Devět příběhů – Ichibi no Shukaku a jeho pomsta!

Popis: Tato moje neobvyklá série jednorázovek je o jak jste již pochopili z názvu o Bijuu. Začínám jak jinak než u jednoocasého až k devítiocasému. Budou to krátké příběhy, ale neberte je doslova. Pokud se to editorům nebude zamlouvat, tak si to ani nepřečtete, ale mým cílem je malinko přiblížit nejen životy Jinchuuriky, ale i samotné Bijuu a jejich osudy.

Jmenuji se Ichibi no Shukaku a mou podobou je mýval s jedním ocasem, když jsem se schovával v poušti Nara, tak mě zde změnil Yamata no Orochi a díky písku a větru jsem to co jsem teď, sice je nás víc, ale z devíti jsem osmý v síle, což mě štve, ale není to nejhorší. Měl jsem pět bojů, nebudu vás nudit jejich průběhem, ale přiznám se, že jsem i jednou utekl. Proklatě! Ale já musel! V jednom souboji s Yonbim jsem vyhrál. A domysleli jste si, že jsem pak třikrát prohrál, ale co naplat, když jsem prohrál měl jsem takovou zlost, že kde jsem se nacházel, tak jsem vše ničil a pomocí vzduchu jsem získal i svoji moc a co je nejlepší své modré zbarvení ve tvaru jakéhosi „tetování“ od samotného boha Vzduchu, který se stal mým přítelem a mistrem. Potkal jsem ho náhodou a hned jsme si padli do oka a poctil mě svou přízní.
Jenže to jsem netušil, že jemu slouží mnich, který způsobí, že budu zapečeťován do lidí jako mocná zbraň, ale to se přepočítali…
Nevím proč, že jsem si vysloužil to zapečeťování, ale já na to přijdu!!

Mým oblíbeným místem byla poušť, to věděli všichni a proto ke mě chodili různí karavanisté, abych jim poradil jakou cestou mají jít a já ještě jsem jim radil kudy mají jít a jeden z jejich řad, ten h*jzl, který se jmenoval Oraga Nakashimu mě porazil tím svým zatraceným uměním, že jsem klel jak pohan, ale prosil jsem boha Vzduchu, aby mi pomohl a on se na ten bastard vykašlal! No jo, co nadělám, ksakru, to jsem musel takhle dopadnout a skončit zapečetěný v té Svatyni, kde jsem i jeden čas byl a považoval to za svůj domov a nakonec se Svatyně Vzduchu stala mým vězením a to doby než mě ten mnich nepřemístil do jakési malé nádoby!
Malé nádoby! Kdo to kdy slyšel, aby se Bijuu zapečeťovali do nějakých zk*rvených nádob či Svatyní! Nehorázná drzost! Ještě, že nechtěli, abych byl někde v lidském těle!
A co se nestalo! Byl jsem zapečetěn do člověka!! Další zvrhlost!!
Ovšem, když jsem byl zapečetěný do svého prvního hostitele, tak jsem mu ze života udělal peklo, že kvůli tomu nemohl pořádně spát! HAHA! To je má pomsta! Sladká to příchuť!
Ze všech těch zkušeností jsem se stal nelítostný zabiják, který i přes veškerou snahu Jinchuuriky, mě udržet nebo alespoň tlumit se to nedařilo a já využíval každé příležitosti k tomu se mstít a vše ničit svou mocí!

Pak ovšem jsem byl zapečetěn do nenarozeného chlapce Gaary a něco mi na něm bylo sympatické, ale už jsem nemohl nijak zastavit svou temnou stránku a děsil jsem ho dál. Kvůli mně se ho snažili zabít, ani nevím kolikrát.
Díky mému umění ovládat písek z toho vyvázl vždy živý, bez škrábnutí!

Přišli osudné zkoušky Chuuninů a já měl co dočinění s Jinchuurikim Narutem a jeho Kyuubim, který mě vždy s*al, ale byl to jediný protivník, který Gaaru úplně vyřídil. A mě taky!! Zatraceně!!
Přesto smekám!

Gaara se změnil a už nebylo cesty zpět! Byl hodný a ke všem tak nechutně zdvořilý a milý. To mě vytáčelo k nepříčetnosti a moje slabé já nemohlo nic dělat. Jenom se dívat, jak ničím další život.

Ovšem jsem nepočítal s Akatsuki a tím blonďatým šmejdem, který nás porazil a i přes veškerou snahu nějakého týmu mě vyjmuli a já musím zase někde trčet a čekat co na mě nachystají. Zase! Já nevím, co dělám špatně, že takhle vždycky dopadnu, ale potom klučinovi se mi stýská…
Až já se odsud spolu s dalšími dostaneme, tak se těšte na pomstu!
Už se nikdy nenechám nikam zavřít!
Slyšíte! Akatsuki!! Těšte se!!!

Malý dodatek!! Tady jsem já a můj Jinchuuriki v té nejlepší formě

A tady jsem v původní verzi...