojovat.
Jsem však stejný kliďas jako ona, není pro mě problém nacpat ruce do kapes a tvářit se, že o nic nejde.
Godaime nás mávnutím ruky vyprovodila ze dveří. Nedalo mi to a ještě jsem se otočil. Jistě, šmátrala rukou pod stolem. Snad si stihne loknout svého oblíbeného saké, než se přířítí Shizune s novou várkou dokumentů k podepsání.

V lese bylo příjemně. Ani horko, ani zima, přesně tak, jak má v půlce dubna být.
Rozhlížel jsem se po stromech a ptácích. Ne, že by mě nějak zajímali, ale aspoň jsem se nemusel dívat na béžový plášť vlající přede mnou. Ta ženská mě jednou přivede do hrobu. Skákala z větve na větev a klidně si broukala jakousi písničku. Po půl hodině už mi to vážně lezlo krkem, a tak jsem ji jedním skokem dohnal.
"Nechceš to zkusit ještě trochu víc nahlas? Myslím, že v Písečné tě neslyšeli."
No tohle! Pouhá její přítomnost mě nutí pronášet sarkastické poznámky. Chovám se úplně jinak, než obvykle. Mám strach, že mi jednou opravdu ujedou nervy a něco nepěkného jí provedu.
Jenže ona si o to přímo koleduje. Přesně jako teď. Ani se na mě nepodívala, ladně seskočila na zem a zůstala tam stát.
Dopadl jsem naproti ní, ruce v kapsách jako obvykle, aby si nemyslela, že mě nějak vyvedla z míry.
Přimhouřila oči a špičkou jazyka si navlhčila rty. Doufám, že nebude následovat samolibý proslov, těch si vyslechnu víc než dost od Sasukeho a Naruta.
Naštěstí mlčela. Pokračovala v upřeném zírání, jen čas od času líně zamrkala. Nikdy jsem si nevšiml, jak má dlouhé řasy. V podstatě není úplně ošklivá; za to, že ji chlapi nesnášejí, může hlavně ta její příšerná povaha. Je hádavá, občas se naprosto zbytečně uráží a nesnese, když někdo vyvrací její názory. Vytočí ji maličkost, ze které vzápětí udělá problém gigantických rozměrů a rozebírá ho ze všech stran, jako by šlo o život. Je protivná, ironická a trousí uštěpačné poznámky.
Ale možná bych byl za jednu z těch poznámek vděčný, to ticho už mě začíná nudit.

...

Kašlu na ni. Vytáhl jsem Icha Icha, sedl si pod strom a okázale ignoruji její přítomnost.

...

Věděl jsem, že tohle nebude jednoduché, ale Tsunade-sama bude zuřit, když se zbytečně zdržíme. Většina Jouninů je roztroušená na placených misích. Vesnice je ve finanční krizi, i když se o tom na příkaz Hokage nemluví. Nepřítomnost elitních ninjů nás oslabuje a toho by mohli využít naši nepřátelé. Válka stojí peníze a... je to začarovaný kruh. Naše soukromé boje teď musí jít stranou.
Zavřel jsem knihu a vzhlédl. Stála přímo přede mnou; pořád mě sledovala. Ale něco v jejím pohledu se změnilo.
"Zajímavé čtení? Možná bys mohl kousek zarecitovat těm špionům, až je najdeme." Otočila se na patě a jen jako rozmazaná béžová šmouha zmizela v korunách stromů.

...

Bylo to ráno jako každé jiné. Otevřel jsem pravé oko a pokusil se o něco jako úsměv. Jeden důležitý člověk mi totiž kdysi řekl, že když začnete den s úsměvem, nemůže se vám nic zlého stát. Senseii, nakonec na tom možná přece jen něco je...
Chtěl jsem se skulit z postele, ale zadržela mě drobná jemná dlaň položená na mém hrudníku. Různé rituály jsou součástí života každého člověka, ale čas od času nezaškodí je změnit... i když nás můžou přivést do hrobu.

Poznámky: 

Ehm, ehm... tato povídka má velice dlouhou a složitou historii. Podle mě to nebude nikoho zajímat, ale stejně to sem napíšu. xD
Brouzdala jsem po www.valenth.com a krmila draky uživatelů z celýho světa. A jedna slečna z Emeriky xD měla v podpise následující:

"She moves through moonbeams slowly
She knows just how to hold me
And when her edges soften
Her body is my coffin"

Natolik mě to zaujalo, že jsem trochu zapátrala a... podle předpokladu to byla část textu písně. Konkrétně Love Me Dead od skupiny Ludo.
A jak si ji tak poslouchám, najednou se mi v hlavě objeví Anko s Kakashim... pak už byl jen krok k nalezení vhodného obrázku na dA a sepsání této šílenosti.
To je asi vše, co jsem chtěla říct... Nebo... možná... bych ráda dodala věnování člověku, na kterém mi moc záleží, i když se občas chová přesně jako ta Anko. :D

- obrázek má na svědomí sakimichan