Chlapec z jiného světa: Vzpomínka 012

Kaze a Hinatě zbývalo do porodu několik dní a Hiashi s Narutem se těšili na další potomky. Hiashi aniž by bral v potaz svoje vidění, tak podvědomě tušil, že to bude kluk. Naruto takovou jistotu neměl.
„Ovšem vrtá mi v hlavě jedna věc,“ říkala právě Kaze Hiashimu.
„A která?“
„Vždyť jak jsme se sem dostali, tak přeci měli zaútočit Akatsuki. A nic se nestalo jedině, že by Kishi-sensei na poslední chvíli pozměnil příběh a tím by se změnilo všechno!“
„No vidíš to, to mě nenapadlo, protože jsem byl tak šťastný, že mi to ani nepřišlo, ale máš pravdu,“ souhlasil Hiashi.
„Jenže nemuselo nutně zůstat jenom u toho útoku klidně se někdo mohl zmocnit Kishiho myšlení a změnit to podle sebe, ale jak potom může probíhat tenhle rozhovor, když mění příběh?“ na to už Kaze ani Hiashi nedokázali najít v odpovědi.

Kaze i Hiashi měli pravdu, že se někdo zmocnil Kishiho myšlení a využívá to ve svůj prospěch.

Úkryt Shiry

Večer pomalu, ale jistě začínal získávat převahu nad dnem a tím i Shira byl více natěšen na zabíjení a kdyby mu někdo pohlédl do očích, tak v nich by spatřil Sharingan a neuvěřitelnou chuť po zabíjení…
I jeho ostatní „oběti a teď děti“ se začínali chovat zvláštně, všechny jejich zranění byli pryč a cítili se teď mnohem více živí než předtím.

Okolí Konohy

Jedna postava se řítila lesem a snažila se, aby byla do soumraku v Konoze a varovala tak obyvatelstvo před hrozícím nebezpečím, ale věděl, že na některé věci je pozdě. Ty si ovšem nechtěl připouštět, že by Naruto a Sakura byli zraněni nebo ba co hůř mrtví!
„Musím to zvládnout!“ říkal si pro sebe Sasuke.

Další postava, která se blížila ke Konoze neměla zrovna, řekněme ty nejlepší úmysly, si v hlavě přehrávala předchozí rozhovor, který nedopadl jak si přál.
„Nic mi teď nevychází! Co se to děje?“

Minulost

„Kaze, ty půjdeš do Konohy a zjistíš mi něco o jistém chlapci, který se jmenuje Uchiha Sasuke. Je ti to jasné?“
„Hai, Orochimaru-sama,“ řekla dívenka a šla se rozloučit se svým jediným vrstevníkem, Hiashim.
„Hi, musím na chvíli pryč, ale vrátím se co nejdřív, musím prý zjistit něco o jakémsi Uchiha Sasukem,“ oznámila Kaze.
„To je dobře, že tě Orochimaru poslal,“ Hiashi byl zklamaný, že to nemohl být on, kdo vykoná tento příkaz.

Konoha o pár dní později

Kaze se do Konohy dostala poměrně snadno, ale pak ven to už bylo horší, ale co naplat. Rozkaz je rozkaz.
Pak ho uviděla jak jde sám a tak ho oslovila jako první.
„Ahoj,“ pozdravila.
„Ahoj,“ oplatil ji trochu neochotně klučina.
„Kdo jsi?“ zajímala se Kaze.
„Uchiha Sasuke a ty?“ představil se.
„Kaze Nakamura, ale všichni mě volají Kaze.“
„Pěkné jméno, ale vůbec jsi tě nedokážu nikam zařadit,“ dumal Sasuke.
„No, možná proto, že já a moji rodiče se právě přistěhovali a tak tady ještě nikoho neznám, ale zdá se mi jako by jsi sám,“ uhodila hřebík na hlavičku.
„To je dlouhá historie,“ opáčil Sasuke.

Přítomnost

Konoha

Kaze zrovna byla nemocnici za Sakurou na návštěvu, aby se poptala na stav toho napadeného týmu, protože si o ně dělala starosti.
„Neboj, oni… vlastně dneska jsme je propustili, kvůli vyléčení všech zranění. Taky jsem takhle koukala, že jim nezůstal vůbec žádný šrám,“ prohlásila Sakura.
„To se divím, vždyť měli zranění úplně stejná jako od…“ nedořekla, protože zbledla a rychle jak jí to její stav dovoloval se vydala směr knihovna.
Ta kniha, kterou tam Shiki nechal tam pořád ležela a Kaze si jí hned všimla a její podezření se potvrdily…

Shira poslal signál svým „dětem“ a lov mohl začít, hledali pouze dva lidi, ale proč si nezpestřit jídelníček? A opět nerozšířit svůj druh?