Má nenávist

Dalo by se to nazvat něčím, jako hodně "osobní zpověď"

Má nenávist

Někdy mám chuť to vzdát a to je zvláštní, důvodem toho jsi ty. Nikdo jiný. Připadá ti, že všechnu vinu přesouvám na tebe, ale tentokrát to není křivda. Slyším, jak se sarkasticky směješ. A já znejistím. Možná máš pravdu...
Chci ti říct, že je zvláštní, když stojíš za mými prohrami. A právě proto je to tolik bolestné, nemyslíš?
Zároveň je to však ironie, to přiznávám.
To tys mi dala sny, štěstí, víru, ale také smutek, samotu a depresi...
Jsi vlastně oboje.
Má smůla i štěstí.
Má odvaha i strach.
Dalas mi sen, ale hned jsi mě přitlačila na dno reality.
Víru, abys mi vzápětí předhodila beznaděj...
Dalas mi význam, protožes mi chtěla potom ukázat, jak moc jsem k ničemu.
A taky sebevědomí, i když jen na pár sekund, abys mě nakonec stejně utvrdila v tom, jak moc bezcenná a ubohá jsem...
Dalas mi lichotky, abych si po neúspěchu uvědomila, že nestojím ani za odplivnutí...
Nejsi příliš potměšilá? Proč mě tedy pořád necháváš doufat, proč...? Abys mě náhle mohla svrhnout...
Jsi důvodem mého zklamání, vlastně, v nikom jsem se nezklamala tak jako v sobě, kvůli tobě...
Proč mě dokážeš ovládat, utvrdit?
Máš nade mnou moc, jako červ v mé hlavě nahlodáváš všechny myšlenky...
Stále mi předkládáš naději, že se věci zlepší, tak proč pořád zůstávají v nedohlednu...?
Když se chci otevřít, to ty jsi ta, která přehradí cestu, stojí v ní...
To ty jsi ta, která mi podtrhává nohy, kvůli tobě ztrácím rovnováhu a padám... Znovu...
Ptáš se, proč to říkám? Ptáš se... Vlastně ani nevím, možná ze zoufalství. Težko říct... Vidím tvůj úšklebek.
Jsi cinik, krutý a kazíš mi náladu.
Jsi má hrdost, kterou nemůžu zdolat, ale i má potupa, co mě skličuje.
Využíváš mých přání, protože je tak dobře znáš. Obracíš je proti mně.
Přesvědčuješ mě, abych mlčela... Ale já dnes budu křičet!
Opravdu už nevím, jak ti to říct. Nevím, jak to vysvětlit...
Má Víro, má Beznaději, Pýcho a Skromnosti, Radosti a Bolesti...
Já tě upřímně nenávidím! Nenávidím tě z celého svého srdce, tak proč...
Proč jsi stále mou součástí?!
Nenávidím tě, nenávidím!
Tolik tě v sobě nenávidím...
Sebe nenávidím...